BUNDESLIGA 2006/2007

Německo oslavuje nového krále, vládu nad Bundesligou převzal po patnácti letech Stuttgart. Až za ním skončilo ambiciózní Schalke i Brémy, ještě hůř pak dopadl obhájce titulu Bayern. Sezóna se vůbec nevydařila Gladbachu, který se spolu s Aachenem a Mainzem loučí s nejvyšší soutěží.

Na pátou příčku dosáhl Leverkusen, velká spokojenost panuje v Norimberku. Klub obsadil vynikající šestou pozici a ještě dokázal vyhrát domácí pohár. Do Poháru Intertoto se nakonec kvalifikoval Hamburk, který v napínavém finiši předstihl Bochum a Dortmund.

Střed tabulky byl letos neuvěřitelně vyrovnaný. Vždyť v těsné blízkosti pohárových příček skončily i Hertha, Hannover a Bielefeld. V závěru sezóny byl trochu uzemněn drzý nováček z Cottbusu.

Sestupovým příčkám taktak utekl Frankfurt a především Wolfsburg, který znovu po roce rozhodoval o svém udržení v úplném závěru. Z přímého souboje odcházeli smutní fotbalisté Aachenu, kteří tak do druhé ligy doprovodili Mainz a Gladbach.

All-star tým sezóny:

Na brankářském postu se usadil mladík, kterého před sezónou málokdo znal. Když však Manuel Neuer dostal šanci místo mazáka Rosta, ukázal, že na nejvyšší úroveň skutečně má a jeho konkurent si už neškrtl. V zimní pauze vzal Rost zavděk angažmá v Hamburku a stal se oporou. To jen potvrzuje Neuerovy kvality.

Nejlepší obraně šéfuje kapitán mistrovského Stuttgartu. Fernando Meira po celou sezonu prokazoval svou třídu, pro hru svého týmu byl skutečně nepostradatelný. Pro Nalda zase hovoří kromě slušné obranné práce také unikátní kousek – Frankfurtu nastřílel na jeho hřišti hattrick. Třetím do party je další skvělý hlavičkář a také majitel dynamitu v noze Marcelo Bordon. I on si za léta v Bundeslize vybudoval skvělou pověst a letos ji jen potvrdil.

V záloze nesmějí chybět ofenzivní tahouni. Diegovi patřil začátek sezóny, kdy předváděl fantastické výkony a i po zbytek ročníku čněl nad ostatní. Podobným typem je Rafael Van der Vart, jehož důležitost se projevila při dlouhodobé absenci. Na kraji zálohy by byl nucen hrát Thomas Hitzlsperger, který hraje spíš ve středu. Jeho neúnavná hra a velenebezpečné střely z dálky se staly za letošní rok proslulé. Napravo by pak úřadoval Bernd Schneider, který téměř sám vytáhl svůj Leverkusen na páté místo. Vyváženost záloze dodává Torsten Frings, vynikající defenzivní štít.

I v útoku se sešla veliká konkurence. Před Zidanem a Freiem dostávají přednost Theofanis Gekas a Mario Gomez. Gekas se stal nejlepším střelcem Bundesligy a to ještě spoustu šancí zahodil. Bylo až neuvěřitelné, s jako lehkostí se dostával do šancí. Jeho parťákem je Mario Gomez. Na první pohled neohrabaný forvard chytil na jaře famózní formu, takřka všechny jeho pokusy končily v síti a stal se favoritem na korunu krále střelců. Zdlouhavá rekonvalescence po zranění nohy ho však o možnost bojovat o ceněnou trofej připravila.

