Zápisky z kvalifikace na MS - zóna CONMEBOL (říjen)

18.10.2021, 22:19
Aktuality
Neymar a Raphinha (© AFP)
Kvalifikace na MS se přehoupla do druhé poloviny, a dokonce se k pořádajícímu Kataru přidaly také už dvě najisto postupující země z Evropy - Německo a Dánsko. V jižní Americe ještě žádný tým oficiálně nepostoupil, Brazílii by však o postup mohla připravit jen tak neuvěřitelná souhra výsledků, která v praxi nastat nejspíš ani nemůže. Naopak na chvostu tabulky se krčí zklamaná Venezuela, která si před začátkem kvalifikace věřila na svůj premiérový postup na MS. Na ten si však ještě musí počkat. Ve velmi dobré pozici je také Argentina, která se se ziskem 25 bodů zatím ještě nemůže těšit z jistého postupu, má k němu však velmi blízko. Zbývajících 7 týmů je však natěsnáno do rozdílu pouhých 6 bodů, takže konec kvalifikace slibuje opravdu zajímavou podívanou.

1. Brazílie
Suverénně první Brazílie prozatím dokázala nastřádat 31 bodů ze 33 možných! Brazílie má zároveň společně s Argentinou o zápas méně, jelikož týmy svůj vzájemný duel nedohrály kvůli porušení koronavirových opatření ze strany Argentiny, na což je samozřejmě Brazilci upozornili až na hrací ploše. Jakým způsobem bude zápas dohrán či zda bude kontumován, stále není jasné.

Jelikož Brazílie z 11 zápasů 10 vyhrála a v jednom remizovala, asi těžko můžete čekat, že by se na tým snesla nějaká větší kritika. Zároveň ale tým absolvoval zatím pouze dva náročnější zápasy. Prvním bylo venkovní vítězství 0:2 v Uruguayi, která disponuje velkou kvalitou, na hřišti však nepůsobí dobrým dojmem. Tím druhým pak byla bezgólová remíza v Kolumbii, kde Brazilci nijak výrazně nepřesvědčili a na absenci Richarlisona a Firmina se vymlouvat rozhodně nemohli. Zůstává tedy otázkou, jak by si Brazilci vedli v konfrontaci s rozjetou Argentinou, která by lépe ukázala, jak by na tom Brazilci byli v případném střetnutí s evropskou špičkou.

Tahounem týmu je jednoznačně Neymar, který se však nechal slyšet, že by po MS 2022 mohl skončit s reprezentačním fotbalem. Pokud by se tak opravdu stalo, šlo by o obrovský šok, neboť Neymar je už jen krůček od překonání legendárního Pelého v počtu vstřelených branek za reprezentaci. Na druhou stranu tento milník možná překoná i přes takto brzký konec reprezentační kariéry. Pokud by však v reprezentaci pokračoval, třást by se musel pravděpodobně i v současnosti zdánlivě nedostižný Cristiano Ronaldo. Neymar totiž ve svých 29 letech zatím zaznamenal úchvatných 70 branek ve 115 zápasech, a to až na pár výjimek vždy kvalitním soupeřům. Nejslabšími týmy, kterým Neymar vstřelil celkem 5 gólů dohromady, byl Irák, Salvador a Čína. Případná ztráta Neymara by byla pro budoucí tým Brazílie opravdu obrovská rána, lepšího fotbalistu totiž momentálně zdaleka nemají.

Ačkoliv poslední zápas s Uruguayí ukázal hlavně silné stránky Brazílie, občas mají Brazilci problém se zakládáním útočných akcí od záložníků. Výbornou formu má momentálně Lucas Paquetá, ale to je spíš stažený útočník než hráč, který by rozjížděl akce. Fredovi zase chybí potřebný přehled ve hře a Casemiro se soustředí zejména na defenzivní povinnosti, které si plní skutečně znamenitě. Opět se ale nabízí otázka, jak by si Brazílie vedla proti důraznému a metodickému týmu z Evropy, například neoblíbenému Německu nebo Švédsku. Postup na MS už je jistý, teď ale bude muset kouč Tite zapracovat na odstranění tohoto neduhu. Brazílie by si totiž po 20 letech opět ráda sáhla na trofej pro vítěze MS.

