Fabio Capello - umění vyhrávat

Bearzot, Trapattoni, Sacchi, Lippi, Capello, Ancelotti, Prandelli, Spaletti, Mancini... Ještě někdo pochybuje o tom, která země vládne na trenérském poli? A Fabio Capello je Italem skutečně stoprocentním. Přísný výraz tváře, klidné sledování zápasu, střídané s výbuchy nespokojenosti a hněvu, obliba v defenzivě, láska k opeře...

To vše charakterizuje jednoho z nejslavnějších a nejúspěšnějších mužů, kteří kdy na lavičce stáli. Je to trenér, který nikdy nedá na osobní vztahy s hráči. Vždy dbá výhradně na schopnosti a kvality jednotlivých hráčů. Proto se také nikdy nikterak nerozpakoval nechat na lavičce osobnosti jakými jsou například Del Piero, Ronaldo, Beckham či Raúl.

Juventus-Milán, Milán-Juventus

Při hledání opravdového znalce fotbalu své země bychom stěží našli povolanější osobu než právě dvaašedesátiletého Fabia Capella. Jako hráč prošel od malého klubu SPAL, přes římské AS, Juventus až do Milána, kde oblékal dres slavného AC. V Itálii strávil většinu času rovněž jako trenér. Není bez zajímavosti, že jak Juventus, tak Milán později veleúspěšně vedl také jako trenér. Zřejmě nebude překvapením, prozradíme-li, že to byl kovaný obránce, pes, kterého protihráči neměli zrovna v lásce. Největších úspěchů dosáhl s Juventusem, s nímž třikrát vyhrál Scudetto, k čemuž přidal ještě finále Poháru mistrů, kde ovšem Juventus prohrál nejtěsnějším rozdílem s Ajaxem, kterému vládnul Rinus Michels s hvězdami jako Cruyff či Neeskens. Další titul v domácí Serii A přidal Don Fabio s Milánem, s nímž také, stejně jako s AS Řím, získal i Italský pohár. Nakoukl dokonce i do reprezentačního týmu, ve kterém odehrál 32 utkání, včetně památné výhry nad Anglií ve Wembley. Hráčskou kariéru ukončil v červenočerném dresu Milána roku 1979. Následoval dvanáctiletý odpočinek od fotbalu, po němž nastartoval kariéru trenérskou.

Dream Team

Roku 1991 převzal Fabio Capello AC Milán po Arrigu Sacchim. Byla to jeho první trenérská štace a hned na lavičce klubu, který v té době kraloval Evropě. Arrigo Sacchi přijal nabídku vést reprezentaci Squadry Azzurry a bylo na Capellovi pokračovat v jeho práci. Capella si vybral sám Berlusconi, jenž nastartoval velkolepé probuzení slavného klubu. Když klub roku 1986 kupoval, angažoval tehdy neznámého Sacchiho, přivedl hvězdný holandský trojlístek Van Basten, Gullit, Rijkaard a začaly se dít divy. Milán vyhrál dvakrát za sebou Pohár mistrů, jednou Scudetto a Van Basten s Gullitem sbírali Zlaté míče pro nejlepšího hráče v Evropě. Van Basten třikrát, Gullit jednou. Capello mužstvo sice trochu obměnil, kostra týmu se však uchovala. Výsledkem byly čtyři Scudetta během pěti let a tři účasti ve finále Ligy mistrů v řadě, přičemž v roce 1994 Milán vyhrál. K těmto úspěchům je nutno přičíst také tři italské Superpoháry a jeden Superpohár evropský. V Miláně se dodnes vzpomíná na onen večer, kdy slavná Barcelona vedená Johanem Cruyffem obdržela výprask 0:4. Milán tehdy Barcu nejen porazil, ale přímo znemožnil. Katalánský gigant, který do té doby předváděl jeden úchvatnější zápas, než druhý, kdy na hřišti zářili Romário, Stoičkov, Koeman, Guardiola či Nadal, nevěděl co se děje. Trenér Cruyff jen nechápavě kroutil hlavou nad suverenitou, s jakou si Milán došel pro trofej. Dva góly dával Massaro, po jednom Savičevič a Desailly. Zápasu se přitom nemohli účastnit dvě opory zadních řad Milána, Baresi s Costacurtou. Za rok Milán opět došel do finále, tentokrát však narazil. Mladičký tým Ajaxu, vedený Louisem van Gaalem, vyhrál brankou Kluiverta 1:0. To už však stál Frank Rijkaard na straně Ajaxu, neboť celý holandský trojlístek opustil město La Scaly roku 1993. Roku 1996 odchází Capello, již jako renomovaný trenér za novou výzvou do Realu Madrid. Končí tak zřejmě nejkrásnější kapitola v dějinách milánského klubu, a sice éra Sacchiho a později Capella.

