Německý zázrak

Patří mezi nejlepší na světě a přesto za ně v základní sestavě nastupují Chromý, Bedřich, Loď nebo Krejčí. Na první pohled by se mohlo zdát že jde o nějaké nazdárky. Pokud si ale jejich jména přeložíme zpět do jejich mateřského jazyka, jsou to Lahm, Friedrich, Kahn a Schneider. Němci – před třemi lety jsme se jim smáli. Proč jsou teď tak nahoře?

Němci vždy vynikali železnou vůlí. Vždycky jsem si říkal, že kdyby jejich mužstvo pracovalo v lomu, nepotřebovalo by ani dynamit. Skály by lámalo rukama a mezi zuby spokojeně chřoupalo písek. Jenže jejich hra pokaždé měla jednu chybu. Nedalo se na ně koukat. Jejich hra na diváka působila asi tak, jako když si chcete podrbat záda ocelovým kartáčem.

Toto platilo ještě v roce 1996, potom jak když utne. Dýchavičné vystoupení na mistrovství světa ve Francii, trapas na Euru konaném v Holandsku a Belgii, záblesk naděje přišel v Japonsku a Koreji, kde Němci vyválčili stříbro. Že je všechno špatně se ale ukázalo na poslední přehlídce nejlepších mužstev starého kontinentu. Tam Němci dostali lekci i od českých náhradníků. V ten moment spadla jejich reprezentace na úplné dno. A co bylo ještě horší – domácí šampionát za rohem.

K mužstvu přišel Klinsmann a začaly se dít věci. Aerobik, expert na fyzickou kondici, který hlídal každého reprezentanta i v průběhu sezóny, taktické porady užívající nejmodernější techniku... Ale co mužstvu pomohlo hlavně – chyběla tam nafoukaná hvězda, která sice rozhodí soupeře, ale hlavně pohodu ve vlastních řadách. Ať už to dříve byl Basler, Matthäus válčící o kapitánský můstek právě s Klinsmannem, nebo Jeremies. Opět se sice schylovalo k válce, tentokrát se měla odehrávat v malém vápně a proti sobě stáli Vulkán a Psycho. "Klinsimu" se ale podařilo Kahna s Lehmannem nejen uklidnit, ale dokonce i usmířit. Zvládl by to někdo jiný lépe? Možná jedině matka Tereza. Kdoví, třeba Klinsmann jednou bude také blahořečen, protože tento skutek se zázraku dozajista rovnal.

A teď to nejzajímavější. Ze týmu z Eura 2004 vypadli oproti současnosti pouze dva stopeři Wörns s Nowotnym, ty nahradili dvě věže Mertesacker s Metzelderem a rozloučit se musel ještě populární šutér Hamman. A to je prosím pěkně vše. Na Euru působili Lahm, Schweinsteiger (nad tím hlava českého experta dělala výkruty jako čínský gymnasta a nedokázala pochopit, jak v takovém nekopovi mohou Němci vidět něco slibného do budoucna), Schneider (jednou vyhrál i anketu o nejhoršího hráče Bundesligy), dále Frings, Friedrich, Klose, Kuranyi, ti všichni asistovali u dvou remíz s Nizomskem a Lotyšskem a u porážky s Čechy.

Němci hrají od Poháru FIFA, který sloužil jako generálka na MS, moderní fotbal založený na výborné fyzické kondici. A i když brání, hrají svůj vířivý presink, dá se na jejich obranou hru dívat. A platí u nich opak toho, co vidíme u našeho mužstva. Například Ballack se v Chelsea vyloženě trápí a hru často brzdí. Jakmile má ale svoji třináctku na reprezentačním dresu, je to hned jiný hráč. Dokonce i sprintuje, v Chelsea kolikrát nemyslitelné. A nebo co třeba Lehmann? V Arsenalu baví diváky soupeře a televize Nova, protože každou chvíli je kandidátem na hlavní cenu v "Borci na konec" . V národním týmu? Kdy naposled vyrobil hrubku "la loca"?

Němci jdou nyní správným směrem. Za chvíli se bude možná moderní fotbal vyučovat podle nich. A nemusejí se bát ani toho, že jim někteří starší hráči skončí. V poli zaskočí Trochowski, Pander, Hilbert, Helmes, nebo Hitzlsperger, což sice už žádný mladík není, ale na mezinárodní úrovní není ještě nijak opotřebovaný a rána co má v noze by snad udělala díru i do atomového krytu.

Zkrátka z Němců půjde ještě pár let pořádný strach. Chtělo by se to zařadit hned za ně a ne se ubírat opačným směrem a vracet se do dob, kdy se kreslili na zdi jeskyně mamuti, že pane Brücknere...