LA LIGA - SOUHRN ROČNÍKU 2003/04

Další ročník Primera division právě skončil. Z druhého titulu během tří let se radovala Valencia. Za ní se v tabulce seřadili Barca, Depor a Real. Příští rok neuvidíme sestoupivší Valladolid, Vigo a Murcii. Pojďme se podívat na podrobný rozbor toho, co tento ročník přinesl.


Již dlouho před koncem bylo rozhodnuto o sestupu Murcie. Tým nedokázal vítězit, vyhrál v prvních 21 utkáních pouze jednou. Murcia byla téměř neškodná venku, doma sbírala pouze po bodu za remízy. Měla dobrou obranu, mnohokrát inkasovala rozhodující góly až v posledních minutách. Z bryndy ji nevytáhly ani branky Davida Karanky v první polovině sezony, ani ofenzivní záblesky Luise Garcíi, který byl jejich nejlepším hráčem, jediným kdo byl schopen brát na sebe zodpovědnost za střílení branek po celý ročník. Do druhé ligy by ho byla určitě škoda. Ke cti je Murcii nutno přičíst, že ani za stavu jistého sestupu nerezignovala a brala body favoritům. Odměnou jim byla výhra nad Realem Madrid, zvláště pro Realem odloženého Luise Garcíu.


Prapodivnou sezonu má za sebou Celta Vigo. Velké úspěchy v premiérové Lize Mistrů, kde Celta postoupila až do jarních bojů s Arsenalem, nepříjemně vyvažuje trápení v domácí lize zakončené sestupem. Tradiční opory jako Juanfran, Mostovoi, Jesuli a Miloševič se potýkali se zraněními a poklesy formy. Za celý rok se nepodařilo najít spolehlivou dvojici středních obránců, tým inkasoval příliš mnoho branek. Od prvních kol se Vigo potácelo na sestupových příkách, v několika zápasech v obraně zcela vyhořelo. Ani zlepšený závěr, okořeněný výhrou nad Barcou a ukončení tím její dlouhé série bez porážky na záchranu nestačil.


Valladolid dobře začal, inkasoval sice sedmibrankový výprask na Realu, ale domácími výhrami se držel v klidném středu tabulky. Pak se ale zranil jeho obrovitý střelec z Konga Ariza Makukula a celek se dostal do obrovských problémů. Od konce listopadu pouze jednou zvítězil doma, a to rozhodlo o jeho sešupu na sestupové příčky. Nic na tom nezměnil ani potentní střelec Oscar, který se trefil i dvakrát v duelu s Realem Madrid. Špatné výsledky ze zápasů s dalšími ohroženými týmy odsoudily Valladolid k sestupu.


S odřenýma ušima dokráčel nakonec k záchraně Racing Santander. Racing představil v této sezoně brejkový tým, který hrál lépe venku než doma. Vítězství přívezl i ze hřiště mistrovské Valencie, rozdílem třídy porazil doma Barcu. Dlouho se držel ve hře i o Pohár UEFA, ale slabší výsledky v závěru sezony ho stáhly do sestupového pásma. Ještě že se nehrálo ještě více kol. Santander se mohl v brance opřít o posilu na hostování z Manchesteru Utd. Ricarda, ofenzivu ponejvíce roztáčel rychlý Javi Guerrero.


Espanyol měl katastrofální start do soutěže. Z prvních 17 zápasů jich plných 15 prohrál a krčil se spolu s nováčkem z Murcie na chvostu tabulky. S příchodem nového roku přišlo zlepšení. Tým začal vyhrávat doma i venku a dvě kola před koncem stanul na nesestupové příčce. Tu už si udržel. Espanyol táhli za zlepšenými výkony především tvůrce hry Iván De La Pena, ofenzivní driblér Mustafa Hadji a mladý dravý španělský reprezentant Raúl Tamudo, který obstaral v útoku spoustu důležitých branek. Pro příští sezonu potřebuje Espanyol zapracovat především na obranné fázi.


Podobnou sezonu jako Celta Vigo zažil San Sebastian. Na veleúspěšnou minulou, kdy do posledního kola proháněl Real Madrid v bitvě o mistrovskou korunu, dokázal navázat i v Lize Mistrů, když vypadl až v jarním play-off s Lyonem. Zato v domácí soutěži to byla bída. Marně hledali opory loňskou formu, nakonec si mohli baskové oddechnout, že se vyhnuli sestupu. Po tragickém listopadu a prosinci, přišel skvělý leden s pěti výhrami v řadě, ale špatným závěrem se tým opět namočil do boje o záchranu. Kovačevič, Nihat, Karpin - ti všichni šli s formou dolů, De Pedro dokonce vypadl ze sestavy. Jako jediný si udržel formu mladý středový záložník Xabi Alonso, a tak se o něj právem zajímají týmy jako Real Madrid či Manchester Utd.


