Na velikosti nezáleží. Čtyři malá města, která se proslavila v Evropě

Nejslavnější kluby na starém kontinentu má člověk mnohdy spojené s velkými městy. Vzpomeňme například na Madrid, Barcelonu, Milán, Manchester, Paříž nebo třeba Mnichov. Existují však i kluby sídlící v malých městech, které na fotbalových mapách také dokázaly velké věci. Španělská redakce Livesport Zpráv se podívala na některé z nich.

Tohle je pravděpodobně ten nejlepší možný příklad úspěšného týmu z malého města. Od svého postupu do La Ligy v sezoně 1998/99 klub pouze dvakrát sestoupil, ale jinak se mu dařilo nadmíru dobře. V ročníku 2007/08 dokonce skončil druhý, v sezoně 2004/05 třetí a dvakrát také čtvrtý. Největší úspěchy však zaznamenal Villarreal v pohárové Evropě.

Hlavním akcionářem klubu je Fernando Roig, majitel keramické společnosti Pamesa a devíti procent řetězce supermarketů Mercadona, který vede jeho bratr Juan. Jeho postava je klíčová pro pochopení úspěchu mužstva, neboť kromě toho, že přivedl velké hvězdy jakými byli Diego Forlán či Riquelme, upevnil pozice týmu jak v mládežnických kategoriích, tak na světové scéně.

Třeba do Ligy mistrů vtrhl Villarreal jako velká voda. V premiérové sezoně 2005/06 nejprve v kvalifikaci vyřadil Everton a následně postoupil ze skupiny, kde byl s Benfikou, Lille a Manchesterem United. Poté v play off vyřadil skotské Rangers a silný Inter Milán. V semifinále jim pouze Riquelmeho neproměněná penalta ve druhém utkání zabránila v postupu do finále, které nakonec vyhrál Arsenal. Španělský klub měl v té době na soupisce jména jako Juanpi Sorín, Marcos Senna, Diego Forlán, Alessio Tacchinardi a José Mari.

Druhá zlatá éra klubu nastala teprve nedávno, před dvěma lety totiž získal Villarreal svůj první velký titul, a to když vyhrál Evropskou ligu. Poté, co porazil Salcburk, Dynamo Kyjev, Dinamo Záhřeb a v semifinále se pomstil Arsenalu, vyřídil ve finále Manchester United po legendárním penaltovém rozstřelu, který skončil 11:10. V týmu hráli například Pau Torres, Parejo, Manu Trigueros, Bacca, Gerard Moreno či Raúl Albiol.

Jen o rok později se tým navíc opět objevil v semifinále Ligy mistrů. Poté, co vyřadil giganty Juventus a Bayern Mnichov je těsně vyřadil Liverpool.

Sassuolo v současnosti vlastní společnost Mapei, která se zabývá výrobou průmyslových a stavebních materiálů a je známá třeba svým sponzoringem cyklistiky v letech 1993 - 2002. A právě v roce 2002 se prezident společnosti Giorgio Squinzi, který v roce 2019 zemřel, rozhodl převzít klub a zcela změnit jeho historii. A to aniž by udělal něco bláznivého nebo výrazně progresivního.

Sassuolo dlouho hrálo mimo své město. Když v roce 2008 postoupilo do Serie B, přestěhovalo se na stadion Alberta Braglii v Modeně. A s historickým postupem do Serie A v sezoně 2012/13 se přesunulo na Stadio Citta del Tricolore ve městě Reggio Emilia, který se nyní nazývá Mapei Stadium.

Od svého postupu mezi elitu italského fotbalu se mužstvu podařilo v lize etablovat a aktuálně je v Serii A již 11 sezon v řadě. V sezoně 2016/17 si Sassuolo také poprvé zahrálo Evropskou ligu. Start do ní vyšel, v úvodním zápase totiž Italové porazili Athletic 3:0, ale postup přes skupinovou fázi, ve které byly také Genk a Rapid Vídeň, už neklapl.

Aktuálně je největší hvězdou klubu italský útočník Domenico Berardi, jde navíc také o nejlepšího týmového střelce všech dob. Klub se také stal solidním odrazovým můstkem pro hráče, kteří následně zamířili do věhlasnějších mužstev. To je třeba případ Manuela Locatelliho, Francesca Acerbiho, Stefana Sensiho, Giacoma Raspadoriho a Gianlucy Scamaccy.

V tuto chvíli je sice Sassuolo v Serii A až patnácté, na konci září ale třeba zvládlo během čtyř dní porazit Inter (2:1) i Juventus (4:2).

Ačkoli je Monako městským státem známým po celém světě především díky svému kasinu, královské rodině a okruhu formule 1, stále se vlastně jedná o oblast s méně než 50 tisíci obyvateli. Jeho fotbalový klub, jehož 66,67% vlastníkem je ruský miliardář Dimitrij Rybolovlev, má bohatou historii. Osmkrát se stal mistrem francouzské Ligue 1 a pětkrát vyhrál Francouzský pohár. Dvakrát byl navíc blízko velkým úspěchům na evropské scéně.

V roce 1992 tým, v němž hráli Emanuel Petit, Lilian Thuram, Youri Djorkaeff a George Weah, prohrál ve finále Poháru vítězů pohárů s Werderem Brémy. O dvanáct let později se po vyřazení Manchesteru United, Lyonu a Deportiva La Coruňa dostal až do finále Ligy mistrů. Jenže tam Monako nestačilo na Porto, které vedl José Mourinho. Trenér Didier Deschamps měl v sestavě například Fernanda Morientese, Patrice Evru, Ludovica Giulyho a Emmanuela Adebayora.

V průběhu své historie si za Monako zahráli další slavní hráči jako Thierry Henry, David Trézeguet, Kylian Mbappé a Aurelien Tchouaméni.

Mechelen je klub, který v současnosti bojuje o záchranu v belgické Jupiler Pro League, ale v evropském fotbale prorazil v 80. letech minulého století.

V sezoně 1987/88 vyhrál Pohár vítězů pohárů, když porazil Dinamo Bukurešť, Saint Mirren, Dinamo Minsk a Atalantu. A ve finále také Ajax Amsterdam, když věčnou slávu vlámskému klubu zařídil svým zásahem Piet den Boer. Nizozemec byl vůdcem týmu, v němž zářili také Eli Ohana či brankář Michel Preud'homme.

V následující sezoně Mechelen do své vitríny přidal další mezinárodní titul, když ve dvojzápase o Superpohár porazil PSV Eindhoven. Doma zvítězil 3:1, na půdě soupeře 1:0.