Manuel Neuer (Schalke 04) - Fernando Meira (VfB Stuttgart), Marcelo Bordon (Schalke 04), Naldo (Werder Brémy) - Thomas Hitzlsperger (VfB Stuttgart), Rafael Van der Vart (Hamburger SV), Torsten Frings (Werder Brémy), Diego (Werder Brémy), Bernd Schneider (Bayer Leverkusen) - Theofanis Gekas (VfL Bochum), Mario Gomez (VfB Stuttgart)

1.příčka - VfB Stuttgart

Král je mrtev, ať žije král! Vládu nad Bundesligou převzal mladý tým taktéž mladého trenéra Armina Veha. Stuttgart sice začal sezónu šokující domácí porážkou 0:3 s Norimberkem, i druhý domácí zápas prohrál (s Dortmundem 1:3), poté už se však z Gottlieb-Daimler stadionu stala nedobytná pevnost a i na venkovních hřištích byl VfB úspěšný. Po podzimu bylo jasné, že tým může pomrkávat po titulu, o jeho zisku pak rozhodl fantastický finiš – po bodovém výpadku na přelomu února a března (čtyři zápasy bez výhry) Stuttgart zabojoval a posledních osm zápasů vyhrál.

Trenér Veh se mohl spolehnout na výborného brankáře Hildebranda, obraně šéfoval Meira, velkou devízou byla celá záloha a v útoku se pak rozzářila hvězda Maria Gomeze. Nebýt dlouhodobého zranění, mohl mladý útočník pomýšlet na korunu střelců. Výborně se uvedly dvě mexické posily. Defenzivní záložník Osorio se stal nepostradatelným článkem sestavy, místo na kraji obrany si pojistil i Pardo. Z neznámých jmen vylétli nahoru třeba Delpierre, Tasci a Hilbert. Skvělé výkony udělaly z Thomase Hizlspergera člena základní sestavy německé reprezentace.

Stuttgart se prezentoval dravým a velmi atraktivním fotbalem. Mladíci hráli tak dobře, že vynikající útočník Tomasson vzal v zimě zavděk hostováním ve Villarrealu a do Německa se asi těžko vrátí. Sám za sebe hovoří fakt, že tento mistrovský tým je nejmladším za posledních dvaatřicet let. Jedinou vadou na kráse je porážka ve finále národního poháru. Zisk ceněného double znemožnil Norimberk, který v prodloužení zvítězil 3:2.

2. příčka - Schalke 04

Modří nezačali sezónu zdaleka podle svých představ, fanoušci na podzim dokonce protestovali proti špatným výkonům svých oblíbenců. O Schalke se hodně mluvilo v souvislosti s hrozícími finančními obtížemi, z těch už však obavy nikdo nemá. Do klubu před koncem loňského roku vstoupil plynárenský gigant Gazprom a hráči jako by se uklidnili. Od listopadové remízy s Bayerem následovala série desíti výher z jedenácti utkání a Schalke se začalo hlásit o titul. Prohry v Dortmundu a Bochumi však rozhodly o tom, že se tradiční klub ani po devětačtyřiceti letech dalšího mistrovského titulu nedočká.

V průběhu loňské sezóny převzal tým Mirko Slomka a důvěru dostal i v uplynulé sezóně. Prostředí v Gelsenkirchenu dokonale zná a obstál i celé sezóně. Nebál se dát šanci mladému brankáři Neuerovi, který ji dokonale využil a donutil veterána Rosta odejít do Hamburku. Schalke trápila četná zranění, především Lövenkrands v závěru sezóny citelně chyběl. Nejlepším střelcem i nahrávačem byl Kevin Kuranyi, přesto ani jemu se sezóna úplně nevyvedla. Hodně kritizován byl Brazilec Lincoln, který svým odpůrcům nahrál zbytečným faulem a následným pětizápasovým trestem za vyloučení.

3. příčka - Werder Brémy

Brémy byly pasovány před sezónou na největšího konkurenta Bayernu. Obhájce titulu selhal zcela a o moc lépe si nevedl ani Werder. Tým trenéra Schaafa se prezentoval nevyrovnanými výkony. Jednou dokázal rozpoutat útočný koncert a svého soupeře doslova rozcupoval, příště zase zcela selhal a byl úplně neškodný. Zklamání z vyřazení z Ligy mistrů ve skupině smrti zahánělo tažení Pohárem UEFA, Brémy však nakonec trochu smolně skončily v semifinále na Espanyolu Barcelona. Ani v lize to na úplný vrchol nebylo. Jarní krizi v podobě tří porážek v řadě ještě tým dokázal překonat, porážka v Bielefeldu už znamenala konec nadějí na titul.

Taktovku po odcházejícím Johanu Micoudovi převzal před rokem Diego a všechny okouzlil. Maličký Brazilec především na začátku sezóny sbíral branky a asistence jako na běžícím pásu a rychle se stal jednou z největších hvězd Bundesligy. V obrovském kontrastu jsou výkony Miroslava Kloseho. Nejlepší střelec loňské sezóny se skoro celý rok trápil. Na podzim ještě vstřelil deset branek, jenže v druhé polovině sezóny už to byla z jeho strany bída. Korunu zpackané sezóně nasadil tajným vyjednáváním s Bayerem Mnichov a pro klub už tak nejlepší střelec posledního MS ve fotbale nebyl neprodejný.

4. příčka - Bayern Mnichov

Letošní sezóna znamenala pro pyšný Bayern velikou ránu. Nejúspěšnější německý klub historie dokonce bude chybět v Lize mistrů. Obhájce titulu se stále držel v popředí tabulky, k posunu na úplný vrchol však zabraňovaly pravidelné výpadky. Osm porážek na hřištích soupeřů si vítěz ligy nemůže dovolit. Trenér Magath se před sezónou obával únavy hráčů z mistrovství světa a sezóna mu dala za pravdu. Bayern působil malátně a bez jiskry, Magath byl na konci ledna odvolán. K záchraně Bayeru byl povolán zkušený Otmar Hitzfeld, ale ani on Bavory nepozvedl. V Lize mistrů byl nad jejich síly ve čtvrtfinále AC Milán.

Ztráta Ballacka byla jedním z klíčových důvodů nepovedené sezóny. Tahouna a motor celého týmu nedokázal nikdo nahradit, v záloze hrál dobře van Bommel, jenže s Ballackem se měřit nemůže. Hodně to Bayeru skřípalo v útoku. Makaay sice nastřílel celkem šestnáct branek, přesto kvůli neuspokojivým výkonům několikrát zůstal sedět na lavičce. Jeho kolegové si vedli ještě hůř – Pizarro, Podoslki a Santa Cruz se dohromady zmohli jen na čtrnáct branek. Obraně chyběl celý rok Valerien Ismael, Daniel van Buyten zcela nepřesvědčil, že má kvality pro hraní na špičkové úrovni.

5. příčka - Bayer Leverkusen

Sezónu jako na houpačce prožili v Leverkusenu. Konečné páté místo sice není vůbec špatné, nad některými výkony Bayeru však fanoušci ještě teď kroutí hlavou. Po špatném začátku (dvě výhry z úvodních osmi utkání) přišlo zlepšení výsledků i úspěšné účinkování v základní skupině Poháru UEFA, jenže tým srážela nečekaná selhání. Na začátku dubna BayArenu vyplenila nejen Osasuna ve čtvrtfinále Poháru UEFA, ale také tehdy o záchranu se bijící Bochum (1:4). Leverkusenu nakonec nahrála do karet horší forma Norimberku a páté místo zaručující přímý postup do pohárové Evropy nakonec uhájil.

Před novou sezónou probíhá v Leverkusenu hotové zemětřesení.O nejpřekvapivější změnu se postaral mladý brankář Adler. Ten se poté, co byl zkušený Butt vyloučen, postavil do branky místo něj a svého kolegu už, vyjma jeho rozlučky, do branky nepustil. Kromě Butta v klubu skončily i další opory Voronin a Babič. Tým stál a padal s výkony záložníka Benda Schneidera, v útoku se hodně čekalo od mladého Kiesslinga, jenže ten dokázal zahodit neuvěřitelné množství střeleckých šancí. Také Barbarez zůstal hodně za očekáváním. Naopak zazářil Gonzalo Castro, který se rve o místo v německé reprezentaci.

6. příčka - 1. FC Norimberk

K nejpříjemnějším překvapením sezóny se zařadil tým Norimberka. Po výborném startu (porážka Stuttgartu, remíza s Bayerem) začalo celé město zase jednou žít fotbalem a věřit v úspěch svého týmu. Trenér Hans Meyer odvážně stavěl tři útočníky a Norimberk předváděl velice pohledný fotbal. Jenže postupem času to začalo být horší s výsledky a tým se propadal tabulkou. Především sedm, mnohdy zbytečných remíz v řadě, brzy odsunulo Norimberk od úplného čela. I tak ale tradiční klub prožil úspěšnou sezónu. V souboji o páté místo byl sice úspěšnější Leverkusen, ale málokomu to vadilo. Ve finále národního poháru totiž Norimberk porazil Stuttgart a po devětatřiceti letech se raduje ze zisku nějaké trofeje.

Norimberk před uplynulou sezónou nijak výrazně neposiloval, až na jednu výjimku. Za Ajaxu přestoupil Tomáš Galásek a stal se na svém postu defenzivního záložníka pro klub nepostradatelným. Podobnou oporou byl brankář Schäfer, který si vysloužil angažmá ve Stuttgartu. Trenér Meyer stavěl po většinu sezóny vedle sebe tři útočníky a trojka Saenko, Schroth, Vittek dokázala pomotat hlavu nejedné obraně. Jen koncovka v jejich podání občas maličko vázla, Robert Vittek by letos mohl vyprávět.

7. příčka - Hamburger SV

Minulé léto se v Hamburku výrazně obměnil kádr, z části navíc těsně před začátkem sezóny, a podle toho také vypadaly výsledky. HSV se trápil střelecky a na výhru čekal až do osmého kola, kdy porazil Leverkusen. Mělo se začít blýskat na lepší časy jenže trápení pokračovalo a fanoušci slavného klubu se vážně začínali bát sestupu. Následovalo dalších dvanáct zápasů bez výhry a také výměna trenéra Thomase Dolla, kterému vedení hodně věřilo a podporovalo ho do poslední možné chvíle. Jeho nástupcem se stal Belgičan Stevens a přestože se v týdnu vracel za nemocnou manželkou, dokázal tým zvednout. A to výrazně. Jasná porážka Dortmundu mužstvo nakopla a do konce sezóny ztratilo body jen čtyřikrát. Ve vyrovnaném středu tabulky z toho nakonec bylo sedmé místo a vstupenka do Intertoto Cupu.

Nové posily jako Mathijsen, Kompany, Sanogo nebo Guerrero budily respekt, jenže přílišný pohyb v kádru týmu uškodil. A když se přidal neuvěřitelná série, kdy soupeři vyrovnávali nebo dokonce otáčeli zápasy proti Hamburku v posledních minutách, šli modrobílí ke dnu. Navíc největší hvězdy, Van der Varta, Kompanyho i další, trápila zranění a také střelecká nemohoucnost. Projevila se totiž absence skvělého střelec, jímž se Sanogo, Ljuboja ani Guerrero nestali. O něco lépe se vedla zimní posila Ivica Olič. Daleko důležitější se pro úspěšný konec sezóny jeví příchod brankáře Rosta. Hamburk v něm získal jistotu v brance a po jeho příchodu se začaly výkony nápadně lepšit.

8. příčka - VfL Bochum

Bochum zažila podobné zmrtvýchvstání jako Hamburk. Úvod sezóny byl katastrofální, kromě porážek z potenciálními soupeři o záchranu dostala Bochum i výprask doma od Brém – 0:6. Tým trenéra Kollera začal leckdo odepisovat, jenže ten se zvedl a v listopadu a prosinci dokázal čtyřikrát vyhrát. Začátek jara byl opět slabší, pak však přišel drtivý finiš, který Bochum vyvezl do horní poloviny tabulky. Důležité bylo, že modrobílí dokázali vyhrávat, a ne jen si připisovat po bodu za remízy. V posledních deseti zápasech to dokázali sedmkrát a byli Hamburku nejvážnějším soupeřem o Intertoto Cup. Až skóre nakonec rozhodlo ve prospěch slavnějšího klubu.

Každý rok se rodí v lize nové hvězdy, letos jedna taková vyrostla v dresu Bochumi. Theofanis Gekas přišel před sezónou bez fanfár z Panathinaikosu Atény a z nenápadného štírka se brzy stal hit Bundesligy. Už po podzimu měl novopečený reprezentant na kontě velice slušných sedm branek, na jaře pak rozpoutal úplný brankostroj a především série třinácti gólu v jedenácti zápasech mu zajistila korunu krále střelců. Nesmí se však zapomínat ani na další opory. V zimě příchozí brankář Jaroslav Drobný odvedl skvělou práci a je pod úspěch klubu podepsán tučným písmem. Podobné zásluhy mají i Maltrizt, Dabrowski nebo Misimovič.

9. příčka - Borussia Dortmund

V Dortmundu opět nemůže panovat spokojenost s uplynulou sezónou, deváté místo je určitě zklamáním. Všechno mohla vynahradit alespoň účast v Intertoto Cupu, jenže po sérii čtyř výher ji zhatila porážka v posledním kole na hřišti Leverkusenu. Sezóna byla v podání Dortmundu od začátku rozpačitá, problémy se střílením branek způsobily množství zbytečných remíz. Od mužstva se musel poroučet trenér van Marvijk, jeho nástupce Röber kromě výhry nad Bayerem nic nezmohl a i třetímu kouči v pořadí Dollovi chvíli trvalo, než tým trochu vybudil. Jarní bilanci devíti porážek alespoň trochu vyrovnala zmíněná závěrečná série výher, která může být pro fanoušky příslibem pro další sezónu.

Po odchodu největších hvězd vedení nešetřilo a snažilo se přivést adekvátní náhrady. V útoku měli zářit Frei s Valdezem, jejich výkony však ostřeji kontrastovat nemohly. Zatímco Švýcar Frei se brzy zařadil k elitním útočníkům Bundesligy, skončil na šestnácti gólech, Valdez předváděl neuvěřitelná střelecká trápení. Branky se dočkal až dvě kola před koncem na hřišti Wolfsburgu. Více se čekalo i od brankáře Weidenfellera, který vytvářel až příliš chyb. Obranu kosila zranění a hrála stále v jiném složení. V záloze zazářil Brazilec Tinga, který dobře spolupracoval s Kringem, naopak za očekáváním zůstal Jihoafričan Pienaar.

10. příčka - Hertha Berlín

I Hertha se poslední roky marně snaží o větší úspěch a ten loňský nebyl výjimkou. Letos to mrzí o to víc, že sezóna byla velice dobře rozehraná. Především domácí prostředí Olympijského stadionu se stalo místem, kde Hertha své soupeře přehrává a pravidelně poráží. To platilo na podzim. Jenže v druhé půli soutěže přišla řada osmi zápasů bez výhry a celkem logicky byl odvolán trenér Götz. K mužstvu, kterému mezitím vážně začal hrozit sestup, se dostal Karsten Heine a dokázal celý ročník dohrát se ctí. Nechybělo mnoho, aby Hertha opět nechyběla v letním poháru Intertoto.

V létě se z týmu pakoval Marcelinho, největší hvězda a zároveň největší primadona. Úvod sezóny naznačoval, že s jeho odchodem se pročistil vzduch v kabině a na hřišti to týmu klape. Střelecky se výrazně prosazoval Pantelič a zdálo se, že Hertha je na cestě k úspěchu. Jenže na jaře už to nebylo ono. Do toho přišly mediální hádky s manažerem Hoenessem, Panteličovi střelecký prach zvlhnul a celý tým klesal ke dnu. V nejtěžších chvílích ho držel útočný kolega Gimenez. Dobře se ukazovali také mladíci, kterých má Hertha vždy několik v zásobě. Hráči jako Dejagah, Ede nebo Boateng mají před sebou slibnou budoucnost.

11. příčka - Hannover 96

Média už před začátkem soutěže favorizovala Petera Neururera jako toho, kdo bude jako první letos vyhozen z bundesligové lavičky. A prognózy se beze zbytku vyplnily. Katastrofální začátek – tři jasné prohry a skóre 2:11 ani v nic jiného, než vyhazov, vyústit nemohly. Mužstva se ujal Dieter Hecking a Hannoveru se začalo dařit. Podzimním vrcholem byla senzační výhra na hřišti Bayernu Mnichov. Se závěrem sezóny začal mužstvu trochu docházet dech, vidina poháru ho však ještě vyburcovala. V ohromně vyrovnaném středu tabulky nakonec chyběl k Intertoto Cupu jeden bod. Rozhodly porážky v Bielefeldu a s Norimberkem.

V týmu Hannoveru se nenacházejí hráči hvězdných jmen, tady se spoléhá na tvrdou dřinu. Uplynulá sezóna se však týmu povedla a v dobrém světle se ukázaly letní posily. Arnold Brugging se díky vyrovnaným výkonům stal tahounem týmu, Maďar Huszti byl zase platný i díky spolehlivému proměňování penalt. Ze stálic nezklamal brankář Enke, své si odehrál na kraji obrany Tarnat, ve středu zadní řady kraloval Vinicius, Brdariče zastavilo v rozletu zranění. Naopak se v útoku trápil Hashemian a spokojený není ani Jiří Štajner. Odehrál sice všech čtyřiatřicet zápasů, jenže na jaře už téměř bezvýhradně chodil na hřiště až v průběhu druhé půle.

12. příčka - Arminia Bielefeld

Po celý podzim hrála Arminia podle zaběhnutého manuálu, jako v minulých letech se snažila hrát v klidném středu tabulky, a celkem se jí to dařilo. Jenže na začátku jara následovalo pět proher za sebou a začalo být zle. Do toho se přidal trenér Von Heesen, který veřejně mluvil o tom, že po sezóně Bielefeld opustí a zamíří do většího klubu. Vedení ho raději propustilo a nahradilo ho místním patriotem Middendorpem, který už Arménii nejednou zachránil. A povedlo se mu to znovu. Tým neváhal třeba na týden zavřít na tvrdé soustředění, ale výsledky se dostavily. V druhé polovině jara už byl Bielefeld těžko k poražení a nakonec se s přehledem zachránil.

Gólově táhl tým Polák Wichniarek, který se po několika hubených letech vrátil do Bielefeldu a znovu se mu začalo dařit. Výbornou sezónu prožil Radim Kučera. Kromě obvyklé pozice stopera si vyzkoušel i střed zálohy a občas dokonce hru v útoku. Oba trenéři mu hodně věřil a Kučera důvěru oplácel spolehlivými výkony. Jako správná posila se ukázal Jörg Böhme. Zkušený veterán se v průběhu sezóny rozehrál k výborným výkonům a především v závěru jara na levé straně doslova vládl. Příjemně překvapili Kamper a Westermann, který si vysloužil angažmá v Schalke.

13. příčka - Energie Cottbus

Tým Cottbusu měl být ubohým otloukánem, jenže předpovědi zdaleka ne vždy vycházejí. První zápas v Gladbachu Energie ještě prohrála, poté však s udivující pravidelností začala sbírat body. Závěr podzimu byl slabší a zdálo se, že Cottbus přecijen na konci sezóny spadne o soutěž níž. Silné jaro však všechny obavy fanoušků jediného zástupce bývalého Východního Německa spolehlivě odválo. Trenér Patrick Sander krotil euforii seč mohl, hrálo se totiž dokonce o Intertoto Cup. Slabší finiš (tři prohry v řadě) však sladkou tečku neumožnil. V posledním domácím zápase pak Cottbus trochu posadil na zem Bayern.

Před sezónou v kabině nováčka nezůstal kámen na kameni. Vedení i přes nevelkou kupní sílu nelenilo a přivádělo jednoho hráče za druhým, nakonec jich bylo jedenáct. Svou pozici si udržel z loňska Rumun Radu a se svým krajanem Munteanem táhli Cottbus nahoru. Radu se zastavil na čtrnácti brankách, Munteanu na jedenácti, není divu, že si jich všimli zástupci bohatších týmů. V bráně měl Sanderovu důvěru Piplica, přestože se několika kiksů nevyvaroval. V obraně měl mladý kouč z čeho vybírat, tady byla největší konkurence. V zimě přišel do zálohy zkušený Skela, ale jeho čas kvůli dlouhodobému zranění přijde až za rok.

14. příčka - Eintracht Frankfurt

Celkem osm zápasů držel na začátku sezóny Eintracht neporazitelnost (i když se jednalo většinou o remízy), skalp klubu s orlicí ve znaku dokázal získat až Bayern Mnichov. Podzimní část Frankfurt ještě v poklidu dokončil, začátek jara byl ovšem mnohem horší. Série bez výhry se protáhla celkem na osm zápasů a pod trenérem Funkelem se začala houpat židle. Tým se však zvedl a trenér situaci ustál. O záchraně se pak rozhodlo ve dvaatřicátém kole. Eintracht hostil v přímém záchranářském duelu Alemanii Aachen a zápas zvládl skvěle – jasnou výhrou 4:0 si zajistil prvoligovou příslušnost i na další sezónu.

Za Frankfurt si zachytali celkem tři gólmani, Prölla i Nikolova totiž celou sezónu pronásledovala zranění. Pouhé čtyři zápasy pak odehrál kapitán Jones, jelikož zraněné kolenní vazy mu víc nedovolily. A co hůř, kromě velké marodky měl trenér Funkel ještě problémy se svými dvěma oporami – Streitem a Amanatidisem. Řecký střelec nelibě nesl sezení na lavičce, Streit dokonce trenéra otevřeně kritizoval, za což byl poslán na tribunu. Když však byli ti dva na hřišti, patřili k oporám týmu. Amanatidise dokázal předčit Japonec Takahara, který prožil svou nejlepší bundesligovou sezónu a s jedenácti brankami se stal nejlepším kanonýrem týmu.

15. příčka - VfL Wolfsburg

Ve Wolfsburgu si opět mohou lámat hlavu, proč se ani ta poslední sezóna nevyvedla. Loni se tým zachránil v posledním kole, letos už o týden dřív, to však nic nemění na tom, že se pro ambiciózní a bohatý klub jedná o propadák. Už podzimní část nenasvědčovala žádnému úspěchu, špatné výkony soupeřů však Wolfsburgu stačily alespoň na dvanácté místo. Jaro se zdálo být lepší, jediným přemožitelem Lvů byl dlouho pouze Bayern, jenže katastrofální závěr vrhl fanoušky opět do nejistoty. V posledních šesti zápasech Wolfsburg nevyhrál a zelenobílí odvrátili sestup jen díky vyrovnání skoro ztraceného zápasu s Aachenem.

Klaus Augenthaler měl k ruce poměrně kvalitní mužstvo, nepodařilo se mu z něj však dostat maximum. Wolfsburg hrál v útlumu a na jeho hru se moc nedalo dívat. Jisté osvěžení do hry vnesl v zimě příchozí Marcelinho, ale i on začal postupem času uvadat. O mizerné hře jeho spoluhráčů svědčí fakt, že se za půl sezóny dokázal stát nejproduktivnějším hráčem. V útoku měli soupeře drtit Klimowicz s Hankem. Jenže Argentinci se sezóna vůbec nepovedla a stále mladý Hanke podával nevyrovnané výkony, navíc byl často zraněný. Až v závěru sezóny se prosadil Boakye. Mnohé zachránil spolehlivý brankář Jentzsch.

16. příčka - 1. FSV Mainz 05

Fotbalisté Mainzu spolu s fantastickými fanoušky psali příběh roku, ten však skončil špatným koncem. V tragické podzimní části svěřenci trenéra Kloppa jen jednou vyhráli a byli beznadějně poslední. Jenže v zimní pauze se stal fotbalový zázrak. Na hřiště vběhlo úplně jiné mužstvo a Mainz zase začal vítězit. Skvělý jarní start čítal šest výher z osmi zápasů a zdálo se, že starosti se záchranou jsou pryč. Chyba lávky! Karta se totiž úplně obrátila, následovalo šest porážek ze sedmi zápasů a ani výhra nad Gladbachem v předposledním kole už situaci nezachránila. Bundesliga tak minimálně na rok ztrácí tým se skvělými fanoušky.

Maličký klub nebyl příliš daleko od záchrany, ale potopila ho střelecká impotence. Nikdo z hráčů nevstřelil víc než dvě branky, což je opravdu málo. Tato statistika se netýká dvou hráčů, kteří přišli v zimě z Brém a hru Mainzu obrovsky pozvedli – Leona Andreasena a Mohameda Zidana. Andreasen z pozice defenzivního záložníka nastřílel hned čtyři branky, Egypťan Zidan pak předvedl doslova střelecký koncert. Za Brémy dostal na podzim jen čtyři herní příležitosti, zato v Mainzu jich měl vrchovatě a také se náležitě odvděčil. Z patnácti startů vytěžil fantastických třináct tref, ale ani tento skvělý individuální výkon sestup Mainzu neodvrátil

17. příčka - Alemannia Aachen

Aachen sice celou sezónu často prohrával, ale především na podzim dokázal také pravidelně vyhrávat, takže se držel mimo sestupové příčky. Tým ani příliš nepoznamenal brzký a poněkud nestandardní odchod trenéra Heckinga do Hannoveru. Po novým koučem Frontzekem Alemannia úspěšně válčila a po bodově úspěšném období na přelomu února a března si nikdo nedělal přílišné starosti se záchranou. Do konce sezóny zbývalo osm zápasů a málokdo asi čekal, že si Aachen už neškrtne. Z posledních osmi zápasů získal pouhopouhý bod, o sestupu rozhodla smolná remíza ve Wolfsburgu.

Po většinu sezóny patřili Jan Schlaudraff a Marius Ebbers k oporám týmu, první z nich si dokonce vysloužil pozvánku do reprezentace. Jenže po únorové autonehodě, kterou způsobil Ebbers, a při které byl oběma naměřen alkohol, dostali pokutu a před koncem sezóny byli dokonce vyřazeni z kádru. V kabině byla čím dál horší atmosféra a Aachen nezadržitelně klesal ke dnu. Z hráčů, kteří se rvali se sestupem až do konce rozhodně nezklamal spolehlivý rozehrávač standardních situací Reghecapmf nebo bijec na hrotu Rösler. Objevem sezóny se stal mladý útočník Ibiševič.

18. příčka - Borussia Mönchengladbach

Se slovutným trenérem Heynckessem se v Gladbachu těšili na oprášení zašlé slávy, výsledkem je jen katastrofální sezóna. Pod Heynckessem mužstvo začalo slušně, ob zápas vyhrávalo, jenže další výhry se už slavný trenér nedočkal. Po devatenáctém kole a sérii dvanácti zápasů bez výhry sám odstoupil, podle svých slov kvůli výhrůžkám smrti, je však třeba podotknout, že pod jeho vedením mužstvo strádalo a nutně potřebovalo změnu. Prvoligovou příslušnost měl zachránit Jos Luhukay a začal dobře, jenže pak to šlo s Gladbachem z kopce, klesal níž a níž a tři kola před koncem bylo jasné o jeho sestupu.

Celé mužstvo hrálo v obrovském útlumu, o čemž svědčí pouhých třiadvacet nastřílených branek. Jen čtyři nastřílel kapitán Neuville, na nějž se spoléhalo, půl sezóny však marodil. Jen čtyři branky přidal taky Kahé, a to zdravotní problémy neměl. K světlým bodům sestavy Borussie jednoznačně patřil brankář Kasey Keller. Sedmatřicetiletý veterán dělal co mohl, bez něj by Gladbach sestoupil daleko dřív. V jednoho z nejžádanějších krajních beků se proměnil Marcel Jansen a také se po sezóně přestěhoval do Bayernu. Budoucnost Gladbachu představuje osmnáctiletý záložník Marko Marín. V týmu převezme dirigentskou taktovku od Insuy, který jako jeden z mála také nezklamal.