György Sárosi - Láska zvaná Ferencváros

Maďarský fotbal dal světu mnoho velikánů. Jedním z nich byl zcela jistě György Sárosi. Velmi univerzální hráč, který patřil k symbolům Maďarska před válkou, zasvětil celou svou hráčskou kariéru jedinému klubu.

György Sárosi zažil největší vlnu úspěchů ve 30. letech, kdy jej hned trojice sportovních deníků zařadila do nejlepší jedenáctky Evropy.

Což o to, něco podobného nebylo díky schopnostem maďarského hráče ničím zvláštním. Kuriózní ale bylo to, že každý ze tří deníků Sárosiho zařadil v sestavě na jiné místo! Pro srovnání, představte si, že by tři různé deníky zařadily třeba Cristiana Ronalda na pozice hrotového útočníka, středního záložníka a dokonce stopera. Přesně to se stalo Sárosimu.

Kam s ním?

Italský deník La Gazzetta dello Sport jej zařadil na pozici stopera, německý Kicker jej posunul do středové linie a francouzský deník L'Auto viděl Sárosiho jako typického útočníka. To dostatečně vystihuje pověst, kterou si Sárosi za léta vytvořil. Poklonu mu za to vysekla i taková legenda, jakou byl Ital Silvio Piola. Hráč, který proti Sárosovi nastupoval jako sok v dresu Itálie a Lazia, prohlásil: "Bylo to neuvěřitelné. Jeden zápas nastoupil jako obránce, v dalším byl někde ve středu a ve třetím utkání střílel góly jako útočník. To už samo o sobě něco znamená."

"Když jsem na soupisce soupeře nenašel jeho jméno v obraně, hodně se mi ulevilo. Věděl jsem ale, že když nastoupí vepředu, bude Ferencváros ještě nebezpečnější. Když útočil, tak jeho tým vždycky vstřelil mnohem více branek. Někdy ani to, že jsme dali hodně gólů, nic neznamenalo. Ve finále poháru Mitropa v roce 1937 jsem vstřelil čtyři branky a říkal si, že máme vyhráno. Ale Sárosi dal gólů šest a my prohráli," vzpomínal Piola.

Když vás chválí osobnost formátu Pioly, to už musíte něco umět. A Sárosi toho uměl hodně, protože jeho talent se neomezoval pouze na sport, třebaže v něm vynikal. Nechybělo mnoho, aby se Sárosi věnoval něčemu jinému.

Rodák z Budapeště, který spatřil světlo světa 5. srpna 1912, má v rodném listě uvedeno příjmení Stefanicsics. To se mu ale zdálo málo "maďarské", takže zvolil příjmení, pod kterým ho znají fotbaloví nadšenci spíše. Všechno ale mohlo být jinak. Místo Sárosiho - fotbalisty mohli studenti práv v odborných publikacích číst o Stefanicsicsovi - právníkovi.

Zvídavý a inteligentní mladík ležel v knížkách, zajímalo ho právo a narodit se o pár let později, bezpochyby by volné chvíle trávil u Wellesova Občana Kanea. Fotbal sice hrával a od patnácti let nastupoval za mládežnické týmy Ferencvárose, ale když si jej chtěl tento gigant pojistit první profesionální smlouvou, Sárosi odmítl. Měl jiné plány. "Vždycky jsem chtěl být právníkem," vzpomíná. "Fotbal jsem bral jako něco, co se hraje pro zábavu, když máte volno. Ale nikdy by mne nenapadlo živit se jím."

Co tedy Sárosiho přimělo změnit své plány a porotu v soudní místnosti vyměnit za zaplněná hlediště? Byl to jeho otec, který se sám stěží uživil jako krejčí. "Můj otec mi řekl, že touto dobou přichází hodně lidí o práci, lopotí se za obživou. A pokud mám možnost dělat něco tak krásného a jsem v tom dobrý, neměl bych tuto šanci promarnit."

A tak se čerstvě osmnáctiletý György rozhodl nazout opět kopačky a zkusit štěstí. Celoživotní láska se zrodila. Na konci sezóny 1930/1931 debutoval v roli stopera, ale pořád jej to táhlo dopředu. Občas nastupoval jako křídlo, jindy jako typický hrot.

Na vrcholu

Následující sezóna patřila mezi nejúspěšnější v historii klubu. Ferencváros si došel pro ligový titul způsobem, který udivoval - vyhrál všech 22 zápasů! Jednou z hvězd byl právě mladý univerzál. Elitní maďarský klub vyhrál v další sezóně domácí pohár a na jeho finále vzpomínali pamětníci ještě hodně dlouho poté. Z tehdejšího mistra, kterým byl Úpjest, si nic nedělal a vyhrál zdrcujícím výsledkem 11:1! Sám Sárosi vstřelil hattrick a k tomu ještě čtyři góly připravil.

Reprezentační dres navlékl poprvé v květnu roku 1931 a čekaly se od něj velké věci. Měl pomáhat především v útoku. Jenže Sárosimu zvlhl střelecký prach a on se pořád nemohl dostat do ideální formy. Na první reprezentační gól, ač nastupoval většinou v útoku, čekal dlouhých patnáct zápasů. Veřejnost už začínala být trochu nervózní, ale Sárosiho zachránil zápas proti Švédsku v létě roku 1933. Tam vstřelil první gól, pomyslná hradba povolila a Sárosi si formu z klubové úrovně konečně přenesl i do reprezentace.

O rok později se konalo mistrovství světa v Itálii a Sárosi na něm měl prokázat své kvality. Do prvního zápasu proti Egyptu sice nenastoupil, ale další utkání už nevynechal. Ve čtvrtfinále proti Rakousku sice skóroval, když proměnil pokutový kop, ale ani tato jeho branka nakonec nestačila na postup. Ve stejném roce vyhrál s Ferencvárosem další ligový titul a o rok později znovu pohár.

Po individuální stránce se Sárosimu hodně vydařila sezóna 1935/1936, kdy se stal nejlepším střelcem. Do sítí soupeřů nasázel 36 branek, což činí průměr 1,5 gólů na zápas. V těchto letech prožíval své střelecké štěstí naplno, protože osm sezon po sobě nasázel více než 22 branek v ročníku!

Pláničkova noční můra

Ferencváros měl tehdy zvuk i v Evropě. Vděčil za to zejména poháru Mitropa, který v roce 1937 vyhrál. Ve finále, které se tehdy hrálo na dvě kola, se maďarský celek postavil proti římskému Laziu. Hlavním hrdinou velkolepé podívané byl právě univerzál György, který skóroval třikrát a notně tak pomohl svému týmu ke konečnému vítězství v poměru 9:6. Možná ten nejpůsobivější zápas si ale Sárosi nechal až do Středoevropského poháru. Jeho konkurentem bylo Československo.

Dne 19. září 1937 se Sárosi postavil jednomu z nejlepších gólmanů tehdejší kopané - Františku Pláničkovi. Sárosi se ale nevyděsil a dovolil si nevídaný kousek - Pláničkovi nasázel sedm branek a notnou měrou přispěl k celkové výhře 8:3! Zhoršující se politická situace nicméně znamenala konec turnaje.

Maďarsko v čele s univerzálním Sárosim mohlo šampionát alespoň brát jako přípravu na mistrovství světa ve Francii. Sárosi vedl svůj celek coby kapitán a byl odhodlán skončit na lepším místě než na posledním MS. Na svého kapitána se Maďaři mohli spolehnout, protože se stal jediným hráčem, který se trefil v každém zápase. Ve finále však nestačili na hvězdnou Itálii, která vyhrála 4:2.

V roce 1938 se Sárosi dočkal třetího titulu a úspěšná léta pokračovala i během války. V době, kdy byl fotbal jednou z mála pozitivních věcí, Ferencváros vyhrál tři po sobě jdoucí sezóny. Sárosi zůstal velmi důležitým a ceněným hráčem až do roku 1948, kdy se ve věku 36 let rozhodl ukončit hráčskou kariéru.

Za dlouhých osmnáct let nastřílel neuvěřitelných 639 ligových branek za 633 zápasů. Sárosi nezapomněl na "zadní vrátka" a při hraní se věnoval i studiu práv. Nakonec získal vysokoškolský diplom, i když se po ukončení profesionální hráčské kariéry živil jako trenér.

Zemí zaslíbenou se pro něj stala Itálie. První zkušenosti coby trenéra získával v Bari, aby se následně přes Lucchese přesunul až do Turína. S tamním Juventusem získal ligový titul hned ve své první sezóně. Za následné dva roky vyhrál Juventus více než 60 % zápasů.

Po angažmá v Janově, kde se staral o mladé hráče a skauting, se stal trenérem Brescie, AS Řím nebo Bologně. Poté odešel do ústraní a zbytek svých klidných dní strávil v Janově. Tam také v červnu 1993, jen pět dní před svým mladším bratrem Bélou, zemřel.