Bundesligové rychlé šípy

Často slýcháváme, že se fotbal zrychluje a je stále dynamičtější. Platí to ve všech směrech, od rychlosti, s jakou se dostávají výsledky k fanouškům, přes rychlost zpracování a práce s míčem, až po rychlost běhu samotných hráčů. Právě na poslední zmíněný faktor mě napadlo podívat se blíže, a to po shlédnutí utkání Brémy - Mohuč v 11. kole Bundesligy.

Nasazení Eljera Elii proti Zdeňku Pospěchovi mělo být jedním z nejzajímavějších momentů zápasu. A bylo tomu tak. Zatímco v předešlých zápasech Elia vynikal svým pohybem a tím, jak utíkal soupeřům, v zápase proti Mohuči se mu postavil ještě o něco rychlejší český obránce, který zodpovědným bráněním Eliu vyniknout nenechal (v průběhu zápasu byl Elia dokonce střídán, ale o důvodech nespekulujme). Elia měl Pospěcha neustále za zády, při přebírání míče neměl žádný čas navíc a přes Pospěcha se výrazněji prosadil jednou za zápas. Byla z toho však nebezpečná střela do tyče.

Rovněž v právě proběhnuvším kole se nabízel jeden ze soubojů rychlonohých hráčů. V Allianz aréně si to Franck Ribéry rozdával proti Sebastianu Jungovi. A byl to Ribéry, kdo potvrdil pověst hvězdy. Statistiky "rychlostních disciplin" byly sice vyrovnané (26:26 na sprinty a 69:71 na rychlé náběhy) a je z nich patrné, že to byly na levé straně Bayernu leckdy opravdové dostihy (i díky Alabovi), ale to podstatné hovoří pro Ribéryho. Kromě toho nejdůležitějšího - dal vítězný gól - rozdal 47 přihrávek, z nichž jen 8 pokazil. Sebastian Jung (jde však o srovnání ofenzivního záložníka s bekem) nahrával pouze třiadvacetkrát a téměř polovina přihrávek (11) byla pokažená. I z tohoto srovnání si můžeme dovolit potvrdit asi očekávanou pravdu - že rychlost sama o sobě k super výkonu nestačí.

Z podkladů vydaných před 11. kolem jsem dal dohromady seznam hráčů, kterým byla naměřená nejvyšší rychlost na trávníku. V čele sprinterů je Artjom Rudnevs, první a jediný lotyšský zástupce v Bundeslize. A rovněž autor tří letošních branek.


Možná si stejně jako já říkáte, jak by tihle rychlíci obstáli na atletické dráze? Ještě než se na závěr pustíme do tohoto odlehčení, musíme vzít v potaz, že atletičtí sprinteři se koncentrují na jeden desetivteřinový úsek, do kterého dají naprosto všechno. Naměřená rychlost fotbalistů vychází z normálních ligových zápasů a tedy z fotbalových situací, kdy je třeba myslet i na soupeře v osobním souboji nebo na míč. A je jasné, že kdybychom Zdeňku Pospěchovi obuli lehké atletické tretry a postavili ho na některý ze současných rychlých atletických oválů, jistojistě by svou dosavadní hranici 33,9 km/h překonal. Na druhou stranu zmiňme, že fotbalista nikdy neběží maximálním sprintem celých sto metrů a že atletický start je sám o sobě náročný na rozdíl od letmého startu hráčů fotbalu.

Tak tedy, oficiální nejvyšší naměřená rychlost se datuje k atletickému MS v roce 2009 v Berlíně. Usain Bolt se na 65. metru závodu pohyboval rychlostí 44,72 km/h! Přepočteme-li jeho rekordní čas na stovce (9,58 s) na průměrnou rychlost běhu (během atletické stovky se běžec pohybuje v různých fázích závodu různě rychle), dostaneme i tak úžasnou hodnotu 37,7 km/h.

A protože Bolt se netají tím, že miluje fotbal a že by se mu možná chtěl po skončení atletické kariéry věnovat, kdo ví, kam se posunou rychlostní hranice nejoblíbenějšího sportu světa. Jen škoda, že na souboj s Pospěchem asi nedojde, protože jamajský sprinter má v srdci Manchester United a měl by v týmu pana Fergusona nastoupit příští rok do jednoho z charitativních zápasů.