Těžký úděl trenéra Zinnbauera

Utkání Hamburku s Brémami bylo bojem o přežití. Typicky remízový zápas nakonec rozhodl "detail" v podobě šťastného střídání HSV. Za 12. kolem Bundesligy se ohlíží komentátor Eurosportu Michal Šíma.

Před zápasem HSV proti Werderu si fandové z obou znepřátelených táborů mohli najít důvody, proč vyhraje právě jejich tým. Pro Hamburk mluvila stabilizovaná sestava a domácí prostředí, pro Brémy zase bilance posledních vzájemných zápasů a fakt, že v minulém kole se Werderu poprvé podařilo udržet čisté konto. Rothosen příjemně překvapili aktivitou v začátku zápasu. Prvních deset minut hráči jezdili po trávníku jako motorové myši, neustále atakovali vápno a soupeře k ničemu nepustili.

Celkem ofenzivně laděná sestava měla ve svém centru van der Vaarta a na hrotu Lasoggu. Díky velké pohyblivosti záložníků se dařilo držet míč a jeho případnou ztrátu rychle napravovat. Zaujal především málo známý francouzský hráč Mohammed Gouaida, který byl z nich nejaktivnější. S přehledem zastínil jak Holtbyho, tak především N. Müllera, a zaplašil obavy z neúčasti M. Jansena. Aktivita vydržela Hamburku celý poločas, hra měla systém, nekazilo se moc přihrávek, hráči se dobře zajišťovali, celkově byl jejich přístup vynikající. Djourou s Westermannem neměli s bráněním problémy a měli spíš víc práce s vymýšlením rozehrávky a podporou útoku. Proč si vůbec Hamburk stojí tak špatně? Srovnání se sobotním výkonem Herthy nebo ještě spíše Kolína nad Rýnem vyznívalo jasně. Bundesligové hodiny by měly tikat bez problémů dál.

Druhý pohled je ale smutnější. Pouhé čtyři vstřelené góly za 11 kol je vyrovnaný rekord Eintrachtu Frankfurt ze sezony 1970/71. Že to znamenalo před zápasem devět bodů v tabulce je spíš zázrak. Nejméně gólů, nejhorší přesnost střelby (32 %), nejhorší poměr střel na góly (pouhá 4 %, jinými slovy je potřeba 25 střel na jediný gól! - nejlepší Frankfurt měl 18 %), druhé nejmenší procento proměnění velkých šancí (29 %, takže na gól jsou třeba tři "tutovky"), třetí nejmenší počet vytvořených šancí. Čísla tentokráte nelhala. Hlavně druhý poločas zvýraznil neschopnost Hamburku "něco si vypracovat".

První poločas mě bavil, bral jsem ho jako čekání na to, kdy to ve finální fázi útoku konečně vyjde. Během druhé půle jsem si ale postupně uvědomil, že to asi nevyjde nikdy, stále stejná a pořád méně produktivní hra začala trochu nudit.

Přitom co víc by papírově bylo potřeba? Na hrotu v soubojích silný Lasogga, jehož setrvání v týmu před sezonou bylo bráno jako obrovské plus. Výborný tvůrce hry z Holandska, kolem něj kreativní a mrštní Holtby s Müllerem, ambiciózní Gouaida, vždy k aktivní křídelní hře připravený Diekmaier, vzadu ostřílený a ve vzduchu silný Westermann (pamatuji, když hrával na kraji obrany, třeba v roce 2010 v sestavě s D. Jarolímem, jak dokázal svou aktivitou v posledních minutách zápasu burcovat spoluhráče). Ano, papírově to tak vypadá. Dnešní realita ale ukazuje trochu pootočený obraz. Holtby býval v Mohuči (a asi i v Schalke) lepší a rovněž N. Müller může na svá nejlepší léta v Mohuči zatím jen vzpomínat. Navíc Lasogga ve druhém poločase jako by trochu vypadl z rytmu. V Hamburku je určitě na čem stavět, některé aspekty hry by mu snad mohly závidět i lépe postavené týmy. Obvykle jde o hru ze stran, osobní souboje, obrana vlastního vzdušného prostoru. Ale celkový výstup v podobě šancí, gólů a bodů do tabulky schází.

O to důležitější byla výhra v Nordderby, kterou zařídil šťastným, ale logickým střídáním trenér Josef Zinnbauer. Nejprve poslal do hry Artjomse Rudněvse namísto Holtbyho, a v 81. minutě Ashtona Götze za Müllera. Už v 84. minutě to přineslo ovoce, když autové vhazování Götze podskočil Lukimya, chybu udělali i Wolf s Gebrem Selassiem a Rudněvs míč dotlačil do sítě. Za dalších pět minut pak bylo rozhodnuto úplně a posledním hráčem HSV, který se v akci dotkl míče, byl poslední střídající Tolgay Arslan (vyměnil van der Vaarta). Nicméně druhý gól ukázal v plné nahotě neschopnost Hamburku dát gól nějak normálně, jednoduše. V oné poslední minutě šli sami na brankáře Wolfa čtyři hráči Hamburku, Arslan měl dávat do prázdné brány, ale trefil tyč, od tyče míč putoval po brankové čáře, kde ho gólman mohl ještě zachytit. Jenže balón mu nakonec vyklouzl za čáru. Což dokumentuje zase zoufalost Brém. V zápase s přímým konkurentem udělat takovou chybu, jaká byla k vidění v 84. minutě, to se nesmí stávat. Tím spíše, že více těžkých zákroků musel v zápase vytáhnout domácí brankář Jaroslav Drobný.

Trenér Hamburku může být spokojený hned s několika věcmi. V první řadě s výsledkem. Dále s některými aspekty hry týmu, o nichž byla řeč. Určitě i s výkonem Gouaidy, který si řekl o zařazení do základu třeba na delší dobu. A v neposlední řadě i se svým střídáním. Bylo to v jeho případě poprvé, kdy mu náhradníci takto rozhodli zápas. Důležitou roli hráli náhradníci třeba i v bezbrankovém duelu s Bayernem, kde šlo ale pouze o udržení remízy. Tentokrát je ale Zinnbauer přímo tím, komu lze gratulovat k úspěšnému koučinku. Jestli to budou v konečném účtu pro Hamburk klíčové body nebo ne, to se dozvíme až na jaře.