Jari Litmanen - Král

V roce 2009 o něm žurnalista Paul Simpson napsal, že jeho kariéra nikdy nedosáhla jeho talentu. A měl pravdu. V klubech světového významu Jari Litmanen nikdy nezářil. Za vinu to můžeme klást množství zranění, která finského fotbalistu postihovala při angažmá v těch nejvěhlasnějších týmech. Přesto jej Asociace fotbalových statistiků zařadila na třiapadesáté místo nejlepších fotbalistů všech dob. Čím si finský záložník slavnou přezdívku zasloužil?

Působil v dobách, kdy ještě fotbal nebyl založen na rychlosti. Kdy se úspěch týmu zakládal na osobité technice, míčové ekvilibristice a s trochou nadsázky se místo "raybenek" nosily "lenonky". Starší generace milovníků fotbalu si jistě vzpomene na mnohé umělce se zlatými kopačkami, kteří ovlivnili svět kulatého míče a navždy poznamenali tuto jedinečnou hru. Jedním z nich byl bezpochyby Jari Litmanen, jenž se do povědomí diváků zapsal především svým angažmá v Holandsku. To z něj udělalo nejen fotbalovou hvězdu, ale také kultovní osobnost, majitele vlastní sochy a mimo jiné také předmět biografického dokumentu.

Prvního startu se finský mladík dočkal v nejvyšší soutěži zvané Mestaruussarja, která od třicátých let dvacátého století formovala elitní týmy až do roku 1989. Dva roky před jejím nahrazením se třetího května roku 1987 Litmanen zapsal do statistik zápasu ještě coby šestnáctiletý. V týmu Reipasu strávil celkem čtyři sezony a v roli ofenzivního talentu s oblibou střel z voleje se mu podařilo vstřelit úctyhodných 28 branek. V roce 1991 Litmanen přestoupil do největšího finského klubu, který byl Helsingin Jalkapalloklubi (zkráceně HJK). Tento klub z Helsinek hrál v životě Jariho Litmanena důležitou úlohu, kterou dokazuje také fakt, že právě sem se na konci své hráčské kariéry finský útočník vrátil. Návraty na známá místa jsou ostatně další charakteristickou vlastností Jariho fotbalové cesty, ale o tom až později.

Šestnáct gólů, které Jari Litmanen zaznamenal v sedmadvaceti zápasech, nemohlo ujít pozornosti mnoha klubů. Jari Litmanen nevyhrál ani jednou finskou ligu, ale v roce 1992 se podílel na výhře finského poháru. To se již stal uznávanou celebritou a pravidelným reprezentantem. V dresu MyPa se podílel na úspěšném tažení nováčka až do finále, v němž navíc vsítil jednu branku. V hledišti stadionu v Helsinkách náhodou seděl také jeden skaut, který byl z jeho výkonů doslova nadšený. Hned po utkání volal svému nadřízenému a řekl: "Tohle je přesně hráč, kterého hledáme." Položil telefon a objednal si letenku zpátky ke svému zaměstnavateli. Letadlo mířilo do holandského Amsterdamu...

Nechtěl být lídrem, ale byl jím

Tamní Ajax si Litmanena vyhlédl jako ideální posilu a netrvalo mu příliš dlouho získat jej. Nechybělo ale mnoho a osudy Jariho Litmanena mohl začít psát úplně jiný klub. V roce 1992 se totiž o služby šikovného Fina ucházel rumunský celek Dinamo București. Kromě něj se na mladého hráče vyptávaly také kluby jako Barcelona, Leeds United či PSV Eindhoven. Závod o podpis Jariho Litmanena nakonec vyhrál Ajax a velkou zásluhu na tom měl David Endt. Ten si v roce 2010 vzpomněl na své první dojmy z příchodu talentovaného hráče, který na něj okamžitě udělal dojem.

V rozhovoru pro finskou televizi YLE Endt poznamenal: "Když skončila tisková konference, ze zákulisí přišel Jari Litmanen. Podíval jsem se mu do tváře a v jeho očích jsem uviděl něco nevšedního. Pomyslel jsem si, že ten člověk umí zatnout zuby. Nebyl stydlivý ani odměřený, působil nevěřitelně skromně. Nezdál se mi jako typ, který začne zvyšovat hlas, bude mlátit rukama do stolu a říkat u toho: Bude to tak a tak."

"Působil spíš jako diplomat. Věděl, co kdy říct. Nevypadal jako člověk, který by se hnal na přední místa, netoužil být vůdcem. Ale byl jím. A pořád se chtěl učit něco o fotbale. Zajímala ho každá část hry, miloval ji. Měl hodně znalostí. Proto vznikla přezdívka, kterou jsme mu v týmu dali - "Profesor". Ať jste se ho zeptali na cokoli, vždycky věděl odpověď," dodal Endt.

Trenér Louis van Gaal, to byla jiná. Ten z nové akvizice už tak nadšený nebyl a využíval ji jako střídajícího žolíka. První sezona tedy nebyla pro mladého Fina úplně snovým startem, i když díky zranění Dennise Bergkampa se na hřišti objevoval poměrně často. Bergkamp ostatně hodně napomohl zlepšení mladíka, protože před koncem sezony oznámil, že odejde do Interu Milán. Louis van Gaal pojednou začal měnit smýšlení a dal Litmanenovi první velkou šanci. Dokonce mu svěřil Bergkampovu "desítku", což je pro každého hráče velká pocta. A talentovaný Fin jeho důvěru splatil hned v další sezoně.

