Zinedine Zidane - Droit au But 1/3

22.08.2012, 15:24
Životopisy
Zaujalo nás
Kdesi v ústraní přistěhovaleckých sídlišť, nevábných končin situovaných na severní okraj Marseille, vzešel z chudoby a asketického života mládí již pátý syn dvou alžírských imigrantů z kmene Kabylů, aby zanedlouho uchvacoval obyvatelstvo této planety svými finesami, perfektním fotbalovým myšlením, svou osobností, ale i kontroverzemi. Tamní přístav dal vzniknout budoucí výstavní lodi francouzské kopané s přídomkem Zizou - Génius.

V Zidanově výkladní vitríně se nachází nespočet medailí, ocenění a zásluh, ale žádná nenahradí emoce a blažené pocity, které vléval do srdcí fanoušků, když na zeleném parketu ladně tančil ve fotbalovém rytmu. Nebyl extravagantní primadonou či bouřlivákem, na hřišti působil spíše smířlivě, klidně, elegantně a místy i neviditelně. Jeho přirozeně ladná dynamika, herní inteligence či odolnost pospolu inspirovaly či inspirují nejmladší i postarší fotbalisty po celé planetě.

Ačkoliv se může jevit následující souvětí jako otřepané a zhýralé klišé, svou ryzí osobnost začal formovat od útlého a přetěžkého mládí, nicméně tvrdou prací, úctou k hodnotám a skromností, potažmo později se vyklubavšími znamenitými schopnostmi budoval pevné základy své bohaté kariéry, v níž dosáhl nesmírné slávy a uznání.

Avšak i tento pestrobarevný, ba spíše narůžovělý obrázek poznamenaly černé přetahy a nedostatky. Zizou se ve své kariéře potkal s mnoha výpadky formy, ale nižádný fotbalista nebyl perpetuem mobile, aby šlapal donekonečna, furt brilantně. Výpadky fazóny byly skutečně to nejmenší, ačkoliv se přesvědčíme, že občas neměly krátkodobý, ale středně či dlouhodobý charakter.

Bohužel zabředl i k různorodým eskapádám, z nichž obecně nejslavnější černočerná flákota na malebném obrazu automaticky problikla čtenářovou myslí již při luštění prvních řádků, ba spíše nadpisu. Nic naplat, i takové mohou být naše vzpomínky na Zinedina Zidana, "jednoho z nejlepších," použiji-li slova jedné legendy světa kulatého nesmyslu. Pelého slova.

Statě níže si kladou za skromný cíl přiblížit Zidanovu kariéru od začátků v Cannes po rozporuplný závěr kariéry, doufejme bez stigmatizujících prvků a přílišné předpojatosti. Celá práce bude rozdělena do trojice rozsáhlejších úseků, abychom pospolu docílili případně větší přehlednosti.

KAPITOLA I.: Z tatami na prkna znamenající svět (1972 - 1996)

Světlo světa spatřil Zinedine Ismail Yazid Zidane třiadvacátého června roku 1972 v marseilleském předměstí La Castellane, jehož dominantou je krásný stadion špičkového klubu Olympique Marseille s názvem Stade Vélodrome. Tamní drsné a až nelítostné prostředí přivedlo malého Zidana nejdříve k judu, jenže postupem doby stále více podléhal kouzlu kopané. Nehezké plácky mezi domy panelové osady se mu brzy staly hřišti, na nichž se učil v kruhu svých přátel a obzvláště starších bratrů fotbalovému umění.

Mičuda ho očarovala natolik, že neváhal vyměnit kimono za žákovský dres US Saint-Henri. O rok později již putoval do Septémes-les-Vallons, kde působil svými lehko postřehnutelnými dovednostmi a umem obtíže i o mnoho starším protihráčům. Nadějného dorostence si všiml Jean Varraud a se svolením ostýchavých rodičů přetáhl Zinedina Zidana do filmového Cannes.

Mnohé o pozdějším fotbalistově životě napoví rodinná situace. Rodiče se přistěhovali do jihofrancouzského přístavu s první vlnou emigrantů z Alžírska v období šedesátých let, tedy výhradně africké dekolonizace. Brzy si našli práci s malým výdělkem, jenž v období ekonomické recese sotva stačil na živobytí. Otec Smail Zidane přitom živil rodinu z chatrné mzdy nočního hlídače obchodního domu, přičemž matka Malika se starala o domácnost a pečovala o početnou dětskou legii.

Rodina byla chudá, dlouhý čas jen živořila. Svízelná životní situace, pečlivá výchova směřující k zodpovědnosti a nepředstavitelná opora nejbližších Zinedina Zidana řádně zocelily a vyškolily. Po studiích byl natolik emočně vyzrálý, že mohl čelit brzkému, byť ještě snesitelnému odloučení od rodiny. Velkou zkušeností pro něj byl i příklad otce, o němž před lety krásně prohlásil: "Byl vždycky mým strážcem v životě. Pracovával velice těžce, dřel, ale nedostával moc peněz. Přesto pro něj byl život více o vzájemných vztazích a lásce než o penězích. Byl to můj otec, který nás naučil, že imigrant musí pracovat dvakrát tak tvrdě, než kdokoliv jiný, a že se nesmí nikdy vzdát."

Ačkoli Smail Zidane neváhal v prvopočátcích angažmá několikrát týdně cestovat Renaultem se svým synkem do mládežnické akademie AS Cannes, postupem času ho výše popsaný nedostatek financí donutil povolit chlapcovo brzké stěhování, jež nebylo toliko náročné. Stěhování nezvykle nikoliv na internát, jak by mnohé mohlo napadnout. Zinedineho Zidana hostil po netradičním apelu jeho starostlivé matky sám prezident AS Cannes Alain Pedretti, chápavý otec tří dětí.

Zidane začal velmi časně splácet důvěru prezidenta i rodičů do jediného franku. Díky dřině, morálce a učenlivosti dostal před sedmnáctými narozeninami příležitost nadýchat se lákavého prvoligového vánku, ale letmý vzestup kariéry zažil až o dva roky později, kdy si našel stabilní ukotvení v záložní řadě AS Cannes. Z porce osmadvaceti střetnutí v ročníku 1990/91, ve kterém dokonce mančaft postoupil do tehdejšího Poháru UEFA, vzešel z kopačky technicky vyzrálého, ovšem ne zrovna střelecky potentního Zidana jeden jediný přesný zásah, přičemž se prezident Pedretti nezdráhal slíbit Zidanovi právě za první branku automobil. Pedrettiho hec pomohl, neboť Zizou hned v následujícím zápase (proti Nantes osmého února roku 1991) poprvé v kariéře mezi muži rozvlnil síť a poslal svého hostitele do autobazaru. Prezident nebyl maloměšťáckou slibotechnou a kvapně si pospíšil, Zizou zanedlouho fasoval červený Renault Clio.

Ostatně zápasy proti západofrancouzskému FC Nantes byly pro Zidana osudové, představovaly důležité milníky v jeho kariéře, protože právě proti osminásobnému francouzskému šampiónovi poprvé vykročil na prvoligové trávníky, když jej tehdejší dirigent canneského fotbalového orchestru, rodák ze severního Alžírska Jean Fernandez, dvacátého máje roku devětaosmdesátého nechal na tucet minut zaběhat si na prvoligovém kolbišti.

Přesuňme se však zpět do sezóny plné změn, předělů či rozpadu sovětského bloku. V Cannes před novou sezónou vládla všeobecná spokojenost a nadšení. Klub prožíval historický vzestup, rodina se vypotácela i díky nepatrné finanční pomoci klubu z potíží a Zidane si našel životní partnerku. Neodolal překrásné katalánské tanečnici Veronique, která se o několik let později stala jeho manželkou a matkou čtyř, věřme, Zinedineho synů. Zbystříte-li a očekáváte klid před bouří, nemýlíte se. AS Cannes překvapivě a hodně potupně v nadcházející sezóně padá do druhé ligy a stadion Pierra de Coubertina si od nejvyšší soutěže odpočine. A Zizou? Cannes je mu malé a pokladna klubu se potřebuje zahojit po ošklivé sestupové ráně. Zamíří do milované Marseille?

