Halbzeit aneb Shrnutí bundesligového podzimu

Podzimní část letošního ročníku nejvyšší německé fotbalové soutěže je za námi a na fanoušky i hráče čeká zhruba měsíční pauza. Než se 20. ledna kola Bundesligy znovu roztočí, je ten správný čas si dosavadní dění shrnout a ocenit ty, jenž diváckou obec svými výkony zaujali.

Na první pohled je u našich západních sousedů vše při starém. Ligu vede Bayern, který míří za pátým titulem v řadě. Jen o tři body za ním se ovšem nečekaně drží ambiciózní nováček z Lipska, který kontroverzi, jež jeho vstup do nejvyšší soutěže provází, ještě ozdobil nečekaně výbornými výkony na hřišti.

A nahoře jsou i další týmy, u nichž by se to nečekalo - solidní sezonu znovu prožívá berlínská Hertha, na špičce tabulky je rovněž Hoffenheim či Frankfurt, jenž přitom svou účast mezi německou fotbalovou elitu vybojoval až v baráži proti Norimberku.

Pojďme se tedy podívat na ideální jedenáctku složenou z fotbalistů, kteří na podzim nejvíce zářili.



Brankář: Rune Jarstein (Hertha Berlín)

V brankovišti volba probíhala mezi dvěma gólmany. Nabízelo se také jméno Lukáše Hrádeckého z Eintrachtu Frankfurt. Pro finského brankáře se slovenskými kořeny hovořil nižší počet inkasovaných branek (12/16), avšak autor textu vycházel z toho, že sedmadvacetiletý Fin hrál přeci jen za lepší a stabilnější obranou, zatímco u Herthy se vlivem zranění defenzivní čtyřka často měnila - proto dostala přednost norská reprezentační jednička.

Pravý obránce: Mitchell Weiser (Hertha Berlín)

I u pravého kraje obrany zůstáváme v Berlíně. Mladý Němec sice několik utkání odehrál i na křídle, přičemž v takovém případě ho na pozici beka zastoupil Peter Pekarík, ale pro účely této jedenáctky ho zařadíme do obrany - kde pokud Weiser nastoupí, ukazuje, že i přes určité defenzivní nedostatky je prototypem moderního krajního beka, schopného podpory útoku i zapojení do kombinace. A vzhledem k tomu, že o svých kvalitách nyní dvadvacetiletý rodák z Troisdorfu fotbalový svět přesvědčuje už druhou sezonu v řadě, je snad už jen otázkou času, než si ho všimne také Jogi Löw, jenž od konce Philippa Lahma v reprezentaci stále neobsadil místo pravého beka. Stabilní člen kádru německé jedenadvacítky by si svou šanci určitě zasloužil.

Pravý stoper: Willi Orban (RB Lipsko)

Ralph Hasenhüttl sice na východě Německa disponuje daleko lepším kádrem než v Ingolstadtu, ale smysl pro disciplínu a organizovanou hru obranné čtyřky si přenesl i ke svému novému mužstva. Lipsku to vzadu klape, dokáže udržet i jednogólový náskok, a defenzivě šéfuje Willi Orban. Na kapitána Lipska si musí navíc dát pozor i v šestnátce soupeře, neboť svůj důraz často uplatňuje při standardních situacích a už dvakrát se mu letos takto povedlo skórovat.

Levý stoper : Mats Hummels (Bayern Mnichov)

Tenhle přestup byl jistota. Hummels toho sice kvůli zranění na podzim neodehrál tolik, ale pokud nastoupil, ukázal své kvality. Stoper s dost možná nejelegantnější rozehrávkou na světě se navíc nezvykle často dostával do gólových příležitostí, které ovšem vždy skončily na jedné z tyčí soupeřova brankáře. Střeleckou smůlu čerstvý blonďák protrhl až proti Leverkusenu, kde gólem rozhodl o výhře 2:1.

Levý obránce: Jonas Hector (Kolín)

Spekuluje se o jeho přestupu do Liverpoolu a není se čemu divit. Byť poslední utkání odehrál ve středu zálohy, Hector u Kozlů ukazuje, že svému mužstvu nabízí jak skvělé čtení hry, tak jistotu směrem dozadu. Proto je ostatně na svém postu levého beka jedničkou v německé repre.

Střední záložník: Naby Keita (RB Lipsko)

Nejlepší hráč sezony? Ano, prosím. Přesně na tenhle titul zatím kandiduje hráč, jenž zamířil do Lipska v létě letošního roku ze Salcburku. Teprve jednadvacetiletý, pouze metr sedmdesát dva vysoký fotbalista udivuje svým přehledem, kreativitou a schopností vymyslet vynikající finální či předfinální přihrávku, z čehož ve spolupráci s někým z ofenzivní čtveřice před ním vždy plyne nebezpečí pro branku soupeře. Pokud Bundeslize po odchodu k Citizens chybí Ilkay Gündogan, je Keita tím, kdo ho dokázal z pohledu nestranného fanouška alespoň částečně nahradit.

Pravý záložník: Arjen Robben (Bayern Mnichov)

Když se holohlavý Nizozemec zranil hned v prvním přípravném zápase, jenž Ancelottiho svěřenci v létě odehráli, leckdo už nad Robbenem zlomil hůl. To však byla velká chyba. Létající Holanďan se vrátil ve velkém stylu a je jednoznačně největší oporou Bayernu v podzimní části. Byť se to zdá neuvěřitelné, i po těch letech a zraněních je na hřišti schopen neskutečných věcí a on je tím rozdílovým hráčem, jenž může Bayernu přinést velké úspěchy třeba i v Champions League. Samozřejmě za jedné podmínky - pokud bude fit.

Levý záložník: Emil Forsberg (RB Lipsko)

Stejně jako kolega z mančaftu Keita si mladý Švéd pokaňhal jinak skvěle rozjetou sezonu v zápase proti Bayernu. Ve třicáté minutě nesmyslně poslal k zemi Philippa Lahma a po červené kartě definitivně připravil svůj tým o jakékoliv šance na body. Tenhle zkrat však nic nemění na tom, že ofenzivní čtveřice Forsberg-Sabitzer-Werner-Poulsen na podzim zářila a právě pětadvacetiletý fotbalista ze Skandinávie byl její pro defenzivu soupeřů nejnebezpečnější součástí. A s pěti góly a devíti asistencemi také nejproduktivnější.

Útočník: Pierre-Emerick Aubameyang (Borussia Dortmund)

Sázka na jistotu. Gabonec na podzim nezářil tolik, jako v minulé sezoně - není na hřišti často příliš vidět, ono je to také tím, že zatímco loni byl součástí neskutečné ofenzivní mašiny BVB s Kagawou, Reusem, Gündoganem a Mchitarjanem, dva už jsou z klubu pryč, jeden byl dlouho zraněný a šikovný Japonec příliš šancí od Tuchela nedostává. Namísto toho je tak "Auba" obklopen mladými a nezkušenými hráči, ať už se jedná o Mora, Pulisice či Dembeleho. Ale i přesto si své góly dá - fotbalový akrobat z Dortmundu si na podzim udržuje úžasný průměr gól na zápas a nebýt jeho gólů, měli by Žlutočerní o 9 bodů méně - a v tabulce by jim nepatřilo šesté, ale až jedenácté místo.

Útočník: Anthony Modeste (Kolín)

Často se říká, že nějaký hráč pro svůj tým nepostradatelný - a z devadesáti procent to bývá klišé. Ne tak u Kolína. Tým Petera Stögera dal na podzim jednadvacet branek - a osmadvacetiletý Francouz obstaral třináct z nich osobně a na další dvě nahrál. Že vám to nestačí? Na přelomu listopadu a prosince se Modeste na čtyři zápasy gólově odmlčel - a do té doby skvěle rozjetý Kolín získal z těchto utkání pouhé tři body. Pokud chtějí v současnosti sedmí Kozlové pomýšlet na cestu do pohárové Evropy, je třeba na jaře udržet "Tonyho" zdravého a ve formě.