Šance na postup: 100 %

2. Argentina
Tradičně největší rival Brazílie je na tom také velmi dobře. Argentina si drží už 25 zápasů sérii neporazitelnosti, konkrétně od července 2019. Tým navíc působí neskutečně silným dojmem, ať už fotbalově nebo mentálně. Dovolím si zde také kontroverzní myšlenku, že už to není Lionel Messi, kdo je momentálně největším tahounem týmu. Tím tahounem je totiž podle mého názoru Rodrigo De Paul hrající v naprosto fantastické formě.

Messiho přínos v ofenzivní třetině hřiště samozřejmě zpochybňovat nehodlám, jeho hra je stále pastvou pro oči. Nicméně člověk se nemůže ubránit dojmu, že od nuceného odchodu z Barcelony to zatím není ten nadpozemský Messi, na jakého jsou Argentinci zvyklí. Nicméně nejlepší vizitkou Scaloniho Argentiny je fakt, že to týmu nijak neškodí a vítězí s přehledem dál. Důvodem je především právě Rodrigo De Paul, který je na hřišti vždycky tam, kde být má, ať už v obraně, v útoku, na křídle nebo ve středu pole, odkud rozdává na milimetr přesné dlouhé i krátké balóny. I v posledním zápase proti Peru vytvořil několik gólových příležitostí a připsal si neoficiální druhou asistenci u jediného gólu. Skvěle se také sehrála středová trojice, kterou kromě De Paula tvoří ještě aktivní Lo Celso a defenzivní Paredes.

Skvěle se sehrála také defenziva, zejména stoperská dvojice Romero - Otamendi. Jediným nejistým místem základní sestavy je tak post pravého beka, kde sice Gonzalo Montiel i Nahuel Molina předvádějí dobré výkony, chybí jim však ještě zkušenosti. Gólově pak kromě Messiho táhne Argentinu i Lautaro Martínez, který si zatím udržuje v reprezentaci bilanci přes 0,5 gólu na zápas. Zapomenout však nesmím i na nově nalezenou brankářskou jedničku Emiliana Martíneze, ve kterém má opravdu po hodně dlouhé době Argentina skutečně špičkového gólmana, o kterého se může za každé situace opřít a který svůj tým podrží v důležitých situacích. O nepostupu Argentiny rovněž nemůže být řeč a do Kataru však pravděpodobně pojede Argentina jako jeden z největších favoritů na titul.

Šance na postup: 99 %

3. Ekvádor
Překvapivě se na třetím místě drží zatím suverénně nejmladší tým celé kvalifikace. Ano, bavíme se o Ekvádoru, donedávna nepříliš zajímavém týmu, který těžil zejména z vysokohorského domácího prostředí. Trpělivou prací s mládeží se však v rovníkové zemi podařilo vytvořit velmi zajímavé a agresivní mužstvo, které svým fotbalem baví a stále drží velmi dobrou šanci na postup. Nyní však čeká Ekvádor nejtěžší část kvalifikace, jelikož se musí mladí hráči vypořádat s tlakem a s nejtěžším možným losem ze všech týmů, které o postup bojují.

Jak už jsem zmínil, Ekvádor má velmi mladou sestavu. V prohraném zápase s Venezuelou byl věkový průměr základní sestavy 24,1 let, a to ještě průměr zvyšovali třicátníci Valencia s Menou. Pro představu, základní sestava českého národního týmu proti Bělorusku, obecně považována za velmi mladou, měla věkový průměr 25,6 roku. Kouč Gustavo Alfaro si zkrátka na začleňování talentovaných fotbalistů do reprezentace potrpí. Navíc nejde o hráče, kteří by hráli jen kvůli věku. Například 19letý Piero Hincapié se velmi rychle začlenil do sestavy Leverkusenu a stejně starý Moisés Caicedo momentálně hostuje v belgické lize z anglického Brightonu. Šanci nově také dostává 22letý pravý bek Byron Castillo, jehož technika je fantastická a velmi brzy se pravděpodobně také přesune do některé z kvalitnějších lig, než je domácí LigaPro.