Real Madrid poprvé, AC Milán podruhé

Po svém příchodu do metropole Španělska si Capello klub okamžitě přetvořil k obrazu svému. Naučil hráče bránit, požadoval po nich disciplínu a kolektivní výkon. Příznivci i hráči klubu brali trenérovy kroky zpočátku klidně, postupně se však začaly ozývat hlasy o nemadridském stylu fotbalu. "Chceme fotbal, ne beton," křičeli příznivci královského klubu. Fanoušci ve Španělsku jsou prostě navyklí na něco jiného. Itálie je Itálie, Real Madrid je Real Madrid, slyšel Capello neustále. Barcelona hrála hezčí fotbal, to bezesporu. Fanoušci katalánského klubu se pyšnili Figem a Ronaldem (později oba skončili v týmu svého rivala), kteří bavili diváky. Navzdory tomu to byl Real a Capello, kdo na konci sezony pozvedl trofej pro vítěze La Ligy. Ani to však nestačilo. Capello se musel pakovat. Odešel znovu do Milána. Druhé působení u Milána však již tak úspěšné nebylo. Mužstvo skončilo až na potupném desátém místě, přičemž příznivci Rossoneri museli strávit hrozivý třicetibodový odstup od prvního Juventusu. Capello Milán, tentokrát již navždy, opustil a uchýlil se do Věčného města, kde převzal AS, jež měl dovést k titulu.

Roma a Calciopoli

Pět let strávil italský stratég na lavičce AS Řím a své angažmá opět okořenil titulem. Stává se to už zvykem, že kamkoli Capello přijde, tam jsou tituly. A už je jedno, jestli klub hraje pěkný líbivý fotbal, nebo zda hraje zataženě. Tituly prostě jsou, a to zajímá šéfy klubu nejvíce. Bylo to teprve třetí Scudetto v historii klubu, když Francesco Totti pozvedl na jaře roku 2001 trofej nad hlavou. AS tak navázalo na městského rivala Lazio, které zvítězilo rok předtím. K titulu připojil Řím dvě druhá místa a jeden italský Superpohár. Tým vystavěný okolo Tottiho, Emersona, Panucciho nebo Montelly se zařadil po bok gigantů jako Juventus, AC nebo Inter, kde zůstal dodnes. Je to jistě právě Capello, kdo má nemalý podíl na současných úspěších Říma. V týmu zabudoval disciplínu a základní herní návykové prvky, na něž momentálně velmi úspěšně navazuje Luciano Spalletti.

Roku 2004 odchází Don Fabio do Turína, kde se po Marcellu Lippim, jež odchází k italské reprezentaci, ujímá Juventusu. Tam ho čeká příjemná práce. Přichází k vynikajícímu týmu, který sbíral úspěchy již pod Lippim, který s Juventusem dokázal získat pět titulů. Capello mužstvu opět vtiskne svou tvář, i když to není tak nutné jako u předchozích působišť. Mužstvo, jemuž v defenzivě kralovali Buffon, Cannavaro, Zambrotta nebo Thuram, v záloze Nedvěd s Camoranesim a v útoku pak skvělé duo Trezeguet s Ibrahimovičem (nebo Del Pierem) suverénně vyhrálo další dvě Scudetta v řadě. Capello si připsal další dva vavříny a již nikdo nepochyboval o jeho výjimečnosti. Byl to vždy zajímavý pohled, kterak stál Capello v Napoleonově postoji, za výraznými a tolik typickými brýlemi se mračil a připisoval si jednu výhru za druhou. Jako by ten tým prostě nemohl prohrát. Marné byly snahy milánských klubů. Juventus byl v té době nedostižný, i když...Calciopoli ukázalo, proč možná...O tom však již bylo napsáno dost.

Tak tedy jen stručně: Juventus o oba tituly dodatečně přišel, stejně tak i Capello, klub byl přeřazen do Serie B, a to kvůli skandálu s uplácením rozhodčích, do kterého se zapletl šéf klubu Luciano Moggi. Tento fakt však nic nemění na síle tehdejšího kádru, který byl základem týmu mistrů světa z roku 2006. Byli to právě hráči Bianconerri, kteří ovládli sestavu Marcella Lippiho. Z klíčových hráčů je doplňovali snad jen Pirlo s Gattusem z Milána a Totti z Říma. K obrovské škodě celého italského fotbalu a především pak Juventusu mnoho hráčů po přeřazení týmu do Serie B mužstvo opustilo. Stejně jako Capello. U toho je to však pochopitelnější než u jiných. Holt je už starší a ještě si chtěl zakoučovat Ligu mistrů a kvalitní ligové zápasy. Nemohl pochopitelně vědět, jak rychle se Juventus mezi italskou smetánku vrátí. Navíc nabídka od Realu Madrid se prostě neodmítá.

Real Madrid podruhé

V době svého druhého příchodu do hlavního města Španělska panovaly v Madridě velmi napjaté vztahy. Klub se topil v neúspěších. Již tři roky nezískal jedinou trofej, což samo o sobě je pro klub jako Real Madrid tragické zjištění. Právě proto přišel Capello, trenér, který úspěchy, bez nadsázky řečeno, přitahuje. Charizmatický Ital si přivedl stopera Juventusu a zároveň kapitána italských mistrů světa Fabia Cannavara, jehož doplnil další turínský kolega Emerson, který pod Capellem působil již v AS Řím. Na začátku sezony to nevypadalo na kdovíjaký posun k lepšímu ze strany madridského celku, postupem času se však začal projevovat Capellův cit pro kolektivní hru, taktická dokonalost a především schopnost pozvednout mužstvo po defenzivní stránce. Hra Bílého baletu se změnila k nepoznání. Po bezstarostném útočení z předcházejících let začal předvádět disciplinovanou hru s rychlým přechodem krajních obránců i záložníků do útočné fáze, často až hodně do hloubky soupeřova pole. Defenzivní taktiku nového trenéra nepřijali fanoušci zrovna s nadšením, muselo jim však být jasné, že trenér jako Capello ví, co dělá. Real využil situace, kdy Barcelona byla ve výrazném herním útlumu a došel si pro titul. Nutno sice podotknout, že až po neuvěřitelně infarktovém závěru posledního kola, ale přesto. O titulu tehdy definitivně rozhodl až v závěru střídající Reyes. Capello opět triumfoval! Byla to obrovská satisfakce pro muže, jehož všichni odsuzovali za nepohlednou hru a přílišný důraz na defenzivu. Don Fabio znovu dokázal, že ví co dělá. Prezident klubu Ramon Calderón mu ovšem i přes vítězství v Primera División sdělil, že s ním pro novou sezonu nepočítá a angažoval Němce Benda Schustera – bývalého hráče klubu. Mnozí přitom konstatovali, že královský klub udělal stejnou chybu, jako kdysi při odvolání Vicente del Bosqueho, právě uplynulá sezona však toto tvrzení nepotvrdila. Uvidíme, co přinesou další roky Schusterova působení.

Odměna za celoživotní práci

Ta zpráva se zdála neuvěřitelná. Alespoň ten, kdo by se ji dověděl bez dřívějšího sledování celého procesu hledání kouče, by musel kroutit hlavou. Anglie, tak hrdá fotbalová země, kolébka fotbalu, byla nucena sáhnout pro trenéra do zahraničí! V žádném případě se však nedá tvrdit, že by udělala chybu. Fabio Capello je jistě ideální volbou na podobně náročnou pozici. Pokud se bude opakovat úspěšnost proslulého Itala z doby jeho klubového působení, má se Albion na co těšit...Přece jen čekání na titul mistra světa či Evropy je v Anglii dlouhé již dvaačtyřicet let, což má právě Capello, devítinásobný ligový šampion, napravit. Uvidíme jak se mu to podaří. Kvality na to bezesporu má...

Úspěchy: 7x mistr italské ligy (1992, 93, 94, 96, 2001, 05, 06) – 2 tituly byly zrušeny po skandálu Calciopoli, 2x mistr španělské ligy (1997,2007), vítěz Ligy mistrů (1994), 2x finalista Ligy mistrů, vítěz Evropského Superpoháru (1994), 4x vítěz italského Superpoháru.