Ruský zápisník V. aneb Princ Harry do toho praštil

"It’s coming home!" zní heslo, které si fanatičtí angličtí fanoušci vytvořili pro světový šampionát. Albion vyhlíží vysněný titul, k prvnímu vítězství ho však vinou otřesného zakončení všech ostatních hráčů musel dotáhnout Harry Kane - po opadnutí královské svatební horečky momentálně asi nejslavnější Harry na ostrovech. Tunisko dlouho vzdorovalo, nakonec ale po vzoru dalších severoafrických týmů padl v úplném závěru.

Ještě, než se pustíme do rozboru všech tří utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Ruského zápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) 25 faulů, 2 střely na branku. Toť prosím ta nejzajímavější statistika z první půle. Kvalita předváděné hry příznivce nadchnout rozhodně nemohla, však zajímavých momentů bylo k vidění skutečně poskrovnu. Spíše než výkony hráčů tak fanouškům tlak zvedal nepřesný sudí Joel Aguilar, ale o tom až později.

Nebál bych se tvrdit, že šlo doposud o ten nejméně zajímavý duel na šampionátu. Zdálo se, že vědomí předchozího zaváhání Německa oba týmy pořádně svazovalo, výhrou se mohly přiblížit postupu do dalších bojů a vyvinout pořádný tlak na úřadují mistry světa, ve výsledku to ovšem vedlo pouze k přehnané opatrnosti.

Nelze ale popřít fakt, že vítězství Švédska bylo resultátem veskrze zaslouženým. Ačkoliv toho svěřenci Janneho Andesona nepředvedli mnoho, v porovnání s jejich soky to stejně bylo mnohonásobně víc. V první půlhodince hry se Švédové možná až překvapivě často tlačili středem, kde ale moc volného prostoru nebylo - nicméně postupem času se korejský defenzivní val snažili čím dál častěji prolomit útoky po stranách, které vedly k daleko většímu nebezpečí. Pokud se totiž reprezentantům tří korunek něco dařilo opravdu velmi dobře, bylo to doplnění pokutového území - při centrech zvládali do velkého čtverce natlačit až čtyři fotbalisty, což je solidní základ k tomu, aby taková situace byla skutečně nebezpečná.

Do dalšího zápasu je však nutné, aby švédští útočníci zlepšili svou produktivitu. Nedá se příliš očekávat, že by si proti Německu či Mexiku vypracovali nějaký větší počet velkých šancí - a pokud se v nějaké objeví, je nutné, aby ji byli schopni proměnit. Velké rezervy v tomto ohledu zaznamenal především útočník Berg, který se už v první půli protlačil do dvou solidních šancí, proměnit je ale nedokázal. Především v té první si počínal až trestuhodně laxně, z malého vápna se totiž mýlit vyloženě nesmí.

2) Jižní Korea naproti tomu neukázala snad žádnou přednost. První půli strávil asijský celek snahou o rychlé kontry, těm bohužel k úspěchu chybělo skutečně mnoho. Křídelník Tottenhamu Son sice svou rychlostí zadákům Švédska dělal potíže, k jeho smůle jej spoluhráči ale často vůbec nedoplnili. A když už k soupeřově brance vyrazila početnější skupinka hráčů, přišla nějaká laciná chyba v přechodové fázi a žádný protiútok se nekonal.

Když pak následně Korejci museli dohánět manko, nezvládli vymyslet zhola nic. Jejich ofenzivní snažení se omezilo na přelévání hry ze strany na stranu, výrazněji zaměstnat defenzivní řadu Švédů ovšem vůbec nedokázali. V posledních pětadvaceti minutách v podstatě jen ubíhal čas, aniž by se dělo cokoliv zajímavého. Pravda, na samém konci si nakonec Korejci tu jednu kýženou možnost ke skórování vypracovali, ale to, jak s ní naložili, jen krásně dokumentuje celý jejich pondělní výkon. Nebál bych se tvrdit, že jsme po Saúdské Arábii viděli ten nejslabší výkon na šampionátu.