Hodně divoce vstoupil do sezony nováček z Albacete. První remízu okusil až v prosinci, dokázal však vyhrávat doma, a tak se držel statečně v horším středu tabulky. Po krizi na záčátku roku 2004 se však v Albacete dokázali vybičovat a i díky dvěma výhrám venku se v soutěži udržel. Základem cesty za záchranou byl fungující team-work, celek se mohl spolehnout na kvalitní obranu. V první části sezony se o branky staral především Aranda, ve druhé se k němu přidali i další hráči.


O úspěšné sezoně může mluvit Zaragoza. Nováček Primera division se zachránil a ještě jako bonus vyhrál Copa del Rey a bude hrát příští rok Pohár UEFA. většinu sezony se Zaragoza držela v sestupovém pásmu, ale díky zlepšenému závěru, kdy tým prohrál jen 3 z posledních 14 zápasů, končí ve středu tabulky. Na závěr jako odměnu fanouškům zdolala doma Barcelonu. Defenzivu držel Realem nechtěný argentinský bek Gabriel Milito, o tvorbu hry se výhradně staral další odložený hráč Realu Savio a potřebné góly střílel útočník David Villa.


V klidném středu tabulky skončila sezonu také Osasuna Pamplona. Baskové byli dlouho největším překvapením sezony a hráli o Pohár UEFA. Porazili doma Depor, vyhráli ve Valencii i na Realu, ale právě překvapivá výhra na Santiago Bernabeu odstartovala mizérii posledních šesti kol, kdy Osasuna všechno prohrála a propadla se v tabulce. Pamplona se vyznačovala perfektně organizovanou na bezchybné defenzivě postavenou hrou bez výraznějších individualit, která týmu zajistila spoustu remíz z hřišť soupeřu, ale také měla problémy své soupeře doma přehrát. Ofenzivě velel na hrotu Ibrahim Bakayoko, v obraně rozkvétal mladý obránce Antonio López.


Týmem středu tabulky byla i Mallorca. Po slabším začátku se na konci roku vytáhla do středu tabulky, po dalším slabším období se skvělým závěrem zase rychle dostala ze sestupových vod a skončila na pěkném 11.místě. Může se pochlubit tím, že dvakrát porazila La Corunu. Ofenziva týmu ležela na Kamerunci Eto´ovi a podle jeho formy také vypadali aktuální výsledky Mallorcy. Ostrované byli spíše brejkovým týmem, když měli téměř stejnou bilanci v zápasech doma i venku. V Poháru UEFA se dostali do 4.kola, kde vypadli s pozdějším semifinalistou Newcastlem.


Až trochu překvapivě poklidnou sezonu zažila Malaga. Malaze se před sezonou rozpadl útok, ale z Valencie na hostování příchozí Salva se o přísun branek postaral. Na spoustu z nich mu nacentroval Miguel Angel. Zlatým hřebem sezony byla bezpochyby vysoká výhra 5:2 nad Barcelonou. Sympatické bylo, že se Malaga snažila hrát vždy na vítězství. Za 29 kol nasbírala pouhé 2 remízy.


Sezonu zklamání zažil Real Betis. Před sezonou byl tým pasován na černého koně soutěže, ale nepodařilo se najít produktivní útočnou dvojici, a tak zůstalo jen u klidného středu tabulky. Betisu se nedařilo přehrávat své soupeře v domácím prostředí, většinu bodů celek získal jen v zápasech se slabšími soupeři. V obraně hráli prim reprezentant Juanito s nadějným Mellim. Ofenziva obvykle stála jen na pravém křídle Joaquínovi. Denílson se mu nalevo výkonostně nepřiblížil. Joaquínovi průniky a centry neměl často kdo zakončovat. V útoku se z pětice Fernando, Alfonso, Dani, Palermo, Tote nikdo výrazněji neprosadil.


Nevyrovnané výkony v této sezoně má za sebou Villarreal. Tým se hodně posílil. Do obrany přišel mladý Argentinec Coloccini, do zálohy v Barceloně nechtěný tvůrce hry Riquelme, do útoku José Mari se Sonny Andersonem. Čekal se útok na pohárovou evropu, ale konečné 8.místo také není špatné. Celou sezonu strávil Villarreal v klidném středu tabulky. Větších úspěchů dosáhl celek v Poháru UEFA, kam se dostal z Intertota, kde vyřadil mimojiné i Brno. Na jeho štítě zůstali Galatasaray, AS Řím i Celtic Glasgow. V semifinále jej však vyřadila Valencia.


