Cosi shnilého je v tom Feyenoordu...

Mnozí jsme se nad tím zasmáli - Feyenoord, klub s takovým renomé, dostal, lidově řečeno, čočku od jiného nizozemského giganta z Eindhovenu. Jenže také legrace by měla mít své meze a obzvláště v tomhle případě je docela zapotřebí je znát. Totiž rotterdamský klub je v krizi globální, mimořádně vážné a patrně největší za celou dobu svého fungování. A to samo o sobě příliš úsměvné není.

Možná přeháním, možná předčasně maluji čerta na zeď. Ale jsou tu fakta. Fakta, nad kterými se chce mnohým příznivcům holandské kopané opravdu zaplakat. Především je tu často přehlížená skutečnost, že Feyenoord netápe jen letos, nebo akorát od loňska. Táhne se to s ním prakticky od sezony 2002/03, kdy byl naposledy schopen doopravdy bojovat o titul. Už jen proto bychom jeho nynější situaci neměli podceňovat. Tím spíš vezmeme-li v úvahu, že třeba s finanční krizí se dokonale vypořádalo jen minimum nizozemských celků. Waalwijk, Roda, Den Haag, Tilburg, Alkmaar i Vitesse si prožily své. De facto nezadlužených výjimek typu Heerenveenu a Heraclesu bychom tu našli opravdu poskrovnu. Bohužel, Feyenoord v tuhle chvíli drží basu s většinou, přičemž si navíc jde svou vlastní cestou. Jako by nechápal, že časy nezměrné slávy jsou nadobro fuč, chová se nadále jako král a pak to takhle dopadá. Dluhy dost možná až ve výši 40 milionů eur, kádr věkově skoro na úrovni juniorky a výkonnostně ani ne pro střed tabulky.

Faktor č. 1 - Hráči jako v bavlnce

Jde o problém celé Eredivisie. Všeobecně se lamentuje nad tím, že se fotbalisté přeplácejí. Inu, potom vězte, že Holanďané jsou mistři tohoto oboru. Přestože jejich liga zdaleka nepatří mezi smetánku. V nejvyšší soutěži máte nějakých 650 profesionálních hráčů. Jejich platy vydají zhruba na 53% celkového obratu všech klubů Eredivisie. Připočteme-li k tomuto číslu ještě gáže ostatních zaměstnanců, máme z toho ihned 65% - odtud se bere ekonomická stagnace drtivé většiny nizozemských mužstev. K tomu totiž uvažte, že klub může navíc splácet stadion, atp. Potom není divu, že Eredivisie schraňuje tak zadlužené činitele.

A právě tady v té disciplíně - přeplácení - se Feyenoord řadí k těm největším přeborníkům. Je tu tedy sice ještě Ajax, ale ten si to, řekněme, ještě může dovolit. Kdežto Rotterdam, jenž ve velkém uzavíral lukrativní kontrakty i s 20letými borci ještě před vypuknutím celosvětové krize, ten na podobné aktivity předpoklady nemá ani náhodou. A teď se mu to vrací. Karim El Ahmadi, Leroy Fer, Giorgino Wijnaldum - ti všichni mají společné minimálně jedno. Královský plat. Přitom prvně jmenovaný lukrativní smlouvu uzavřel ve 23 letech a jeho dva kolegové se dokonce v té době pohybovali na hraně nezletilosti. Oproti svým vrstevníkům měli tedy obrovskou výhodu, nemuseli podepisovat něco jako nováčkovskou smlouvu, rovnou se z nich udělali praví profesionálové. Jenže svému zaměstnavateli tím nevědomky nadělali obrovské problémy.

Nejvehementněji se tahle nerovnováha přihlásila o slovo plus mínus před rokem. V květnu 2009 klub oznámil sezonní ztrátu ve výši tří až čtyř milionů eur, souhrnný dluh pak měl činit 21 milionů. Očekával se tak bohatý výprodej. Ten však v žádném případě nepřišel, ačkoliv si ho situace zoufale žádala. Odešli podřadní hráči, ovšem ony borce, o které mělo jít především, nikdo nechtěl. Bruins je chronický lazar, takže zájem o jeho osobu logicky nebyl moc velký, spíš nijaký, o takového Makaaye zase nikdo nestál kvůli jeho stáří. A co bylo ještě podivnější - v týmu setrvali i Jonathan De Guzman s Karimem El Ahmadim. Za celý příští ročník se tedy dluh rotterdamských rovnou zdvojnásobil.

Před letošní sezonou zase nastal opačný jev. V jednu chvíli se poroučeli pomalu všichni bohatě vydržovaní veteráni, takže tu zůstaly buď hýčkané dvacetileté hvězdičky, nebo hráči nehodní klubu tak věhlasného, jako je Feyenoord. Během jediného léta klub opustilo 16 (!) fotbalistů, i když se pár z nich třeba jen vypravilo někam hostovat. Na platech se tak mírně ušetří, na druhou stranu se ale opět nepovedlo nikoho prodat. Bronckhorst s Makaayem totiž pověsili kopačky na hřebík a de Guzmanovi skončila smlouva, takže se do Mallorcy stěhoval zadarmo. Je tedy otázkou, zdali se vůbec letos Feyenoordu podaří umazat alespoň část z onoho astronomického dluhu. Je totiž klidně možné, že jen bude "méně ztrátový" než dřív, což by tuto problematickou otázku rozhodně neřešilo.