"Mou touhou bylo jednou hrát za tým, kterému jsem odmalička fandil, za Marseille. Když jsem byl v Cannes, nabídla se mi tato příležitost, ale nechal jsem ji proklouznout mezi prsty, a pak se vše začalo vyvíjet zcela jiným směrem a naše cesty se rozešly," smutnil kdysi Zizou, pro něhož byla a bude Marseille srdeční záležitostí. Za dveřmi vyčkávalo Girondins de Bordeaux, jež muselo kvůli velkým finančním potížím a administrativním sestupu začínat od píky ve druhé nejvyšší francouzské soutěži. Zizou se nerozmýšlel a nabídku přijal. Psal se rok 1992.

Finanční situace v jihofrancouzském městě Bordeaux se zlepšila, což lze říci i o výsledcích nadějně vypadajícího mužstva. Fantastické výkony mladičkého tahouna mančaftu Zinedina Zidana a jeho neméně skvělých spoluhráčů Bixenteho Lizarazua či Christopha Dugarryho vyšvihly klub opět na výsluní francouzské kopané. A brzy i do evropských poháru. Řádící bordeauxská mládež vedla své spolubojovníky přes vítězství v Intertoto Cupu roku 1995 do Poháru UEFA, kde Girodins rdousili své soupeře útočnou hrou, ve které hrali prim právě Christoph Dugarry a Zizou. Po heroickém čtvrtfinálovém výkonu proti AC Milán se Zizou podruhé setkal s českým výběrem, načež poprvé na klubové úrovni (o tom prvním až v následující části).

Natěšený a předchozími výsledky nabažený Strahovský stadion čeká galapředstavení. Pohledy se marně upírají k Poborskému, Šmicerovi či Stejskalovi, avšak do mysli českých fanoušků se více vmemoruje s míčem se mazlící fotbalový básník Zizou, který zahřívá mrznoucí fanoušky a přihrává na jedinou branku Dugarrymu. Onehdy jej ještě fotbalová Evropa neznala a až s odstupem času si české obecenstvo uvědomilo, jaký klenot do metropole dorazil. Zizou však o několik let později do Prahy zavítal, v dresu jiného celku a na jiný stánek. Slavia tenkrát měla nespornou kvalitu, ale ne potřebné štěstí, Bordeaux nakonec i doma stvrdilo postup nejtěsnějším možným vítězstvím a těšilo se na finále s Bayernem Mnichov.

Girondins bez Zidana a se Zidanem, to je jak chladná noc bez ženy a slunný den. Bordeaux bez svého špílmachra v Mnichově prohrálo, bavorský gigant pak na Parc Lescure nepřipustil žádné drama a radoval se ze zaslouženého titulu. Ani Zizou nedokázal přinést blahodárnou vláhu pro vyprahlé bordeauxské střelce, a tak stříbrný pohár okoštoval bavorské pivo. Lahodné červené si muselo počkat. Bordeaux vlastně čeká dodnes.

Zizou si přes nesporný žal a zklamání musel pospíšit, zotavit se po naštěstí nikterak vážné autonehodě a připravit se na evropský šampionát. Umořeného, fyzicky i psychicky vyčerpaného fotbalistu čekal na prahu čtyřiadvacátých narozenin první ostrý mezinárodní test na Ostrovech, v Anglii.

KAPITOLA II.: Aimé Jacquet a jeho omladina (1994 - 1996)

Přesuňme se nyní v čase o dva roky zpět. Táhnoucí se neúspěchy u kormidla francouzského národního týmu lámou Gerrardu Houllierovi vaz, a tak musí otěže přepustit Aimému Jacquetovi. Z trenéra, který měl hrát epizodní roli, tj. být prozatímní alternativou, než se nalezne kvalitní náhrada za Houlliera, se k překvapení všech vyklube veleúspěšný a charismatický muž, který dokáže snoubit kvality právě nastupující generace a starých protřelých harcovníků. A mezi francouzskou omladinou vyčnívá právě Zinedine Zidane.

V srpnu roku 1994 otiskují sportovní deníky nominaci na přátelský duel francouzského a nově se formujícího českého mužstva, v níž nechybí ani Zidanovo jméno a nula v kolonce počtu odehraných klání. Na domovském Parc Lescure bylo živo, na tribunách se tísnily celkem početné davy fanoušků čekajíc, že přijde milovaný kouzelník. A on přišel, a on čaroval! Když Zizou za asistence rezervního rozhodčího držícího zastaralé kovové ukazatele vběhl na pažit, fanoušci nadějně zajásali. Francouzi totiž prohrávali 0:2, ale spasitel již byl v plné zbroji na kolbišti.

Naráz se obraz hry - respektive ofenzivního utrpení, které francouzské mužstvo předvádělo - krapet proměnil. Zizou okysličil skomírající útok a jeho spoluhráči začali na branku českého týmu nepříjemně dorážet. Odpovědnost bere do rukou sám Zizou, přijímá na kruhu míč, opovrženíhodně míjí skluzujícího soupeře, upře zrak na mičudu a v mžiku jí vysílá k pravé tyči bezmocného Petra Kouby.

Zidanovi cuknou koutky a za všeobecné vřavy se v houfu svých nabuzených a vyrovnání chtivých spolubojovníků vrací na půlící čáru, aby se o dvě minuty vlastnoručně podepsal pod jeden z neúžasnějších reprezentačních debutů fotbalové historie. Zizou nebojácně vletí do centru z rohového kopu a merunu umístí mimo dosah legendárního českého brankáře. Vyrovnáno - ochozy šílí! Široko daleko se rozléhá děkovné skandování "Zidane, Zidane!" a tančící mág z Marseille započíná dlouhou, strastiplnou, ale přenádhernou pouť po světových kolbištích.

O necelá dvě léta později přichází evropský šampionát v Anglii. Tuzemská média vzývají finále, chtějí po letech vyplenit Ostrovy. Fanoušci svorně přitakávají. Postupem času se ale ambiciózní požadavky mění v prostá přání. Již půlrok před samotným šampionátem je známo, že se jej nezúčastní recidivista Éric Cantona, známá to legenda Manchesteru United. Horkokrevný rudý ďábel aplikoval s nevšední surovostí prvky kung-fu na fanouškovi Crystal Palace a nemilosrdný trest jej neminul; na rozdíl od Jacquetovy pozvánky. Přes La Manche však nemusel cestovat ani šťastlivec Zizou.

Pršelo, dálnice byla kluzká a nerozvážný Zizou ve vysoké rychlosti nepřipoutaný. Znáte to - zákon schválnosti a hlouposti je neúprosný. Automobil dostal zákonitě smyk, zatančil na vodě jak potápník a narazil do svodidel. Nechybělo mnoho a vyprávěl bych jiný příběh. Smutný - kterak ve svém voze ztratila život obrovská naděje francouzské kopané. Leč nemusím, Zizoudík. Zidana zachránily v mžiku sekundy vystřelivší airbagy. Netřeba sálodlouze hloubat nad dopadem nehody na Zidanův výkon na mistrovství. Připočteme-li skutečně abnormální vytíženost Zinedina v dresu Bordeaux, pochopíme, proč jeho herní projev a umění zůstaly příznivcům kopané víceméně skryty.

Nakonec francouzská výprava zůstala na úkor Uhrinových mužů před branami finále, což největší měrou zapříčinila bídně kopnutá penalta Reynalda Pedróse v rozstřelu semifinále šampionátu. Mužstvo čekala náležitá studená sprcha od fanoušků a médií, která kritickými a velmi negativními ohlasy nikterak nešetřila. První taková Tantalova muka musel skousnout i Zizou, největším trnem v oku se staly nevyrovnané výkony. Nikdo se však neptal, co všechno tomu předcházelo.

Když už dozníval humbuk a vášně po šampionátu, začalo se hojně spekulovat o tom, kam vůbec Zizou přestoupí, neboť Bordeaux svého špílmachra udržet rozhodně nemohlo - to bylo nemyslitelné. Z řady zájemců se vykrystalizovala dvě jména, a to trenérské celebrity Alex Ferguson a Marcello Lippi. Manažer Manchesteru United se však rozhodl neinvestovat 3,2 milionu liber do hráče, jehož výkonnost je dle jeho zkušenostmi vytříbenému manažerskému oku kolísavá a nevyrovnaná, a proto Zizou neváhal přijmout nabídku Juventusu a kráčet v šlépějích svého neméně slavného předchůdce Michela Platiniho. Nutno dodat, že měl Sir Alex Ferguson ve svém tvrzení semínko pravdy.

