Vykydat Pinaultův chlév

24.05.2015, 23:11
Názory a komentáře
Když bájný silák Héraklés v návalu šílenství pobil své děti, uložil mu král Eurystheus jako pokání dvanáct těžkých trestů; jedním z nich bylo vykydat nepředstavitelně rozlehlý a špinavý chlév boháče Augiáše. Philippe Montanier, od léta 2013 kouč fotbalového Stade Rennes, čelí ve své každodenní práci podobnému úkolu..

Bretaňský klub patří ve Francii k těm nejtradičnějším - byl založen už v roce 1901, o 31 let později se zařadil do nově vytvořené profesionální soutěže (z níž se později měla vyvinout současná Ligue 1) a v letech 1965 a 1971 ovládl Coupe de France - jeho moderní historie se však začala psát až na přelomu tisíciletí. Konkrétně v roce 1998, kdy do jeho struktur vstoupil miliardář Francois Pinault se svým synem Francoisem-Henrim. Oba pánové stojí v čele obchodní společnosti Kering, která ve 120 zemích světa distribuuje luxusní zboží od zavedených značek jako Puma nebo Gucci, a otec Francois patří mezi nejbohatší muže Francie i světa. Jmění rodu Pinaultů bylo v roce 2013 odhadnuto na astronomických 11 miliard eur, což je mimochodem více než přiznaný majetek katarského vlastníka PSG At-Tháního, monackého akcionáře Rybolovleva či prezidentky Marseille Margarity Louis-Dreyfus. Měřeno čistě silou kapitálu v pozadí je Rennes suverénně nejbohatším klubem země a jednou z nejlépe zajištěných sportovních společností celé planety.


Bylo by proto nasnadě očekávat, že Pinaultovic impérium udělá vše, co je v jeho silách, aby do Bretaně "přičarovalo" první domácí titul v klubové historii. Nebo alespoň finiš na 'bedně'; doposud totiž bylo Rennes nejlépe čtvrté, což se mu podařilo hned čtyřikrát, naposledy v roce 2007. Soupeřit v éře Lyonu a později PSG o trofej se možná zdá jako příliš těžký oříšek, postup do Ligy mistrů však rozhodně nebyl - a není - nerealistickým cílem. V čem je tedy problém?


Myslet na budoucnost

"Náš přístup je odlišný než cesta, kterou razí například pan Abramovič v Chelsea," vysvětloval Francois-Henri Pinault, sám velký lokální patriot a věrný fanoušek svého klubu. "Nekupovali jsme Stade Rennes, abychom z něj udělali nejlepší klub na světě, ale abychom vrátili Bretani to, co nám dává," dodal s upřímností člověka, který má své priority pevně srovnané. Koneckonců, jak podotkl uznávaný expert Jonathan Johnson, nemůžete se stát miliardářem (77. nejbohatším člověkem světa, abychom byli přesnější) tak, že byste 'po cestě' tvrdě nabyté jmění jen tak rozhazovali. I když 'rozhazování' by v tomto případě znamenalo investici do sportovního úspěchu.

Pinaultové jsou bretaňským prostředím odkojení a nikdo je nemůže obviňovat z toho, že by jim na klubu nezáleželo; zároveň však jde v první řadě o obchodníky, pro něž jsou peníze zkrátka příliš vzácné na to, aby je utráceli za pojímivé statky. Starý Francois se nenarodil uprostřed ropných polí, naopak; skály a pitoreskní pole jeho domoviny mu neposkytovaly žádnou "zkratku" k bohatství. Ve Francii je jeho jméno v podstatě definicí pojmu self-made-man. Sportovní důsledky této jeho mentality sice možná nejsou na první pohled vidět, ale bylo by nefér majitele obviňovat z toho, že se Les Rouge et Noir potácejí uprostřed tabulky - v tuto chvíli jsou totiž stabilním, profesionálně fungujícím a zajištěným klubem, jemuž nehrozí finanční potíže (či dokonce bankrot), nemusí prodávat, aby přežil, a může si dovolit spoléhat na vlastní hráčskou líheň. Blyštivým úspěchům se taková jistota sice na první pohled nevyrovná, ale nelze předstírat, že by šlo v současném fotbale o něco samozřejmého.

Hráči i trenéři si v uplynulých sezonách samozřejmě uvědomovali, že jsou krůček od pohádkového jmění, a ne vždy se jim dařilo skrývat svoji rozladěnost. Bývalý útočník Kaba Diawara například v zimě 2013 přímo vyzval majitele, aby uvolnili větší částku na posily, zatímco někdejší kouč Frédéric Antonetti (o němž ještě bude řeč dále) přirovnal bretaňský klub ke Kanadě: prý se tváří jako větší a důležitější, než ve skutečnosti je. "Máme nízký rozpočet, nemůžeme se měřit s nejlepšími. S ohledem na naše prostředky hrajeme dobře. Jsme průměrným klubem, nic víc," prohlásil poté, co dovedl Rennes ve své první sezoně k devátému místu. Na druhou stranu však neopomněl pochválit majitele za luxus celkové stability: "Kdyby tu Francois Pinault nebyl, pohybovali bychom se někde mezi dvanáctým a pětadvacátým místem ve Francii. Stejně jako tomu bylo před jeho příchodem. On nám dovolil myslet na páté až deváté místo, zařadit se do jakési druhé vlny. S těmi nejlepšími se ale měřit nemůžeme." Salma Hayek, někdejší přítelkyně a současná manželka Francoise-Henriho, si na tribunách užívala zájem fotografů, hráči dole na trávníku ale hleděli vstříc úkolu, na jehož zdolání ani nikdy objektivně neměli.


obrázek
Nejslavnější fanynka. Zdroj: media.emirates247.com


Magazín L'Equipe před touto sezonou stanovil roční rozpočet Rennes na 40 milionů eur, což jej řadí na 11. místo v lize; se stejnými prostředky operuje například Nice, mezi "bohatšími" kluby je dokonce i Montpellier. To není žádná novinka, v této situaci jsou Les Rouge et Noir už déle než dekádu. Místo aby lákali do Bretaně hotové posily, investovali Pinaultové do vlastních zdrojů - a tak, sedmnáct let po jejich příchodu, má Rennes (spolu s Lyonem) nejlepší akademii v celé Francii, vynikající tréninkové centrum, vlastní renomovaný stadion, vybudovanou funkční síť skautů, a může si tak dovolit přepustit odpovědnost za úspěchy budoucí do rukou povolaných expertů. V tento okamžik přichází na scénu odborník na slovo vzatý, Philippe Montanier.


Zemětřesení na západním břehu

Když Rennes loni v polovině srpna rozstřílelo Évian vysoko 6:2 a poprvé od roku 1965 zvládlo nasázet půltucet gólů v jediném utkání, vládla v kabině spokojenost. O čtrnáct dní později shrnul zkušený stoper Sylvain Armand začátek nové sezony jako úspěch ("Sice jsme ještě nic nedokázali, zatím se nám ale daří podle představ.") Nyní, o tři čtvrtě roku později, finišuje tradiční klub na deváté příčce, daleko od sestupu, ale také od pohárů. Přesně v tomtéž průměru, na nějž si stěžoval už Antonetti. Sportovní prezident René Ruello je nicméně s Montanierovou prací spokojen, a pokud nepočítáme krátkou únorovou noticku z Le Parisien, podle níž musela vzrůstající zákulisní napětí vyřešit až osobní schůzka, je trenérova pozice naprosto bezpečná.

Existenční jistoty jsou totiž sice jedna věc, ale Montanier zároveň pracuje v prostředí, které si musel od základů sám vybudovat, a tento proces ještě ani zdaleka není u konce. Stačí se podívat na saldo přestupů - žádný klub ve Francii nezažívá prakticky sezonu co sezonu takové kádrové zemětřesení jako právě Rennes. Už v první "Pinaultově" sezoně přibylo do týmu hned dvanáct hráčů (v čele s mladým Shabani Nondou); v létě 2000 jich přišlo šestnáct, o dva roky později patnáct (jedním z nich byl i Petr Čech), v létě 2007 čtrnáct, rok nato opět patnáct, od Montanierova příchodu potom za dva roky 32 (!) a dalších 39 klub opustilo. To jsou šílená čísla. Současný kouč staví každé léto celý tým úplně odznova.

Hlavní zdroj posil samozřejmě představuje věhlasná akademie - od jejího založení na přelomu tisíciletí takto přišli do "áčka" postupně například Anthony Réveillére, Sébastien Puygrénier, Gaël Danic, Frédéric Piquionne, Étienne Didot, Grégory Bourillon, Arnold Mvuemba, Jimmy Briand, Moussa Sow, Yoann Gourcuff, Stéphane Mbia, Jirés Kembo-Ekoko, Sylvain Marveaux, Fabien Lemoine, současný kapitán Romain Danzé, Élderson, Benjamin Moukandjo, Kévin Théophile-Catherine, Yacine Brahimi, Yann M'Vila, Prince Oniangué, Yassine Jebbour, Dimitri Foulquier, Abdoulaye Doucouré, Fantamady Diarra či naposledy Tiémoué Bakayoko s Cédrikem Hountoundjim. Sedmadvacet jmen, a to jsme ještě zmínili pouze ta, která pokračují či pokračovala v úspěšné kariéře (na profesionální, prvoligové úrovni). Důkaz toho, že akademie pracuje na plné obrátky? Zajisté. Důkaz zachovávání stability kádru? Ani v nejmenším.


obrázek
Yoann Gourcuff v renneském dresu. Zdroj: ligue1.com


Generální manažer a někdejší dočasný trenér klubu Pierre Dréossi vysvětluje: "Taková míra (turbulence hráčů) není ideální, ale nejde o náš problém. Není to tak, že bychom něco dělali špatně; spíše jde o otázku rozpočtu. Prodávat je zkrátka naše povinnost. Ne z existenčního hlediska, ale musíme reinvestovat, aby klub zůstal zdravý a stabilizovaný. Věděli jsme, že Brianda, Gourcuffa, Källströma nebo Čecha nemůžeme udržet navěky, bylo by ale dobré, kdyby tu zůstali ještě jednu sezonu. Minimálně pro klub."

Od Pinaultova příchodu se mimochodem u kormidla vystřídalo hned devět koučů: Paul Le Guen, Christian Gourcuff, Philippe Bergeroo, Vahid Halilhodžić, László Bölöni, sám Dréossi, Guy Lacombe, Antonetti a nyní Montanier. Za tu dobu neskončilo Rennes hůře než patnácté a lépe než čtvrté, což je ve Francii jasná vizitka stabilního klubu středu tabulky. A v tomto duchu bychom mohli pokračovat: v posledních pěti sezonách byli nejlepšími střelci vždy borci, kteří krátce nato klub opustili (Gyan, Montaňo, Kembo-Ekoko, Féret, Nélson Oliveira). Jestliže klíčem k vzestupu z klidného středu k pohárům je v první řadě konzistentní, sehraný kádr, má Montanier mimořádně složitou výchozí pozici; jeho potenciální konkurenti, kteří v poslední době slavili větší úspěchy, jsou v tomto ohledu o míle napřed. Ať už jde o Saint-Étienne, Lille, Montpellier nebo třeba současný Lyon.


Doktor Jekyll a pan Hyde

Jedna důležitá věc, kterou je v souvislosti s padesátiletým bývalým brankářem nutno zmínit, je jeho povaha. Existují totiž tři zjevné důvody, proč se Ruello rozhodl angažovat právě jeho - tím prvním je samozřejmě jeho skvělý životopis, obsahující cenu pro nejlepšího kouče Ligue 2 (ještě v roce 2009 v Boulogne), vytažení Valenciennes k nejlepším dvěma sezonám klubové historie, postup do Ligy mistrů se španělským Realem Sociedad a výroční soška náležicí elitnímu trenérovi Primera División. Zadruhé je Montanier celoživotním fanouškem rychlého, aktivního ofenzivního fotbalu, který v lehce romantické atmosféře bretaňského klubu rezonoval vždy víc než pragmatické čekání na výsledek. A konečně zatřetí jde o člověka, který nepodceňuje psychologickou část své práce - což je po Antonettiho vládě vítaná změna.

Stačí zmínit anekdotu z prvního setkání holohlavého Korsičana s tribunami na Route de Lorient. "Lidé jsou tu mnohem rezervovanější. Ne že bych to považoval za charakterovou chybu," prohlásil Antonetti po svém příchodu v roce 2009. Pokud uvážíme, že on sám během čtyř let v Rennes často působil dojmem, že se snaží fanoušky vyprovokovat k nějaké, jakékoliv reakci, není divu, že celý jeho projekt nakonec skončil totálním kolapsem. Antonetti opouštěl město jako vyvrhel, po cestě stačil pozurážet všechny, včetně svých vlastních hráčů i nadřízených, a Montanierovi tak předával sice talentovaný, ale reálně naprosto rozložený tým v hluboké depresi.


obrázek
Frédéric Antonetti. Zdroj: rtl.fr


Jeden z příznivců, Bastien Leclair, napsal zhruba půl roku před trenérovým nevyhnutelným odchodem skvělý článek, který následně otiskl server French Football Weekly. "Hlavní Antonettiho problém je v tom," shrnul, "že po trénování menších klubů přišel do Rennes s tím, že z něj udělá francouzskou Barcelonu. Chtěl vytvořit skvělý ofenzivní tým, jeho herní vize obsahovala nekonečné sekvence rychlých přihrávek, bleskových náběhů a spousty branek. To se mu ale nikdy nepodařilo - buď nedokázal svoji myšlenku hráčům správně předat, nebo je jednoduše přecenil. Kouč a kabina si vzájemně nerozuměli a začali si dělat naschvály, to vše pod vzrůstajícím tlakem. Možná letošní sezonu zakončí v horní polovině tabulky, možná dojde daleko v poháru, už teď je ale prakticky jasné, že v létě odejde. A, upřímně řečeno, fanoušci ho postrádat opravdu nebudou."

To je velmi dobrá poznámka; dává nám totiž odpověď na to, proč má Montanier takovou důvěru a proč je v klubu neporovnatelně oblíbenější i přes zatím objektivně horší výsledky. Antonetti byl zkrátka příliš nekompromisní, příliš horkokrevný a agresivně kompetitivní. V dubnu 2013, před prohraným finále Coupe de la Ligue proti Saint-Étienne, vyšla jeho psychologická strategie zřetelně najevo - tehdy totiž před novináři pojmenoval svůj tým jako "les tocards", "flákače". Následně se ironicky omluvil za to, že Rennes do finále vůbec postoupilo. Tento styl negativní motivace v Bretani nikdy nefungoval, a Antonetti si to nedokázal uvědomit.

"Celou dobu flirtujeme s úspěchem, ale nedokážeme nic dotáhnout do konce," prskal. "Pět nebo osm měsíců hrajeme dobře, a pak všechno po*ereme. Hrajeme o Ligu mistrů, hrajeme o trofeje, a nakonec ho*no." Není asi třeba dodávat, že Les Rouge et Noir následně důležitý zápas prohráli - stejně jako finále Coupe de France proti Guingampu v roce 2009 a znovu, už pod Montanierem, o pět let později.

A pak je tu osoba Yanna M'Vily - skvělého talentu, který se měl stát symbolem 'nového Rennes', výtečného defenzivního playmakera, jehož chybou bylo, že moc chtěl. Byl oporou Blankovy reprezentace, zajímaly se o něj nejváženější kluby planety, aby se nakonec v nejlepších letech kariéry 'zahrabal' v Kazani. Antonetti M'Vilu miloval. Je otázkou, jestli právě jeho protekcionismus nepřispěl zásadní měrou ke zdemolování hráčova potenciálu - mladý středopolař zkrátka hrál v relativním bezpečí před interní kritikou, což se fanouškům, nuceným pozvolna sledovat pád Antonettiho projektu do bahnitých hlubin mentálního rozkladu, brzy začalo zajídat. Proti Nice, na jaře 2012, dokonce tribuny sborově pískaly při každém M'Vilově dotyku s míčem; nakonec to vzdaly ve druhé půli, protože, jak vysvětloval Antonetti, "prostě přestaly stíhat. On se dostává do hry tak často, že to fanoušci jednoduše nezvládali sledovat. Přišlo mi to vtipné, jak se snažili, ale nakonec jim to bylo k ničemu." Korsičan si v tu chvíli nejspíš ani neuvědomoval, že se právě nonšalantně vysmál těm, kterým v té době už dávno lezl na nervy..


obrázek
Yann M'Vila. Zdroj: footballmanagerstory.com


M'Vilův úpadek byl přímo spjatý s jednou z nejhorších kapitol v klubové historii, semifinále Coupe de France proti provinčnímu Quévilly. V onom zápase totiž šikovný záložník zahodil obrovskou šanci a následně díky jeho chybě outsider vstřelil v nastavení postupový gól. Od té doby se v klubu cosi změnilo; trpělivost fanoušků, už delší dobu zkoušená neschopností přetavit slibně se vyvíjející sezony v konečné úspěchy (jak svérázný trenér ostatně sám přiznával), zkrátka došla svého konce. Antonetti byl po finálním hvizdu nepříčetný. "Oficiálně říkám, že jsme hráli jako pytel s*aček," ulevil si, načež jeho klub v závěru sezony vypadl z pozic zajišťujících Evropskou ligu a M'Vila, společně se stoperem Jeanem-Armelem Kanou-Biyikem, museli ve svých autech čelit fyzickým útokům naštvaných příznivců. Padesátka nejvěrnějších vypískala tým hned na následujícím tréninku, druhý den ráno. Sezonu nato zahájilo Rennes čtyřmi prohrami z úvodních pěti zápasů.

M'Vila měl odejít hned následující léto, nakonec jej však Kazaň vysvobodila až před Vánoci, poté, co strávil větší část podzimu na lavičce. Příběh "nového Vieiry", hráče, jehož fenomenální prostorové vidění přirovnávali francouzští novináři k barcelonským Španělům, tím (alespoň prozatím) dospěl k neslavnému konci. Renneský úpadek ale měl trvat ještě do dalšího května, kdy už Antonettiho nepodporoval vůbec nikdo. Takového Samuela Souprayena, talentovaného obránce a klubového odchovance, jeho přístup regulérně zničil; nyní je z kdysi oceňovaného mladíka třesoucí se uzlíček nervů, hrající druhou ligu za Dijon.

Konfrontační přístup bývalého trenéra přitom nebyl v Bretani ničím novým; něco podobného zkoušel už Vahid Halilhodžić, který na podzim 2002 střídal u kormidla neúspěšného Philippa Bergerooa. V té době bylo Rennes regulérně na sestup, pod vedením bosenského stratéga se ale dokázalo výrazně zvednout. "Neumím dělat zázraky. Tento tým je jedním z nejhorších v lize," nebral si Halilhodžić po svém příchodu žádné servítky. "Měli jsme spolu jeden trénink a to mi stačilo k tomu, abych viděl, že jsou hráči odepsaní. Nikdo si nevěří, nikdo nechce bojovat, nic se neděje. Můj předchůdce to evidentně vůbec nezvládal." Manažer Dréossi neskrýval nad trenérovými výroky své překvapení; na hřišti sice tato negativní motivace krátkodobě fungovala, už v té době ale bylo vidět, že 'renneská cesta' leží zkrátka jinde.

Montanier je úplně jiný. Výše zmíněná fakta sice staví Antonettiho do pozice takřka komiksového padoucha, ve skutečnosti však v Bretani vždy šlo spíše o to, že se jeho metody radikálně rozcházely s dlouhodobější klubovou filozofií; Korsičan je určitě schopným taktikem a respektovaným odborníkem, jenom se k Les Rouge et Noir nikdy nehodil. Montanier? "Od začátku nám říká, abychom se usmívali a brali trénink jako zábavu. Opravdu se snaží, aby atmosféra v týmu byla zase pozitivní. Každý den z něj srší dobrá nálada, což je pro nás obrovská změna. Je to super," prohlásil Sylvain Armand v září 2013. "Po dvou týdnech jsem se v kabině opět cítil pohodlně, nebál jsem se smát a mluvit o svých pocitech. Obrovská změna, opravdu."


obrázek
Sylvain Armand. Zdroj: planetepsg.com


Na hřišti pak Montanier - dle svědectví pana Leclaira - v první řadě reorganizoval tréninkový program. "Spolu se svým asistentem Michelem Troinem kladou velký důraz na krátké náběhy místo dlouhých sprintů," píše Leclair. "Snaží se vtisknout týmu hru založenou na držení míče, zlepšit defenzivní složku a zavést postupné útoky. Jean Makoun prohlásil, že pokud tento herní princip funguje, nebude on (coby štítový záložník) na trávníku vůbec vidět. Útoky zakládají střední obránci. Pod Antonettim nefungovala záloha, pod Montanierem je právě ta nejdůležitější řadou." Toto tvrzení koresponduje i s výsledky - jestliže prvním úkolem nového kouče bylo zlepšit obrannou fázi, pak je nutno konstatovat, že se to povedlo. Tým, který v poslední Antonettiho sezoně inkasoval 59 gólů (4. nejvyšší počet v lize), najednou zvládá bránit jako koherentní jednotka, a velká část obdržených branek je důsledkem spíše individuálních chyb než selhání systému.