Útočník: Sandro Wagner (Hoffenheim)

Jméno, které vyvolává emoce. Enfant terrible německého fotbalu rád provokuje soupeře na hřišti, ale i kohokoliv jiného - jak ostatně ukázal svým prohlášením pro média, že je bezpochyby nejlepším německým útočníkem současnosti. Inu, není - ale nic to nemění na tom, že je zatraceně dobrý. Už devětadvacetiletý Wagner se poté, co svými góly k záchraně dovedl Darmstadt, přesunul do Hoffenheimu a i tam ukazuje své jednoznačné fotbalové kvality. Kromě své provokatérské povahy ukazuje na hřišti i svůj instinkt ofenzivního zabijáka, o čemž svědčí devět vstřelených branek a páté místo Hoffenheimu, na čemž má rodák z Mnichova svůj podíl.

Plus tři hráči, kteří se nevešli, ale stojí za zmínku:

Timo Werner (Lipsko)

Přestoupit za deset milionů euro ze sestoupivšího celku není na poměry Německa zrovna malá částka, nemyslíte? Což je jeden z dalších důkazů, že to s tím neutrácením milionů, jak často zmiňují příznivci Rudých býků, u Lipska nebude zas tak horké. Nicméně se tahle investice rozhodně vyplatila - dvacetiletý Němec je dlouhodobě považován za jednoho z největších národních talentů na pozici hrotového útočníka, ale až pod Hasenhüttlem ukazuje, co v něm vězí. Spolupráce se Sabitzerem a spol. Wernerovi sedla a devět branek po podzimní části hovoří jasně. Fanouškům Nationalelf tak nezbývá než doufat, že si šikovného mladíka ze Stuttgartu všimne i Jogi Löw.

Christian Pulisic (Borussia Dortmund)

Prosadit se v Dortmundu není žádná legrace - své by o tom mohl vyprávět třeba Moritz Leitner. Tomuhle Američanovi se slovanským jménem se to povedlo v sedmnácti letech, kdy poprvé nakoukl do žlutočerného áčka. V září oslavil osmnáctku a stal se stabilním členem užšího kádru Thomase Tuchela - na podzim z toho byl start ve dvanácti utkáních Bundesligy a všech šesti v Lize mistrů, což vzhledem ke konkurenci, jaká je ve Vestfálsku na pozici křídel, při vší k Pulisicovi nejspíše nečekal ani on sám. Šanci však chytil za pačesy a svou rychlostí, technickými dovednostmi i smyslem pro kombinaci ukazuje, jak talentovaný fotbalista se v něm skrývá - a Dortmund je pro něj v tomto ohledu ta nejlepší adresa.

Pavel Kadeřábek (Hoffenheim)

S příchodem nového roku je třeba zabrnkat i na národnostní strunu a trochu si přihřát tu naši českou, slzami z nepovedeného Eura i následné rozpačité kvalifikace přesolenou, fotbalovou polívčičku. Pryč jsou dávno ty časy, kde v německé lize zářili Tomáš Rosický či Jiří Štajner - i přesto se však v poslední době blýská v tomto ohledu pro českého fanouška na lepší časy. Vladimír Darida sice vlivem zranění kolene značnou část podzimu vynechal, zato Pavel Kadeřábek se po ne zcela povedené první sezoně v Hoffenheimu, kde občas při svých ofenzivních výpadech či nedůrazném bránění zapomněl, že hraje proti Bayernu či Leverkusenu a ne Slovácku či Zbrojovce, v Německu definitivně otrkal a výhradní důvěru mladého kouče Nagelsmanna oplácí stabilně dobrými výkony. Post jakéhosi pravého wing-backa v 3-5-2, které TSG hraje, mu sedí, avšak jak ukázal v utkáních předtím, zahrát dokáže i na pozici klasického levého obránce ve čtyřčlenné zadní řadě - což může být zajímavým vodítkem pro Karla Jarolíma.



