Deset let od Xaviho debutu

18. 08. 1998 se v utkání o španělský superpohár objevil v barcelonském dresu jistý mladík nazývaný "nový Guardiola". 18. 08. 2008 stojí Xavi Hernández, služebně nejstarší hráč Blaugranas a nejlepší fotbalista uplynulého mistrovství Evropy, na vrcholu sil. V rozhovoru pro Mundo Deportivo se 28letý záložník rozpovídal o minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

Start Xaviho, klubového odchovance, v seniorském týmu byl skutečně raketový. Ve zmiňovaném zápase proti Mallorce totiž nastoupil rovnou v základní sestavě a v patnácté minutě dokonce vsítil branku. "Byl jsem tehdy hrozně nervózní. Van Gaal mi to oznámil už den předem, Guardiola a Celadés totiž byli zranění. A i když jsme nakonec prohráli, mám i díky gólu dobré vzpomínky," komentuje s odstupem času svůj debut.

Za oněch deset let toho Xavi stihl opravdu mnoho. Vždyť už nyní je (spolu s Amorem) historicky třetí v počtu oficiálních zápasů odehraných v barcelonském dresu. Až za ním jsou takové legendy jako Ramallets, Zubizarreta, Alexanko či samotný Guardiola. Pokud mu vydrží zdraví, může ohrozit i vedoucího Migueliho.

"Nikdy by mě něco takového nenapadlo. V osmnácti letech jsem ani nesnil o tom, že bych dokázal překonat hráče, kteří byli mými idoly. Amor, Guardiola, Zubizarreta... Období Dream teamu je pro mě magické. Roky plynou a člověk si to všechno ani neuvědomuje. Ale pro mě je nejdůležitější, abych byl neustále týmu platný. Až nebudu, odejdu."

Jak už bylo řečeno, Xavi byl dlouho považován za nástupce Josepa Guardioly, čemuž odpovídal i jeho post. Až do příchodu Frank Rijkaarda totiž operoval na pozici tzv. barcelonské " 4" a, jak sám přiznává, srovnávání s jeho dětským idolem pro něj bylo velmi obtížné: "Dlouho mi trvalo, než jsem se toho dokázal zbavit. Van Gaalova slova na tiskových konferencích, kde mě s Guardiolou srovnával, to vše ještě zhoršovala."

Nepřidal tomu ostatně ani španělský tisk, který se žáka a učitele snažil stavět proti sobě. "Bylo to strašně těžké. Pro mě bylo vše kolem Guardioly naprosto zidealizované – jak hrál, jak mluvil v kabině, jak táhl tým na hřišti. A pak z ničehonic se říkalo, jak ho vytlačím ze sestavy, že jsou mezi námi spory. Přitom to vůbec nebyla pravda."

Ze spoluhráče se před časem stal trenér a Xavi věří, že tým pod Guardiolovým vedením může navázat na nedávné úspěchy: ”Pep zavedl jasný řád a disciplínu. Ve světě fotbalu už je takřka všechno objeveno, důležitá je motivace a on je skutečný fotbalový nadšenec. Tvrdě pracuje a jeho nadšení vás opravdu strhne.”

Že by tedy za posledními neúspěchy byl Rijkaard? "V žádném případě. Rijkaard dělal, co mohl. Zkoušel domluvu i vládu tvrdé ruky. První roky to fungovalo, později už ne. To byla jen a jen naše chyba. Já si budu Rijkaarda vždy pamatovat jako úspěšného trenéra, který praktikoval útočný fotbal, prosazoval tvrdé napadání na polovině soupeře a snahu být vždy co nejblíže soupeřově brance."

V Barce se však nezměnil jen trenér, nýbrž tařka celé vedení, pro hráče tato nejistá situace určitě není ideální: "Noví hráči to snad nebudou tolik vnímat, nás zkušenější to však trochu ovlivňuje, protože už jsme tady zažili strašné věci. Nejtěžší doba přišla během období pěti let bez titulu. Pro mě či Carlese Puyola to bylo skutečně hodně těžké. Naštěstí se vše obrátilo."

Ani v těchto momentech však nikdy nemyslel na odchod: "Nabídky byly, ale nikdy jsem odejít nechtěl, tady jsem doma. A Barca se mnou také počítá, takže věřím, že zde strávím ještě mnoho let." A jak sám říká, letos cítí podobnou atmosféru, která panovala před úspěšnou sezónou 2004/2005. "Dojem zatím nemůže být lepší. Nadšení a odhodlání jde cítit z každého tréninku a noví hráči chtějí uspět za každou cenu. Je to podobné jako na Euru."

Tam se stal Xavi nejlepším hráčem a dovedl Španělsko k titulu evropských šampiónů. Je tedy v životní formě? "Je pravda, že zažívám jedno z nejlepších období. Mistrovství Evropy mi dost zvýšilo sebevědomí, jsem v dobré psychické pohodě a plně koncentrovaný na své výkony. Ale bez mých spoluhráčů bych nikdy nic nevyhrál."

Cenu pro nejlepšího hráče měl Xavi na velkém turnaji už jednou na dosah, na MS U20 mu ji však v roce 1999 ukořistil jeho nový spoluhráč Seydou Keita. "Tehdy mě to mrzelo, protože mi předtím řekli, že to vyhraji já. Ale nakonec jsme vyhráli celý turnaj, což je hlavní. S Keitou jsme se o tom teď bavili, měli hodně silný tým."

Donedávna se přitom říkalo, že nedokáže převzít zodpovědnost a táhnout tým. "Vím o tom, ale nerozumím tomu. Můžete se zeptat mých spoluhráčů – v kabině ani na hřišti, nikdy jsem se neschovával, za jakékoli situace jsem si chodil pro míče. Mám rád zodpovědnost, kdykoli se v kabině zhostím úlohy kapitána, snažím se každému pomoci. Jsem zde jeden z nejzkušenějších a nikdy jsem se zodpovědnosti nevyhýbal."

Tak či onak je Xaviho úloha v Guardiolových představách ještě podstatnější než dříve. Po odchodu Deca je hlavní tažnou silou zálohy a také hraje více vepředu. "Guardiola chce, ať hraju mezi liniemi. Ať se zbytečně nestahuji pro míče, ale hraji vysunutěji a snažím se dávat finální přihrávky. Tato úloha mi sedí a věřím, že můžu dávat i více gólů."

Takže se můžou všichni Culés těšit v následující sezóně na úspěch? "Musíme uspět. V Barceloně nestačí čtvrtfinále nebo semifinále, je potřeba získávat tituly. Ale ve fotbale rozhodují maličkosti, například proti Manchesteru v semifinále Ligy mistrů jsme byli lepším týmem, nakonec jsme však vypadli."