Konec doby hájení

Situace v zákulisí se tedy postupem času uklidňuje - čímž přichází řada na další krok, a tím je výsledkový vzestup. Jakkoliv byl totiž Montanierův předchůdce kontroverzní postavou, jedno mu upřít nelze: ve svojí práci se opravdu vyznal. S výjimkou poslední sezony, kdy už byla atmosféra v klubu zkrátka až příliš jedovatá, totiž Antonettiho Rennes hrálo opravdu velice pohledný, sebevědomý fotbal, postoupilo do Evropské ligy (což by například letos bylo považováno za velký sukces, kdežto holohlavý kouč to při svých ambicích bral toliko jako splněný cíl, ne-li přímo pouze první část dlouhodobého plánu), a v říjnu 2010 dokonce na chvíli vyšplhalo na samý vrchol tabulky. Známý žurnalista Matt Spiro tehdy promptně připomněl, že bretaňští ("oblíbený klub Salmy Hayek") shlížejí na všechny soupeře poprvé po dlouhých 40 letech.

Něco takového zní v současnosti jako čirá utopie. Nikdo po Montanierovi nechce, aby napřesrok začal útočit na titul, anonymní nuda klidného středu tabulky však fanouškům, zmlsaným po třech prohraných pohárových finále a několika sezonách boje o Ligu mistrů, donekonečna stačit nebude. Sklonit se před PSG či Monakem je jedna věc, finišovat rok za Montpellierem, Bordeaux či Lille (které kvůli neuspokojivým výsledkům dokonce odvolává trenéra) však představuje zcela jiný, reálnější problém.

Na hřišti byla největším problémem Rennes často nesoustředěnost. Les Rouge et Noir vešli ve známost jako tým, který se umí vytáhnout proti jakémukoliv soupeři, dělá mu však potíže udržet formu déle než několik týdnů, či v nejlepším případě měsíců; pod Antonettim platilo, že jakmile se prohrály dva zápasy v řadě, sebevědomí v kabině kleslo na nulu a krize se automaticky začala prohlubovat. Montanierovi se tento nedostatek odstranit zatím nepodařilo. Hráči si zkrátka nevěří, chybí jim výraznější zarputilost, schopnost postavit se problémům čelem a prostě a jednoduše 'zabrat'. Korsičanova metoda biče se ukázala jako neefektivní, pozitivní filozofie jeho následovníka však také zatím nenachází výsledky.

Památný zápas v Paříži z listopadu 2012, kde Rennes ubránilo výhru 2:1 i přes vyloučení gólmana Benoita Costila (během závěrečných 38 minut musel jeho náhradník Cheick N'Diaye přežít 18 rohů, 23 (!) střel na bránu, tři nastřelené tyče a celých 57 doteků soupeře s míčem ve vápně), by jakýkoliv jiný tým pravděpodobně katapultoval do psychologické stratosféry. "Hráči předvedli hrdinský výkon, byli přímo fantastičtí. Tohle je obrovské vítězství pro celý náš klub, který bývá často kritizován za nedostatek charakteru," rozplýval se po finálním hvizdu šťastný Antonetti. V realitě však jeho svěřenci hned následující týden doma prohráli s Évianem, o čtrnáct dní později odevzdali před vlastními fanoušky bod Brestu a poté odjížděli s prázdnou z Nice. Frustraci příznivců lze v takovém případě docela dobře pochopit.


obrázek
Paul-Georges N'Tep. Zdroj: sport.fr


Ani Montanier není vůči takovým lapsům imunní. Letos například zcela ovládl lokální bitvy - z šesti derby proti Nantes, Guingampu a Lorientu vybojoval skvělých 14 bodů, ztratil pouze dvěma remízami a i v konečné tabulce dovedl svůj tým nad všechny tři zmíněné konkurenty, což jako úlitba tribunám určitě zafungovalo (zvláště pak drtivá výhra 3:0 v Lorientu). Jenže když po 35. kole hledělo Rennes se šesti zápasy bez prohry v zádech vstříc potenciálnímu (byť nepravděpodobnému) pohárovému finiši, následovala domácí prohra s Bastií.. potom prohra v Remeši.. a potom další neúspěch proti Lyonu a konec. V květnu nevstřelili Les Rouge et Noir ani gól a získali jediný bod.

Jenže jak přesvědčit tým, který si nevěří, aby začal sám sebe vnímat jako reálného konkurenta objektivně (potenciálně) stejně silným soupeřům? Montanier by možná mohl pro inspiraci zalétnout ke břehům Rhony - v modrobílých dresech tam totiž nastupuje klub, který letos do poslední chvíle bojovat o titul s devíti odchovanci v základu, a na 'zelené' straně pro změnu dokázali za uplynulé tři sezony nastřádat třetí nejvyšší počet prvoligových bodů v celé Francii. Příklady Lyonu a Saint-Étienne jsou zároveň mimořádně provokativní, protože nejde o nějaké nerealistické scénáře; doufat, že se Les Rouge et Noir mohou v brzké budoucnosti měřit s těmito dvěma kluby, je úplně něco jiného než modlit se v to, aby Pinault zítra otevřel svoji peněženku a v touze prohánět PSG skoupil půlku Bundesligy. Saint-Étienne a Rennes byly koneckonců před pěti lety na prakticky totožné startovní dráze - to až dnes jeden z nich bojuje o Ligu mistrů, kdežto druhý závistivě přežvykuje průměrnost uprostřed tabulky. Přitom Rennes má teoreticky ideální výchozí podmínky právě tyto dva kluby napodobit.

Antonetti si mohl na podzim 2010 stěžovat, že mu po odchodech Asamoaha Gyana, Ismaela Bangoury, Jimmyho Brianda a Moussy Sowa zbyl jediný útočník, zraněný Víctor Hugo Montaňo; stejně tak Montanier může žehrat na to, že v konkurenci Marseille nemohl udržet Romaina Alessandriniho, že stejně tak toto léto nejspíš neudrží podobně talentovaného Paula-Georgese N'Tepa, nebo že mátožný 'doklepávač' Ola Toivonen (jak letos v dubnu trefně podotkl sloupkař serveru Get Football News France Eric Devin) ve skutečnosti do jeho agresivního, bleskurychlého 4-3-3 s pohyblivou záložní trojicí a dvěma ostrými křídly vůbec nesedí. To jsou všechno validní argumenty, které je při hodnocení výsledků třeba brát v potaz. Skutečný základ renneských problémů však leží v hlavách.

"Mým cílem bylo celou dobu zajistit výsledkovou konzistenci napříč sezonami. To se nám povedlo. Jsme seriózní klub, který nedělá vlny," prohlásil v říjnu 2011 Pierre Dréossi. Jeho konzervativismus je pochopitelný; koneckonců generální manažer Rennes má v první řadě za úkol chránit Pinaultovu investici, a z tohoto hlediska je obezřetnost na prvním místě, ač to fanouškům může znít sebevíc nudně. Dréossi není paranoidní, pouze si uvědomuje, že se pohybuje v prostředí, kde dlouhodobá stabilita platí za nadstandardní luxus. Koneckonců, výše nastíněná analogie se Saint-Étienne se mohla ubírat i opačným směrem; kolem let 2009-2011 totiž na téže úrovni bylo i mladé a ambiciózní Toulouse. Které letos málem sestoupilo.


obrázek
Pierre Dréossi. Zdroj: mercato365.com


Na druhou stranu, 44 let čekání na trofej je opravdu hodně, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že ve Francii se každoročně hraje o dva poháry (a do Coupe de la Ligue vstupuje pouze 42 týmů). Montanier dokázal od svého příchodu uklidnit situaci a opět zažehnout optimismus uvnitř klubu, napřesrok ale už bude mít za úkol uspět i výsledkově. Podaří se mu vetknout svým hráčům tolik potřebnou sebedůvěru? Nedávno podepsal novou smlouvu do roku 2019, je tedy nasnadě, že s ním Ruello počítá a věří mu.

"S Philippem mluvíme každý den. Rozjeli jsme náročný projekt, který konečně dostává jasné kontury," prohlásil prezident při této příležitosti. "Ohledně prodloužení (Montanierova kontraktu) jsme čekali na konec sezony, a teď mohu hrdě oznámit, že je to oficiální. Letos se nám nedařilo úplně podle představ, já jsem ale s prací pana Montaniera a jeho týmu plně spokojen. Podepsáním této smlouvy se hlásím k plnění dlouhodobých závazků. V minulosti jsme často postrádali stabilitu, ve fotbale ale nemůžete být netrpělivý. Když jsem přebíral funkci prezidenta, zavázal jsem se vytvořit trvalou úspěšnou koncepci, a pojištění Philippových služeb je v tomto ohledu důležitým krokem. Absolutně nepochybuji o tom, že jeho mise v Rennes skončí úspěchem, stejně jako tomu bylo v každém klubu, který doposud trénoval."

Tolik slova muže, na jehož rozhodnutí osud šikovného kouče celý rok závisel. Teď už je vše jen na Montanierovi - u Les Rouge et Noir má vynikající pracovní podmínky, důvěru nadřízených, nesvazují jej nereálné cíle a navíc může čerpat z produktů vynikající lokální akademie. Další sezona v šedém průměru však může vše velmi rychle změnit. Ani v Rennes totiž nebudou trpěliví věčně.






Zdroje: getfootballnewsfrance.com, uefa.com, espnfc.com, backpagefootball.com, ligue1.com, frenchfootballweekly.com, lemonde.fr, footballradar.co.uk, leparisien.fr, lequipe.fr, transfermarkt.com

Autor: Dominik Zezula

Komentáře (59)

Přidat komentář
smazaný uživatel

Salma (do článku se pustím zítra)

Reagovat
smazaný uživatel

tak i článek supr

Reagovat
Pipo123

Paráda, poriadne som sa nasmial na výrokoch Antonettiho, niektoré hlášky boli super

Reagovat
smazaný uživatel

takýto tréneri sa mi páčia najviac...

u nás Paco, Pepe Mel v Betise, proste blázni, ktorí sa neschovávajú za frázy...

Reagovat
Pipo123

Já ich zasa moc nemusím, skôr mám rád kludasov čo hráčov ukludia počas zápasu aj po zápase. A vo francúzsku už duplom musí byť kľudas tréner, bo niekedy keď vidím 6 černochov ako splašene dokážu hrať tak by sa asi pod Antonettim zosypali

Reagovat
smazaný uživatel

tak keď je ten černoch afričan a obranca, tak vieš, že môžeš očakávať solídny cirkus

ak je ofenzívny tak je to rovnako splašený ale aspoň rýchly, technický a sebecký jedinec... alebo fenomén ako Kakuta

Reagovat
Pipo123

Kakuta mi neprišiel nič extra, minulú sezónu keď u nás hostoval v Laziu tak to nebola žiadna sláva, nedokázal prejst ani cez jednoho hráča. To u vás sa mu tak darí ?

Reagovat
smazaný uživatel

hej, na ľavom krídle úplne super, super centre, kľučky mu vychádzajú, dokonca sa aj vracia do obrany, niekedy supluje ľavého beka, ktorý vyklusáva pri polke

Reagovat
smazaný uživatel

ak náhodou u nás skončí Paco, chcel by som toho Antonettiho, veľa by sa nezmenilo, držanie lopty by ostalo, obrana by neexistovala, DM je zbytočný luxus, proste pre mňa ideálny tréner

asi ani on by nepocítil žiadnu zmenu 12-15 nových hráčov každú sezónu, pohodička

vlastne jednu by pocítil vo Vallecas je podpora trénera na veľmi vysokej úrovni

Reagovat
risk je zisk

Parada

Reagovat
smazaný uživatel

Domingo, keď už sa v nadpise spomínajú ošípané, taká súkromná otázočka: pred frajerkou si už jedol bravčové?

Reagovat
Pipo123

Domingo nemá frajerku, jeho heslo je "mrdat mrdat mrdat, opustiť"

Reagovat
smazaný uživatel

Ale má, minule sa mi zdôveril...

Reagovat
Pipo123

Ako sa to píše ? rock, drogy alkohol ? to je živote veĺkého slávneho Dominga

Reagovat
smazaný uživatel

Prestaň ho znevažovať, čo si opitý? Ja sa tu snažím nadviazať konverzáciu s Dominikom a Ty mi to tu kazíš...

Reagovat
Pipo123

Opitý som ale iba trošičku, domingo je iluminat, on ta sleduje, ale nie vždy odpíše

Reagovat
smazaný uživatel

už nepi

Reagovat
Pipo123

To je jediná vec ktorá mi robí v živote radosť, teda + občas Lazio kludne mi siahni na život, ale na chlast nie

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
Mrvinho

Reagovat
domingo

Ne, ja nejim maso)

Reagovat
smazaný uživatel

Aha.

Reagovat
Spalovač šancí

Stejně pořád nerozumím tomu, proč musí Rennes tolik prodávat ...

Reagovat
domingo

Nemusi prodavat proto, aby prezili, ale Ruello je tlaceny prodavat hrace v okamziku, kdy maji nejvyssi potencialni hodnotu. Je to ekonomicky opatreni, proste dlouhodobej chod firmy je v tomhle pripade nejdulezitejsi.

Reagovat
Talker

Mně to přijde dost nevýhodné a nerozumné prodávat hráče za 1-3 mega, případně pouštět zadarmo, což se u nich dost často děje. Samozřejmě, pokud seženou lepší za méně, tak je to logické, ale spíš mi přijde logičtější hledat maximální kvalitu/talent, ten rozvinout a pak ho případně prodat, pokud musí prodávat. Takhle mi to přijde tak, že nakupují/přivádějí z juniork kvantitu, kterou za rok-dva pustí a koupí znova další turnus a doufají, že tam bude nějaký Gian, MVilla nebo Mbia.

Přijde mi to jako trošku nesmyslný či riskantní business model, kdy investují do hromady hráčů, kteří jim to sice vrátí z dalšího přestupu, ale dost to ovlivňuje jejich výsledky.

Když vezmu Lyon, tak ten má momentálně v kádru Lacazetteho, Fekira Umtitiho a Gonalonse, kteří by dohromady mohli mít hodnotu třeba 60-70 mega. Což jsou veškeré příjmy Rennes z prodejů za poslední 4 roky, kdy se jim tam prostřídalo třeba 40 hráčů.

A ve chvíli, kdy by se dostali do LM, tak by najednou získali stejný prachy jako za 2 nejdražší přestupy ven.

Reagovat
domingo

Mas samozrejme pravdu, nicmene Pinault podle me takhle neuvazuje. Myslim si, ze pro nej neni dulezity pouze ackovy tym, ale cely klub jako takovy - cili vcetne stadionu, treninkovyho centra a akademie. Chce mit proste z Rennes stabilni ziskovou firmu, takze hrat rok co rok na 7. - 10. miste mu nevadi, pokud se ti mladi hraci toci furt dokola a je o ne zajem. Pro trenera je to samozrejme dost nelehka situace, vlastnik ale jede na jistotu - a cekat na to, az se z jistych tri mega stane potencialnich 20, je proste riziko. Tri mega jsou porad tri mega plus, pokud si toho hrace vychovas sam.

Taky mi pripada, ze za to dost muze M'Vila, kterej mohl na vrcholu sil klidne do Anglie za 15 mega, ale promeskali to a ted maji strach, ze se neco podobnyho bude opakovat. U Lyonu je rozdil v tom, ze Aulas je fakt sportovne ambiciozni a chce uspechy, zatimco Pinaultum (a Ruellovi) je nejaka LM v podstate u prdele. Ten klub je za soucasnejch okolnosti postavenej tak, aby byl spolehlive dlouhodobe v prumeru.

Reagovat
Spalovač šancí

Jenže to může být taky kontraproduktivní. Jednak z hlediska diváckého zájmu (ale přiznám, nevím, jak na tom je Rennes z hlediska divácké věrnosti), ale zejména z pohledu možných příchozích hráčů. Při dlouhodobě aplikovaném modelu nakup a urychleně přeprodej bude klesat motivace potenciálně kvalitních hráčů, aby do klubu směřovali. Čímž se bude snižovat i počet hráčů, které bude možno zpeněžit.

...

Systém průtokového ohřívače bych chápal, pokud by byl rozpočet posazen na úroveň klubů, které bojují o LM a nechtěl by jít do velkého rizika. Ale jak sám píšeš, Rennes se spíše drží u země, takže žádné riziko ohrožující stabilitu nehrozí. Proto mi dává rozhodně větší smysl jít do určitého rizika a podržet ty kvalitnější hráče dlouhodoběji. A že se u jednoho, dvou promešká pravý čas na přestup, bohatě vynahradí další.

...

Chybějící snaha růst a s tím související zahnívání v průměru je velmi nebezpečné. Docela mě překvapuje, že tak úspěšný businessman si to neuvědomuje a myslí, že ve fotbalu platí jiná ekonomická pravidla, když už kvůli nim rezignuje na sportovní aspekty. Ale co, jsou to jeho prachy.

Reagovat
domingo

Divackej zajem bude mizivej faktor, oni nemivaji plnej stadion a lidi tam jsou dost v klidu, coz Antonettiho, kterej prisel z Bastie, taky dost vytacelo.

A jo, je to zajimavej a podle me dost ojedinelej priklad. Proto o nem pisu

Dost velkou roli podle me hraje to, ze Rennes nikdy nebylo uspesnej klub, nikdy nehralo LM, nema zadnej titul (coz ma ve Francii kde kdo, tam se to toci fakt hodne a v cely historii byly v podstate jenom dve delsi obdobi silnejch hegemonu - ASSE v 70./80. letech a Lyon 2000-2008, potencialne to ma ted rozjety jeste PSG). Neni s cim porovnavat, neexistuje duvod Pinaultovi vycitat, ze dela krok zpatky.

Myslim, ze on sam neni uplne u vytrzeni z toho, ze Montanier hned v prvni sezone udelal poharovy finale. Podle me si celej klub tak nejak vnitrne uvedomuje, ze delat vyrazny sportovni uspechy neni jeho ukolem, a to nejspis taky prispiva k tomu nizkymu sebevedomi, o nemz pisu v clanku a ktery jim svazuje nohy pokazdy, kdyz maji neco velkyho na dosah.

Reagovat
domingo

Plus samozrejme nevime, v jak dlouhodobym horizontu Pinault premysli. Klub prevzal v roce 1998, do deseti let ho vytahl o patro vys, treba ma Montanier za ukol utocit na LM do dalsich tri sezon.. Nebylo by to nerealny.

Reagovat
domingo

Vem si treba to Toulouse - nedavno melo v jednom tymu Sissoka, Gignaca, mladyho Didota, Capoueho, Tabanoua, M'Bengueho. Vsechno novi talentovani hraci s potencialne vysokou cenou. Oni se ale rozhodli si je nechat a zkusit s nima udelat uspech, coz nevyslo (ve skutecnosti meli pod Casanovou dlouhodobe +- totozny vysledky jako tehdy Rennes).

Ted? Gignac odesel do Marseille pote, co ztratil formu. Sissoko a Capoue zmizeli asi o 3 prestupovy okna pozdeji, z ekonomickyho hlediska, takze samozrejme pod cenou. M'Bengue hraje v Rennes, Tabanou v ASSE, coz je prima konkurence.. no a Didot starne a je tam furt.

Ty kluby jsou si dlouhodobe dost podobny, takze nepochybuju o tom, ze tohle je pro Pinaulta primo hororovej scenar. Radsi to tam bude donekonecna tocit a zustavat uprostred tabulky, nez riskovat, ze ztrati potencialnich 50 mega a nakonec malem spadne.

Reagovat
Spalovač šancí

Jenže Toulouse asi je extrém z druhé stránky, že držel všechny a příliš dlouho.

...

Kdybych někdy měl klub, u kterého bych věděl, že nemá finančně na ty nejlepší a je to holt "jenom" na střed tabulky s tím, že jednou to bude lepší střed a podruhé horší střed, tak se snažím o stabilizaci kádru. Jednou ročně by to znamenalo obětovat jedno klíčového hráče, což sice neumožní bojovat o nejvyšší příčky, ale zabezpečí rozpočet a dává slušnou šanci dosáhnout na poháry. Což může být dodatečný zdroj příjmů.

...

V tomto směru se mi líbí např. cesta, kterou praktikuje v Německu Mainz a Gladbach, nebo ve Španělsku Athletic (byť u něho je tam i jiný aspekt)

Reagovat
Talker

Reagovat
stas87

V Mainzu je sportovy riaditel Heidel.On je dost schopny ale FSV neopusti.Ludia v Mainzu vedia co v nom maju.Dlho sa smiali,ze v obrane ma dedkov,co bola pravda.No lenze od tych dedkov vyssie hrali hraci,co su pre ostatne timy BL zaujimavy.Cize vzadu to mali poskladane na skusenych hracoch,ktori by v pripade problemov dodali tu skusenost a v tomto oproti konkurencii mali na vrch.Pospech,Diaz aj Noveski nemaju take mena,no ich vykony dlhdobo patrili minimalne do priemeru ligy.

Heidel je dost schopny v tom,ze vyciti potencial hraca z +-rovnakeho timu alebo z druholigoveho.Zalovil vo Fürthe(Geis,Brosinski,Müller..)a ani raz neolutoval.Nepustaju sa do ziadnych financnych dostihov s inym timom.Proste ponuknu istu ciastku a ak ju druhy tim akceptuje,hraca maju,Ak nie,tak nie.Ich najdrahsi hrac bol korejcan Ja-Cheol Koo,toho kupovali od Wolfsburgu za 5 mega.Ostatne prestupy boli takto-2 hraci za 2,8 mega a styria dalsi od 2 do 2,3 mega.Ked si pozrieme predajov tak su na tom takto:

Schürrle-8,5

Szalai-8

Zidan-6,5

Bance-5

Subotic-4,5

Müller-4,5

Fuchs-3,8

Polanski-3

Ked to zratame.dostaneme sa na slusnu sumicku.

Pred touto sezonou ale Mainz skusil zariskovat.Tuchel asi zrejme vytusil,ze ciele timu budu vyssi a tak si chcel dat pauzu.Novy trener Hjulmand z Nordsjaellandu dostal posily,ake este nikto pred nim nemal.Herne to nebola taka tragedia,no neefektivita stala ten tim cenne body.Hjulmand skoncil a Heidel sa vratil k osvedcenu modelu-trener z rezervy a trener co pozna ten klub zvnutra.Podobne vlastne prisli do klubu pred nim Klopp aj Tuchel.Schmidt myslim zacal v malom derby proti Frankfurtu a vyhral 2:0.Uspesna premiera a trenerom bude aj v dalsej sezone.

Skusil pred sezonou dotiahnut posily zo zahranicia.Prisiel Duricic z Benfiky,Jairo zo Sevilly,De Blasis z Asterasu..a asi to bola chyba.Dlho hrali o zachranu ale nakoniec sa v pohode zachranili,Nebojovali do posledneho kola.Uvidime ci budu opät lovit v cudzich vodach alebo daju prednost Nemecku.Asi tolko k situacii Mainzu.Budem rad,ak ma niekto doplni alebo pripadne vyvrati niektore veci.Fandim Werderu a tolko o Mainzu zasa neviem.

Reagovat
Talker

Tak já se nebavím o hráčích jako MVilla a Gian, za které dostali slušně zaplaceno, tam je to v pořádku. Ve chvíli, kdy mají obrat 40 mega a prodají za těch 10-15, tak je to pro ně skvělé.

Ale o tom, že rotují kádrem hráče, které prodají za 1-3 miliony. Navíc když do půlky z nich podobnou částku investují. Spíš mi jde o to, jestli by se neměl spíš ten kádr stabilizovat a nechávat si ty nejtalentovanější hráče, kteří mají potenciál dosáhnout té ceny 10 mega+.

I když ty to zminuješ taky v tom článku i ted v tom komentáři, no. Třeba teď přijde doba, kdy se to má stabilizovat a má se hledat ta cesta vzhůru - jak herně, tak finančně.

Reagovat
domingo

Ja se s tebou ani se Spalovacem nechci hadat, protoze s vama v zasade souhlasim

A prave proto mi prijde vrcholne zajimavy, jak to delaj Pinaulti. Zaprvy proto, ze jim to vychazi - respektive klub samotnej je se svym vyvojem evidentne spokojenej. Zadruhy pak proto, ze ten ekonomickej model vedeni podle myho nazoru negativne ovlivnuje sportovni pokrok klubu, coz je ostatne jedna z point toho clanku. A vlastne i pointa toho nadpisu, heh.

Reagovat
Talker

No vždyt, o tom je ten poslední odstavec, no, že vlastně máme hodně podobný názor...

Samozřejmě jde tak nějak o sázku na jistotu. Klub pravidelně něco málo vydělá nebo je na nule a jednou za pár let vydělá balík za Gyana, MVillu a podobně.

Na druhou stranu by člověk s 11 miliardami dolarů mohl zkusit hrát trošku risknatněji třeba když bude výjimečná generace, být třeba rok-dva lehce v mínusu (pár mega) a následně získat ne jednotky milionů, ale desítky na LM a následném prodeji několika hráčů. A ono při výjimečné generaci se to může vyšplhat klidně na zisk 100 mega (prodej 3 hráčů za dvacku + 2 roky LM).

I když ono by to namlsalo ty fanoušky (boj o titul a LM) a asi by nebyli nadšení, kdyby se pak vrátili do toho středu tabulky.

Reagovat
smazaný uživatel

za m'vilu prave vubec nevydelali... jejich mozna nejvetsi talent v historii sel za usmolenych 12 mega, navic prakticky jako vyvrhel

Reagovat
Talker

Tak on furt šel za nějakých 10-12 mega ten MVilla, ne? To není takový propad. Neřeknu, kdyby odešel za drobný nebo zadarmo, ale 10 mega je furt slušná cena. Na druhou stranu je otázka, kolik takových hráčů dokáže vyprodukovat ta jejich akademie nebo scouting. Ale co je v článku, tak mají pravidelně nějakého slušného hráče, který se dá prodat za dobrou sumu.

Ale stejně mi to přijde prostě jako plýtvání, zvlášť když si vezmu jiné kluby, které v přestupech každý rok protočí desítky mega - odborníci jsou v Portugalsku, i když Porto a Sporting jsou finančně úplně jinde a ten scouting je asi v jejich podání šíleně nákladný.

Ale třeba Lyon to dělá dobře, nechává si opory, neprodává a momentálně má Lacazetteho, který může jít za nějakých 30 mega, za rok na tom může být stejně Fekir. O něco níže Umtiti a Gonalons. A určitě jich bude více.

Případně to dělat po vzoru holandských klubů, které na tom budou finančně podobně jako Rennes - PSV prodalo letos Depaye, předloni Strootmana a Mertense, mají z toho 60 mega a jsou v klidu. Ajax každoročně prodá jednoho hráče za 10 mega+ za poslední dekádu s výjimkou 2 sezon (v jedné prodaji za 5 mega van der Vaarta a de Jonga za mega a půl, to si asi rvou vlasy ještě teď, že si nepočkali ).

