Rozhovor: Antonín Panenka

Antonín Panenka je mistrem Evropy z Jugoslávie, kde se v roce 1976 podílel na vítězství nezapomenutelně provedenou penaltou, která vstoupila do historie pod označením "Vršovický dloubák". Samozřejmě, že i na ni padla v našem rozhovoru řeč.

Eurofotbal.cz: Proběhl křest knihy Fotbal v drápech smrti, která pojednává o nekalých praktikách, které souvisejí s nejpopulárnějším sportem na světě. Setkal jste se někdy, třeba ještě během Vaší hráčské kariéry, s takovými nekalými praktikami?
ANTONÍN PANENKA: Člověk se těchto věcí nevyvaruje. Byly nějaké náznaky nebo požadavky z různých stran třeba o ovlivnění výsledku, nebo aby prostě člověk nebojoval tak, jak by měl. Ale já si myslím, že když skoro denně čteme v novinách nebo všech publikacích o tom, co se děje třeba v tom politickém světě, tak si pak člověk klade otázku: Proč by měl být fotbal jiný, než ta společnost? Bylo by to divné, kdyby fotbal byl čistý a v té společnosti se děly tyhle věci. Asi to patří k tomu koloběhu života.

Eurofotbal.cz: Spousta známých osobností píše svoje memoáry. Přemýšlel jste, že byste je napsal také?
ANTONÍN PANENKA: Tak kdysi, kdysi se vydala nějaká knížka, ale to už je strašně dlouho. Některé náznaky byly, respektive byl jsem oslovený, abych napsal pokračování. Ale nechtěl jsem do toho jít, protože si myslím, že dneska se s takovými knížkami roztrhnul pytel. Zvláště co se fotbalistů týče, protože v podstatě knížka byla vydána už i o klukách, kteří ještě pořádně ani nezahráli v lize. Takže mi to nepřipadá ideální, že bych s něčím takovým pokračoval. Měl jsem třeba nabídku jinou - napsat kuchařku, což je pro mě už takové zajímavější. Ale myslím si, že ten trh už je tak nasycený, že nemá cenu strkat hlavu do oprátky.

Eurofotbal.cz: Nemůžu se nezastavit u Panenkovského dloubáčku. Byl jste tenkrát už před finále mistrovství Evropy rozhodnutý o tom, že penaltu takhle provedete nebo to bylo spontánní rozhodnutí?
ANTONÍN PANENKA: Já jsem to měl už dva roky předtím natrénované. Denně jsem to trénoval, takže jsem věděl, že když půjdu na pokutový kop, že to takhle kopnu. To jsem věděl tři měsíce dopředu. Všichni to věděli, včetně trenérů, takže mi to nikdo ani nerozmlouval, protože věděli, že to umím.

Eurofotbal.cz: Vybavíte si, kolikrát jste během Vaší hráčské kariéry zahrával tímto způsobem penaltu?
ANTONÍN PANENKA: Nikdy jsem si žádnou statistiku nevedl, ale mám pocit, že jich bylo kolem třiceti.

Eurofotbal.cz: A kolikrát se Vám stalo, že brankář Váš úmysl přečetl?
ANTONÍN PANENKA: Stalo se mi to jenom jednou, ještě před mistrovstvím Evropy. To jsme hráli s Bohemkou přátelské utkání někde ve Vodňanech a tam brankář v podstatě zůstal stát. Ale jinak jsem všechny důležité proměnil. Na mistrovství Evropy, pak v kvalifikaci na mistrovství světa, v naší lize, v rakouské lize, na zájezdu v Jižní Americe ...