Těsně před branami postupu do Poháru UEFA skončilo Atlético Madrid. Ani Atléticu se nedařilo vyhrávat nad silnými celky. Po slabším rozjezdu se tým chytil a v ofenzivě vsadil doslova vše na sotva 20-letou vycházející hvězdu Fernanda Torrese. Byl to on, kdo střílel spoustu branek i pronikal soupeřovou obranou. Svou pohyblivostí nedával soupeři ani na chvilku oddechu. Právem ho časopis Pro-fotbal označil za největší talent evropského fotbalu. Ze zálohy mu skvěle sekundoval tvůrce hry a skvělý exekutor standartních situací Ibagaza.


Dobrou sezonu měla letos FC Sevilla. Baptistovi branky nakonec vystříleli týmu postup do Poháru UEFA. Sevillští měli pomalelejší start, ale v druhé polovině sezony vše dohnali a nakonec skončili na pěkném 6.místě. Nejkrásnější zápas odehráli doma s Realem Madrid, který jasně přehráli a zejména mladý španělský reprezentant Reyes byl neudržitelný. A když byl Reyes později prodám kvůli finančním problémům klubu do Arsenalu, málokdo by tipoval posun tabulkou vzhůru. Opak byl pravdou a největší zásluhu má na tom nově příchozí neuvěřitelně brankově potentní Brazilec Baptista, který jasně zastínil i dalšího střelce Daría Silvu. Velice kladně byl hodnocen i levý bek Daniel Alves.


Jednu z úspěšnějších sezon zakončil postupem do Poháru UEFA Athletic Bilbao. Baskický klub zůstal věren své tradici a jelikož za něj nadále mohou hrát jen baskové, představil španělsku další mladé naděje. Jonana Garcíu, Andoni Iraolu a především pak šikovné levé křídlo Francisca Yesteho. Napravo mu dobře sekundoval zkušený Etxeberría, kreativní ofenziva bylo chloubou Bilbaa. V defenzivě na sebe upozornil šikovný levý obránce Del Horno, velice spolehlivě chytal též mladý gólman Aranzubía.


Hrůzný závěr sezony si prožil Real Madrid. Přitom Real dlouho neohroženě kráčel La ligou, doma kosil jednoho protivníka za druhým a po kontroverzní remíze doma s Valencií a jejích následných ztrátách to vypadalo na jasný titul. Prohra ve finále Copa Del Rey se Zaragozou nebyla ještě brána nějak tragicky, horší už bylo vypadnout se nevýrazném výkonu ve čtvrtfinále Ligy Mistrů s Monakem. Na tým přišla herní i výsledková krize, která vyvrcholila pěti porážkami v posledních pěti ligových utkáních a propadu až na čtvrtou příčku tabulky. příčin neúspěchu Galácticos bylo několik. Dlouhodobé opomíjení defenzivy při posilování mužstva, lukrativní asijské turné místo pořádné letní přípravy a příliš úzký kádr, když za pauzírující hvězdu musel naskočit nezkušený mladíček z béčka. Děravou defenzivu nezalepil ani relativně spolehlivý gólman Casillas. Na pravém kraji obrany vládl Salgado, na levém Roberto Carlos, ale střed mnohdy připomínal ementál. Nedůrazný a chybující Helguera a k němu některý z mladíků, kteří na tak velké sousto ještě nemají. Mejía, Rubén či Pavón. Přísnější měřítko snesl jen Raúl Bravo. Obraně nepomohl ani průchozí střed zálohy. Útočník Guti a pravý záložník Beckham byli špatnou volbou. Více prostoru měl určitě dostat spíše Cambiasso. Na pravém kraji zálohy nejlepší hráč Realu Figo, nalevo proměnlivý Zidane. Raúl už hodně dlouho neměl tak nevýraznou sezonu, Bílý balet držel dlouho nad vodou svými góly nejlepší střelec tohoto ročníku Ronaldo. Solari hrál kde bylo zrovna potřeba, ale ani on situaci nezachránil.