Faktor č. 2 - Špatná přestupová politika

Plynule navážeme a podíváme se na zub už dlouhá léta zpochybňované aktivitě Feyenoordu na přestupovém trhu. Ta totiž sice může být enormní, ale v první řadě nevede k ničemu dobrému. Chong Gug-Song, Cory Gibbs, Gerson Magrao, Hossam Ghaly, Nicky Hofs, Karim Saidi, Bruno Basto, Alexander Ostlund, Sebastian Pardo - toť výlučně zbyteční hráči, kteří v minulosti ne úplně gratis zavítali na De Kuip. Proč? Co si od nich vedení slibovalo? Zejména asi platovou nenáročnost, která se také nejspíš dostavila. To je ale tak jediné, v čem mohli být tito borci tradičnímu klubu prospěšní. Zatímco třeba dnes by mohli alespoň plnit roli "vycpávek" mezi nespočtem mladých talentů - jako kupříkladu Auassar nebo Schaken - v době svých přestupů, když to řeknu ošklivě a bez obalu, přicházeli spíš jen zaclánět a přivlastňovat si kolonky na soupisce perspektivnějším fotbalistům navzdory.

Vedení rotterdamského celku, který třeba v minulosti jako první holandský klub dobyl Evropu, má navíc na svědomí ještě jednu "tržní blamáž". A sice akci, již spustilo v průběhu ročníku 2007/08 a které by slušel pracovní název "Zkušenost nade vše!". V jejím rámci do přístavního města dorazila taková ostřílená jména jako Tim De Cler, Giovanni van Bronckhorst, Roy Makaay, Denny Landzaat či Kevin Hofland (po roce je ještě doplnil Jon Dahl Tomasson). Ani ta ale nezabrala. V první sezoně na pohled skvěle vyvážené mužstvo urvalo pouze šestý flek, o rok později dokonce kleslo až na sedmou příčku. Tahle kampaň tedy rychle vzala za své a vystřídal ji pro změnu jiný extrém - bezhlavá podpora mládežníků.

Dnes tedy soupiska celku od řeky Maas čítá pouze trojici třicátníků (brankář van Dijk, obránce De Cler a útočník Tomasson), přičemž necelá půlka osazenstva by se teď v Americe ani legálně nenapila alkoholu. Zkrátka ani v tuhle chvíli není rozvrstvení A-týmu zdaleka ideální. Potencionální tahouni se totiž rekrutují z řad borců narozených až po lednu 1990. Ať už mám na mysli de Vrije, Castaignose, Fera či Wijnalduma. Všichni to jsou talenti k pohledání, to bezpochyby a beze špetky legrace, ovšem jednoduše je nemá kdo táhnout, případně zaučit. A to je velký problém, který se však bez adekvátních finančních prostředků bude řešit hodně ztěžka.

Faktor č. 3 - Chybí sebereflexe?

Pan trenér Been je sice navýsost sebekritický muž (viz jedny z prvních jeho slov na pozápasové tiskové konferenci: "No, dobře, jsem hloupý"), avšak občas můžeme mít pocit, že je bohužel ve vedení klubu jediným takovým exemplářem. Často totiž ostatní mecenáši tam nahoře, kteří za chod klubu z největší části zodpovídají, působí poněkud nezaujatě vůči "vlastnímu" strádání. Takže zatímco se fanoušci (obecně patřící k nejoddanějším v Eredivisie, ne-li v celé Evropě) okamžitě vyjádřili ve smyslu absolutní loajality a chystají nové způsoby povzbuzování, technický ředitel Leo Beenhakker dává najevo spíše svou uraženou pýchu než cokoliv jiného. Používá tedy věty jako "stalo se" nebo "čas nejde vrátit zpátky", kdežto Mario Been je odhodlaný dát věci co nejrychleji do jakéhož takého pořádku. Dle svých slov "nehodlá utíkat od zodpovědnosti".

To momentálně bude pro Feyenoord ze všeho nejdůležitější. A my, kterým na osudu tohoto tradičního celku přece jen záleží, můžeme být jenom rádi, že aspoň Mario Been se neschovává za tupé fráze a zřetelně veřejnosti tlumočí problémy, které klubem cloumají. Přesně tudíž víme, že hráčům ze všeho nejvíc chybí sebedůvěra, že u nich nelze pozorovat sílu se vzedmout. Beena rovněž znepokojil pozápasový stav plný nic neřešícího mlčení. Nikomu se o debaklu nechtělo mluvit, přestože je nyní klíčové vyvodit z něj důsledky. Tenhle přístup hráčů právě dokonale koresponduje s Beenhakkerovým chováním, které se v mnohých ohledech může zdát alibistickým. A zrovna výmluvy - ty teď Feyenoord ze všeho nejvíc nepotřebuje! Jak říká Been - je třeba se poučit a jít s relativně čistou hlavou do středečního klání s Venlem. Skutečně totiž stačí dva vyhrané zápasy a rotterdamští zase nemusejí být na odpis.