Jestli má někde v současnosti Ekvádor personální problémy, tak je to post brankáře. Nejlepším gólmanem je stále už 34letý veterán Alexander Domínguez, který se občas nevyvaruje zbatečné chyby. Dobře si vedl také Hernán Galíndez, který je však ještě o pár měsíců starší a momentálně navíc zraněný. Naopak Pedro Ortíz ani mladíček Wellington Ramírez zatím příliš nepřesvědčili. Ve druhém případě jde samozřejmě zatím o nezkušenost, jelikož Ramírezovi je 21. Je tedy ve věku, ve kterém gólmani v české lize zpravidla chytají maximálně za B-tým (čest výjimkám). Na rozdíl třeba od Chile, Argentiny, Brazílie nebo Peru ale Ekvádor nemá vzadu naprostou jistotu, která tým stabilně podrží. Domínguezův výkon proti Kolumbii byl ale zrovna jeden z těch případů, kdy se tak stalo.

Velkým problémem pro Ekvádor je ale los. Příští zápas má sice doma Venezuelu, tím však výčet relativně snazších zápasů končí. Zbylé dva domácí zápasy totiž odehraje proti Brazílii a Argentině. Drobnou výhodou alespoň budiž, že oba týmy tou dobou už pravděpodobně budou mít jistotu postupu. Brazílie už ji prakticky má a s Argentinou odehraje Ekvádor až poslední 18. kolo. Důležité souboje o postup s přímými konkurenty Chile, Peru a Paraguayí ale bude muset Ekvádor zvládnout venku. Ohromně důležité tak bude, jak dokáže zvládnout zápasy v listopadu (Venezuela, Chile). Pokud by získal 4 nebo 6 bodů, postup už by byl docela blízko.

Šance na postup: 50 %

4. Kolumbie
O tom, který tým hraje suverénně nejméně zajímavý fotbal pro fanoušky, je nejspíš jasno. Pokud tedy nejste zrovna fanoušky defenzivního fotbalu. Tři remízy 0:0 v řadě by vás totiž v tom případě jistě potěšily. Teď ale už vážně, produktivita Kolumbie byla vskutku tristní. Proti Ekvádoru si sice dvě velmi slušné šance připravila, to je však na 90 minut, navíc v domácím zápase, málo.

Post kreativního záložníka obsadil protentokrát Juan Quintero, který se ale častěji než na přihrávky soustředil na střelbu z dálky. Střelu má sice velmi dobrou, ani jednou se však neprosadil, tudíž s jeho výkonem rozhodně trenér Rueda nemůže být spokojen. Křídelní hra přes Díaze s Cuadradem tentokrát příliš nefungovala a krajní beci příliš nepodporovali ofenzivu. Rovněž byla znát absence útočníků Muriela a Borjy, kteří obstarali 6 ze 16 kolumbijských gólů. Falcao už má nejspíš nejlepší léta opravdu za sebou a Duván Zapata se ne a ne v reprezentaci dostat do formy. Alespoň obrana, zajištěná navíc vynikajícím Davidem Ospinou, funguje velmi dobře. Dvě ze tří nejlepších ofenziv, tedy Brazílie a Ekvádor, si proti Kolumbii vypracovaly pouze pár šancí, z čehož ani jednu neproměnily.

Postupové šance Kolumbie by sice určitě byly lepší, kdyby zápas s Ekvádorem zvládla, i tak ji ale nečeká nic nezvládnutelného. Ze 6 zbývajících zápasů bude hrát 3x doma, z toho pokaždé proti týmům ze spodní poloviny tabulky, tedy Peru, Bolívii a Paraguayi. Pokud tyto zápasy zvládne za 3 body, postup by jí ujít neměl. Poslední zápas navíc bude hrát na půdě nejspíš už jistě vypadnuvší Venezuely, tudíž jde o také zápas, který by měla Kolumbie zvládnout. Vyloučeny nejsou ani body získané z půdy Argentiny a Brazílie. Defenziva Kolumbie je totiž skutečně urputná. Všichni Kolumbijci však s nadějí vyhlíží návrat Jamese Rodrígueze. S ním vy se totiž postupové šance výrazně zvýšily.

Šance na postup: 65 %

5. Uruguay
Velmi nepovedený trojzápas s těžkými soupeři má za sebou Uruguay. Ze zápasu s Kolumbií ještě dokázala vyválčit bod za bezbrankovou remízu, s Argentinou a Brazílií už ale Uruguayci prohráli rozdílem třídy, konkrétně 0:3 a 1:4. Nenadarmo se tak rozhodovalo o budoucnosti trenérského nestora Tabáreze, kterého prozatím svaz podržel. O jeho setrvání však rozhodnou listopadové zápasy, ve kterých nečeká Uruguay nic jednoduchého. Nejprve se doma představí proti Argentině, aby následně měla pár dní na aklimatizaci v nepříjemném La Pazu, kde se utká s Bolívií.

Bez jakýchkoliv diskusí je Óscar Tabárez jednou z legend světového fotbalu, a to nejen díky své trenérské práci. O jím nastoleném systému zvaném zkráceně "Proceso" jsem psal už při představování Uruguaye před Copou América. Nyní však stojí před velkou výzvou. Musí velmi rychle navrátit týmu ztracené sebevědomí, aby favorizovaná Uruguay vůbec dostala šanci na MS v Kataru zabojovat o další velmi dobrý výsledek. Pod zkušeným koučem totiž Uruguay zatím pokaždé postoupila na MS ze skupiny.

Individuální kvalita Uruguaye je bezpochyby velká a ačkoliv je složité srovnávat takto kvalitu kádrů, pravděpodobně má Uruguay třetí nejkvalitnější kádr po Argentině a Brazílii. Na hřišti však bohužel hráči působí unaveným a nezaujatým dojmem. V podstatě už na MS v Rusku bylo vidět, že sice Uruguay kráčela až do čtvrtfinále bez porážky, zároveň ale tým rozhodně svým fotbalem nebavil a spoléhal spíš na skvěle sehranou defenzivu. Tradiční Tabárezův model spoléhal na dravá křídla a krajní beky, kteří zásobovali vynikající útočníky, ať už to byl Cavani, Forlán nebo Suárez. Střed pole fungoval hlavně jako výztuha defenzivy a hráli v něm nekreativní hráči, jejichž prací bylo narušovat útoky soupeře a následně přihrát míč spoluhráčům. Nyní má Tabárez k dispozici skutečně našlapaný střed zálohy, ale pohříchu se tím hra jen zpomalila. Uruguayci zdlouhavě a bez nápadu kombinují ve středu hřiště a k rychlému přechodu do útoku se téměř nedostávají. Klíčovým hráčem v ofenzivě je tak v Evropě nepříliš známý Giorgian De Arrascaeta, který jako jediný přináší do hry dravost.

Rozpohybovat svůj tým se také snaží často křídelník Brian Rodríguez a krajní bek Nández, nicméně klíčová chyba je právě ve středu pole. Uruguay na zdlouhavou kombinaci trojice Vecino - Bentancur - Valverde nebyla a není zvyklá. Tito tři hráči musí začít hrát podstatně rychleji, pokud chce Uruguay pomýšlet na postup. Možná by pomohlo zařazení bojovníka Nándeze na své obvyklé místo do středu zálohy. Minimálně Rodrigo Bentancur by si posazení na lavičku opravdu zasloužil. A na závěr si nemohu odpustit zmínku o tom, kdy už konečně dostane v reprezentaci šanci Diego Rossi? Po přestupu z MLS do Fenerbahçe má totiž bilanci v 6 zápasech 2 góly a 3 asistence. Bude to konečně trenéru Tabárezovi stačit, aby Rossi dostal šanci?

Šance na postup: 50 %

6. Chile
Na minulém MS Chile chybělo a byla to veliká škoda, ačkoliv i Peru předvádělo pohledný fotbal. Ještě po zápase s Peru to s Chilany nevypadalo vůbec dobře, když měli na kontě pouhopouhých 7 bodů z 10 zápasů. Stačily však dvě domácí výhry nad Paraguayí a Venezuelou a rázem je Chile od postupu pouhé 3 body daleko. Klíčovým duelem, který bude Chile nutně muset zvládnout za 3 body, bude domácí bitva s Ekvádorem v polovině listopadu. Ani v případě vítězství však nadále nečeká Chilany nic lehkého, protože je čeká venku houževnatá Paraguay, suverénní Brazílie a letošní milé překvapení Bolívie. V domácím prostředí se představí proti již zmíněnému Ekvádoru, Argentině a Uruguayi, se kterou možná v posledním kole svede Chile souboj o postup. Nechme se překvapit.

Chile sice začíná svůj tým výrazně omlazovat, prim však stále hrají zkušení veteráni. V bráně předvádí bezchybné výkony už 38letý Claudio Bravo. V obraně zase pořád válí možná nejmenší stoper na světě Gary Medel a také Mauricio Isla na pravém kraji obrany hraje, jako by byl o 8 let mladší než ve skutečnosti. Kdyby nebyl zraněný, tak by se na levém kraji obrany objevil 33letý Eugenio Mena, který rovněž předvádí dlouhodobě výborné výkony. Ve tříčlenném středu zálohy hrají další dva třicátníci, Arturo Vidal a Charles Aránguiz. Při absenci druhého jmenovaného trenér Lasarte nasadil do základní sestavy už 37letého Luise Jiméneze, který předvedl velmi dobrý výkon. Zdá se, jako by v Chile hráči vůbec nestárli, ale pouze zráli. Všichni jmenovaní totiž neztratili téměř nic ze své dynamiky. V případě Aránguize, který nikdy nijak zvlášť dynamický nebyl, pak stále víc a víc udivuje jeho přehled ve hře.

Nejsou to však jen veteráni, kteří hrají skvěle. Chilský svaz si teď musí opravdu gratulovat, že se mu podařilo domluvit s Benem Breretonem na reprezentování země své matky. Mladý rodák z Anglie se totiž odvděčil už 3 góly v 8 zápasech, a zároveň odvádí i spoustu důležité práce na hrotu útoku. Svým herním stylem skvěle zapadl do kádru, který vyznává agresivní presink a rychlý přechod do útoku. Zda však jeho výkony budou stačit k tomu, aby se Chile protlačilo na MS, je těžké hodnotit předem. Rozhodně bych však Chile favorizoval v případné mezikontinentální baráži, do které se půjde z 5. místa tabulky. Jde totiž o tým, který nepodcení žádného soupeře.

Šance na postup: 40 %

7. Bolívie
Že se Bolívie fotbalově zvedá, se snažím přesvědčovat ve svých článcích pravidelně. Že by ale po 12 kolech stále živila reálnou šanci na postup, jsem nečekal ani já. Objektivně řečeno šance na postup není příliš vysoká, protože naplno bodovat se stále Bolívijcům daří převážně doma, pokud by se však podařilo v zápasech v Peru a ve Venezuele vybojovat alespoň 4 body, rázem by zavládlo v Bolívii skutečné fotbalové šílenství. Co však Bolívii schází, je právě jakákoliv zkušenost s takovýmto tlakem na reprezentační úrovni a bojím se, že sympaticky hrající La Verde situaci nezvládne v hlavách.

Co je však naprosto klíčovým faktorem pro budoucnost, je fakt, že si Bolívie dokázala, že je schopná hrát i s těmi nejlepšími. Až na úvodní debakl s Brazílií, ve kterém však kvůli Covidu musel nastoupit v podstatě B-tým, Bolívie žádný další debakl neschytala, a i na hřišti Argentiny se snažila ohrožovat soupeřovu branku. Jaký to rozdíl například oproti ustrašené Paraguayi, která na hřiště soupeřů jede automaticky s tím, ubránit remízu 0:0, případně se pokusit využít některou z mála standardních situací. Další důležitou věcí je, že Bolívii se s dobrými výsledky reprezentace zvedá mezinárodní prestiž, díky které najednou dostávají mladí hráči šanci prosadit se v zahraničí. Ramiro Vaca už si řekl o angažmá v Belgii, Jairo Quinteros patří americkému Interu Miami a do zahraničí podle mého názoru velmi brzy zamíří také třeba 19letý Jeyson Chura nebo 25letý Erwin Saavedra.

Obecně se venezuelský trenér ve službách Bolívie César Farías nebojí využívat mladé hráče. A je to správná cesta. Zkušenější hráči už v předchozích cyklech ukázali, že kvalita jim chybí, tudíž mladí hráči dostali od Faríase možnost aklimatizovat se už ve velmi mladém věku na mezinárodní fotbal. Zcela klíčovým faktorem přispívajícím k pohodě mužstva je ale jeho kapitán Marcelo Moreno Martins. Sice se v posledních zápasech gólově neprosadil, nemusí ho to ale ani trochu mrzet, protože góly svým spoluhráčům připravuje a odvádí obrovské penzum práce v útoku, ze které pak spoluhráči těží. Navíc je stále s 8 góly nejlepším střelcem kvalifikace zóny CONMEBOL. Co myslíte, dokáže svůj tým dotáhnout až k případnému nesmírně překvapivému postupu? Já zatím musím říct, že si to nemyslím.

Šance na postup: 20 %

8. Paraguay
Zatímco Bolívie je letošní kometou, Paraguay se stále točí v kruhu. Tamní fotbalový svaz jednoznačně zaspal ve výchově kvalitních individualit, kterých se nyní reprezentaci nedostává. Neuspokojivé výsledky odnesl zkušený trenér Eduardo Berizzo, nemyslím si však, že by nový trenér dokázal Paraguay na MS do Kataru dostat. Rozdíl v individuální kvalitě mezi Paraguayí a ostatními týmy je totiž opravdu velký. Kvalita se navíc koncentruje hlavně v obraně, z čehož také Berizzo pragmaticky vycházel a hrál s týmem to, na co má, tedy defenzivní fotbal založený na dobré organizaci hry. V ofenzivě se pak tým spoléhá hlavně na standardní situace.

Suverénně největším problémem současné Paraguaye je absence kvalitního hrotového útočníka, který by pravidelně střílel góly. Antonio Sanabria sice na klubové úrovni nehraje špatně, v reprezentaci však zatím vstřelil pouhé 2 góly ve 26 zápasech! Minule navíc trestuhodným způsobem neproměnil penaltu proti Bolívii, díky které mohla Paraguay vyrovnat. Podobně neproduktivní je také jinak sympaticky hrající Carlos González. O zoufalé situaci s útočníky svědčí také to, že se do nominace po velmi dlouhé době vrátil už 38letý veterán Óscar Cardozo, kterému to sice v domácí lize stále střílí velmi dobře, jihoamerická špička je však přece jen trochu jinde než domácí liga. Klíčovými hráči v ofenzivě tak je tahový ofenzivní záložník Almirón z Newcastlu, který má ovšem v reprezentaci také "oslnivou" bilanci 39 zápasů/3 góly a ofenzivní univerzál Ángel Romero, který pro změnu už od konce srpna nemá angažmá, přesto je z Paraguayců nejlepší. S takovým "materiálem" v ofenzivě se zkrátka vítězí těžko a pokud si tamní fotbalový svaz myslí, že nový kouč najednou objeví nového Santa Cruze, tak je na omylu.

Pozitiva se na paraguayských výkonech hledají těžko, protože v posledních třech zápasech nedokázala vstřelit ani gól, naopak jich 6 inkasovala. Los je možná na první pohled pro Paraguay přívětivější než pro jiné týmy, Paraguayci však stále nedokážou pravidelně vítězit ani v domácím prostředí a sbírají spíš remízy. S těmi se ale v dlouhodobé soutěži uspět nedá. Recept na boj o postup je tedy následovný: nevzdávat se ještě postupu, avšak při prvním náznaku, že je postup jen v teoretické rovině, si vzít si příklad z Bolívie a nechat hrát mladé talenty, kteří tuto důvěru splatí v příštím kvalifikačním cyklu. Například 17letý Julio Enciso se jeví jako supertalent, kterého je třeba co nejdřív seznamovat s mezinárodním fotbalem.

Šance na postup: 15 %

9. Peru
V minulém kvalifikačním cyklu se Peru stalo překvapivým postupujícím na MS, nyní je ale v dost nevýhodné pozici "devátého vzadu". Zároveň však má jednoznačně nejpřívětivější los ze všech týmů bojujících o postup. Doma bude hostit Ekvádor, Bolívii a Paraguay. Venku je pak čekají zápasy s Venezuelou, Kolumbií a Uruguayí. Ztrátu na postupové pozice však už Peru má 5 bodů a pokud prohraje v Kolumbii i v Uruguayi, s postupem se může téměř jistě rozloučit. Na postup zpravidla týmy potřebují minimálně 24 bodů (většinou však 25 a víc). Možná rozhodujícím zápasem byla venkovní prohra v Bolívii, která dohrávala o 10, přesto i bez vyloučeného Vacy dokázala Peru porazit.

Peru hraje podobný fotbal jako Chile, kdy se snaží o agresivní napadání a rychlý přechod do útoku. Velkou nevýhodu však má v relativně úzkém kádru, tudíž při kumulaci několika absencí najednou výrazně ztrácí kvalitu. Takovou ranou bylo nyní zranění Renata Tapii, jelikož podobně kvalitního defenzivního záložníka už Peru nemá. Nahradit ho tak musel typologicky odlišný Pedro Aquino, což se projevilo zejména v defenzivě. Peru spoléhá podobně jako Chile zejména na zkušené hráče, kteří budou za pár let v reprezentaci končit a adekvátní náhrada je v nedohlednu. Žádný nový Farfán či Guerrero se zatím neprofiluje a z lavičky náhradníků čím dál častěji zasahují do zápasů hráči z domácí ligy, která má v rámci jižní Ameriky spíše slabší úroveň. Trenér Ricardo Gareca tak zatím z týmu objektivně dostává to nejlepší, co v něm je.

Momentálně však přestala Peru fungovat defenziva i ofenziva. Pouhých 10 vstřelených gólů z 12 zápasů je skutečně nedostatečný počet, naopak 19 inkasovaných gólů je varovným prstem do příštích zápasů. Do základní sestavy se tak nejspíš natrvalo vrátí mladý stoper Abram z Granady, ke kterému trenér postaví někoho ze zkušené čtveřice Ramos, Callens, Santamaría, Zambrano. Osobně se přikláním k poslední variantě, tedy "zlému muži" Carlosi Zambranovi. V ofenzivě však příliš na výběr není a ke stálicím Lapadulovi a Cuevovi by se měli lepšími výkony přidat také Sergio Peña a André Carrillo, případně Edison Flores. Kvalitativně srovnatelné varianty totiž Peru na výběr nemá, o čemž svědčí i návrat veterána Farfána z reprezentačního důchodu. Jistý potenciál dříme ještě v mexickém rodákovi Ormeñovi, vnukovi bývalého peruánského reprezentanta Waltera Ormeña, zatím se mu však v reprezentaci nepodařilo gólově prosadit. Závěrem si troufnu říct, že Peru potřebný počet bodů k postupu uhrát nezvládne.

Šance na postup: 25 %

10. Venezuela
Bohužel, celkově špatná situace země se promítla i na výsledcích národního týmu. Pod trenérem Peseirem nehrála Venezuela vůbec dobrý fotbal, atmosféra navíc byla ovlivněna nevyplácením trenérovy mzdy. Po Peseirově konci se jeho prozatímnímu náhradníku Gonzálezovi podařilo překvapivě porazit Ekvádor, pouhých 7 bodů z 12 zápasů však dává Venezuele už jen teoretickou naději na postup.

Individuální kvalita hráčů není ve Venezuele vůbec špatná. Za ideálních podmínek by měla k dispozici zkušeného Rincóna, talentovaného středního záložníka Herreru, agilní křídla Machíse, Sotelda a Savarina a na hrotu by byl připraven vynikající hroťák Rondón nebo rekordman MLS v počtu vstřelených branek v sezóně Josef Martínez. Bohužel však Rondóna nepustilo do hry buď zranění nebo nařízení jeho anglického zaměstnavatele, Martíneze rovněž trápí častá zranění a výpadek formy, Herrera je mimo hru dlouhodobě a často absentoval i Machís. S tolika pravidelnými absencemi se přece jen šance týmu s úzkou kvalitní hráčskou základnou výrazně snižují. Chybějící opory však nebyly jedinou příčinou vypadnutí, a to ani tou hlavní.

Trenér Peseiro nebyl dobrou volbou pro národní tým. Pozici měl opravdu těžkou, když přicházel po oblíbeném a úspěšném Rafaelu Dudamelovi, i tak měl ale týmu vtisknout odvážnější herní tvář. Venezuela pod Peseirem hrála nehezký defenzivní fotbal, který v ofenzivě postrádal jakýkoliv systém. A to je chyba trenéra. Spoléhat na nějaké improvizace hráčů je zcela naivní, zvlášť když proti vám nestojí třeba Andorra nebo Lichtenštejnsko, proti kterým by asi i zcela chaotická ofenziva slavila úspěch. Paradoxně nakonec musel Peseiro odejít sám kvůli nevyplácené mzdě a následné prohlášení šéfa venezuelské kopané nenechalo nikoho na pochybách, že zkrátka vysoké posty ve Venezuele neobsazují často ti nejschopnější lidé. Tento pán se totiž podivoval nad tím, jak může trenér opustit tým v takto těžkých dobách. Doufejme všichni v zájmu nebohých Venezuelanů, že se už brzy nejen fotbalová situace v zemi zlepší. Zatím tomu však moc věcí nenasvědčuje.

