Úspěch bundesligových nováčků

Aktuální sezóna je plná oslavných článků o premiérovém bundesligovém působení nováčka z Lipska, který si o víkendu zajistil účast ve skupině Ligy mistrů. Poněkud ve stínu červených býků se pohybuje druhý nováček, na jehož působení se podívá komentátor Eurosportu Radoslav Vagaský.

Do konce sezóny zbývá odehrát dvě kola a ve Freiburgu již dnes vědí, že předsezónní očekávání budou s jistotou výrazně překonána. Hlavním cílem skromného klubu z Bádensko-Württemberského studentského města byla záchrana. Sport-Club je přitom před závěrem ročníku pátý a ze všech konkurentů drží nejlepší karty na postup do Evropské ligy, čímž by zopakoval úspěšnou sezónu 2012/13 (tehdy 5. místo s 51 body). Svěřenci Christiana Streicha nenápadně a pravidelně sbírají body od prvních kol. V sestupové zóně se neocitli vůbec a od šestnáctého kola neopustili horní polovinu tabulky. Před domácím duelem s Ingolstadtem a rozlučkou se sezónou v mnichovské Allianz aréně má Freiburg úspěch plně ve svých rukou.

Po smolném pádu do 2. ligy v sezóně 2014/15, kdy v posledním kole završil svoje velice úspěšné působení na německé scéně Pavel Krmaš nešťastným vlastencem, se klub rozloučil s výraznými fotbalisty jako Bürki, Darida, Schmid, Mehmedi nebo Sorg a pro druhou ligu nijak výrazně neposiloval. I letní přestupové období po návratu mezi elitu nebylo o hvězdách, klub lovil mezi druholigisty, kde mimochodem objevili zajímavé tváře jako Haberer, Bulut nebo Söyüncü, který do té doby působil pouze v druhé nejvyšší turecké soutěži.

V čem tedy tkví úspěch malého bundesligového klubu? Odpověď je jednoznačná; v klubové filosofii, která se aktuálně zosobňuje v osobě trenéra Christiana Streicha. Mezi lety 1986 a 1991 se ve Freiburgu vystřídalo devět trenérů. Přes rošády cesta nevedla a v klubu změnili přístup. Od července 1991 měl manšaft pouze čtyři trenéry, a to se do této statistiky počítá i krátká půlroční epizoda Markuse Sorga, kterého nahradil 29. prosince 2011 právě Streich. Tomu se dostalo od klubu za poslední dekády již tradiční trpělivosti a důvěry. Takovou, jakou dostal během svého působení na lavičce Freiburgu třikrát Volker Finke. Vypadl do druhé ligy, přesto u týmu pokračoval. Christian Streich je z momentálně působících lodivodů v Bundeslize tím nejdéle sloužícím u jednoho týmu. Hráči tohoto impulzivního a charismatického trenéra následují a bezmezně mu věří. Jeho přístup je všemi spolupracovníky vychvalován a není divu, že i bývalí hráči s ním velice rádi a často zůstávají v kontaktu.

Freiburg si nehraje na větší klub, než je. Nezatěžuje trenéry a hráče nesmyslnými očekáváními. To přináší pozitivní energii na tribunách po jakémkoliv, byť malém a částečném úspěchu a též lehkost týmu na hřišti, jakou ukázali v nedělním souboji o Evropskou ligu s favoritem z Gelsenkirchenu. Schalke 04 doufajíc ve velký závěr, který by zachránil sezónu, podlehlo Sport-Clubu 0:2.

Na pátou pozici si v této chvíli dělá zálusk ještě osm mužstev. Freiburg je jedním z nich a lze konstatovat, že z oněch adeptů na evropskou jízdenku je zřejmě tím nepřekvapivějším. Vždyť podle stránek transfermarkt.de vstupoval do ligy s třetím nejméně hodnotným kádrem. Jeho letošní nováčkovský příběh je v závěsu jiného novice v lize, přesto si zaslouží velkou pozornost a uznání, a to bez ohledu na to, zda si v posledních dvou kolech vybojuje Evropu.