Skleněný Merlin

Litmanen se stal vzorem mnoha mladých fotbalistů a ve Finsku jej oslavovali. Coby autor šestadvaceti branek v sezoně měl lví podíl na titulu pro Ajax. Navíc se stal finským fotbalistou roku. Období největší slávy však teprve klepalo na dveře. Pod vedením taktického génia Louise van Gaala se Ajax dočkal tří titulů Eredivisie a dvakrát po sobě se dostal do finále slavné Ligy mistrů. Zlatá éra Litmanena je úzce spjata se slavnými dobami celého Ajaxu. Finský záložník přispěl k tomu, že si holandský tým vybudoval postavení suveréna, neprohrál více než rok a půl a v roce 1995 porazil slavný AC Milán, čímž si zajistil titul v Lize mistrů.

Jari se stal populární osobností a velkým tahounem týmu. Táhl jej celých sedm let svého "holandského" angažmá, během kterého skončil třetí v anketě hlasování Zlatého míče, nastřílel 91 branek a pyšní se titulem nejlepšího střelce Ajaxu, pokud jde o evropské poháry. Jedinou větší slabinou finského záložníka bylo chatrné zdraví, které zapříčinilo mnoho jeho absencí. Není divu, že poněkud hanlivě se mu dostalo přezdívky "Skleněný muž". Mnohem větší radost mohl Jari mít z další přezdívky, kterou mu fanoušci Ajaxu věnovali. Coby hold jeho technickým kouzlům jej pojmenovali Merlin. Slavného kouzelníka ale ničilo zdraví i špatná fyzická kondice, která negativně ovlivnila větší část jeho další kariéry.

Zranění ostatně limitovala také jeho působení v Barceloně. Litmanen se stal jedním z hráčů, o které osobně stál trenér van Gaal. Právě ten ale sledoval, jak se zlatá generace Ajaxu čítající jména jako Patrick Kluivert, bratři de Boerové nebo Reiziger s Bogardem postupně rozpadá. Každý z nich mohl klást vinu jinému faktoru. Slabinou Jariho Litmanena bylo právě zdraví. Za necelé dvě sezony se z Krále stal střídající hráč s jednadvaceti zápasy na kontě.

Trenér van Gaal o něm dokonce prohlásil, že Litmanen "byl příkladem hráče, který se nedokázal správně adaptovat na jiné prostředí a novou kulturu." Holandská osa týmu ztroskotala, stejně tak se vedlo trenérovi van Gaalovi. Ten byl nakonec nahrazen Lorenzem Serra Ferrerem. Ani ten ale u týmu dlouho nevydržel. Barcelonský sen pomalu mizel nejen pro Jariho Litmanena, La Ligu v té době opanoval Real Madrid. Zkušený ofenzivní univerzál se ale nevzdal a vydal se zkusit štěstí do dalšího obra světové kopané.

Liverpool dal světu například Iana Rushe, Kennyho Dalglishe a Stevena Gerrarda. Tak proč by nemohl znovu najít zápal v těle talentovaného Litmanena? Věřil v to i manažer Gérard Houllier, který při oficiálním představení na adresu finského hráče řekl: "Podepsali jsme hráče světové úrovně. Předchází ho skvělá reputace a myslím si, že dokážeme mnoho skvělých věcí. Je to jeden z nejlepších transferů, jaké jsme kdy udělali." "Jeden z nejlepších transferů" nastřílel devět branek za 43 zápasů a většinu času laboroval s kolenem a zády. Jari sice byl v týmu, který vyhrál Worthington Cup, Pohár UEFA a FA Cup v roce 2001, ale kvůli zranění nenastoupil do žádného z finálových střetů.

Když byl zdravý a zcela ve formě, dokázal být tahounem a rozhodujícím článkem slavného klubu. Podílel se na porážce AS Řím, Anfield Road mu tleskal po góle proti Crystal Palace a skvělou práci odvedl také proti Tottenhamu Hotspur. Několik výjimečných branek však bylo zapomenuto především kvůli dlouhodobým zraněním. Kariéra finského talentu upadala. Nakonec dostal od vedení Reds svolení odejít do Ajaxu. Ani tam ale nenastartoval svou kariéru. Návrat Krále oživil naděje fanoušků tradičního klubu a v ochozech znovu znělo jeho jméno. Místní legenda dotáhla Ajax do čtvrtfinále Ligy mistrů v roce 2002/2003, ale poté ji opět dostihla stará známá nemesis. Litmanen se zranil a na jaře 2004 byl propuštěn.

Litmanen se ještě několikrát pokoušel nastartovat svoji kariéru, cestoval do FC Lahti a Hansy Rostock, poté se usídlil v Malmö, Fulhamu a HJK. Všude jej ale jako neodbytný stín doháněly zdravotní potíže. Srdce, problémy s dýcháním a několikrát zraněné koleno - to byl jen náznak dlouhé řady problémů. V roce 2010 ukončil bohatou reprezentační kariéru, o rok později se ve čtyřiceti letech dohodl na jednoroční smlouvě s úřadujícím finským šampionem. Stal se jedním z mála fotbalistů, kteří aktivně hráli po čtyři dekády (osmdesátá léta až rok 2011).

Litmanen opět potvrdil, že ve formě je téměř nezastavitelný - 24. Září 2011 nastoupil coby střídající hráč do finálového klání finského poháru proti týmu Kuopion Palloseura. V osmdesáté minutě se dostal na hřiště za bezbrankového stavu, ve sto osmé minutě vstřelil krásný gól z voleje. Pro Jariho to byl druhý finský pohár. Ve stejném roce si HJK zajistilo double a Král byl u toho. V říjnu stejného roku oslavil dvoustý zápas v nejvyšší finské lize a poté se zranil. Trochu tragikomicky a příznačně skončila sezona Jariho Litmanena, největšího Fina v dějinách fotbalu.