Šance na postup: 1 %

Autor: Jaroslav Novotný / fifa.com

Komentáře (15)

Přidat komentář
johnik

Díky za super souhrn Jsem zvědav jestli to Ekvádor zvládne.

Reagovat
smazaný uživatel

Pekny souhrn

Reagovat
Y.N.W.A

díky... jen se mi moc nezdaj ty vysoký šance na postup Ekvádoru, když je tam taková tlačenka a tak mladej tým těžkej los fakt ustát nemusí, byť záviset bude hodně na nominacích kvůli únavě, covidu atd...

Reagovat
veikko

Ekvádoru jsem dal trochu víc kvůli drobnému náskoku. Spíš koukám, že to Peru jsem asi trochu přecenil. Jim by asi nestačily ani 4 výhry ze 6. Ale zase mají nejjednodušší los

Reagovat
smazaný uživatel

Jedemé

Reagovat
Modroočko

Ako vždy, perfektný súhrn, včera v noci to bolo úplne super čítanie pred spaním dúfam, že Ekvádor to zvládne a že zabojuje aj Bolívia, najmä Ekvádorčanov by som na MS rád videl. Moje obľúbené Peru na to tentokrát znova nemá, ten tím mal po MS v Rusku ešte vrchol na Cope 2019, ale potom sa prakticky nedokázal nijako vyvinúť a ako sa spomína v článku, úzka základňa hráčov ich ťahá dole.

Reagovat
Kily8

Teraz fakt nechápem, že tu píšete "perfektný súhrn". Ja som čítal Brazíliu, ktorej sa dopodrobna venujem a je tu plno buď klamstiev, alebo vymyslených , nepravdivých informácií. Brazília samozrejme Argentínu neupozornila až na ploše, upozorňovali ich už vopred. Až keď všetky upozornenia odignorovali a nasilu nastúpili, zasiahli úradníci s políciou a zákon si vynútili. Neymar sa absolútne nevyjadril, že po MS 22 končí s reprezentáciou. Povedal, že je možné, že to je jeho posledná šanca, lebo NEVIE, či bude v čase ďalších MS hrať futbal na najvyššej úrovni. Nikdy nikde nepovedal, že po MS končí To si autor ťahá z prsta, alebo nechápem....

Reagovat
veikko

Kdybys sledoval i Argentinu jako já, tak bys zjistil, že existuje i názor z druhé strany na to brazilské upozornění. To podle Argentinců neproběhlo a jelikož nijak neporušili pravidla FIFA, měli za to, že je vše v pořádku. Chyba lávky...

Neymar se vyjádřil, že k MS v Kataru přistoupí, jako by bylo jeho poslední a že si není jistý, jestli má vnitřní sílu pokračovat. Mé tvrzení mohlo být jemnější, ale že by to byla vymyšlená informace? To těžko. Popsal jsem hypotetickou cestu Brazílie po konci Neymar. Jenže on stejně neskončí. Jeho ego by těžko snášelo, že nikdy se seniorskou reprezentací nic pořádného nevyhrál. Ledaže by vyhráli na MS. Šanci mají, ale podle mě je momentálně na světě docela dost silnějších týmů, takže by se jim musel sejít los a forma v konkrétních zápasech.

Reagovat
Seydou Doumbia

Škoda že se moc v repre nedaří Ruidiazovi to je dobrý hráč.

Reagovat
veikko

Není to jeho vina. Peru hraje stylem, který hráči s cca 170 cm ani sedět nemůže. Peruánský hroťák musí především vybojovat a udržet dost míčů, což Ruidíaz neuhraje.

Reagovat
Radek Voltr

Paraguay bez hroťáka, to je dost divný, ještě nedávno tam byl přetlak. Kde sou všichni ty Santanderové, Bobadillové apod?

Reagovat
veikko

Bobadillovi už je 34 a nejlepší léta má nejspíš definitivně za sebou. Santander nemá dobrou formu. To s tou formou ale platí pro většinu paraguayských útočníků.

Reagovat
Radek Voltr

ok, ale snad furt lepší než exhumovat Cardoza.. Ještě Lezcano mě napadá.

Reagovat
smazaný uživatel

Neznáš nějakou stránku kde se dají sledovat záznamy zápasů z JA??? Děkuji.

Reagovat
veikko

Úplně celé ne, ale normálně na youtube jsou hodně dlouhé sestřihy, ve kterých bývá každá pološance.

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele