Další ročník české ligy opět ve znamení souboje Plzně a Sparty?

Dozvuky MS už pomalu utichají a nyní už se opět laická i profesionální veřejnost soustředí na klubový fotbal. Loňský ročník Gambrinus ligy byl unikátní v tom, že od začátku bylo jasné, že si to rozdá Sparta s Plzní. Tito dva hegemoni mezi sebe nikoho nepustili a do jara už šly ostatní týmy smířené s tím, že si to rozdají "jen" o třetí místo. Bude tato dominance pokračovat? Mají Sparta s Plzní na to, aby si toto výsadní postavení obhájily, nebo bude souboj o titul letos pestřejší a napínavější? Pojďme si postupně rozebrat Spartu, Plzeň i potencionální vyzyvatele a zamyslet se nad jejich silnými a slabými stránkami.

Případ Sparta
Tři trofeje ze tří pokusů. Liga, pohár, Superpohár. To mluví za vše. Sparta po odchodu Jozefa Chovance vybudovala silný a mladý tým, který dobyl ligové trávníky, svádí boje o skupinovou účast v pohárové Evropě, nejlépe Lize mistrů, a vše nasvědčuje tomu, že i letos by měla kralovat tuzemským trávníkům. Je tomu skutečně tak, nebo zde číhá skrytá hrozba? Sparta zatím dodržela své posezonní předsevzetí a s výjimkou brankáře Vaclíka udržela vítěznou sestavu kompletní. Můžeme sice spekulovat, jestli někoho neuvolní ještě v závislosti na úspěšnosti bojů o Evropu, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Lavičkův tým se tak může opřít o sehranost, dobrou partu a jasně určené role jednotlivých hráčů na hřišti. Její slabiny podle mě ovšem úzce souvisí s tím, co ji v minulém ročníku hnalo za úspěchem. Absence pohárových soutěží a hlad. Málokterý tým tak zoufale toužil po titulu jako Sparta v posledních letech. I přes štědrý rozpočet, kvalitní kádr a nadějné vyhlídky v určitých fázích sezóny Sparta v předešlých třech ročnících nakonec vždy odcházela se sklopenou hlavou jako 2. tým soutěže. Celý ročník sálala ze sparťanů aura "Teď už to prostě musí vyjít. Děj se co děj". Vítězslav Lavička namíchal do hlav svých hráčů vítězný koktejl pokory, odhodlání a sebevědomí, který nedovolil jeho družině žádné výrazné výpadky. V tom jim pomáhala i stokrát omílaná absence bojů v Evropě a z toho plynoucí ještě větší koncentrace a touha po úspěchu.

Jak to ovšem bude letos? Nedá se předpokládat, že by Spartě unikla účast alespoň v základní skupině Evropské ligy. Bude tím pádem muset rozložit síly a pozornost mezi několik soutěží. Lavička má sice k dispozici dostatečně široký kádr, avšak ani to nemusí zcela vyřešit problém přepnutí se z utkání např. s Lyonem na utkání s Příbramí. Hráči základní sestavy mohou brzy podléhat únavě a snaze o profesorský fotbal, zatímco jejich potenciálním náhradníkům může chybět kvalita a sehranost. Ano, Sparta má dostatečný kádr na to, aby postavila dvě různé a papírově velmi kvalitní jedenáctky. Otázka ovšem je, jak bude sparťanský kouč ochoten zasahovat do svého týmu a nakolik budou tyto zásahy úspěšné. Vždyť i Plzeň se často v průběhu podzimu potýkala s kolísáním formy, a to se Pavel Vrba mohl rovněž opřít o široký kádr... Není možné zapomenout i na problémy s předčasným uspokojením, které stály Spartu titul v minulých sezónách. Signifikantní byla zejména situace v ročníku 2012/2013, kdy Sparta na jaře ve vzájemném zápase porazila Plzeň. Hráči se potom v čele s kapitánem Matějovským natolik blaženě plácali po zádech, až jim hrozily zlomeniny obratlů, ale v posledních kolech, kdy se lámal chleba, jim už sebevědomí na hřišti nevydrželo a klopýtli tolikrát, že si plzeňská Viktorie - ač rovněž nijak suverénně - dokráčela pro druhý titul.

Vítězslav Lavička tak stojí před těžkým úkolem. Musí pečlivě rozložit síly mezi Evropu a českou ligu a zároveň musí dohlédnout na hráče, aby si nezačali až nezdravě věřit a nepodceňovali soupeře v české lize. Bude samozřejmě záležet na tom, jak moc budou jistí sparťanští konkurenti, ale nedá se předpokládat, že by větší série bodových ztrát obhájcům titulu prošly.

Případ Plzeň
Kormidlování bárky mezi Skyllou a Charibdou. To nyní čeká na plzeňského lodivoda Dušana Uhrina mladšího. Na jedné straně už mnozí strůjci úspěchů předešlých let prožívají pokles výkonnosti - Horváth, Petržela, Bakoš a další se budou přidávat. Nostalgie a s ní ruku v ruce bezdůvodné protěžování těchto hráčů by mohly Plzeň mrzet. Na druhé straně přílišné řezy v sestavě, překopávání rozestavení a taktiky by si mohlo vyžádat delší čas na zažití s nejistým výhledem na lepší zítřky. Je otázka, jak by se vedení a fanoušci zmlsaní báječnými výsledky z posledních let postavili k tomu, pokud by Plzeň nějakou dobu hrála druhé housle. Proto jsem velmi zvědavý, koho si Uhrin vyvolí pro svou základní jedenáctku v této sezóně. Superpohárové utkání by naznačovalo, že se vydá spíše cestou nostalgie a držení starých pořádků, ale myslím si, že Uhrin chápe, že změny bude muset udělat, aby si Plzeň i v dalších letech udržela prominentní postavení. Pro Plzeň tak může být i trochu výhodou, že přebudovávání kádru bude mít na starosti Uhrin a ne Vrba, který by asi měl větší tendenci dávat přednost zaběhlým hráčům i přes kvalitnější náhradu. Postupná výměna Hrošovského za Horvátha by měla být příslibem, že Uhrin dokáže včas přehodit výhybku a postavit na hřiště nové tváře.

Otázka je, jak se uchytí nové posily - mj. Chramosta, Vaněk a navrátilec Pilař. Ke každému z těchto hráčů by se určitě dalo říct mnoho výhrad, zejména ohledně jejich výkonnosti v jarní části minulého ročníku, ale všichni mají určitě potenciál a je otázkou, jak se jim ho podaří v barvách Plzně naplnit. Osobně si myslím, že zejména Chramostovi by mohla změna dresu jít k duhu a mohl by v sobě opět probudit instinkt kanonýra. Na druhou stranu jsem překvapen, s jakou obranou se hodlá do nové sezóny Viktorie pustit. Může se samozřejmě opřít o skvělé kraje v podobě Limberského a Řezníka/Rajtorala, i když v Rajtoralově případě bych byl vážkách, jak se mu bude dařit po nepříliš povedeném německém dobrodružství, zvlášť když ani předtím jeho obranná činnost nebyla vždy chvályhodná. Rozpaky ovšem budí stoperská dvojice. Václava Procházku a Lukáše Hejdu považuji za nadprůměrné, ale nijak špičkové stopery. Záda jim sice kryje spolehlivý Hubník a o slovo se jistě přihlásí i veterán Čišovský, ale i tak je pro mě záhadou, že Plzenští tuto zjevnou slabinu nijak nezacelili. Přitom se nabízela varianta s angažováním Tomáše Hübschmana či někoho z mladých stoperů typu Baránka, Frydrycha či Pernici.

V případě Dušana Uhrina jsem tedy zvědavý na to, zda a případně jak obmění zaběhlou sestavu a zda se mu podaří zapracovat na už dlouho proklamované slabině v obranné fázi.