3) Další plusové body si každopádně připsal projekt videorozhodčího. Jednak se mu podařilo opravit chybný verdikt hlavního sudího, zároveň jinak nudnému a mdlému představení dodal po více než hodině hry pořádně na zajímavosti.

I zarytí odpůrci technologie musí uznat, že se tento projekt zatím prezentuje v pozitivním světle. Jistě, můžeme tady hudrovat nad tím, že ani první branka Španělska ze druhého dne šampionátu neměla být uznána a že fakt, že i přes přítomnost videorozhodčího tu a tam dojde k selhání, je skandální. Navzdory tomu osobně celou problematiku vidím v pozitivním světle. VAR samozřejmě všechna pochybení nevymýtí a ani by se to od něj nemělo čekat - k občasným přehmatům bude docházet i nadále. Jen jich bude výrazně méně, což by mělo být jen ku prospěchu kopané.

Ostatně hlavní rozhodčí pondělního utkání si své vystoupení za rámeček rozhodně nedá - po většinu času byl nepřesný, špatně posuzoval fauly, nenastavil žádný konzistentní metr udělování karet, přesto zápas hrubě neovlivnil - což by ještě před rokem neplatilo.

Samotný pokutový kop měl být schopen odpískat i bez výpomoci technologie, jenže v klíčovém momentě selhal a jasný faul přehlédl - naštěstí byl takřka okamžitě na svou chybu upozorněn a mohl ji napravit. Celý proces byl přitom jasný, rychlý a srozumitelný - zhlédnutí opakovaného záběru a změna rozhodnutí zabrala jen něco málo přes třicet vteřin, což je malá daň za to, že se žádný z týmů nemůže cítit ukřivděný.

(vs)





1) Favoriti to mají proti outsiderům obecně těžké. Když pohodlně vyhrají, diváci jen znuděně zívnou, protože je to přece povinnost. Pokud naopak zaváhají nebo se v jejich hře objevují nedostatky, okamžitě se na jejich hlavu snese nemilosrdná kritika.

To je případ i Belgie proti Panamě. Rudí ďáblové sice nakonec s přehledem ke třem bodům proti trpaslíkovi dokráčeli, minimálně v první půli měla ale jejich hry značné limity. A vlastně i v té druhé. Belgičané nastoupili i proti jednomu z nejslabších týmů na šampionátu ve svém klasickém rozestavení 3-4-2-1, kde zraněného Vincenta Kompanyho nahradil Boyata.

A když už trenér Martínez do hry nasadil tři stopery, chtěl, aby si pořádně zahráli. Alespoň tak to v první půli působilo, když si všichni zadáci neustále vyměňovali míč namísto rychlého a přímočarého přechodu do útoku.

Kdo se naopak do hry během první půle nedostal vůbec, byl Romelu Lukaku. Útočník United si sice svou reputaci vylepšil během dějství druhého, kdy dvakrát přesně zavěsil, jeho čísla z první půle jsou však opravdu alarmující: Lukaku se za první půli dostal k míči přesně sedmkrát. Méně dotyků s balonem už neměl žádný jiný hráč na trávníku. Ba naopak, i ten druhý nejhorší jich měl o sedm více.

To odráží celkově nepovedený belgický poločas - proti bojovnému protivníkovi působili pomalu, bez nápadu. Kevin De Bruyne se utápěl zbytečně hluboko v poli a ani jeho spoluhráčům se nedařilo dostat se dobře bránicím hráčům Panamy na kobylku.

2) Ať je to hřiště, klub nebo diskobar, vždycky se najde ňákej místní Fidel Escobar. Neboli někdo, kdo vám i přes vaši jasně vyšší papírovou kvalitu nedá v souboji (ať už o dívku, či o fotbalový míč) nedá nic zadarmo. I se svým spoluhráčem ze středu obrany Románem Torresem si většinu času počínali velmi dobře.

Stoperská dvojice z americké MLS samozřejmě nakonec dojela na to, že proti nim stojí hvězdy Premier League, minimálně v prvním poločase však předvedli sympatický výkon a svého nelehkého úkolu se zhostili se ctí.

Pochvalu naopak nezaslouží defenziva favorita. I přes jasný kvalitativní rozdíl mezi soupeři dokázala Panama párkrát zahrozit a třeba po situaci z druhého poločasu bylo vyrovnání opravdu blízko. Po velké panamské šanci na 1:1 sice Jan Vertonghen pěkně od plic zkritizoval Yannicka Carrasca, faktem ale je, že ani jeden z defenzivních plejerů neměl v situaci svědomí čisté. A nutno říci, že Anglie či jiný silnější než Panama by z podobných možností mohla pohodlně dát gól.

3) Když se trefí Dries Mertens, Belgie vyhraje. To není nadsázka nebo přehnané rčení, nýbrž čistá realita. Útočník Neapole skóroval až do včerejška ve 12 zápasech za Belgii - a pokaždé v duelu dokázal jeho národní tým zvítězit. Včera Mertens otevřel skóre a zápas dopadl dle očekávání.

Právě nejblyštivější belgické hvězdy jsou ty, které nakonec za zápas zaslouží největší pochvalu. Mertens se parádně trefil a zaznamenal další krásný gól šampionátu, Lukaku dvěma góly potvrdil pověst ostrostřelce a Eden Hazard byl nejspíše tím rozdílovým mužem na trávníku.

Při druhém gólu na sebe elegantně navázal až čtyři hráče Panamy a skvěle tak uvolnil cestu pro De Bruyna, který pak po průniku do vápna vyzval k brance Lukaka. Na poslední trefu pak kanonýrovi Manchesteru United sám nahrál. Belgičany může těšit fakt, že Hazard je evidentně ve formě.

Tím ale výčet pozitiv končí. K výhře nad Panamou sice vlivem naprosto diametrálního rozdílu v kvalitě obou mužstev Belgie doklopýtala, systémově ani takticky však s průběhem zápasu nemůže být Martínez spokojený. A proti silnějšímu protivníkovi by se takový výkon nemusel vyplatit.

(jp)





1) Angličané vypadali jako tým plný nezkušených vyjukaných juniorů, jímž ostatně s trochou nadsázky i jsou. Základní jedenáctka měla před utkáním na kontě dohromady 248 reprezentačních startů, což z nich dělá nejméně protřelý anglický tým na turnaji od MS 1962 v Chile. A to se ještě podívejte, kdo přišel na plac z lavičky - Marcus Rashford: 20 let, 19 zápasů za repre; Ruben Loftus-Cheek: 22 let, 4 zápasy; Eric Dier: 24 let, 26 zápasů. Tenhle kádr je přeci jenom víc než cokoli jiného týmem pro budoucnost.

A tak nějak to vypadalo i v úvodu zápasu s Tuniskem. Anglie na soupeře vlétla jako smečka hladových psů plných mládí, elánu. Ve stylu "hrr na ně" dokázala severoafrický celek brzo zamáčknout k jejich bráně, udivovala skvělým presinkem..., ale taky hrůzostrašným zakončením, které z onoho nadšení pro věc do jisté míry plyne. Hráči Albionu byli jako z divokých vajec a nedokázali udržet chladnou hlavu. Kdyby ano, mohlo to být po půlhodině 4:0 a sbohem.

Byl to ten stejný scénář dokola. Sterling svou aktivitou vybojoval míč ve vápně, ale Lingard sám před bránou střílel po zemi doprostřed, kde měl tuniský gólman nohu. Pak si oba své role vyměnili a Sterling taktéž sám dokonce před odkrytou svatyní div nezakopl o míč. S merunou si ve stoprocentních příležitostech neporadili ani opět Lingard, ani stoper Stones. Tolik zmatlaných tutovek stylem "míč mi překáží u nohy" jsem na úrovni typu mistrovství světa asi ještě neviděl.

Nezkušeným dojmem působil Albion občas i v zadních řadách, především Maguire s Walkerem ukázali jeden, dva momenty, které bychom na reprezentačním levelu neočekávali. Lehkovážnosti dal na frak hlavně druhý jmenovaný, jenž úplně zbytečně sejmul loktem Ben Youssefa a kromě udělené penalty by přísný sudí mohl docela dobře tahat i červenou kartu.

2) Southgate potřebuje ještě větší podporu z křídel, tvůrce hry uprostřed pole totiž Anglie prostě nemá. Tohle tvrzení se v desáté minutě zápasu zdálo liché, když fanoušci zrovna vstřebávali Hendersonovu brilantní kolmou přihrávku za obranu a o chvíli později i solidní střelu. Není to však rys, na který by si divák měl zvykat, což sám kapitán Liverpoolu potvrdil ve zbytku zápasu.

Je to navíc docela logické, v systému 3-1-4-2 je na jeho postu o dost větší důraz na defenzivu, než když třeba v Chelsea nebo belgické reprezentaci nastupují dva středoví hráči vedle sebe. Dele Alli potom v prvním poločase zanechal pozitivní dojem a do značné míry byl strůjcem onoho zběsilého začátku. Po pauze se ale ze hry absolutně vytratil. Na to, aby se staral o tvorbu hry, se navíc na můj vkus pohybuje až příliš vysoko.

Zpět ale ke křídlům. Protože ofenziva Angličanů je v Southgatově provedení dost centralizovaná - a i takoví Sterling s Lingardem se pohybují převážně uprostřed pole, je Albion poměrně závislý na výkonech křídelních obránců. Kieran Trippier předvedl solidní základ pro další zápasy, nechyboval a vytvořil šest palebných příležitostí. Deset pokusů o centr je taky slušná bilance, jen tři navíc nenašly cíl. Jeho protějšek na levé straně ale totožnou aktivitou nehýřil.

Ashley Young předvedl vlastně jen dva pozitivní momenty - gólový roh v první půli a centr na Lingarda taktéž před pauzou. Jinak ale postrádal zmiňovaný elán, chvílemi vypadal nejistě i při bránění a třeba zmršený balón na začátku druhého dějství patřil do kategorie úděsných. Nominace Dannyho Rose by tady rozhodně za přemýšlení stála.

S distribucí balónů by měl rozhodně víc vypomáhat Kyle Walker, který k tomu má dispozice i roli. Z pravého stopera má obvykle prostor míč vyvážet, rozdat jej do středu či na svého kolegu Trippiera, případně poslat centr do šestnáctky. V zápase s Tuniskem měl však špatný den, kromě liknavosti v obraně a zkratu ve vápně už ničím jiným nezaujal. Nepřipsal si jedinou klíčovou přihrávku a byl zastíněn i Harrym Maguirem na levé straně obranné trojice.

3) Tunisko nenastoupilo s nikterak sofistikovaným plánem, jakýkoli zisk by byl opravdu dílem štěstí a náhody. Dokonce by se dalo s přihlédnutím na úděsný začátek říct, že Tunisané nenastoupili vůbec. Váhali z rozehrávkou, nechávali se obrat o balóny a byli nepřesní až běda. Až postupem času jsme zjistili, že patří k jejich strategii za žádnou cenu míč neodkopávat nazdařbůh. Ve druhém dějství jim to ostatně vycházelo - musí se jim uznat, že technicky jsou na tom dobře i pod tlakem.

Pozitivem byla i přestávková reakce, kdy se absolutně změnil obraz hry. Rozháraná obrana "Orlů z Kartága" se pozoruhodně semkla a znegovala do té doby aktivní střed Angličanů. Trenér Nabíl Maalúl naordinoval svým svěřencům rozestavení podobné 6-2-2 - tedy v době, kdy nedrží míč. Nepřehlédnutelný zrzavý křídelník Ben Youssef byl na levé obraně mimořádně aktivní, dřel a byl symbolem tuniské odhodlanosti.

Outsider díky tomuhle kroku vymazal ze hry Dele Alliho s Jessem Lingardem a až teprve příchod Rubena Loftus-Cheeka přinesl do zápasu z pohledu Albionu svěží vítr. Jinak ale Tunisko bránilo precizně. Horší už je skutečnost, že to byl jediný jejich plán. Na ofenzivu totiž afričtí fotbalisté úplně rezignovali, omezili se na výpady Khazriho - kterého ostatní kolegové prakticky ani nepodporovali. Hra na náhodu znamenala jedinou střelu na branku, a to ještě z penalty.

(mu)