Reagovat
domingo

Hm, my tady jeste dost podcenujeme jeden faktor - jim nevadi zbavovat se hracu, kteri ukazou, ze ten top potencial nemaji. Kdyz objevi novyho M'Vilu, tak si ho nechaj a streli pri prvni prilezitosti, kazdej rok ale kadrem protece dalsich 10 borcu jako Adrien Hunou nebo Zana Allee, kteri si dvakrat kopnou a jdou hned do haje. Proste ten rozdil mezi ackem a beckem je tam mnohem tenci nez kdekoliv jinde.

Reagovat
smazaný uživatel

Super clanek

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

na jednu stranu kdyz se kyda zabordeleny chlev, tak by to melo poradne litat... v tomhle ohledu nevim, jestli je montanier idealni volba, on je vyborny trener, ale motivator uplne neni jeho parketa

jinak co se tyce prestupove politiky rennes: podle me je pristup zvoleny spravne, ale selhava obecne spatny odhad vedeni; prave m'vila je podle me zarny priklad, ktery je sice uvedeny v clanku, ale chybi mi tam vetsi zdurazneni preslapu vedeni - od jiste doby bylo zcela evidentne, ze m'vila potrebuje posun nahoru, ze hrozi stagnace (ta prisla) a naslednej vykonnostni propad (ten prisel), takze misto aby prestupoval za tezke prachy jako hvezda ligy, tak ho podrzeli a nakonec odchazel za "almuznu" jako spraskanej pes... a podobnejch pripadu je tam vic, takovej alessandrini tez odchazel za hubicku, pricemz srovnatelne kvalitni hraci v anglii maj nalepku 20 mega a neexistuje, ze by sel k prime konkurenci zalevno

Reagovat
smazaný uživatel

a dalsi dobry priklad je treba jimmy briand

Reagovat
stas87

Ked uz si sa tu rozpisal..co za hraca je NSikulu z Evianu?Lakaju ho do Werderu,tak chcem vediet co od neho mozem cakat.Je schopny dat +-10 golov za sezonu?

Reagovat
smazaný uživatel

z evianu znam poradne jen wasse, ale nsikulu byl zrejme letos jejich nejlepsi hrot, nicmene moc bych ho podle evianu nehodnotil, to neni moc pratelske prostredi pro utocniky ale mohla byt to byt dobra posila za levny prachy, treba se vyjadri i domingo, ten urcite evian videl casteji

Reagovat
stas87

Vdaka.Vraj by mal byt zadarmo alebo za symbolicku ciastku.Zmluvu ma do 2018 ale do druhej ligy asi nechce.Z Evianu Werder chce aj Mensha,predpokadam ze tiez asi nebudes uplne vediet o koho ide.

Reagovat
smazaný uživatel

mensaha znam, protoze uz v L1 pusobi delsi dobu... jeden cas vypadal na hrace, co bude mit casem i na vetsi klub nez evian, ale sel dost rapidne dolu, to uplne nevim, jestli bude posila pripadne

Reagovat
stas87

Aha,no snad bude lepsi ako Caldirola. Mal zranenia ci to neustal v hlave?Jedneho africana uz na poste IV mame.Jedina vec-dokaze slusne rozohrat?Zalozi utok alebo je to hovado,co si to uhra predovsetkym pozicne a rozohravku prenecha partakovi?

Reagovat
domingo

Clarck je docela tuctovej utocnik, silnej, dobrej do brejku, univerzal (umi CF, SS i LW), ma solidni strelu, velkou vydrz, tah na branu.. Nevyhodou je, ze neni buhvijakej technik, i z kridla to spis sam potahne nez by centroval (coz moc neumi), mic mu casto odskakuje. Obcas pusobi dost splasenym dojmem, ma dobrej pohyb, ale casto fauluje atd.. Obrazek uz si udelas sam

Ja ho mam docela rad, je takovej dravej, dobre se na nej kouka. Ale jeste toho ma spoustu pred sebou. Treba takovy N'Koudou nebo Toure jsou (z tech +- typologicky i vekove podobnejch hracu) v tuhle chvili lepsi.

Reagovat
domingo

Jinak teda soudim asi z 5 zapasu, vesmes proti tymum, ktery povazuju za zajimavy a dival jsem se primarne kvuli nim, tak me ber s rezervou Zrovna Evian patri mezi muzstva, ktery me moc nebavi sledovat, protoze nehrajou nijak zajimave a proste bud jsou nahecovani a ve forme, nebo nejsou. Stejny to je treba i u Montpellieru.

Reagovat
stas87

Hm,takze skor silovy typ.Problem bude,ked predame aj Di Santa,v podstate sa nam tak rozbije utok z tejto sezony.Ako nahrada uz prisel Ujah z Kölnu.Takze by som to videl tak,ze Ujah nahradi Franca a Clarck nahradi Selkeho.

Skor ho asi budeme vyuzivat na vonkajsie zapasy.Tam mozme brejkovat kolko chceme.Doma je to take radoby drzanie lopty a kombinacia medzi IV,ZM a RV+LV. Potom pride nakop a dufame ze nase veze loptu udrzaju.Nepohladny futbal.

A ten Mensah?

Reagovat
Godwinson

Évian sestoupil

Reagovat
r.mrazik

super clanek

Reagovat
JozkokozleJ

Reagovat
smazaný uživatel

skvelej clanek, jeden z mala techhle dlouhejch, ktery me fakt zaujaly a chtel jsem je docist navzdory tomu, ze se o Ligue 1 nijak zvlast nezajimam.

jenom by me zajimalo, jestli je tohle fakt tak supr a promysleny, jak to zni. prijde mi, ze tenhle model (nebo tak, jak jsem ho pobral z tutoho clanku) moc nebere v potaz nejaky dalsi veci, ktery by se daly zohlednovat. treba to, ze pokud z toho klubu bude nejak dlouhodobejc salat absence ambici, asi se tam hraci nepohrnou, minimalne ne ty co velky ambice maji. taky nebudou moc popularni asi, na tom muzou tratit treba co se tyka sponzoru nebo navstev a cena toho klubu (tzn. v tomhle uhlu pohledu firmy) bude dlouhodobe spis klesat, ne?

nebo nevim, treba jsou to uz moc velky detaily.

Reagovat
smazaný uživatel

Fantázia článok, aj diskusia je obsahovo kvalitná a hodnotná

Reagovat
Kucka

Reagovat
smazaný uživatel

OT: dá se někde koupit nebo spíš existuje možnost sledovat L1 v nějaké dobré kvalitě? Fakt mne nebaví koukat se na to ze záznamu nebo na příšerném streamu...

Já jsem si takhle zaplatil NHL a největší spokojenost, ale na L1 jsem bohužel žádnou možnost nenašel

Díky za rady, jestli nějaké budou

Reagovat
Kucka

krasny cteni

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele