Ligue 1 - preview 1. kola: Tradiční nedělní program

Možná si v Nice od příchodu trenéra Christopheho Galtiera, který v roce 2021 urval nečekaně s Lille ligový primát, slibovali více. Nakonec se mu zdařilo loni dotáhnout tým na páté místo tabulky, což není slabým výsledkem, též je ovšem škoda, že mu o chlup unikla top trojka. Teď už je ale Galtier pryč. A úvod této sezóny pod novým velením podstoupí OGC v Toulouse.

Les Aiglons chtěli s Galtierem zaútočit na pozice zaručující postup do Ligy mistrů v příštím ročníku. Tenhle cíl se z většiny času dařilo plnit, lépe řečeno třetí příčka nebyla nikdy nijak daleko. A byť se tahle mise nedotáhla do úspěšného konce, pětapadesátiletý kouč bezpochyby neodešel vlivem mizerných rezultátů. Vábení pařížského giganta ale neodolal, na jihu Francie se tak museli poohlédnout jinde. Ve finále se v Nice rozhodli pro jakousi jistotu, přišel Lucien Favre. Ten zná prostředí u Azurového pobřeží moc dobře, relativně nedávno zde áčko vedl, konkrétně mezi lety 2016 až 2018, než pak odešel koučovat do bundesligového Dortmundu.

Samozřejmě že i Favre dostane v Ligue 1 za úkol atakovat kvalifikaci do evropských pohárů, tahle ambice je řazena do dlouhodobějších sfér. A kromě domácích povinností ho mimo jiné čeká ještě nevyzpytatelné play-off o proklouznutí do hlavní fáze Konferenční ligy, důležitý krátkodobý plán tak má také na stole. Buď vyzve izraelské Maccabi Tel Aviv, či řecký Aris.

Ač nováček, Toulouse by hosty mohlo dostatečně prověřit před startem tohoto ročníku. Klub, který se v roce 2020 poroučel do Ligue 2 kvůli verdiktu od zeleného stolu, kdy se fotbalově dění kvůli pandemii koronaviru přerušilo a bylo rozhodnuto, že i když soutěž není dohrána, sestup prostě platí, se po dvou letech navrátil mezi elitu. Trochu nespravedlivé resumé je už každopádně dávno zapomenuto a svěřenci Philippeho Montaniera hodlají svou prvoligovou příslušnost především uchovat. Jeden z tradičních francouzských celků možná bude brát tuto sezónu jako jakousi přechodnou, teprve po záchraně možná začne přemýšlet o vyšších cílech.

Nantes loni prožilo moc dobrý ročník. Po roce 2001, kdy triumfovalo v Ligue 1, získalo do své vitríny další cennou trofej po prvenství v Coupe de France. Těšit se tak může na evropské poháry, kvalifikovalo se totiž do hlavní fáze Evropské ligy. Jenže vstup do této sezóny se mu vůbec nevydařil, ve Francouzském superpoháru narazilo na tvrdou realitu. Teď vyzve Angers.

Kanárci samozřejmě chtějí hrát důstojnou roli na všech frontách, jakkoli v posledních letech na pohárovou Evropu nebyli zvyklí. Vypořádat se s náročným programem, aby se výsledky přibližovaly alespoň úrovni těch loňských, bude vůbec to nejdůležitější. Třeba PSG jim před pár dny v Izraeli v Trophée des Champions ukázalo, že je zároveň třeba dostat se do lepší formy. A klub samozřejmě pokukuje také na přestupový trh. "Jsem spokojený s kádrem, jaký mám teď k dispozici," povídal hostující stratég Antoine Kombouaré. "Mám sice kvalitní hráče, ale postupem času tomu tak nebude. Pokud přijdou na řadu zranění, karetní tresty, tak v kontextu všech soutěží, které budeme hrát, nás čeká komplikovaná práce," uvědomoval si.

Angers se od postupu do nejvyšších francouzských fotbalových kruhů vlastně slušně usadilo. Nicméně v minulé sezóně nenaplňovalo dlouhodobý plán držet se v klidném středu tabulky a mělo poměrně velké starosti se záchranou. Domácí stratég Gérald Baticle bude muset zřejmě nejvíce zapracovat na stabilizaci výkonů, hlavně pak mezi podzimem a jarem, aby se v klubu nemuseli strachovat sestupem. Jestliže totiž v první polovině ročníku mužstvo šlapalo velmi dobře, pak v té druhé hodně strádalo. Takový jev se přitom historicky celkem často opakoval.

Tvrdé vystřízlivění v uplynulém ročníku prožilo Lille. Poté, co v předminulé sezóně slavilo nečekaný triumf, se loni umístilo v tabulce až na desáté příčce. A ač se Jocelyn Gourvennec se svým mužstvem neprezentoval třeba v Lize mistrů vůbec špatně, vedení klubu se rozhodlo pro změnu trenéra a přivedlo Paula Fonsecu. Ten svou premiéru prožije nyní proti Auxerre.

Na Gourvennecovu obranu, navázat na předchozí sukcesy Christopheho Galtiera, který byl podepsaný pod primát v Ligue 1, bylo předem dost složité. Za osmifinále milionářské soutěže mohl být sice pochválen, jenže na domácí scéně nenaplnil prvotní ambice, tedy kvalifikaci do evropských pohárů. Návrat do pohárové Evropy bude pro nového portugalského kouče cílem číslo jedna. A bude mít tu výhodu, že ho nebude nic rozptylovat, plně se může soustředit jen na domácí dění. Angažmá ve Francii si ještě nikdy nezkusil, naposledy koučoval římské AS.

Když se Auxerre účastnilo nejvyšší francouzské scény naposledy, psal se rok 2012. O pouhý jeden bod mu nakonec unikl přímý postup na úkor Toulouse a Ajaccia, v baráži každopádně následně dokázalo přemoci jednoho z nejtradičnějších celků Ligue 1, a to St. Étienne, které se neslavně poroučelo o patro níže na úkor klubu z Burgundska. Pochopitelně že prioritou bude pro AJA záchrana. "Jsme v trochu obtížnější situaci. Nejsme na stejné startovní čáře, co loni," uvedl hostující stratég Jean-Marc Furlan, jenž působí v Auxerre od roku 2019. "Máme totiž spoustu nových hráčů, kteří k nám dorazili pozdě, a další budou následovat. Je toho hodně, co se děje. Musíme se ale co nejlépe přizpůsobit. Tvoření týmu bude zřejmě trvat mnohem déle."

V lednu letošního roku dokázalo ES Troyes vyloupit Stade de la Mosson jedinou brankou Xaviera Chavalerina, ale nic podobného už nechtějí v Montpellieru opakovat. HSC touží vstoupit do nové sezony tím nejlepším způsobem - ziskem tří bodů.

Minulá sezona byla pro Montpellier velkým zklamáním, především pak její konec. Konečné třinácté místo mělo k předsezonním cílům hodně daleko a tak nezbývá nic jiného, než to v sezoně 2022/2023 napravit. Pochopitelně pryč jsou časy, kdy HSC bojovalo o nejvyšší příčky, nicméně celek z Okcitánie by se rád pohyboval v první polovině tabulky a připomenul si, jaké to je o Evropu bojovat.

Na lavičce zůstává trenér Olivier Dall'Oglio, osmapadesátiletý rodák z Alés přišel loni v létě a nadále má důvěru vedení. Asi nejvýraznější posilou je Wahbi Khazri ze Saint-Étienne či Rémy Cabella, jenž se vrací z Ruska. Montpellier během přestupového období nijak neutrácel a kádr víceméně stabilizoval.

Minimálně zopakovat uplynulý ročník bude chtít ES Troyes. V sezoně 2021/2022 se úspěšně a celkem bez problémů zachránil, ovšem i letos bude patřit do okruhu kandidátů na boje o záchranu. Vedení se snažilo před začátkem ročníku posílit a přivedlo zajímavá jména. Předně se vrací Kanaďan Iké Ugbo, z Dánska pak vedení vytáhlo Andrease Bruuse a z brazilského Atlética Mineiro záložníka Sávia. Z Boavisty získala na přestup i Jacksona Poroza a z Manchesteru City Erika Palmera-Browna.

Troyes na stadionu de la Mosson naposledy vyhrálo, ale jinak má ve vzájemných zápasech spíše navrch Montpellier. V neděli tak budou domácí plnit roli mírného favorita.

Na stadionu Bollaert-Delelis odehrají své první utkání v nové sezoně celky RC Lens a Stade Brest. Velkého favorita duel nemá. Domácí obhajují loňské sedmé místo, zatímco Brest obsadil jedenáctou příčku a rád by pronikl do první poloviny.

Nová sezona začíná a těší se na ní i příznivci "Les Sangt et Or" respektive "Les Pirates". Oba kluby se střetnou v neděli od tří hodin a očekává se vyrovnaný průběh.

Domácí RC Lens v letním přestupovém období opustily velké opory - Cheick Doucouré a Jonathan Clauss. Trenér Franck Haise to však za zásadní problém nepovažuje. "Tým je jiný v tom, že nám odešli tři hráči, kteří byli členy základní jedenáctky. Ale byli jsme schopni dát věci do pořádku a připravit se co nejlépe na první utkání," nechal se slyšet kouč Lensu. Brest považuje za obtížného soupeře, který koneckonců naposledy Lens porazil. "Je to těžký soupeř, který se stejně jako mi dobře připravil a v přípravě inkasoval jen dvě branky," upozorňuje trenér Franck Haise. RC Lens naposledy v přípravě remizoval s anglickým West Hamem 0:0.

Co se týče Brestu, ten by letos rád prorazil do první poloviny tabulky. Ve vyrovnané francouzské soutěži nebylo loňské jedenácté místo ani úspěchem, ani zklamáním. Podobně jako Lens i Brest oslabil a zpátky do Itálie se vrátili Lucien Agoume a Martin Satriano. Hosty ale posílili Pierre Lees-Melou, Mathias Pereira Lage a Karamoko Dembele.

Lens nepůjde do nedělního zápasu úplně kompletní. Zraněný je brankář Wuilker Farinez, a tak se mezi tyče postaví Brice Samba, mimochodem nová akvizice z anglického Nottinghamu Forest.

O tři body Rennes unikla loni top trojka v Ligue 1, čtvrtá příčka mu každopádně zaručila účast v hlavní fázi Evropské ligy, a bezpochyby nebyla žádným velkým zklamáním. I letos by se chtělo držet v popředí tabulky a zatápět co možná nejvíce těm největším favoritům. Aktuálně jeho formu prověří v bretaňském derby Lorient, jehož primárním cílem by měla být záchrana.

V domácím kádru došlo přes léto na jisté změny, asi tou největší byl odchod pilíře obranných řad Nájifa Akirda, jenž přešel do anglického West Hamu. Jinak by však měl mít kouč Bruno Génésio prakticky stejný základ kádru jako loni, kterému by nemělo dělat větší obtíže zvládat více soutěží najednou. Přitom za marockého reprezentanta shání vedení klubu náhradu, údajně je na spadnutí příchod Samuela Umtitiho z Barcelony. "Mám tohohle hráče moc rád," povídal lodivod SRFC. "Naše organizace ovšem nějakým způsobem pracuje a ne vždycky se na všech záležitostech shodneme. Všechny strany tak potřebují najít správný balanc. Jsou tu otázky, co se týče fyzických indispozicí Umtitiho. A já plně chápu, že dohodu mezi oběma kluby můžou zpomalit právě tyto skutečnosti," prozradil, že kondice téhle případné posily prý není ideální.

Ačkoli Christophe Pélissier na lavičce Les Merlus vybojoval návrat do Ligue 1, byť mu do karet nahrál hodně i předčasně ukončený ročník kvůli pandemii koronaviru, a v následujících dvou sezónách udržel mužstvo na nejvyšší úrovni, v Lorientu se rozhodli ve spolupráci dále nepokračovat. Jako by začínali mít kluboví bafuňáři větší ambice než jen každoroční souboje o udržení, jelikož Pélissier opouštěl svou funkci pravděpodobně i na základě neuspokojivých výsledků. Jeho místo zaujmul Régis Le Bris, jenž doposud žádné zkušenosti s pozicí hlavního kouče v Ligue 1 nemá. Je vlastně otázkou, jaké úkoly dostane, a zda nebude konečné umístění aspoň ve středu tabulky tou hlavní ambicí, jakou musí naplnit. Teď ho čeká určitě tvrdý start.

Ani získané druhé místo v Ligue 1, a tedy účast v hlavní fázi Ligy mistrů, nezlákala trenéra Jorgeho Sampaoliho v pokračování angažmá, ačkoli měl ještě na jeden rok platnou smlouvu. Údajně se neměl pohodnout s vedením klubu na případných posilách, čili kormidlo Marseille přebral Igor Tudor. Ten dosud v Ligue 1 nikdy nepůsobil, svou premiéru prožije proti Remeši.

Zdálo se, že se Olympique po moc slušném působení v minulém ročníku zase nadobro usadí a stabilizuje jakožto jeden z hlavních kandidátů na přední pozice. Vždy nároční fanoušci mohli být v mnoha ohledech spokojení, po výsledkové stránce se dařilo, v Konferenční lize došlo na semifinále, na ligové scéně byl lepší jen pařížský gigant, v Coupe de France nebylo čtvrtfinále vyloženě k zahození. Přesto došlo na jihu Francie k třaskavému létu. A opět je klub na jakési startovní čáře, je nabíledni, že bude muset budovat něco nového. Transferová škatulata se OM nevyhnula, navíc je tu nový kouč, jehož přivykání si na francouzský fotbal může trvat déle.

Přesto Marseille určitě hodlá cílit na příčky nejvyšší, a co pro ni možná bude ještě důležitější, už se nechce prezentovat v milionářské soutěži tak tragikomicky, jako při posledních dvou působeních z roku 2020 a 2013. Pouze je otázkou, jak rychle se poměrně nové družstvo sžije, po papírové stránce totiž kádr vypadá velmi slibně. V kuloárech se každopádně hovoří, že ne každý je nadšený z Tudorova příchodu. Gerson, Jordan Amavi nebo notně opěvovaný Mattéo Guendouzi se údajně měli s bývalým chorvatským reprezentantem dostat do jakéhosi křížku.

Remeš by letos znovu měla platit za nenápadného, též ale těžko porazitelného soupeře, jehož cílem je držet se v klidném středu tabulky, a když jí to situace dovolí, zaútočit třeba i na místa v horní polovině tabulky. Španělský lodivod Óscar García nadále pokračuje ve své funkci, asi klíčové pro něj bude ke splnění takových ambicí najít koncového, gólového útočníka, jelikož loni suverénně nejlepší střelec týmu, talentovaný Hugo Ekitike, zamířil na hostování do PSG.

Už jsou to dlouhé čtyři roky, co dokázalo Monako získat ve Štrasburku všechny tři body. "Knížata" se na neoblíbené půdě představí hned v prvním kole a nechtějí opakovat špatné vstupy do předchozích sezon. Monako i letos touží zaútočit na pozice zaručující Ligu mistrů a do pohárů by rád i Racing, jemuž to v minulé sezoně těsně uteklo.

Monako odstartovalo novou sezonu již v týdnu, když se v rámci předkola Ligy mistrů představilo doma proti PSV Eindhoven. Úvodní remíza 1:1 není pro "Knížata" ideálním výsledkem a pokud budou chtít postoupit, musí na nizozemské půdě zvítězit. Třetí tým uplynulého ročníku Ligue 1 chce do domácí soutěže vstoupit o poznání lépe, ale ani ve Štrasburku na něj nečeká nic jednoduchého. "Proti Štrasburku to bude velká výzva, protože statistiky nám ukazují, že se AS Monaco proti tomuto týmu v posledních letech trápilo. Všichni si to uvědomují a jsou tím znepokojeni," řekl na předzápasové konferenci trenér Philippe Clément.

Od posledního mistrovského titulu uběhlo už pět let a v této sezoně by chtělo Monako hrát větší roli a více se zapojit do pronásledování PSG. K tomu by měly dopomoci posily jako Breel Embolo nebo Takumi Minamino. Na druhou stranu knížecí celek opustili Aurélien Tchouameni, za něhož Real Madrid vysázel astronomických 80 milionů eur. Skončila také epizoda jménem Cesc Fàbregas, jenž si vyzkouší druhou italskou ligu, konkrétně za Calcio Como.

"Je zřejmé, že Paris Saint-Germain je daleko přede všemi. Jsou i další týmy, které dobře investovaly, jako my. Je to zajímavé a myslím si, že boj o evropské příčky bude ještě tvrdší," podotkl kouč Clément.

Racing bude v nové sezoně obhajovat šesté místo. Svěřencům trenéra Juliena Stéphana jen těsně unikly evropské poháry, i tak šlo ale o velmi povedenou sezonu, kterou bude obtížné zopakovat. Stále ještě není jasné, zdali bude v klubu pokračovat Ludovic Ajorque, o kterého je v Evropě velký zájem. Domácí řešili předsezonní posily především formou hostování a určitě mají z čeho vybírat.

Zatímco Štrasburk netrápí žádné absence, na straně Monaka je situace komplikovanější. Scházet budou Kevin Volland, Aleksandr Golovin (oba suspendovaní), Benoit Badiashile, Myron Boadu a Willem Geubbels.

Loni se po roční pauze PSG opětovně propracovalo k ligovému primátu. A samozřejmě, že i nyní patří klub s prakticky neomezenými finančními možnostmi k hlavním kandidátům na triumf v Ligue 1. Ten je jakousi očekávanou povinností, každopádně k bilancování se v hlavní francouzské metropoli dostanou vždy až po Lize mistrů. Aktuálně poměří síly s Clermontem.

Můžeme opakovat stále dokola, že pro katarské majitele pařížského velikána existuje několik let už jen jedno měřítko, a tím je milionářská soutěž. Minulý výbuch v osmifinále s Realem Madrid se vážně těžko překousával, vlastně bylo předem jasné, že svou funkci šéfa lavičky opustí Mauricio Pochettino, který pak ročník po vypadnutí z evropských pohárů fakticky tak nějak doklepal. Dlouho se spekulovalo, zda s PSG nepodepíše Zinedine Zidane, nakonec se ovšem vedení klubu v čele s prezidentem Násirem Al Chelajfím rozhodlo pro Christopheho Galtiera. Ve světě možná ne tolik známý, ale ve Francii platí za velmi uznávaného kouče.

K dispozici má prakticky tu samou sílu, co Pochettino před ním. Pařížanům se možná až zázračným způsobem podařilo udržet Kyliana Mbappého, jednu z hlavních tváří týmu, i po několikeré kritice zůstal rovněž Lionel Messi i Neymar, byť druhý jmenovaný se dostal pod ostrou palbu nesnášenlivosti u fanoušků. Obranné činnosti by i nadále měl dirigovat kapitán Marquinhos, zůstali Presnel Kimpembe nebo Sergio Ramos. A též se, už poněkolikáté, snažil klub najít optimální složení zálohy, čili přišli Renato Sanches či Vitinha. Vlastně tak jedinou ztrátu může představovat odchod Ángela Di Maríy, byť ten již v průběhu loňského ročníku na trávníku dostával méně a méně prostoru. V tuhle chvíli se očekává už jenom redukce kádru.

Pařížané před týdnem započali novou Galtierovu éru snadným vítězstvím ve Francouzském superpoháru. V Izraeli se dopracovali ke snadnému čtyřgólovému skalpu Nantes. "Trénink je jedna součást fotbalu, my jsme tu nicméně kvůli soutěžení. Chybí nám," nemůže se dočkat své premiéry na domácí lavičce. "Když PSG hraje venku, pokaždé jsou plné stadiony. Je tu takové prostředí, v němž vždy čelíte nepřízni osudu. I taková je zde holt role trenéra," mínil.

Celek z Clermontu-Ferrandu se loni zachránil jakožto nováček na nejvyšší úrovni a stejné cíle bude mít i pro současnou sezónu. Domácí stratég Pascal Gastien by se bojům o udržení se rád vyhnul pochopitelně co nejrychleji, přičemž klid a zkušenosti na hrací plochu by měly přenést třeba dvě zvučné posily, tedy Maxime Gonalons a Mehdi Zeffane. "Myslím, že jsme na první kolo připraveni," povídal prvně jmenovaný. "Všichni se těšíme, protože jsme dřeli celý měsíc. Chceme, aby již vše začalo, abychom mohli vyhrávat a dosáhli na naše ambice co nejdříve."

Hlubokým zklamáním skončila loňská sezóna pro Lyon, jednoho z francouzských velikánů, který v Ligue 1 bral až osmou příčku a ztratil možnost kvalifikovat se do evropských pohárů. Letos určitě nemíní něco takového opakovat, a že tentokráte bude atakovat pozice v popředí, může naznačovat i aktivita na přestupovém trhu. Svou cestu za úspěchy začne proti Ajacciu.

Corentin Tolisso, Nicolás Tagliafico a Alexandre Lacazette, tyhle tři nové tváře představují asi ta nejzvučnější jména, která během letního transferového okna OL zařadil do svých řad. Prezident klubu Jean-Michel Aulas se nakonec rozhodl nechat ve funkci kouče Petera Bosze, ačkoli sílily tlaky na jeho odvolání. Sám nizozemský stratég si moc dobře uvědomuje, že jeho výsledky na ligové frontě se nacházely zoufale pod laťku všech očekávání, byť na evropském poli se jeho družina neprezentovala nejhůře.

Teď Olympique hodlá cílit aspoň na první trojku, aby se mohl těšit z účasti v Lize mistrů na další sezónu. Oproti hlavním konkurentům, které reálně chtějí dosáhnout na podobnou metu, má tu výhodu, že ho nebude nic rozptylovat. Čas a soustředěnost může věnovat plně domácímu dění. "Jsem tu, abych pomohl týmu vyhrávat a přivedl ho zpět do pohárové Evropy," potvrzoval jasné ambice ostřílený útočník Alexandre Lacazette.

Když se na Korsice naposledy hrála Ligue 1, psal se rok 2017, tehdy každopádně držel prapor ostrovního fotbalu ve Francii konkurent z Bastie. Ajaccio čekalo na návrat do nejvyšších pater osm sezón, loni bylo v Ligue 2 lepší jen Toulouse. Pro svěřence trenéra Oliviera Pantaloniho, korsického rodáka, bude záchrana ligové scény pochopitelně nejdůležitější.

Houževnatost je něco, čím se kluby z těchto krajů vyznačovaly a pravděpodobně vyznačovat budou vždy. Na druhou stranu v případě Ajaccia se chce možná sázet taktéž na zkušenost. Romain Hamouma nebo Thomas Mangani, čerstvé posily, by měli být těmi, kdo do hry vnese především klid.