Relativně poklidnou sezonu mělo Deportivo La Coruna. Depor skvěle začal, držel se na čele tabulky, ale listopadový útlum jen vrátil zpět na zem. Přesto si tým dokráčel v pohodě pro předkolo Ligy Mistrů v příštím roce. Lépe si celek vedl v samotné Lize Mistrů, kde dokráčel přes Juventus Turín a AC Milán až do semifinále. V něm však Depor nestačil na FC Porto. Tým se mohl spolehnout na sílu domácího prostředí, kde získal většinu ligových bodů. V brance měla La Coruna spolehlivého Molinu. Ve středu obrany působil sebejistě vysoký Jorge Andrade, sekundovali mu buď Naybet nebo César, nalevo se střídali Capdevila s Manuelem Pablem, napravo toho nejvíc odehrál Romero. Střed zálohy drželi zkušení Mauro Silva se Sergiem, když potřeboval kouč Irureta zvýšit kreativitu nasadil Djalminhu. Na krajích zálohy se do skvělé formy rozehráli Víctor s Luquem, Inventář Fran se na hřiště dostal méně, stejně jako Scaloni nebo Duscher. Na postu staženého útočníka kraloval Valeron, v boji o post hrotového hráče porazil Pandiani Tristána.


Jako Jekyll a Hyde si museli připadat v FC Barcelona. Po velmi slabém podzimu, kdy se tým herně i výsledkově trápil, přišel nevídaný novoroční obrat. Barca neprohrála 17 zápasů v řadě, byla jasně nejlepším týmem jara a nakonec si dokráčela pro druhou příčku a přímý postup do Ligy Mistrů příští rok, kde letos vinou špatné minulé sezony chyběla. Hrála jen Pohár UEFA a i přes Matador Púchov se dostala do 4.kola, kde byl ale nad její síly Celtic Glasgow. Gólman Rustu si i díky zranění moc nezachytal, a tak svou šanci pevně chytil na jaře velmi dobře chytající Víctor Valdés. Ve středu obrany se neprosadil Marquez, a tak se do základní sestavy dostal mladý Oleguer a k němu se stáhl stabilně výborný Puyol. Napravo hrál mnohem více Reiziger než Gabri, levý kraj obrany výrazně oživil nově příchozí Bronckhorst. Zkostnatělý střed zálohy s Xavim a Cocum skvěle stmelil Davids, který měl i největší zásluhu na znovuzrození Barcy. Motta s Gerardem se na hřiště téměř nedostali. Nějakou chvíli trvalo i než si našel své místo na hřišti famózní driblér Ronaldinho. Nakonec se sehrál v ofenzivní trident s Luisem Garcíou a Saviolou. Ronaldinho nalevo, překvapení sezony v Barce Luis García napravo a Saviola na hrotu jako zakončovatel. Na větší šanci marně čekal Quaresma, Overmars zřejmě odejde stejně jako nevyužitý Kluivert. Veterán Luis Enrique se na konci sezony rozloučil s aktivní kariérou v Barce.


Historickou sezonu prožila Valencia. Po dvou neúspěšných finále Ligy Mistrů přišel konečně evropský úspěch. Zisk Poháru UEFA. Valencia triumfovala i v domácí lize. Po celou sezonu si udržela stabilní výkonnost, vyhrávala doma i venku a to rozhodlo. Ke skálopevné obraně se přidal i produktivní útok a to hrála Valencia skoro celý rok bez zraněného playmakera a útočníka Aimara. V brance stála zkušená opora Canizares. Před ním vytvořili neprostupnou dvojici Ayala s Marchenou, nalevo čistil prostor velezkušený Carboni, napravo se vystřídali spolehlivý Garrido s Curro Torresem. Ve středu zálohy nastupoval skvělý Albelda s Barajou, nalevo čaroval bojovník Vicente. Pravou stranu si střídali Jorge López s Rufetem. Při dlouhodobém zranění Aimara se funkce lídra útoku zhostil gólový Mista. Vedle něho nejdříve hrával Oliveira, postupem času se ale kouč Rafael Benítez rozhodl pro Angula. Nejlepší střelec Copa Liberadores minulý rok Oliveira se příliš neprosadil. Dával branky, ale nebyl dostatečně zarputilý, běhavý a nedokázal hrát tolik takticky ve prospěch týmu.


Ideální sestava Primera division pro ročník 2003-04
CANIZARES - ROBERTO CARLOS, AYALA, ANDRADE, PUYOL - VICENTE, ALBELDA, XABI ALONSO, FIGO - RONALDINHO, FERNANDO TORRES


Sestava B týmu
MOLINA - DEL HORNO, MARCHENA, MILITO, SALGADO - BAPTISTA, DAVIDS, IBAGAZA, JOAQUÍN - VALERON, RONALDO


Valencia - Canizares, Ayala, Vicente, Albelda - Marchena
Real Madrid - Roberto Carlos, Figo - Salgado, Ronaldo
FC Barcelona - Puyol, Ronaldinho - Davids
La Coruna - Andrade - Molina, Valeron
San Sebastian - Xabi Alonso
Atlético Madrid - Fernando Torres - Ibagaza
Zaragoza - Milito
Bilbao - Del Horno
FC Sevilla - Baptista