Bude Bayern hvězdou Jihu?

Ano, Bayern vede ligu. Potud vše v pořádku. Avšak žádný fanoušek klubu z Mnichova nemůže být s výkony svého celku na podzim spokojený. Leckdo se těšil, že s odchodem Guardioly do Anglie opustí Allianz Arenu profesorský fotbal plný nudné kombinace a nahradí ho atraktivní, útočné pojetí hry. Tak se ovšem nestalo. Bayern na podzim skutečně nebyl tak dominantní jako za "Pepa", avšak o dobrých výkonech se rozhodně v souvislosti s Bayernem mluvit nedá. Většinu času tak fanoušci pozorovali pouze zoufale neefektivní, až neviditelný střed hřiště v rozestavení 4-3-3, a přehlídku nákopů do vápna po křídlech na Lewandowského. Frustrující pro příznivce Die Roten zejména bylo, že pokud se styl hry byť jen na chvíli změnil, neslo to své ovoce (viz vyrovnávací gól proti Hoffenheimu, jenž padl po první akci vedené po zemi středem hřišti v utkání) - pak se ovšem Ancelotti vrátil k zavedenému. Určitou naději fanouškům Bayernu přinesly poslední dva zápasy, kde mnichovští vypráskali Wolfsburg a Lipsko. Pokud chce ovšem Bayern pomýšlet kromě Bundesligy i na nějaký úspěch v Lize mistrů, měl by se Ancelotti zamyslet - s formou a stylem hry z většiny podzimních zápasů by si totiž s mnichovskými poradil i ten Arsenal.

Dočkáme se starého dobrého Tuchela?

Start Thomase Tuchela do angažmá v Dortmundu byl snový. Nádherný ofenzivní fotbal a ten správně vyvážený mix mezi guardiolovskou sázkou na držení míče a kombinaci po zemi a agresivní start na balon a rychlý přechod do útoku, jenž v Porýní svému nástupci zanechal Jürgen Klopp. Nic takového jsme ovšem letos na podzim v Signal Iduna Parku neviděli. Ano, z části je to samozřejmě vlivem odchodu některých hráčů - Hummelse či Gündogana není snadné nahradit. Z větší části ovšem Tuchel dělá kroky, jež nevedou k úspěchu - ať už se jedná o místy nesmyslné točení sestavou (byť je to zčásti dané marodkou), či tvrdošíjné trvání na rozestavení 4-1-4-1 s Weiglem coby štítovým záložníkem, který ovšem zatím jen marně hledá svou loňskou formu. To může být ale dáno i nejistotou BVB v zadní řadě - obrana žlutočerných je na podzim příšerná, Marc Bartra nemůže náhradou za Hummelse být zatím nazván ani v legraci a novopečený kapitán mužstva Schmelzer se zatím svými výkony blíží své poslední příšerné sezoně před nástupem Tuchela. Ke cti kouči dortmundských neslouží ani časté stěžování si na výroky rozhodčích, což u něj také dříve nebývalo zvykem.

Napodobí Lipsko Leicester?

Výkony Lipska a průběžné druhé místo po podzimu je rozhodně jedním z největších překvapení, jež nám evropský fotbal v této části roku nabídl. Je však dovolím si tvrdit velice nepravděpodobné, že by Hasenhüttl nakonec svůj tým dovedl až k vysněnému titulu. Jak ukázal předvánoční zápas s Bayernem, mladému lipskému celku chybí potřebné zkušenosti a tlak případného boje o titul by je nejspíše semlel - to však nic nemění na tom, že vzhledem k podzimní neformě týmů, které na účast v Top 4 kvalitativně měly (Leverkusen, Wolfsburg, Gladbach, Schalke), a naopak dobrým výkonům mužstev, u nichž se nedá předpokládat, že by jim vítězná nálada vydržela až do konce sezony (Frankfurt, Hoffenheim, Hertha), je už téměř jisté, že si Rudí býci zajistí místenku do Ligy mistrů.