KAPITOLA III.: Prvé kroky v Zaalpí (1996 - 1998)

Krátké loučení a už si to Zizou štrádoval přes mohutné alpské hřebeny do Turína. Místní Juventus byl lákavou fotbalovou destinací, vždyť se čerstvě pyšnil korunkou pro krále evropské klubové kopané. Stará dáma se nakonec stala pětiletou Zidanovou společnicí, v jejímž objetí se dočkal mnoha úspěchů a ocenění, ale v pokročilém stádiu svého pětiletého vztahu také kritiky a nesplněných očekávání, která skončila milionovým rozchodem, jenž potěšil pokladnici Juventusu i Zinedina Zidana, který si v novém působišti splnil svůj sen.

Vyštracháte-li v paměti jméno někdejšího uruguayského fotbalového matadora Enza Francescoliho, znáte jméno Zidanova fotbalového idolu a modly, v jehož kůži běhával s Fountainem, Kopou či Platinim po špinavých bulvárech čtvrti La Castellane. Na sklonku kariéry Francescoli hájil barvy River Plate, vítěze Copa Libertadores, a měl čest bojovat o prestižní Interkontinentální pohár. Tušíte správně, soupeřem mu byl Juventus se Zinedinem Zidanem.

Francescoli na poslední titul v Tokiu nedosáhl, postaral se o to Zinedine gólovou přihrávkou na fotbalového bažanta Alessandra Del Piera. Ve chvílích oslav a netušeného veselí po zápase si Zizou našel ždibet času, aby si vyměnil dres a nalezl pár jistojistě přátelských slov s loučícím se Enzem Francescolim. A snad se uruguayského fotbalisty důvěrně otázal, zda může později svého prvorozeného syna pojmenovat Enzo. Jestliže ano, Francescoli odpověděl vstřícným souhlasem.

Juventus se vrátil na evropskou scénu ověnčen japonskými vavříny, pln zdravého sebevědomí a odhodlání vyškolit každého nepřítele. A panoval. Bezkonkurenčně ovládl italské fotbalové končiny, když dvakrát po sobě získal Scudetto. Zizou přitom byl jedním z nejdůležitějších článků Lippiho mančaftu, vstřelil mnoho úchvatných branek a stal se miláčkem osazenstva stánku Delle Alpi. Jenže náročnému, předváděnou hrou zhýčkanému a úspěchy nadopovanému publiku se Zizou a celé Juve neodvděčili plnou měrou.

Důvod je prostý, prozaický a z pohledu fanoušků možná pochopitelný. Ač turínské mužstvo v sestavě s ním získalo prestižní evropský Superpohár (Paris SG rozdrtilo celkově 9:2), již nedokázal dovést Juventus k vytouženému ušatému poháru pro vítěze Ligy mistrů, ke kterému ale bylo neskutečně blízko. Juve dokráčelo do finále jak v roce 1997 proti Borussii Dortmund, tak o rok později proti Realu Madrid v později označovaném Finále snů, oba duely ale prohrálo.

Zizou čelil vždy propracované a neprodyšné defenzívě, s níž si nevěděl rady. Byl spoután, přiškrcen pečlivými a neústupnými strážci, neprosadil se. Řekl bych, že nebyl ještě dostatečně vyzrálý na to, aby zvládal takováto důležitá a prestižní utkání, jakými finále Champions League vždy jsou. Juventus nemohl v těchto obdobích bez Zidana dýchat a prohrál. V jednom případě zaslouženě, v druhém proti "Pusinkám z Madridu" trošku smolně. Zmoklý galský kokrháč tak s nadějí na větší úspěch vyhlížel světový šampionát a chtěl zlomit prokletí finálových duelů.

KAPITOLA IV.: Na zádech Araba (1998)

Na tuto eskapádu o tři týdny později s chutí zapomene celá Francie. Věru, klukovina. Nezvládnutí emocí a selhání rozumu, jedině tak se dá vysvětlovat počin Zinedina Zidana. Časomíra šířící radostnou zprávu o francouzském tříbrankovém vedení ukazovala sedmdesátou minutu, když v souboji se Zidanem padá kapitán saudskoarabské družiny Fauad Amin. Faul, hvizd, žádné větší vzrušení. K nepochopení všech však náhle na trupu ležícímu soupeři stanula Zidanova kopačka, aby mu pečlivě poškrábala záda, levý bok. Rozhodčí kvapem tasí červený kartónek, Zinedine Zidane rozporuplně začíná cestu za pohárem.

Jaký byl jeho důvod k tomuto počinu? Sám Zizou nastiňuje, že se mu po celý zápas vřela krev v žilách po vážném zranění jeho dlouholetého kamaráda a spoluhráče z Bordeaux Christopha Dugarryho, pro něhož týmž zápasem turnaj skončil. "Víte, Christophovo zranění se mě dotklo a trochu mi pocuchalo nervy. Trápil jsem se pro svého kamaráda a cítil jsem se mizerně," líčil později Zizou své duševní rozpoložení.

Francie si hravě poradila se všemi soupeři a vyhrála skupinu. Nastalo klíčové osmifinále, totiž bez tvůrce Zidana. Ten se v nitru mučený obavami z francouzského konce uzavřel, nekomunikuje s médii a jako každý jeho spoluobčan čeká a je nervózní. Francouzští nájezdníci dobývají paraguayskou svatyni hájenou božským José Luisem Chilavertem. Jsou bez nádechu Zidanovy lehkosti a fotbalové smyslnosti. Dlouhých, předlouhých, ba nekonečných stotřináct minut strachu utíná Laurent Blanc zlatým gólem. Napětím málem kolabující publikum propuká v nespoutané veselí. A Zinedine? Laurentu Blancovi se ještě odvděčí.

Ve čtvrtfinále to ještě pořád nebyl ten vytříbený hračička. Jindy ladný Zizou byl nyní ochromen výtečnou italskou defenzívou, ještě stále v krvi kolujícím catenacciem, ale i přesto dokázala Francie svého soupeře přehrát. Squadra Azzura z posledních sil dobelhala až do penaltového rozstřelu, kde ji potopilo břevno penaltového nešťastníka Luigi Di Biagia. Itálie se loučí, domácí čeká Chorvatsko, bláznivý to balkánský semifinalista.

Vytříbené mužstvo vedené střelcem Davorem Šukerem šokuje vyprodaný Saint-Denis, když právě zmiňovaný, na tomto šampionátu nezastavitelný, chorvatský forvard vstřelí vedoucí branku. Chybující Liliam Thuram se však nadechuje k okázalému obratu, jako býk k červené kápi se vydá ihned po rozehrávce ohlodáván svědomím na steč, naráží si s Djorkaeffem a nechytatelnou pumelicí ze sebe shazuje tíživé břemeno. Nezdolný bek pak v sedmdesáté minutě rozhoduje o postupu, který má pachuť v podobě bohužel oprávněného vyloučení Laurenta Blanca. Zizou byl opět v ústraní. Snad vyčkával? Snad na to neměl...

KAPITOLA V.: Nejlepší z Brazilců (1998)

Francouzští pisálci jakoby nechápali mistrovskou strategii Aimé Jacquéta. Bombardovali jeho práci urážkami, těmi rádoby trefnými komentáři, kritizovali, seč jim sloupky stačily, ale neoblomný lodivod střádal svůj plán. Svůj vítězný plán. Živil sen a seskupil v jeden celek nejlepší mužstvo francouzské historie. "Je mnoho těch, kteří mluví. Já pracuji," upletl na sebe bič charismatický kouč. A toho červencového večera léta osmadevadesátého zvítězil nad všemi.

Marseilleský elegán a režisér velkého francouzského vítězství Zinedine Zidane dal tehdy zapomenout na předešlou hloupost a na úzkostné dny naplněné bičováním médií po matném výkonu ve čtvrtfinálovém střetnutí s Itálií a v semifinále s Chorvatskem. Odpuštěno, božský Zizou!

Brazilci, kteří prošli turnajem, aniž by utrousili kapku potu, jsou ochromeni francouzským nadšením, neutuchající celistvostí fotbalového národa a červeno-modro-bílou záplavou na tribunách přenádherného Stade-Denis. Každý Francouz dýchá za své fotbalisty, jsou jednou duší, jedním tělem, vytváří jeden velký tým. A když zatracovaná a zároveň milovaná Zidanova lysinka posílá míč do Taffarelovy sítě, křičí v poblouznění jednohlasně: "Góóól!". Zemětřesení s epicentrem v Paříži rozechvívá fotbalovou planetu.

Ničivá síla jednoty roztřese Brazilcům kolena, francouzští fotbalisté buší na jejich branku hlava nehlava. Přichází další rohový kop, centr a štěstím plačící fanoušci opět vzývají jméno Zinedina Zidana, nejlepšího Brazilce na hřišti. Zizou jistojistě spatřil transparent: "Zidane, bojuj za Lola." A bojoval za svého vykartovaného kamaráda, vrátil mu dluh. Bil se za Francii.

Když Emmanuel Petit vsítil v nastaveném čase druhého dějství třetí branku, nebylo pochyb o oprávněnosti francouzského vítězství. Deset minut po jedenácté, dvanáctého července slunného léta osmadevadesátého, zdvihá kapitán Didier Deschamps vytouženou Zlatou Niké nad hlavu. Francie, obzvláště napěchované Chámps-Elysées bouří. Fenomenální Zizou má právo pochovat zlaté děťátko jako druhý, s širokým úsměvem a blažeností na tváři šňupe atmosféru aplaudujícího francouzského domu a zdvihá jej nad hlavu. Francie se stává na čtyři roky nejlepším fotbalovým mužstvem, Zizou jeho ztělesněným motorem a uznávaným vůdcem.

Autor: Jiří Lapáček

Komentáře (254)

Přidat komentář
domingo

Super!

Reagovat
didosh

paráda

Reagovat
Arne

Úžasný, několikaletý dílo.

Reagovat
domingo

Pockam si, az tu budou vsechny casti, a vytisknu si to

Reagovat
smazaný uživatel

To můžeš už teď, mrkni se na můj Facebook, tam to najdeš ve 4. částech (více nepovolil limit FB, jinak bych to tam hodil celé).

Reagovat
Kily

hééééééééééééj já jsem zrovna chtěl nabídnout speciální možnost druhého dílu za 200 a druhého + třetího ve speciálním balíčku za 350

Reagovat
Svatej

Reagovat
domingo

To je fakt skvely

Jdu na to (a zaviram svuj rozdelany zivotopis o Rouxovi na dobu neurcitou )

Reagovat
Kily

vypíšeme kurzy, jestli ho budeš psát déle než on trénoval Auxerre?

Reagovat
domingo

Nebud drzej

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
fantomas

Reagovat
Puskas

Le Rouxe, toho obránce?

Reagovat
Kily
Reagovat
Puskas

aha

Reagovat
smazaný uživatel

kdě tě tam prosimtě najdu ? :)

Reagovat
smazaný uživatel

Pod mým jménem, jsem autorem životopisu.

Reagovat
smazaný uživatel

díky :) výborně se to čte

Reagovat
smazaný uživatel

Nevim jeslti špatně koukám, ale na tvym fb vidim jen historii po konec eura 2000?

Reagovat
smazaný uživatel

No 2 zpackane zapasy nejsou vypadek formy. Naopak Zizou hyl znamy prave svymi vyrovnanymi vykony. Jinak hezky clanek a jeste pridam vcerejsi hlavni nadpis na goal.com: Zidane better than Ronaldo and Messi :D Ale popravde, kdyby nebyl arab, byl by uznany jako nejlepsi hrac vubec, to tak neprimo reklo uz hodne svetovych kapacit..

Reagovat
madridcan

Premna najlepsi hrac v historii

Reagovat
domingo

Reagovat
didosh

pro mě určitě byl v top 5

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
F.Torres

jednoznačně

Reagovat
smazaný uživatel

Nick

Reagovat
F.Torres

to řiká ten pravej

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
didosh

Reagovat
Svatej

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
cristiano.K.

Reagovat
A Seleção

Reagovat
Ed_Hazard

Reagovat
Mercury

Legenda hráč jeho typu mi chybí, podobných osobností mnoho není, navíc jeho hru jsem miloval, byť hrál řadu let v týmu největšího rivala...skvělý článek, už se těším na pokračování!

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

BEST 10

Reagovat
smazaný uživatel

Životopisy jsou to nejlepší na EF, fakt klobouček

Reagovat
smazaný uživatel

Za tohIe spiš klobouk

Reagovat
Le Gunner

Já bych tam hodil klidně i sombréro

Reagovat
kiciN

Reagovat
smazaný uživatel

Jeden z mých nejoblíbenějších hráčů v historii + hrál za můj milovaný tým díky moc :) a tady jedno pěkný video o něm :) http://www.youtube.com/watch?v=LhcM4WP2cTc

Reagovat
smazaný uživatel

Jo Zidane. TO byl hráč. Myslím že každej fotbalista sní o tom aby poslední zápas v kariéře byl tak vyjímečný, aby na něj nikdy nezapomněl.

Reagovat
smazaný uživatel

Dejte mu někdo facku

Reagovat
Puskas

Za toto spíš , to se mu povedlo.

Reagovat
smazaný uživatel

Mě právě tim přispěvkem dostaI

Reagovat
Puskas

Od dob Maradony to byl jediný hráč /kromě teď Messiho/, který se mu přiblížil.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
SaianSupaCrew

To si zas otevřel pandořinu skříňku

Reagovat
smazaný uživatel

No naštěstí si toho asi nikdo nevšiml.

Ale nesouhlasím s ním. Úplně jiní hráči, podle mě.

Reagovat
Le Gunner

Reagovat
oli9

Reagovat
smazaný uživatel

Jeden z najgenialnejsich futbalistov, akych som videl hrat, aj ked mi nikdy nebol velmi sympaticky.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
SaianSupaCrew

King of Kings

Reagovat
smazaný uživatel

Ozil ho překoná.. OT: je úžasný bejt narozenej roku1998,protoze můžu zažívat legendy (uz v jejich letech) jako Messi, CR7, Xavi,Iniesta,Rooney atd, žádná jina generace si v mladi nemohla vychutnávat takovýhle hráče (snad jen dědové co zažili Pelého)

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
F.Torres

to je hrozná hovadina

Reagovat
Puskas

Éra Platiniho, Rossiho, Socrata, Zica, Maradony, Schustera, Eljkarea, to byli špičkoví borci, přineměnším rovnocenní.

Reagovat
Mercury

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
r.mrazik

proboha...

Reagovat
smazaný uživatel

panebože

Reagovat
smazaný uživatel

ja som 1992, ale moja generacia nema take stastie, ako tvoja..

Reagovat
Y.N.W.A

njn, co čekat za názor od cucáka, kterej ještě houby poznal, ale v poho, on přijde na to, že byla i jiná doba, než ta jeho... tím nechci popřít, že Messi s Ronaldem jsou opravdu výjimeční skrze celou historii

Reagovat
oli9

Ozil

Reagovat
smazaný uživatel

ve 2/3 bude nejaka dalsi legenda a ve 3/3 take ?

Reagovat
domingo

Jj, Zidane & Zidane

Reagovat
smazaný uživatel

Nee, samozřejmě, že ne. Ta práce je natolik obsáhlá (cca 30 normostran), že jsme se s redakcí shodli na tom, že to vydáme postupně po dvou dnech třeba, aby toliko informací dokázali čtenáři vstřebat. Kdo ho zažit, kdo se o něj zajímal, tak je to pro něj obsáhlejší rekapitulace, tohle je sága pro tu generaci, která jej nemohla zažít a toliko si jej vážit za to, jakou rozdával fotbalovou radost.

Reagovat
smazaný uživatel

aha dík, já ho práve zažil, tak tolik informaci ani nepotřebuji, proto jsem si myslel že to bude o dalsich třeba o L.Thuram či Veira nebo tak nejak, ok aspon si o Zidanovi neco poctu, a mladsi generace se neco dozvi

Reagovat
One-Real

Z hráčů co jsem zažil ten nejúžasnější a taky nejoblíbenější. Zizou - nejlepší z Brazilců, to ho přesně popisuje. V dnešním fotbale mi hrozně chybí. Merci Zizou.

Přikládám famózní video.

http://www.youtube.com/watch?v=CrWPZ7B3OKI&feature=player_embedded

Jinak Lapi paráda, už se těším na další díl.

Reagovat
smazaný uživatel

tohle video mám už dlouhou dobu v playlistu na Youtube

Reagovat
smazaný uživatel

Tak to si teda mistr světa

Reagovat
smazaný uživatel

vidím žes to nepochopil, nevadí

Reagovat
smazaný uživatel

Tu éru sem zmínil, Pelé a Maradona a další v jejich letech ;) proste tahle a ta momentální jsou nej

Reagovat
Puskas

Myslím, že se mýlíš. 30. léta - Bican, Piola, Meazza. Sindelar, Sárosi, Orsi, Kohut, Puč, Nejedlý... 50. léta- Puskás, Schiaffino, Nordahl, Kocsis, Fontaine, di Stéfano, 70. léta - Beckenbauer, Cruyff, Deyna, Nene, Netzer, Breitner, Krol, Jair... Vždy byli skvělí hráči, a budou

Reagovat
smazaný uživatel

A to bychom do tohohle vskutku výborného výčtu mohla přidat další a další jména.

Reagovat
Puskas

Jistě, já jen namátkou přiomínal, že toto si mohla říkat každá generace fandů.

Reagovat
fabec1222

Materazzi

Reagovat
Kily

tím poraženým v onom zlomku vteřiny byl Zidane

Reagovat
smazaný uživatel

Bohužel.

Reagovat
smazaný uživatel

v onom zlomku sekundy to bol spis materazzi; ale pak pozdeji celkove to byl zidane

Reagovat
Y.N.W.A

Reagovat
Svatej

Reagovat
Kily

jo, pravda

Reagovat
Mercury

Reagovat
smazaný uživatel

Frajer .

Reagovat
smazaný uživatel

Výborný článek.

Reagovat
smazaný uživatel

Krásný článek a jednom z nejlepších hráčů historie Jen ten pohár.. opravdu to byla Zlatí Niké? Nebyla náhodou ukradnuta Brazilcům a roztavena?

Reagovat
Puskas

Reagovat
smazaný uživatel

Ano, je to tak. Jenže Zlatá Niké je mnohem krásnější sousloví, než nějaký zlatý pohár pro mistry světa. Pravda, trochu nonsens a nepravda, ale snad mi bude odpuštěno.

Reagovat
smazaný uživatel

Jo to určitě je Vsadím se, že z ní má Pelé šestku vlevo dole.. Od Roku 90 až do Nástupu dvojce Messi/Ronaldo nejlepší hráč..

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Nový pohár je od MS 1974 (dobrý ročník ), protože Brazilci získali Zlatou Niké (podle tvaru v podobě sochy bohyně vítězství).

Reagovat
Filip12

DÍKY ZA HRÁČE KTERÝ BYL LEPŠÍ NEŽ PLATINI

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Diky, že FiIip12 je jen jeden

Reagovat
Ed_Hazard

až jeden

Reagovat
oli9

Reagovat
r.mrazik

sakra sakra...budu muset pockat a prelouskat to vecer...tesim se

Reagovat
smazaný uživatel

Tak tenhle článek je opravdová paráda.

Reagovat
-Carles-

Skvelé čítanie Ikona futbalu, jeden z najlepších hráčov, akých som mal tú česť vidieť.

Reagovat
smazaný uživatel

Přesně tak

Reagovat
Desmond Glazebrook

http://youtu.be/iaQhF-523As

- jeden z nejhezčích a nejpohotovějších gólů co jsem kdy viděl - navíc v tak důležitém utkání, což dokáží jen opravdu velcí hráči

Reagovat
Usty

KAPITOLA I.: Z tatami na prkna znamenající svět (1972 - 1996)

nemá tam být 1972-1994 ?

Reagovat
smazaný uživatel

Kdepak, v Bordeaux končil v roce 1996 a ačkoliv už nebyl na canneských kolbištích, pořád jej vyneslo k ještě menším hvězdám právě Bordeaux.

Reagovat
smazaný uživatel

Takový zákeřný prase...

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
madridcan

Pride po dlhej dobe a hned s takym debilnym komentarom

Reagovat
One-Real

Pěkně si ohodnotil tvojí fotbalovou stránku.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
meno

Opravdu je mi líto, že jsem ho nikdy nemohl vidět naživo. Nejlepší fotbalista co kdy byl a myslím, že dlouho i bude

Reagovat
smazaný uživatel

Počkej na zápas starý gardy

Reagovat
madridcan

Reagovat
PetersCZ

Lapízi, já ti tleskám.

Reagovat
smazaný uživatel
Reagovat
shitcool

Tak to je dílo, díky moc...

Reagovat
smazaný uživatel

17 kamer, jeden muž, 90 minut, - Zizou v posledním zápase na Santiago Bernabeu

http://www.youtube.com/watch?v=pDreKioJMxc

Zidane, portrét 21. století (2006)

http://www.fdb.cz/film/54245-zidane-portret-21-stoleti-zidane-un-portrait-du-21e-sicle.html

Reagovat
madridcan

Neni to jeho posledny zapas To je zapas tusim dve sezony predtym. Na konci viem, ze dostal cervenu kartu. Posledny zapas na Bernabeu bol v podvecer a skoncil 3:3. Tento skoncil tusim 2:1 a Zidane nahraval na gol Ronaldovi. Druhy gol dal ak si dobre pamatam Salgado

Reagovat
smazaný uživatel

máš pravdu, má chyba, četl jsem jen letmo

Reagovat
smazaný uživatel

Škoda, že se nikde moc nerozebírá ta jeho "hlavička" Materazzimu - pokud si někde najdete to video, tak je všude vidět, jak si Materazzi těsně předtím na zlomek vteřiny stoupl na špičky - proč asi? Pokud by do něj Zizou narazil jen tak, tak by se to obešlo bez povšimnutí rozhodčího, ale vzhledem k hereckým schopnostem (některých) italských fotbalistů se dalo čekat že to nějak takhle dopadne(červená karta, rozhození mužstva) - navíc mu ten hnusák tímhle vlastně zničil loučení se s kariérou.

Reagovat
smazaný uživatel

Nick

Reagovat
smazaný uživatel

Nikde se to nerozebírá proto, že kapitoly Delikvent a Droit au But jsou obsaženy až ve třetím díle. Tam se to pokouším nějakým způsobem popsat a snažit se to pochopit. Zda dobře či špatně, to je na úsudku čtenářů.

Reagovat
smazaný uživatel

TRUE STORY: In 1995, Blackburn Rovers manager Kenny Dalglish had expressed interest in signing both Zidane and Dugarry, to which team owner Jack Walker reportedly replied, "Why do you want to sign Zidane when we have Tim Sherwood?"

Reagovat
smazaný uživatel

jo, to mne tenkrát taky pobavilo

Reagovat
Erdovec

Reagovat
smazaný uživatel

Fantasticky clanek nebol som si isty ci citam poloprofesionalne futbalove forum, alebo zivotopis z produkcie BBC. Fakt cista parada som zvedavy na dalsie casti a to som bol v tom ze to pisal domingo

Reagovat
Kucka

Reagovat
madridcan

100 pre idol mojho detstva, pre najlepsieho hraca akeho som kedy videl behat po travniku, pre toho kto to vedel dokonale na Brazilcanov, pre toho kto dal najkrajsi gol vo finale Ligy Majstrov....Pre Zidana

Reagovat
fantomas

Reagovat
cristiano.K.

Reagovat
smazaný uživatel

Zizoudík mě dostalo

Reagovat
smazaný uživatel

Tento fotbalista je skutečná legenda!!! Zizou je jenom jeden...

Reagovat
domingo

Tak jsem to prelouskal a moc se mi libi styl, jakym je to napsany. Hlavne fakt, ze si to ani moc nehraje na novinarinu (a tudiz vedome uhyba od nejakyho straneni se emoci), je to proste napul beletrie a je napsana vyborne

Reagovat
smazaný uživatel

Pamatuju si, jak jsem sledoval své 1. MS '98, ve finále jsem fandil Brazílii a on mi zkazil celý večer

Nicméně za 14 dní jsem měl jeho dres na sobě a byl jsem na něj strašně pyšný a od té doby jsem fandil i Frantíkům, hlavně Zizou Je to legenda, vše co udělal, jakoby k němu i patřilo včetně toho konce ve finále '06....

Reagovat
smazaný uživatel

fandíš vítězům.

Reagovat
smazaný uživatel

Tehdy jsem fandil Brazilcům, neboť můj děda mi tehdy říkal, že hrajou dobře, že jsou nejlepší na planetě, vyhráli nejvíckrát MS atd atd...nešlo jim nefandit. Navíc měli krásné dresy,žlutí kanárci a hráči jako Bebeto, Rivaldo, Ronaldo, Cafú, Roberto Carlos, Dunga(C) to bylo něco tehdy v té době. Škoda jak ten čas letí

Reagovat
domingo

Hlavne ze ty jsi tak charakterni, ze fandis tymum na 2. miste, spartane..

Reagovat
Inter Eterno Amore

Zidane a súčasne aj Luis Nazario Ronaldo boli prví dvaja hráči kvôli ktorým som začal milovať futbal . Mne osobne hráč ako Zizou v súčasnom futbale veľmi chýba.

Reagovat
smazaný uživatel

Skvely clanok!

Reagovat
Svatej

'' Neodolal překrásné katalánské tanečnici Veronique, která se o několik let později stala jeho manželkou a matkou čtyř, věřme, Zinedineho synů. ''

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
onze

PÁN FUTBALISTA ALLEZ FRANCE ! ! !

Reagovat
božský John

úchvatnej fotbalista, nejlepší

Lapi, krásně se to čte

Reagovat
vacin

Nejelegantnější fotbalista jakýho sem měl možnost vidět, když se na něho člověk díval tak si říkal, že ten fotbal nemůže být zase tak složitej

Reagovat
oli9

Parádní článek, díky

Reagovat
smazaný uživatel

Skvěle napsaný článek... Zidane je pro mě jedním z nejlepších fotbalistů historie.

Reagovat
BrainBlender

Evidentně jsem výjimka, ale tenhle článek mi nepřijde tak úžasný. Je to hrozně lyrický se spoustou kudrnatých slov. Přál bych si více fakt, detailů ze života. Je to jako nějaká zastaralá čeština. Musím si to v hlavě přeložit do normální řeči.

(Zizou se ve své kariéře potkal s mnoha výpadky formy, "ale nižádný fotbalista nebyl perpetuem mobile, aby šlapal donekonečna, furt brilantně") např.

Reagovat
smazaný uživatel

Jo, tohle je problém, se kterým jsem se setkával už v reportech. Velice rád používám nějaké archaismy, které třeba doplňuju i latinskými a cizími, vpravdě ale obecně známými výrazy. S přesnými detaily ze života tolik operovat člověk nemůže, přečte si oficiální stránky, přeloží si stovky dalších článků, jeho slov a podobně, ale nikde jsem (zatím) nenašel obsáhlejší rozhovor, jenž by vše postihoval do hloubky. Jinak ještě zpět k tomu projevu, to jsem prostě já. Miluju češtinu, miluju hrátky se slovy, snažím se to nějakým způsobem ukazovat a doufám, že si u někoho najdou ty archaismy zalíbení.

Reagovat
Svatej

Reagovat
Puskas

Dívej, já mám podobný názor jako kolega nahoře, nechtěl jsem s tím začínat, když to všichni chválí, abych nebyl za hnidopicha. taky miluji jazyk, ale mám za to, že při životopisných článcích by měl být upozaděn, aby neukazoval na sebe, ale na hráče. též si hraji s jazykem, též možná někdy udělám podobný přečin proti tomuto pravidlu výše uvedenému, ale tady mi opravdu víc vystupoval do popředí jazyk než Zidane. Asi mám i jiný poheld na věc jako člověk, co hodně čte a píše, atlkže mám jiné nároky - to není povyšování nad ostatní, jen realita.

Reagovat
smazaný uživatel

To v mnohém záleží i na tom, jak ten jazyk chápeš. Já jsem to pojal tak, že Zizou si opravdu zaslouží vzletný článek, protože to má být nějakým způsobem oslava jeho osobnosti jako fotbalisty. Navíc samozřejmě záleží na tom, jak bohatou slovní zásobu ten čtenář má. Když jsem četl podobné články o Pláničkovi a jiných, byl jsem tím naprosto nadšený a i přes tu vznesnost textu jsem si našel červenou linii toho hlavního, co tam je. Já jsem samozřejmě za podobnou kritiku rád, fakticky rád. Jinak se nepoučíš,

Reagovat
Puskas

A zase - o starých hráčích je většinou psali autoři v době, kdy ten jazyk ještě v části společnosti byl a trochu reflektoval svým vyjadřováním danou dobu. Já se tady fakt ztrácel ve smyslu, že forma věty příliš přehlušovala obsah, jakobys chtěl ukázat na své schopnosti, které bezesporu jsou, prootže napsat toto je kumšt, na jazyk, atd. Třeba mi vadilo to "doufejme, že jsou jeho děti" neb tak nějak. Když chceš oslavit hráče, nesmíš zpochabňovat čest jeho ženy, zvlááště ne u něho, jinak bys dostal čelo do hrudi

Reagovat
smazaný uživatel

No a to je zas zřejmá nadsázka, nic víc, nic míň.

Reagovat
Puskas

jasně, asi je to i tím, že dvojsmyslné narážky v této oblasti nemám vůbec rád

Reagovat
fantomas

Reportum to třeba škodí, ale tady je to paráda. Holt si na tom třeba nepochutná primitiv, ale pro ty to beztak nepíšeš...

Reagovat
oli9

Jinak jsem ročník 90 a MS ve francii 98 jsem tak nějak začal vnímat fotbal, protože je to první věc kterou si pamatuju když se zamýšlím kdy sem začal sledovat fotbal.. A ještě si pamatuju Dario G - Carneval de paris dodnes to poslouchám , jinak Zozou byl opravdu vyjímečný. Je blbost se dohadovat kdo byl nejlepším fotbalistou, každý má do sebe něco já to dělím tak že patřil mezi nejlepší fotbalisty co kdy běhali po trávníku jako např. Pelé, maradona, masopust, Beckenbauer, Eusébio, Platini, van Basten, Ronaldo ( brazilie)

Reagovat
smazaný uživatel

Dotaz na autora článku: Mohu se, po konci toho seriálu, těšit ještě na nějakou jinou legendu?? Nebo zatím není nic dalšího připraveno... (Chápu, že to dá strašně práce...)

Reagovat
smazaný uživatel

Jo, legenda jménem bakalářská práce. Nyní se potřebuji soustředit na školu, ale mám v hlavě několik relativně dovodobých osobností, které si myslím si zaslouží pozornost. Asi se budou týkat mé oblíbené La Ligy, ovšem ještě netuším, o koho se bude jednat ...

Reagovat
smazaný uživatel

Jasně no, tak to hofně štěstí...

Já bych si strašně přál Dinha.

Reagovat
smazaný uživatel

* hodně

Reagovat
Puskas

Dinha, nebo Dina?

Reagovat
smazaný uživatel

Dinha... (Ronaldinho)

Reagovat
smazaný uživatel

Toho už jsem kdysi dělal, ale ne tady. Spíše mne napadlo zabrousit do českých legend.

Reagovat
smazaný uživatel

A nemáš na to nějaký odkaz nebo tak? Nebo si to nedával někam na net?

Reagovat
smazaný uživatel

Dával kdysi na SF.cz, teď by to bylo ale neaktuální, protože to byla kariéra do nějakého roku 2008.

Reagovat
smazaný uživatel

to nevadí vůbec... SF.cz? To mi neříká vůbec nic...