Eurofotbal.cz: Všichni Vás spojují s penaltami, ale kdybyste měl uvést nejoblíbenější gól ze hry, který by to byl?
ANTONÍN PANENKA: Tak na to je celkem jednoduchá odpověď. Takhle, já jsem se radoval stejně ze všech gólů. Ať byly hezký, ušmudlaný nebo jakékoliv. Prostě gól je gól - kvůli tomu člověk ten fotbal hraje. Ale je pravda, že jsou góly, které jsou hezčí. Jsou góly, které jsou důležitější a z toho vybrat jeden je samozřejmě těžké. Ale přeci jen bych jeden vyzvednul. To se mi podařilo v druhém roce působení v Rapidu Vídeň, kdy v posledním ligovém zápase Rapid potřeboval vyhrát s Innsbruckem. A kdyby vyhrál, tak by získal titul po 26 letech. Takže všichni byli hrozně natěšení a mě se v tom utkání podařilo dát gól, který byl velice podobný tomu, jaký dal později Karel Poborský na mistrovství Evropy 1996 proti Portugalsku. A nakonec pak ten můj gól v Rakousku vyhrál anketu "Gól třicetiletí", takže určitě stál za to.

Eurofotbal.cz: Jaké bylo tenkrát po příjezdu z Jugoslávie přivítání v Praze?
ANTONÍN PANENKA: Tak samozřejmě to bylo nádherné. My jsme ještě nikdy nic takového nezažili. Z letiště jsme jeli autobusem až na "Kulaťák" a celou cestu lemovali lidé, kteří tam byli dobrovolně a chtěli nás pozdravit a potěšit se s námi z toho vítězství. My jsme to dříve zažili jenom jako děti, když byla nějaká státní návštěva z NDR nebo z Ruska. Tak jsme tam jako děti vytvořili špalír, vlastně po celé dnešní Evropské třídě. A tam mávaly jenom samé babičky. Jinak to bylo na naši dobu opravdu nezvyklé, nové a krásné.

Eurofotbal.cz: A jak vzpomínáte na mistrovství světa ve Španělsku v roce 1982?
ANTONÍN PANENKA: Tak na to samozřejmě nemám nejlepší vzpomínky. Myslím si, že mužstvo bylo v té době velmi silné, ale bohužel tam byla řada faktorů, které narušily chod toho mužstva. A musím říct, že byla špatně zvolená i ta příprava těsně před mistrovstvím světa. A přesto musím říct, že chybělo málo k tomu, abychom porazili Francii a postoupili ze skupiny. Pak by bylo všechno jinak. Ale na druhou stranu vlastně vzpomínám docela rád, protože jsem byl jeden z mála, kteří dali gól na mistrovství světa. Respektive jsem tam dal dva. I když byly z penalt, jsem za ně rád.

Eurofotbal.cz: Po Pavlu Nedvědovi jste druhým Čechem, který získal ocenění Golden Foot. Co pro Vás takováto ocenění znamenají?
ANTONÍN PANENKA: Tak je to samozřejmě krásné. To bylo ocenění za to, že já jsem se vždycky, celý život, snažil hrát pro diváky, pro svoje potěšení, pro potěšení diváků, aby si pak měli v hospodě po zápase o čem vyprávět. Prostě jsem se vždycky snažil povznést fotbal někam výš, než jen na obyčejné kopání do míče. A tohle ocenění beru tak, že se mi to podařilo. Když jsem dostal státní vyznamenání a tuhle "Zlatou nohu", tak ten záměr, se kterým jsem asi přišel na svět, se mi podařil. Tak.

Eurofotbal.cz: Tenkrát jste určitě neměl nabídku jenom z Rapidu Vídeň. Víte, které další kluby o Vás měly zájem?
ANTONÍN PANENKA: Taková angažmá vyřizovala agentura Pragosport. A já jsem byl vlastně z České republiky třetí nebo čtvrtý hráč, který šel ven. Vím, že jsem měl nabídky ze Švédska, ze Španělska a z Belgie, ale později jsem si přečetl v nějakém časopise, že ředitel Pragosportu říkal, že největší zájem byl o mě. Ale nikdy jsem nedostal nějaký seznam, které kluby to byly a z jaké země.

Eurofotbal.cz: Je tedy pravda, že Vás jinam nenechali vycestovat kvůli tehdejšímu režimu?
ANTONÍN PANENKA: Ano, to tenkrát bylo zakázané. Ale pod tím tlakem toho mistrovství Evropy a zájmu našich hráčů se rozhodli, že umožní odejít do zahraničí, ale nebylo to jen tak. Tam byly dva základní body, které určovaly, jestli ten hráč může jít do zahraničí nebo ne. Jednak to byl věk, kdy ten hráč musel mít minimálně 32 let, a pak musel hrát minimálně padesátkrát za národní mužstvo. To byly ty první podmínky. Postupem času se to trošičku ubíralo, takže pak už mohli jít i další hráči.

Eurofotbal.cz: Čistě teoreticky, kdybyste si tenkrát mohl vybrat, která liga si myslíte, že by Vám nejvíce seděla?
ANTONÍN PANENKA: Já jsem si moc vybírat nemohl. Nemyslím to tím, že bych nebyl puštěný, ale ve dvaatřiceti letech jít někam do zahraničí, do nějaké německé, anglické, španělské ligy ... to bych byl sebevrah. Navíc ten můj herní styl, kdy jsem nebyl bojovný, nebyl jsem rychlý, hlavu jsem neměl ... Vybrat nějakou ligu, kde bych se uplatnil, bylo těžké. Navíc jsem tam nechtěl být půl roku, rok a jít zase zpátky domů. Doufal jsem, že tam alespoň dva tři roky vydržím. Takže jsem zvolil to Rakousko, protože mi připadalo, vzhledem k mému věku a hernímu stylu, že bych se tam mohl uchytit a hrát. Tady v podstatě už ve třiceti letech jsem v Bohemce nedostal ani kopačky, protože už jsem nebyl perspektivní. Všichni hráči kolem třicítky už pomalu končili kariéru a my jsme teprve šli někam do světa ukazovat, že umíme hrát fotbal. Tady to bylo hrozně těžké.

Eurofotbal.cz: A v současné době, kterou ligu považujete za nejkvalitnější?
ANTONÍN PANENKA: Myslím, že ten názor mají asi všichni lidi. Prostě je to anglická, španělská a německá.

Eurofotbal.cz: A jak vidíte šance českého týmu na letošním EURU?
ANTONÍN PANENKA: To je jednoduché. Skupina není zrovna nejlehčí, ale pokud chceme uspět, tak musíme sehrát všechny zápasy dobře a soupeře nějakým způsobem porazit. Myslím si, že pokud se nám podaří postoupit ze skupiny, budou naši fanouškové uchlácholeni. Pokud ne, tak to bude propadák.

Eurofotbal.cz: Považujete za dobrý nápad rozšíření z šestnácti na čtyřiadvacet týmů?
ANTONÍN PANENKA: Takhle, fotbal je komerční záležitost a UEFA dělá všechno pro to, aby získala co nejvíce prostředků k podpoření těch svazů, takže je to asi normální vývoj. Když jsme hráli na mistrovství Evropy finále, tak tam byla čtyři mužstva - čtyři zápasy. Když si spočítáme, kolik diváků tam přišlo ... to jsou jednoduché počty. Tady vydělají strašné peníze tím, kolik diváků přijde, dále jsou tu televizní práva ... A kdyby bylo méně mužstev, tak by to nebylo tak atraktivní, samozřejmě.

Eurofotbal.cz: A co soudíte o nápadu rozprostřít za čtyři roky EURO do několika států?
ANTONÍN PANENKA: Nevím, já si myslím, že se teprve ukáže, jestli je to dobrá myšlenka nebo není. Sám si myslím, že to není dobré. Možná ještě pokud to vezmou dva státy, které spolu sousedí, aby to nebyly příliš velké přesuny. Nevím, jak by se řešilo, kdyby mělo zájem Španělsko a Švédsko a Bulharsko.