Přidá se někdo další?
Ač není na první pohled důvod se domnívat, že by Plzeň se Spartou měly ustoupit ze svých loňských pozic, tak si myslím, že letos se špička ligy rozšíří z důvodu možné existence vnitřních problémů těchto týmů, kterými jsem se prve zabýval. Kdo je doplní? Nabízí se samozřejmě Jablonec, který vybudoval opravdu silný kádr. Líbí se mi, že Pelta/Šilhavý dali šanci slibným hráčům jako je Pernica nebo Pospíšil a doplnili je zkušenými a úspěšnými legionáři Hübschmanem s Junem a nestavěli tak na médii profláknutých jménech jako pražská Slavia, která si představovala, že roky nehrající krajánci se najednou změní v ryzí zlato. Domnívám se však, že Jablonec nenaplní svůj papírový potenciál. Zdá se mi, že jeho ofenzivní fáze není příliš kvalitní. Pospíšil je bezesporu talentovaný, ale otázkou je, zda může od hodiny převzít velkou zodpovědnost a stát dirigentem hry nově budovaného týmu, kde chybí jakékoli zažité mechanismy. Podobně není jisté, že v pozici hrotového útočníka obstojí ex-olomoucký Doležal... Na jedné straně sice vládne Kopic, jenž si už odbyl reprezentační premiéru, ale chybí mi kvalitní rychlý kraj na straně druhé. Otazníkem pak je pro mě trenér Šilhavý. Na piedestal TOP trenéra české ligy ho vyneslo angažmá v Liberci, zde navíc prokázal, že dokáže na zelené louce vybudovat silný tým. Vždy však využíval služeb výrazných hráčských osobností, ať už Štajnera s Janů a Nezmarem při zisku titulu, či Kováče při loňském tažení Evropou. Bude mít v Jablonci takovou silnou osobnost? Kamenem úrazu v loňském roce však byl útok a střílení gólů obecně. Jak se s tím nyní Šilhavý popere?

Obhájcem třetího místa bude Mladá Boleslav, kde si tamní činovníci konečně uvědomili, že je hezké budovat kádr , ale k čemu to je, když na lavičce nesedí kompetentní trenér. S příchodem Karla Jarolíma se výrazně zvedla a přesvědčivě získala bronzové medaile. Zdvižené obočí však budí letní výrazná obměna kádru. Je zejména otázkou, jak se hra Boleslavi obejde bez zkušeného Davida Jarolíma, který dával její hře řád. Příchody režiséra obrany Navrátila a kvalitního ofenzivního tria Ďuriše, Wágnera a Skaláka však předznamenávají, že i letos by měla Boleslav patřit k nejlepším tuzemským týmům.

Velmi zvědavý budu na trojlístek týmů, které měly velmi vydařené jaro - Slovácko, Ostrava a Jihlava. Všechny tyto kluby už delší dobu budují poměrně kvalitní týmy a nyní z nich začínají těžit. Ostrava se po trenérských peripetiích vyhoupla ze dna až do středu tabulky. Podobně impozantně se po příchodu Petra Rady zvedla i Jihlava. A Slovácku se vyplatila trpělivá mravenčí práce Svatopluka Habance, která jej málem dotáhla až do pohárové Evropy. Co nyní? Nedá se předpokládat, že by se tyto týmy zapojily do boje o titul, ale myslím, že zejména Ostrava i vzhledem k vydařené přípravě je žhavým kandidátem na boj o první pětku.

Za černého koně letošní sezóny ovšem považuji Slovan Liberec, který se zatím vystříhal tradičního výprodeje. Smlouva vypršela Radoslavu Kováčovi, kterého s předstihem klub nahradil Rajnochem, a Přemyslu Kovářovi, jehož zastoupí Hroššo. Záloha v čele s Pavelkou a Jarolímem zůstala zachována. Naopak ji posílila hvězda slovenské ligy Ďubek a navrátilci po zranění Delarge se Šuralem. Liberci sice chybí silná osobnost v útoku, ale o příležitost se budou prát nadějní Hadaščok, Hamuľák a Luckassen. Záhadou tak zůstává trenérská dvojice Samuel Slovák a Jozef Valachovič. Mladí trenéři se sice mohou pochlubit ziskem "double" se Slovanem Bratislava a libereckou minulostí, ale až čas ukáže, jestli se přidají do zástupu kvalitních trenérských osobností, jimiž se mohl Liberec zatím povětšinou chlubit a na které mělo liberecké vedení mimořádně šťastnou ruku.

Dovolil bych si tvrdit, že nás čekají mimořádně zajímavé boje o přední příčky a že se fanoušci českého fotbalu mají na co těšit.