Reagovat
smazaný uživatel

Spanelskyfotbal.cz

Reagovat
smazaný uživatel

To mě mělo trknout... No, podívám se...

Reagovat
smazaný uživatel

Nemůžu to najít... Tak asi nic.

Reagovat
smazaný uživatel

rozdíl mezi Messim a Zidanem ? ten prcek Messi nikdy nevyhraje WC ani kdyby se rozdvojil

Reagovat
smazaný uživatel

Messiho hlavně nelze se Zidanem porovnávat. Je tu rozdíl v dynamice, různých herních atributech i postech.

Reagovat
smazaný uživatel

Já je neporovnávám jak vypadají nebo jakým stylem hrají. Jen říkám že Messi nikdy nevyhraje WC, není to ten pravý team leader který dokáže tým vyhecovat na kterého se mohou ostatní spolehnout že to vezme na sebe, kolikrát už dokázal že velké zápasy pro něj nejsou, a ty v repre dvojnásob. Když chcete Messiho ubránit tak to dokážete, když chtěl někdo ubránit Zidana tak jen narazil na něco nového. Messi dělá pořád to stejné dokola. Proto Barcelona minulou sezonu nevyhrála nic, už je ten prcek přečtený.

Reagovat
salami

stačí si pořádně přečíst článek a dozvíš se, že Zidane prohrál ve dvou finále LM s Juve, kdy ho soupeři do vubec ničeho nepustili, stejně tak i ve vyřazovacích bojích na MS98, z toho lze snadno vyčíst, že ne vždycky zvládal velký zápasy, pak je třeba si uvědomit, že Messimu je teprve čerstvejch 25 let, ne každej dokáže bejt lídrem mužstva už ve 22-ti, navíc Messi si klidně může zahrát ještě na třech MS a má ještě příležitost ho teda vyhrát

Reagovat
smazaný uživatel

Tak to ale nemůžeš vědět... V Brazílii by Argentina mohla využít toho, že nebude označována za hlavního favorita. (Samozřejmě, že bude v okruhu favoritů, ale díky těm předchozím neúspěchům už asi né v té nejužší...)

Reagovat
smazaný uživatel

Argentina má super útok, ale ten zbytek ? Obrana hluboko pod úrovní světové špičky. Je sice hezké že dají 3-4 góly ale k čemu jim to je když jich 5 dostanou ? Španělé a Italové mají skvělou obranu, a ta je základ. Proto jsou tak úspěšní.

Reagovat
oli9

Reagovat
smazaný uživatel

Toto je legenda, narozdíl od těch všech pseudolegend, které jsou tady jmenovány.

Reagovat
smazaný uživatel

Pan fotbalista, FUCK Materazzi

Reagovat
fantomas

Naprostá fantazie! Díky, Lapi. Čte se to samo, umně dávkuješ ty svý vzletný fráze se strohými a prostými, evidentně máš vytříbenej spisovatelskej (jo, spisovatelskej, ne novinářskej) cit. O někom, jako je Zizou, bych si článek přečet snad i od krleše...ale tohle, to bude ta pravá pocta největší legendě světovýho fotbalu a fantomasově druhýmu nejoblíbenějšímu fotbalistovi all-time.

Reagovat
smazaný uživatel

kdo je první? :-)))

Reagovat
Kucka

Titi?

Reagovat
fantomas

Reagovat
fantomas

Titi

Reagovat
raúl vojcka

musím pochválit za článek, velice mě potěšil! Líbí se mi, jak si s češtinou hraješ, máš talent. Nicméně přes veškerá superlativa mně tento samý fakt zároveň kazí počtení. Na můj vkus, je to až moc načančané, některé asociace a synonyma mi tam moc nesedí. Občas jsem se musel vyloženě přelouskávat k pointě. Ale to je můj osobní dojem, raz si svoji cestu, to je i na psaní to hezké, každý má svůj osobitý styl. těším se na pokračování!

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Lapi, super, jen mě zarazila ta poznámka o synech Zizoua?

Reagovat
smazaný uživatel

¨Nadsázka.

Reagovat
smazaný uživatel

Tady mě to přišlo mírně nevkusné...

Reagovat
salami

docela jsi mě zmát, já myslel, že je to narážka na něco, co se dozvíme v dalším díle

Reagovat
smazaný uživatel

Kdepak, nikoliv. Je to jen vložená, trošku dětinská nadsázka.

Reagovat
M11

Paradni

Reagovat
smazaný uživatel

Krásny článok, za ktorým je kus poctivej roboty

Reagovat
havrys99

http://www.youtube.com/watch?v=HOxRFU155M4

Ta hlavička tam měla tehdy padnout, odcházel by jako úplný hrdina. Pro mě je to i tak jeden z největších fotbalistů historie. A skvělý článek.

Reagovat
madridcan

Tak ma napada...kto by sa mu futbalovo podobal najviac?

Reagovat
madridcan

zo sucasnych hracov samozrejme

Reagovat
fantomas

Možná Gourcuff?

Reagovat
domingo

Yoann *narozeny o 10 let pozdeji* Gourcuff..

Reagovat
stas87

kedze pravidelne sledujes francuzsku ligu aj repre,mal micoud niekedy nejake vacsie sance na to hravat v zaklade repre?treba len priatelaky kedze cez zidana a makeleleho sa neslo dostat

Reagovat
stas87

+karembeu,vieria a aj deschamps tam mohol hrat po boku zidana nie?moc si to uz nepamatam

Reagovat
smazaný uživatel

Ten mne napadl jako první, je podobného somatotypu, podobný styl, ale potřebuje ještě po mnoha stránkách dozrát, aby nebyl jen podobným, ale taky věhlasným. Pravdou je, že Zizou měl v podstatě obrovské štěstí na to, že společně s ním vyrůstala zlatá generace.

Reagovat
honziss

Štěstí na dobu, ve které hrajou, to podle mě k velkým hráčům patří. #waynegretzky

Reagovat
smazaný uživatel

To zaručeně, s tím absolutně souhlasím.

Reagovat
Atlético de Madrid

Určitě zmiňovaný Gourcuff a potom taky Kaká. Ale (a možná se mi někdo vysměje) taky Berbatov. Ať už výškou, pohybem, technikou, přijde mi že i kličky dělá podobně..ale samozřejmě je to útočník co střílí góly, to je ten zásadní rozdíl..

Reagovat
smazaný uživatel

Skvelej clanek,tleskam

Ale...neni Bordeaux spis na zapade Francie nez na jihu?

Reagovat
Inter Eterno Amore

Gourcuff ma tiež napadol ako jediný

Reagovat
Inter Eterno Amore

mala byť reakcia na madridcan-a

Reagovat
smazaný uživatel

Nádhera.Perfektní. " Girondins bez Zidana a se Zidanem, to je jak chladná noc bez ženy a slunný den "

Reagovat
cristiano.K.

Bylo mi jen 7let,takže jsem neměl páru,že přijede jeden z nejlepších fotbalistů všech dob i tak si můžu říct "viděl jsem Zidana live"

http://www.youtube.com/watch?v=J0Aw8mKN23E&feature=relmfu

http://www.youtube.com/watch?v=54WOzo41Oac&feature=relmfu

jiná videa jsem nenašel

Reagovat
honziss

Wow! Úžasný, moc moc. :)

Jinak pročetl jsem diskuzi a zmiňovalo se tu, že je nejlepší hráč historie, atp. Já ho řadím do pěti nejlepších hráčů historie...

Bobby Moore, Pelé, Johan Cruyff, Diego Maradona, Zinedine Zidane.

Reagovat
pejsek5

Takový slabší odvar Iniesty

Reagovat
stas87

urob si s macickou tortu radsej a nepis chujoviny

Reagovat
smazaný uživatel

Zidane parádní hráč, parádní (dobře čtivý) článek.. Nicméně musím říct, že jsem tam našel několik faktických chyb..

Reagovat
smazaný uživatel

Nu tak mi je prosím vypiš, rád to opravím, protože tam nechci chyby.

