Aleksandr Keržakov - návrat ztraceného syna

Přestup Aleksandra Keržakova z Dinama Moskva do Zenitu Petrohrad o víkendu oficiálně potvrdily i oba kluby a po třech letech se tak Keržakov opět stal hráčem Zenitu. Někteří se na návrat historického kanonýra dívají s odstupem kvůli pochybnostem o jeho výkonnosti, jiní zase kvůli jeho návratu přes mužstvo moskevského rivala. Pro většinu je to však návrat hrající petrohradské legendy...

Aleksandr Anatolijevič Keržakov se narodil 27. listopadu 1982 v Kingiseppu, malém 50 tisícovém městě v Leningradské oblasti západně od Petrohradu. V tomto městečku poblíž estonských hranic ho přivedla na svět jeho matka Taťána, která byla vystudovaným inženýr-mechanikem automatizace na Technologickém institutu v Leningradě (nynější Petrohrad). Fotbalové geny Keržakov zdědil po svém otci Anatoliji, který od devíti let hrával fotbal za svůj rodný Chimik Dzeržinsk. Právě jeho otec Anatolij se stal Keržakovovým prvním trenérem. Hned co se malý Saša naučil chodit, bral ho jeho otec na dvorek kopat do míče. Jak se naučil ovládat míč a střílet, láska k fotbalu ho už nikdy neopustila. Jako malý si s fotbalovým míčem hrál každou volnou chvíli a nevynechal jedinou možnost zahrát si na dvorku i se staršími kluky. Časem prošel několika fotbalovými školami a v deseti letech přišel na první opravdový nábor talentů. Byl to nábor fotbalového klubu Smena, žákovského mužstva Zenitu Petrohrad.

Keržakova vybrali hned na první pokus a v deseti letech se tak stal hráčem Smeny. Na trénincích se okamžitě postavil do útoku, kde i přes svůj výrazně malý vzrůst dělal svou rychlostí problémy i urostlým obráncům. Ze vzdáleného Kingiseppu však musel Saša před každým zápasem a tréninkem absolvovat dlouhé cesty do Petrohradu. Vstávání v 5 ráno a dlouhé štreky autobusem do sto kilometrů vzdáleného Petrohradu ho začaly unavovat, a po roce uvažoval o návratu do rodného Kingiseppu. V létě roku 1993 ho však pro Smenu zachránil nový trenér Sergej Romanov. Romanovovi se Keržakov tak zalíbil, že se ho rozhodl v mužstvu udržet a v Petrohradě zařídil Keržakovovi školu a internát, na kterém mohl přebývat.

Ve Smeně vydržel Keržakov až do roku 2000, kdy byl v městečku Světogorsk na severu Leningradské oblasti založen nový fotbalový klub Světogorec. Trenérem Světogorce se stal bývalý útočník Zenitu Vladimir Kazačonok, který si do mužstva vybral i 17letého Keržakova. Se Světogorcem Světogorsk tak Keržakov podepsal svůj první profesionální kontrakt mezi dospělými. Během jedné sezony ve Světogorci Keržakov svým driblinkem a gólovým čichem tak uchvátil všechny trenéry a odborníky, že se hned v roce 2001 stěhoval zpět do Petrohradu.

Tentokrát už do prvního mužstva Zenitu Petrohrad. Tehdejší slavný trenér Jurij Morozov často důvěřoval mladým agresivním fotbalistům a Keržakov si svůj debut odbyl hned v prvním ligovém kole proti Rotoru Volgograd. Na první gól však Keržakov čekal až do 15. kola, kdy svou premiérovou trefou pokořil slavný Spartak Moskva. Celkem ve své premiérové sezoně vstřelil 6 gólů a dostal se i do výběru 33 nejlepších hráčů ligy. Ve výborných výkonech pokračoval i na jaře roku 2002, za které si vysloužil povolání do ruské reprezentace. S ruskou sbornou absolvoval i nepovedené mistrovství světa v Japonsku a Jižní Koreji, kde odehrál dva zápasy.

Nepovedeným byl pro Keržakova i zbytek sezony 2002, ve které se začal herně trápit. Nový trenér Zenitu Vlastimil Petržela se na začátku sezony 2003 nebál novopečeného reprezentanta posadit na lavičku a Keržakov opět musel dokazovat své kvality. Když se pak do základní sestavy trenéra Petržely vrátil, stal se největší oporou Zenitu. V následujících letech se stal střeleckou hvězdou mužstva, vystřílel si pozici historicky nejlepšího střelce klubu a v dresu Zenitu zářil i v evropských pohárech. Jeden z možná osudových gólů v evropských pohárech vstřelil Keržakov v létě roku 2006 španělské Seville.

Útočníkovy kvality tehdy znala již celá Evropa a kolem Keržakova začaly kroužit zahraniční kluby. Nejvážnějšími zájemci o Keržakovovy služby byl Šachťor Doněck a právě španělská Sevilla. Sám Keržakov toužil odejít na zkušenou do Evropy, jenže bohaté vedení klubu bylo rezolutně proti. Závěr sezony 2006 tak proběhl ve znamení dlouhých tahanic, které se negativně projevily na výkonnosti petrohradské hvězdy. Vedení odmítalo splnit přání svého odchovance a Keržakov na oplátku odmítal spekulovat o dalším setrvání v klubu a prakticky bojkotoval další působení v mužstvu. Na hřišti pak Keržakov střídal špatné momenty s ještě slabšími.

Možný šokující konec celého sporu se objevil v prosinci 2006. Největší sumu nabídl za Keržakova konkurenční Spartak Moskva a mnohá média již považovala přestup za hotový. Nakonec se ale vyplnila Keržakovova touha odejít do zahraničí, když vzdor Gazpromu zlomila nabídka španělské Sevilly. Za částku 5 milionů euro se tedy Keržakov stěhoval do mužstva, které o několik měsíců dřívě pokořil jedním gólem v poháru UEFA. V Seville se Keržakov po několika zápasech dokázal probojovat do základní sestavy a pomohl mužstvu i k vítězství v poháru UEFA 2006/2007 a ve španělském superpoháru. I přes slavná vítězství však u klubu skončil trenér Juande Ramos, jenž Keržakovovi důvěřoval. Pod novým trenérem ztratil Keržakov místo v základní sestavě a zbytek sezony dokončil na lavičce náhradníků.

Na konci roku 2007 se kvůli absenci herního vytížení a sporům s reprezentačním trenérem Hiddinkem začal Keržakov bát i o své výsostné místo v ruské reprezentaci a začal se poohlížet po novém klubu. Ze všeho nejvíce chtěl Keržakov zpět do Ruska, jenže jeho bývalý klub se od něj odvrátil zády. Nový trenér Zenitu Dick Advocaat označil Keržakova jako nepotřebného a nekompromisně odmítl jeho služby. Po Keržakovovi tak opět sahal moskevský Spartak, jenže opět neúspěšně. Hráč totiž zamířil do Dinama Moskva, kde o něj projevil zájem jeho kamarád a bývalý spoluhráč Andrej Kobelev, jenž se stal trenérem Dinama. O místo v reprezentaci však nakonec stejně přišel a pouze z televize sledoval jak úspěch Zenitu v poháru UEFA, tak hvězdné vystoupení ruské sborné na EURU 2008.

Keržakovova forma ale začala opět stoupat a stal se hlavní oporou Dinama. Svému klubu vystřílel postup do předkola Ligy mistrů a sám bojoval o korunu ligových střelců. Přestože vystupoval v dresu velkého rivala, na svůj rodný klub ale nikdy nezapomněl. V médiích často mluvil o svém vztahu k Zenitu a často byl vídán na zápasech hokejového mužstva SKA Petrohrad. Když pak v létě 2009 opustil lavičku Zenitu Dick Advocaat, začalo se mohutně spekulovat o možném návratu Keržakova do města na Něvě. Spekulace poté umocnil i sám hráč, když odmítl prodloužit smlouvu s Dinamem a vyslovil přání odejít.

Koncem roku se objevily vážné nabídky od Lokomotivu, Zenitu a německého Hamburku. Role Zenitu jako favorita v souboji o Keržakova se potvrdila na začátku roku 2010, kdy se v médiích objevily zaručené zprávy o hráčově přestupu zpět do Petrohradu. Samy kluby ale informaci nepotvrdily a dlouho se čekalo na výsledný verdikt. V této fázi do transakce údajně zasáhli dva mocní muži mimo samotný klub. Prvním byl šéf bohatého Gazpromu Alexej Miller. Miller prý odmítal, aby klub který sponzoruje, koupil hráče jenž před pár lety odmítal zůstat v klubu a samotnému Millerovi tenkrát navíc na truc nepodal ruku. Situaci nakonec změnil další mocný muž - slavný televizní komentátor a uznávaný fotbalový expert Genadij Orlov. Genadij Sergejevič se na jedné z akcí Gazpromu setkal s Millerem a jako velký petrohradský patriot a fanoušek Zenitu ho prý přesvědčil o návratu Keržakova. Kolik je na téhle příhodě pravdy se zřejmě nikdy nedozvíme...

... ale 16.1.2010 se nakonec návrat Keržakova stal oficiálně skutečností.