Útočením k porážce

Hannoveru ani poctivý výkon plný vůle a bojovnosti na body nestačil. Přestože nastoupil s defenzivní taktikou, nakonec se ukázalo, že příliš útočil. Za 21. kolem Bundesligy se ohlíží komentátor Eurosportu Michal Šíma.

Říká se, že k fotbalovému úspěchu stačí relativně málo. Dát více gólů než soupeř. Pro některé týmy ale uvedené rčení neplatí. Třeba Hannover, t. č. v tabulce poslední, přijel do Dortmundu s jasným plánem. Nikoliv dát více gólů, ale více jich nedostat. Ideálně to odehrát vzadu na nulu. Celý tým se zatáhl na vlastní polovině a urputně bránil. Taktika vesměs u diváků neoblíbená a u komentátorů kritizovaná. Tady ale naprosto oprávněná.

Šestadevadesátkám scházelo po posledních výsledcích sebevědomí, vždyť tým prohrál šest zápasů v řadě a pod vedením zkušeného Thomase Schaafa ještě nebodoval, ale scházely hlavně opory sestavy. Dlouhodobě je mimo tvůrce hry Hiroshi Kiyotake, v sobotu se k němu přidali stoper a kapitán Schulz, Sorg, Andreasen, Almeida... Dost na to, aby Hannover sáhl k určitému nouzovému režimu. A tím bylo právě soustředěné bránění.

Jenže i bránit se dá různě, někdy se štěstím, jindy bez snahy o kontry. Tentokrát ale Hannover zkusil vytěžit z minima ofenzivy maximum. Hráči zadních řad byli po celý zápas koncentrovaní, doplňovali se, téměř všude byli včas. Přestože proti nim hrál nejlepší útok Bundesligy, Borussii mnoho šancí nepovolili. Sami pak poctivě chodili do protiútoků, kdykoli se naskytla příležitost. Většinou se třemi předními hráči, přičemž zejména Bech a Karaman dělali, co mohli, nebáli se jít jeden na jednoho a alibismus jim byl naprosto cizí. Hlavně v závěru prvního poločasu si H96 vytvořil i kratší tlak.

Problémem obrany ale byly právě ty fáze hry, kdy tým útočil. Bech i Karaman měli spoustu práce v obraně a když obranný štít nebyl kompletní a hřiště se natáhlo, byla BVB daleko nebezpečnější. A právě to bylo nakonec sympatické, že se Hannover vrhal po tom minimu naděje na gól, i když si tím de facto podřezával vlastní větev. Přesně to rozhodlo i v 57. minutě, kdy v jednom z nadějnějších protiútoků Hannover ztratil míč, od Gündogana se balon dostal bleskově ke Mchitarjanovi a ten perfektně zakončil.

Budiž Hannoveru ke cti, že se závěr zápasu snažili žlutočerní zvládnout u rohového praporku a dohrávalo se v lehké nervozitě. Hannoverští záložníci toho hodně naběhali, dalo se tedy čekat, že jim v závěru budou scházet síly. Nestalo se, až do konce byl výsledek zápasu otevřený. Nad všemi vyčníval výkon Senegalce Salifa Saného. Naběhal 13 kilometrů (nejvíc ze všech), podnikl 94 intenzivních náběhů (nejvíc ze všech) a především vyhrál 20 osobních soubojů (nejvíc ze všech, další hráči za ním jich zaznamenali 11). Byl to on, kdo ještě v poslední minutě běžel dortmundským pro míč, aby mohli rychle rozehrát. V tom se naplno odrazila jeho morálka a touha zvrátit zápas, v němž Hannoveru nevěřil asi vůbec nikdo.

Hannover odehrál to, na co měl. Bez Kiyotakeho a sebevědomí, ale s obrovskou vůlí a disciplínou. Možná kdyby rezignoval i na to málo v ofenzivě, poctivé protiútoky, dočkal by se cenného bodu. Takto odjel z Dortmundu s prázdnou a stále poslední v tabulce, ale zanechal po sobě dojem manšaftu, který to nevzdává. Možná už příští týden s Augsburgem se Thomas Schaaf dočká první výhry v novém působišti.