Reagovat
smazaný uživatel

Jsou to sice maličkosti ale tak OK.. Tak například hnedka z hlavy vím, že pro Dugaryho turnaj neskončil, minimálně z finále si ho pamatuju.. Dále pak Zidane nepřebíral trofej jako druhý, ale Deschamps se o ni podělil jako první s Blancem. A ještě jsem tam objevil něco, ale už nevím co a nemám zrovna čas to číst znovu.. Jinak fakt pěkný článek..

Reagovat
Josifek

Nejúžasnější hráč, kterého jsem měl to štěstí zažít. Velkolepý fotbalový poeta, neopakovatelný elegán, fantastický taktik a hráč s mimořádnou herní inteligencí, noblesou, technikou, citem, famózní střelou levou i pravou....největší legenda a nejlepší hráč, kterého jsem zažil.

Reagovat
Kokesh

Já pořád nevím, jestli on nebo Ronaldo. Rozhoduji se ale jen vždy mezi něma, nikdo jiný pod mé kritéria nespadá. Tak jako si dnešní dobu podmaňují z větší části Messi doplňován Crisem, tak oni patřili mezi absolutní špičku z let předešlých...čekám, až pár let uběhnou a já budu srovnávat tyto čtyři fantastické hráče.

Reagovat
smazaný uživatel

Oba dva jsou pro mě na stejné úrovni, co se týče fotbalových kvalit. Ale bohužel pro Zidaneho (on mi snad odpustí ) srdce mě táhne k Ronaldovi..

Reagovat
smazaný uživatel

Pro me to treba vzdycky bude George Best!

Reagovat
Josifek

Pro mě jednoznačně Zizou, Ronaldo byl nezpochybnitelný fenomén, ale nebyl takový elegán, nevynikal takovou herní inteligeni a hlavně na vrcholu vydržel Zizou déle.

Reagovat
Mercury

Z velké části proto, že Zidanova forma kulminovala přece jen o pár let později než u Ronalda, kterého hodně brzdila zranění. Ale osobně se mezi těmito dvěma hráči jednoduše nedokážu rozhodnout, jsou tak odlišní a přesto oba famózní. Každopádně si podmanili svoji dobu - tak jako posléze (byť jen na krátkou dobu) Ronaldinho nebo nyní Messi.

Reagovat
Kokesh

Perfektní, jednoznačně smekám. Legenda legend, fotbalový virtuóz.

Reagovat
smazaný uživatel

Ano Zidane byl větší elegán, i tu inteligenci měl nejspíš na vyšší úrovni. Ronaldo zase vynikal rychlostí, chladnokrevností a pro mě měl i větší charisma. Každopádně je to těžké srovnání, oba dva jsou fenoméni. No myslím, že je k Ronaldovi celkem nefér říkat, že Zidane vydržel na vrcholu déle, protože Ronaldovu kariéru dláždilo jedno zranění za druhým..když zraněný nebyl, tak byl skoro vždy nejlepší on. A zatímco Zidane se na pomyslný vrchol dostal někdy kolem 25,26 let, Ronaldo této úrovně dosahoval už v teenagerském věku.

Reagovat
smazaný uživatel

Reakce na Josifka

Reagovat
smazaný uživatel

Přesně, Zizou se vypracoval na vrchol dřinou až v pozdějším věku, dokonce nebyl součástí žádné mládežnické reprezentace. Prostě si tu legendárnost vydřel, i když měl neuvěřitelný talent.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Mercury

http://www.youtube.com/watch?v=1-HSKwenDNY

Neuvěřitelná elegance, lehkost v pohybu, obounohost a fotbalová inteligence. Jeden z těch naprosto nejlepších hráčů, které jsem za svého života viděl.

Reagovat
salami

článek super, forma mi vyhovuje jediný, co bych vytknul je to přeskakování v čase, trochu mi dělalo v tý první části problém se zorientovat, kdy co bylo, ale to je spíš můj problém

Reagovat
smazaný uživatel

Nemyslím si, taky jsem se nad tím zamýšlel, ale chtěl jsem nechat prostor buďto klubové scéně, anebo reprezentaci. Chtěl jsem to nějak oddělit, i když jsem se musel vracet.

Reagovat
smazaný uživatel

perfektní článek

ale trochu bych brzdil s označením Petra Kouby, jako legendárního gólmana

Reagovat
Al Capone

Když si teď uvědomím, že jsem ho viděl na živo společně s Ronaldem a dalšími hvězdami...neskutečný zážitek

Reagovat
zizou996

nejlepší hráč historie

Reagovat
Trand

Moc pěkný článek, ještě jsem ho nedočetl, ale začátek se mi moc líbil. Jen možná, moje češtinářka mi tvrdila, že "furt" je vulgární slovo a že bych se ho měl vyvarovat. Jinak ale moc pěkné, už se těším na pokračování.

Reagovat
smazaný uživatel

Všichni sice řikaj, že Messi je aspirantem na nejlepšího hráče všech dob, ale faktem je, že u něj nikdy neuvidíme takhle neuvěřitlný střely z dálky a podobný parádičky, kterými se můžou pyšnit Ronaldinho, Zidane a další. Samozřejmě vím , že v Messim je zakotvená určítá barcelónská filozofie, která tyhle parádičky nepodporuje.

Reagovat
smazaný uživatel

Messi bude najlepsi ked da viac golov ako Pele a vyhra vetko ako Zidane.

Reagovat
smazaný uživatel

Což si já osobně myslím, že se nestane...

Reagovat
smazaný uživatel

Spolu s Pelem najlepsi hrac vsetkych cias. Vyhral vsetko na klubovej, reprezentacnej urovni i ako hrac. Vyhral vsetko co mohol. Nikto nedokazal robit na ihrisku tak nadpozemske a nepochopitelne kusky ako Zidane. Na jeho hru, ktora sa dodnes vyrazne odlisuje od kazdeho hraca, jeho schopnost v pravy moment rozhodovat najvacsie zapasy a jeho osobnost boli mojim vzorom.

Reagovat
smazaný uživatel

Nejlepsi ofenzivni zaloznik historie. Z jeho kontaktu s micem az mrazi, ze vsech se s nim da srovnat Messi, co se tyce levelu jinak jsou odlisni

Reagovat
Bayern +

Nadhera, Lapiz!

Reagovat
smazaný uživatel

jak tak koukam, tak jsem asi jedinej kdo kvuli tomu "nadhernemu jazyku", jak tady vsichni vychvalujete, nedokazal precist vic nez prvnich par odstavcu. proste mi to pripomina takovou wannabe intelektualni sracku. a to je zinedine muj nejvetsi idol a vzor ze vsech... jenom doufam Lapacku, ze takhle nemluvis normalne

Reagovat
smazaný uživatel

Samozřejmě řeč je něco jiného než literatura, takže ne v takové míře, jakou jsem použil.

Reagovat
smazaný uživatel

V mnoha případech jde hlavně o to, komu co dovoluje určitý individuální slovník.

Reagovat
smazaný uživatel

Pořád tvrdím že nejlepší fotbalisti v novodobější historii byli Zidan a Ronaldinho

Messi ani Ronaldo mě zatím nepřesvědčili že by byli lepší, ba navíc oni v sobě nemají takové to kouzlo..

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
RealC.F.

Wow, už se na ten článek těším po práci

Reagovat
smazaný uživatel

trošku overrated legenda, přesto legenda...

Reagovat
j_mrazik

Reagovat
smazaný uživatel

:D chdacku, kdo ti provedl co spatneho, ze se chvas jako hnup? Kdyby to byl "cisty" francouz, byl hy papezem, blbe

Reagovat
smazaný uživatel

Pekne Lapíz!

Reagovat
forrest

Na Eurofotbal chodím dlouho, možná jsem nečetl všechno, ale Zidane byl můj oblíbenec, takže tohle mi nemohlo ujít.

Ale co redaktor předvedl, to slovíčkaření, přívlastky, přirovnání... Na to se nedá říct, nic jiného, než BRAVO, klobouk dolů.

Tohle je, pánové, na knihu

Lapízi, jsi borec

Reagovat
smazaný uživatel

vynikající, skvělý počtení

Reagovat
widlak

Akorát jednu výtku k této části mám: Zlatá Niké již neexistuje a neexistovala ani v roce 1998.

Reagovat
smazaný uživatel

To jsem již odůvodňoval výše, neboť to samozřejmě vím.

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele