1. BUNDESLIGA - 34. KOLO

Bundesliga o víkendu dospěla do 34. kola a tím završila sezónu. Co se v posledním kole událo? Bayern po zisku titulu ukazuje, že vrcholovým fotbalem se lze i bavit a s lehkostí rozmetal Stuttgart. Naopak Hertha, která rozdávala fotbalovou radost většinu sezóny, postupně uvadala, až zvadla úplně. Nakonec se vytáhla Bochum, která se postarala o překvapení kola, když vyhrála v Hamburku.



K utkání, ve kterém už o nic nešlo, přijeli jako mírný favorit hosté. Zápas začali jako nějaký "pouťák" v Horní Dolní. Nechtělo se jim ani útočit, ani bránit. Domácí se toho také snažili využít, ale dlouho trvalo, než se prosadili gólově. Jejich pokusy byly buď z velké dálky, nebo mířily doprostřed. Za všechny stačí zmínit ten Owomoyely, který byl sám v pokutovém území a mohl se klidně brankáře vlků zeptat, kam že to jen chce. Ten mu určitě odpověděl, že do ruky a Patrick Owomoyela ho k lítosti domácích fanoušků poslechl. Ve 35. minutě rozehrávali domácí roh, míč doplachtil do vápna a tam se párkrát odrazil, tu od hráčů Bielefeldu, tu od Wolfsburgu. A až když se k němu dostal Fatmir Vata, tak z jeho kopačky skončil v síti.

Gól však paradoxně probudil prozatím spícího vlka. Hosté začali hrát a výsledkem bylo penaltové vyrovnání Petrova. Ve druhém poločase se zakousl Wolfsburg podruhé. V 56. minutě vymyslel Karhan slovenskou uličku pro Brdariče, pro kterého nebyl velký problém překlopit vedení na stranu hostů. Manévry v pokutovém území Arminie pokračovaly i nadále, ale Petrov s Brdaričem své šance nevyužili.



A pak že se zázraky nedějí. Kdo měl tu odvahu a vsadil na Bochum v Hamburgu, vyhrál asi pořádný balík. Domácí AOL Arénu stačila zmrazit už ve 3. minutě hlava Moma Diabanga, z níž si míč našel cestu za záda hlídače domácí svatyně Wächtera. Gól útočníka Bochumi namlsal a ten se snažil ukázat, že gól umí dát i nohou. Zanedlouho se objevil ve dvou slibných šancích, ale jednou šel míč vedle a pak nad. Vyrovnat mohl na druhé straně David Jarolím, jenže to by nemohla jeho utěšená střela z voleje být zblokována.

Krásnou kombinaci pak předvedlo duo z Bochumi Edu - Misimovič. První jmenovaný se dostal ke střele, ale byl v obtížné pozici, aby mohl lépe zamířit, a tak pokus skončil nad bránou. Poslední příležitost k vyrovnání měl Mahdavikia. Dostal se s míčem na vápno a kroutil, kroutil, ale nedokroutil a Peter Skov-Jensen střelu lapil. Na konci zápasu bylo do zápisu o utkání uvedeno ještě jednou Daibangovo jméno, ale nikoliv na střeleckou listinu, nýbrž na listinu hříšníků. Dostal červenou kartu za to, že ležíc na zemi skopl mimo hru protihráče. Alespoň ukázal, že nohama skutečně umí...



Bert van Marwijk slavil padesátileté narozeniny a přál si tříbodový dárek od svých hráčů. Ten sice dostal, ale k tomu mu prošedivěly jeho už tak dost šedivé vlasy. Borussia začala, jak se na domácí tým sluší a patří, náporem. Rosický vystřelil, brankář Schober míč splácl ke Kollerovi, od jeho stehna míč putoval do brány, ale na brankové čáře vše zachránil obránce Delano Hill. Domácí se dále tlačili dopředu, ale siť za brankářem Hansy se stále nechtěla zavlnit. Rozhýbala se až při přímém kopu Dedého, ale bohužel jen ta boční. To, že v době největšího tlaku padne gól, doufali všichni fanoušci Borussie. Určitě je ale nenapadlo, že do jejich sítě. Jenže právě tak se stalo. Rydlewicz našel zpětnou přihrávkou na velké vápno nehlídaného Vorbecka a na jeho střelu gólman Weidenfeller nedosáhl.

Gól ve vlastní síti byl pro Dortmund jako morová rána. Však se z ní také hezky dlouho vzpamatovávali. V obraně nenechávali volná místa. Byly tam propasti jak Macocha, ale Rasmussen ani Prica nedokázali výborného Wiedenfellera překonat. Borussia se pomaličku začala probouzet ve druhém poločase. K hlavní ofenzivě zatroubil v 52. minutě Marc Andre Kruska, který si tak připsal první trefu v Buneslize. A byl to gól jako hrom. Napřáhl v rohu vápna a poslal míč do pravé šibenice. Do vedení mohl dostat domácí Ewerthon, ale jeho tutovku mu vychytal Schober. Dárek svému trenérovi dala až spolupráce našich reprezentantů Rosického s Kollerem. Malý Mozart vyšvihl etudu v podobě překrásné prudké přihrávky na zadní tyč, kam si naběhl Koller a svojí "maxinohou" dostal míč do sítě.



Krásný a bláznivý zápas zároveň. První branku vsítili nečekaně hosté. A to už ve 2. minutě, kdy se trefil bývalý útočník Bayeru Oliver Neuville. Naběhl si centr z pravé strany, lehce do míče píchl a Buttovi zbyly jen oči pro pláč a balón za jeho zády. Jednogólové manko domácí vyšroubovalo k plnému výkonu. Jejich hra byla až k šestnáctce Gladbachu v pořádku. Ale koncovka nestála za nic. Nejprve zahodili své možnosti Voronin s Freierem. Poté si Babič vyzkoušel svoji verzi Proti všem. Jeho pokus skončil na břevně. Následovali další možnosti Voronina a Berbatova. Míče z jejich kopaček však mířily pouze třemi směry - vedle brány vlevo, doprostřed a vedle brány vpravo.

Hitparádu v zahazování tutovek vyhrál Voronin, když šel sám s Castrem na bránu. Castro vedl míč, vysunul se na něho gólman, tak přihrál Voroninovi, na něhož zívala úplně prázdná brána. Kam mířil, ví snad jen on, ale balón skončil vedle. Touto šancí nastal zlom. Leverkusen začal dávat góly. Berbatov stihl v 41. minutě vyrovnat. Ve druhém poločase si obrana hostí vzala dovolenou a pouze fandila svému brankáři Kellerovi. Nejtragičtější byla tříminutovka na přelomu 60. minuty. To vstřelili domácí tři branky. Postupně se trefili Berbatov, Voronin opět Berbatov. Tečku za střeleckými hody udělal Franca. Bayer vyhrál po zásluze a kdyby padlo gólů dvakrát víc, nikdo by se nedivil.



Poslední tým tabulky nedal Schalke svoji kůži lacino. Bil se o vítězství do posledních vteřin. Kdyby hrál takovýmto způsobem alespoň čtvrtinu sezóny, nemusel by hrát v příštím roce druhou Bundesligu. První změna skóre byla ve prospěch hostí. Ailton netradičně přihrával a Ebbe Sand uklidil míč z dálky do brány Richarda Golze. Na vyrovnání se ale nečekalo dlouho. Po pěti minutách trefil Iashvili tyč a Sanou vrátil roteiro tam, kde ho brankář Rost nevítal zrovna s nadšením.

Schalke ale domácí do vedení nepustilo a strhlo ho zpět na svou stranu, když se trefil obránce Jose Bordon. A když v 78. minutě vyrovnal Roda Antar a mistr přímých kopů Lincoln namířil svůj pokus mimo bránu, vše nasvědčovalo tomu, že se body budou dělit. Jenže Bordonovi se zalíbilo dávat góly, a tak minutu před koncem přidal ještě jeden příspěvek a rozhodl o třech bodech pro Schalke.



Svěřenci trenéra Sammera měli přetěžký úkol. Pokud si chtěli zahrát příští rok v Champions league, museli porazit v klidu a pohodě hrající Bayern. Při současné formě VfB by však bylo překvapení, pokud by se něco takového povedlo. Na vítězství daly domácím zapomenout dvě trefy Bayernu v prvním poločase. Nejprve se hosté radovali po přímém kopu Daislera, který jemnou tečí usměrnil za Hildebranta Ballack. I podruhé se Bayern radoval z gólu při spolupráci Daislera s Ballackem. Jediný rozdíl byl v tom, že akci zakončoval bojovník Salihamidžič.

O přestávce vystřídal málo vytíženého Kahna v bráně Rensing. Ani on se nemusel příliš namáhat, zapotil se pouze v závěru, kdy ho provětral Stranzel. Minutu před koncem byl ale krátký na střelu Szabice. A že něco chybí? Jistě, co by to bylo za zápas Bayernu, kdy nedá gól Roy Makaay. Ani tento nebyl výjimkou. Nizozemský šutér se trefil po spolupráci se Schollem, s nímž si dvakrát vyměnil míč a zavěsil.



Hertha měla jedinečnou příležitost dostat se do kvalifikace o Ligu Mistrů. Splnění svého snu se ale lekla natolik, že si v příští sezóně zahraje pouze pohár UEFA. Za celý zápas se domácí dostali do jedné jediné brankové příležitosti. Bastürk přetlačil obránce a v leže vystřelil mimo. Jinak působili domácí vyčichlým a křečovitým dojmem. Sice měli dvacet jedna střel na bránu, ale žádná neznamenala bezprostřední ohrožení Enkeho. Na poplach museli naopak troubit domácí, ale Jiří Štajner vůbec největší šanci druhého poločasu zazdil.



Vše podstatné se na Betzenbergu odehrálo v prvním poločase. Ve 12. minutě vystřelil záložník Werderu Borowski a domácí brankář Ernst jeho pokus nejspíše trochu podcenil a hosté se mohli radovat z poněkud laciného vedení. Lautern ani nijak nevypadal, že by s nepříznivým výsledkem chtěl něco dělat. Brémy proto měly festival šancí. Ale k jejich škodě byl na konci většiny akcí Miroslav Klose, kterému jeho pověstný střelecký prach malinko zvlhl. Do vedení o dva góly se hosté dostali v 42. minutě. Lehmann si hrál tak dlouho s míčem, až mu ho vzal Valdez a pelášil si to sám na brankáře Svůj pokus zamířil k tyči a nedal Ernstovi nejmenší šanci.

Těsně před odchodem do kabin sice ještě stihl snížit rozdíl Halil Altintop, ale ve druhé půli se žádná psychologická výhoda gólu do šatny neukázala. Brémy dál vířily pohybem před pokutovým územím. Skóre mohl posunout Micoud, když zastříhal nůžkami, ale jeho pokus mířil vedle. Klose se ukázal když ne jako střelec, alespoň jako bojovník. Vybojoval na obraně už ztracený míč, přihrál na Fabiana Ernsta, ale jeho pokus gólman kryl.



Možná poslední utkání střelce Marka Mintála za Norimberk mělo hořkosladkou příchuť. Sice vstřelil branku, vyhrál trofej pro nejlepšího střelce - zlatý kanón, ale jeho Norimberk prohrál. První se radoval po čtvrthodině hostující tým z Mainzu. Abel zacentroval z pravé strany, míč dopadl k Weilandovi, který neměl okolo sebe široko daleko žádného bránícího protihráče, a tak pohodlně otevřel účet zápasu. Za tři minuty fauloval v pokutovém území Noweski Kieslinga, rozhodčí okamžitě ukázal na značku pokutového kopu. K jeho exekuci se postavil Mintál a vyrovnal. Vedení mohl strhnout pro domácí Ivica Banovič, když natáhl ze třiceti pěti metrů, ale jeho projektil skončil na břevně. K rozhodnutí došlo nakonec v 87. minutě. Mainz dostal výhodu volného přímého kopu a Thurk se trefil přesně do levé šibenice.