Ronald Koeman - kanonýr mezi obránci

Statistiky a fotbal - to šlo dohromady odjakživa. Fotbaloví statistici a kronikáři se vyžívají ve sčítání zápasů, gólů, výpočtech průměrné návštěvnosti atd. Jejich počty mnohdy bývají složité, ne vždy a ne u každého totiž lze spolehlivě nalézt všechny údaje. Avšak jeden hráč jim musel doslova dělat radost. Ronald Koeman se do historie fotbalu zapsal věru nesmazatelně a jen těžko překonatelně. Stal se nejlépe střílejícím obráncem v dějinách. Posuďte sami: za svou kariéru nastřílel neskutečných 252 gólů. Na obránce slušná bilance, co říkáte?

Ronald Koeman se narodil 21. března roku 1963 v holandském městečku Zaandam, v rodině fotbalisty. Otec Martin Koeman válel v 60. letech za Groningen, dokonce jednou oblékl i oranžový reprezentační dres. Nebylo tedy náhodou, že oba synové Ronald i Erwin svůj život rovněž zasvětili kulatému míči. Ronaldův bratr Erwin je od slavnějšího sourozence starší o půl druhého roku, a jeho hra se od té Ronalda výrazně lišila. Již od mládí totiž nastupoval na pozici záložníka, přičemž se vyznačoval především štíhlou postavou, rychlostí a hrou levou nohou. Erwin nejlepší léta prožil v belgickém Mechelenu, s nímž v roce 1988 dokonce vyhrál Pohár vítězů pohárů. Naopak "baculatý" Ronald byl stoper a proslul svou silnou pravačkou. Stovky útočníku si lámaly zuby na nevídané síle nohou zrzavého cvalíka, který všechny udivoval již od prvního tréninku. Bylo mu něco kolem deseti, když spolu s bráchou Erwinem poprvé přišli na trénink žáčků Groningenu. Okamžitě zaujali a v týmu zůstali. Ronald se brzy stal oporou a takřka rok od roku stoupal věkovými kategoriemi klubu, až v roce 1980 konečně nakoukl do "A" týmu. Celé mládí prožil s bratrem v Groningenu, při své premiéře však stál proti němu. Erwin byl zrovna na hostování v PSV Eindhoven, a tak hrál tzv. proti svým... Brzy se však vrátil, mohl tedy vzniknout dokonalý rodinný podnik. "Novináři si dělali legraci a místo FC Groningen psali FC Koeman," smál se o mnoho let později, již slavný Ronald Koeman v narážce na to, že tehdejšímu mužstvu šéfoval z trenérské lavičky otec Martin.

V týmu Groningenu Ronald strávil tři roky, v nichž klub hrál klidný střed tabulky. Hvězda mladého stopera však stoupala stále rychleji. Ve své druhé sezóně nasázel ve 32 zápasech 15 gólů, o rok později to bylo 33 zápasů a 14 gólů. Tým neměl lepšího střelce, než svého teprve dvacetiletého stopera... Takového talentu si brzy museli všimnout velké kluby. A taky, že ano. Psal se rok 1983, když Koeman podepsal slavnému Ajaxu Amsterdam, snu každého Holanďana. A s Ajaxem to byla jiná káva. V Amsterdamu se Koeman poprvé sešel s legendárními spoluhráči Marco Van Bastenem a Frankem Rijkaardem, kteří jej později doprovázeli na slavné cestě a evropský trůn. Avšak nepředbíhejme...

Tým talentovaných mladíků brzy získal holandský titul, následně pak i pohár. O Koemanovi už věděla celá Evropa, jeho přímé kopy se staly atrakcí diváků. "Při jeho trestňácích se nikomu nechtělo do zdi, to bylo na zabití a každý se tomu vyhýbal. Na druhou stranu, když míč nezblokovala zeď, neměl brankář proti ráně šanci," vzpomíná Jozef Chovanec, Koemanův pozdější spoluhráč z Eindhovenu. A měl pravdu. Neskutečná, až nadpozemská, síla Koemanových ran bývala přirovnávána ke kopnutí koně. Koeman se trefoval z přímých kopů, penalt i po naběhnutí do šestnáctky soupeře. Jeho umění mu záviděli všichni. Uměl něco, co ovládá málokdo, totiž vypálit přesně a zároveň tvrdě. V Ajaxu se trefoval v průměru co dva a půl zápasu, všiml si jej i reprezentační kouč Kees Rijvers, který z něj udělal základní kámen sestavy Oranjes. Po třech letech v Ajaxu se Koeman stěhoval do Eindhovenu, kde o něj moc stál nový trenér Guus Hiddink. Za trenérovu důvěru se Koeman odvděčil stylově: hned ve své první sezóně v lize nasázel neuvěřitelných 16 gólů ve 34 zápasech. To dává průměr takřka 0,5 gólu na zápas. Který útočník by to nebral...? Z tehdejšího Eindhovenu se během pár let stal doslova dream team. Neporazitelný PSV kosil soupeře, třikrát za sebou vyhrál nizozemskou ligu, dvakrát Nizozemský pohár a k tomu ještě Pohár mistrů evropských zemí. Koeman byl přitom naprosto nepostradatelný, jako vůdce a nejlepší hráč táhnul Eindhoven. Hiddink z něj udělal libera, Koeman tedy mohl naplno využít a ukázat své mimořádné kvality a možnosti. Nejprve suverénně zastavil soupeřova útočníka, poté poslal míč krásným a přesným pasem takových čtyřicet metrů dopředu, a sám se hnal vpřed, kde dostával sklepnutý míč, který svou proslulou pumelicí uklidil do brány. To byl obvyklý scénář hry PSV...

Vraťme se však zpět k legendárnímu tažení Eindhovenu za ušatým pohárem pro vítěze Poháru mistrů, které se navždy zapsalo do dějin holandské kopané. Našlapaný kádr kouče Hiddinka postupně vyřadil Galatasaray Istanbul, Rapid Vídeň, Bordeaux i slavný Real Madrid. Finálovým soupeřem byla Benfica Lisabon, favoritem utkání však byli Holanďané. A není se čemu divit, tak silný tým země tulipánů dlouho neviděla. V bráně kouzlil penaltový čaroděj Hans van Breukelen, před ním vládnul Koeman, jehož doplňovala dánská jednotka Nielsen, Heintze, Lerby, Arnesem, po křídle utíkal řízný kapitán Eric Gerets, v útoku řádil Wim Kieft. Samotné finále s Benfikou mnoho pohledného fotbalu nenabídlo. Oba týmy byly zřetelně nervózní, nikdo nechtěl udělat chybu. Po bezbrankových sto dvaceti minutách musely o vítězi rozhodnout pokutové kopy. Koeman zahrával hned tu první a samozřejmě proměnil. Benfice se stala osudnou šestá série, kdy neproměnil Veloso, naopak Janssen za PSV se nemýlil. Nejslavnější a nejprestižnější evropská klubová trofej se tedy mohla poprvé, a zatím také naposledy, stěhovat do Eindhovenu. Z hráčů se stali hrdinové a trenér Hiddink nastartoval svou bohatou a veleúspěšnou dráhu. Výjimečnou sezónu Eindhovenu podtrhoval triumf v lize i Nizozemském poháru, vrcholem všeho pak byl triumf Holandska na evropském šampionátu, který se ten rok konal v Německu.

Výběr slavného kouče Rinuse Michelse byl horkým favoritem již před zahájením turnaje. Vždyť který tým se mohl pochlubit jmény jako Van Basten, Gullit, Rijkaard, Koeman, či Kieft? Tulipány v základní skupině sice nejprve podlehly Sovětskému svazu 0:1, od dalšího zápasu však nastartovaly vítězné tažení, když hattrickem Van Bastena sestřelily Linekerovu Anglii 3:1. Postup si oranjes zajistili po výhře 1:0 nad Irskem (jedinou trefou rozhodoval Kieft). Semifinálovým soupeřem byli domácí Němci, kteří se pyšnili mimořádně kvalitním výběrem. Jména jako Brehme, Matthäus, Völler, nebo Klinsmann jistě netřeba představovat... Ani zarputilí Němci hnáni plným stadionem v Hamburku však na Koemana a spol. nestačili. Lothar Matthäus sice svůj tým poslal do vedení, avšak proměněná penalta Ronalda Koemana a další gól Van Bastena (dvě minuty před koncem) rozhodly o postupu tulipánů. Zbýval už jen jediný krůček a Holandsko se dočká první velké trofeje. Nepovedlo se to přitom ani výjimečné generaci Cruyffově a Neeskensově... Vyprodaný Olympijský stadion v Berlíně přihlížel finálové bitvě mezi Holandskem a Sovětským svazem. Mužstvo věhlasného Valerije Lobanovského se opíralo především o umění Igora Bělanova, který měl v zápase poměřit síly s nizozemskou hvězdou Van Bastenem. Ze souboje nakonec vyšel vítězně Van Basten, který v zápase zaznamenal jeden z nejkrásnějších gólů století, a to když se úchvatně položil do polovysokého centru ze strany a krásnou křížnou střelou napříč pokutovým územím zvýšil na 2:0 (první gól dal Gullit). Stejným výsledkem zápas už i skončil, a tak se mohli radovat Nizozemci. Van Breukelen, Ronald Koeman, Rijkaard, van Tiggelen, van Aerle, Erwin Koeman, Mühren, Wouters, Vanenburg, Gullit a van Basten - to byla jedenáctka, na níž v Holandsku nikdy nezapomenou...

Ronald Koeman, který na turnaji nastupoval ve stoperské dvojici s Frankem Rijkaardem, završil vítězný rok vskutku stylově. Triumf po boku bratra Erwina mu pomohl k druhému vítězství v anketě o nejlepšího hráče země (první získal o rok dříve). A to považte, že je řeč o stoperovi. Koeman předčil i ofenzivní hvězdy Van Bastena s Gullitem, kteří v té době přitom sbírali Zlaté míče jako na běžícím pásu... "Připadal jsem si, jako bych procházel zlatým deštěm," říkal Koeman po úžasném ročníku, kdy se stal mistrem Evropy a získal Pohár mistrů, ligový titul, Nizozemský pohár i zmíněnou trofej pro nejlepšího hráče země. Během tří let v Eindhovenu pak nastřílel úctyhodných 51 gólů. To udává průměr 17 branek na sezónu. Jen rozený střelec Kieft se trefil víckrát...

PSV Eindhoven sice tehdy bezpochyby patřil na špici evropských velkoklubů, ovšem kvality Koemana si říkaly o ještě lepší mužstvo. V létě roku 1989 o geniálního stopera projevila zájem katalánská Barcelona, přestup byl brzy zpečetěn. Španělská liga v té době byla jasně pod nadvládou madridského Realu, který za mistrovskými tituly táhnul skvělý Mexičan Hugo Sánchez. S příchodem nového trenéra Johana Cruyffa do Barcelony se však karta zcela obrátila. První ročník Koemanova a také Cruyffova působení na Nou Campu sice ještě opět ovládl Real, od následující sezóny (1990/1991) však otěže převzala Barca. Cruyff, který si při svém příchodu do týmu přivedl hráče jako Stoičkov, Laudrup, Koeman, či Guardiola naprosto změnil fotbalovou mapu Španělska. Místo Realu začala vítězit Barcelona. Ta navíc hrála krásný fotbal, nebylo proto divu, že celá Evropa básnila o umění zázračného Holanďana, který Nou Camp pobláznil již jako hráč v sedmdesátých letech. "Vrátil jsi nám tvář, děkujeme, králi Johane," to byl transparent na hlavní tribuně stotisícového stánku Katalánců, když blaugranas po delší době opět ukořistili španělský titul. Na Koemanovy schopnosti blahodárně zapůsobilo široké hřiště Nou Campu, kde mohl naplno uplatnit své mimořádné umění přenášení míče, křížné pasy i smrtící dělové rány pravačkou.

Z anabáze v Barceloně se pro Koemana stal doslova zlatý důl. Mužstvo ze druhého největšího města Španělska totiž prvním titulem nastartovalo zlatou jízdu, během níž domácí ligu vyhrálo ještě třikrát (celkem tedy čtyřikrát za sebou), jednou Španělský pohár, třikrát španělský Superpohár, Ligu mistrů a jednou dokonce i evropský Superpohár. Působivost barcelonských triumfů navíc ještě umocňovala překrásná atraktivní hra, kterou mužstvo drtilo soupeře. Ročník 1991/1992 se navždy zapsal do kronik Barcelony, a to proto, že Barca poprvé ve své historii vyhrála Ligu mistrů či dříve Pohár mistrů. Finálovým soupeřem tehdy byla italská Sampdoria Janov, v jejímž dresu zářilo útočné duo Roberto Mancini - Gianluca Vialli. Proslulý stadion Wembley v Londýně byl svědkem velkého dramatu. Po devadesáti minutách vítěz znám nebyl. Dokonce ani střelec gólu znám nebyl, neboť se hrálo, stejně jako u triumfu PSV v roce 1988, bez branek. Do prodloužení nastoupily oba celky již značně vysíleny, nastavených třicet minut bylo bráno spíše jako čekání na penalty. Nicméně na penalty nakonec nedošlo. Zabránila tomu situace ze 111 minuty utkání. Právě v té minutě totiž Barca zahrávala přímý volný kop. Asi by nebylo třeba pokračovat, ale přece jen: míč si staví hráč s číslem 4, Ronald Koeman. Vzdálenost je přímo ideální, asi tak pětadvacet metrů od brány janovského Pagliucy. Devětadvacetiletý baculatý zrzek s červeným nosem si pečlivě měří krok, dává si dost velký rozběh. Pak se přímočaře rozběhne, práskne do míče, a ten plynule zapadne k levé tyči. Pagliuca neměl nárok. Byl konec. Prokletí bylo zlomeno. Barca byla na trůnu. "Koemanova petarda otevřela sejf," napsal další den deník Independent. Žádný Katalánec nikdy nezapomene...

Potvrzením triumfu Barcy byl zisk evropského Superpoháru, který navázal na španělskou ligu, superpohár a Ligu mistrů. Čtyři trofeje během jediného roku, to byl balzám na duše příznivců modročervených.

Ještě větší síly Barcelona nabyla s příchodem báječného brazilského střelce Romária, který hned ve své první sezóně s třiceti góly získal korunu krále střelců, když překonal dokonce i Koemana... Dominance Barcelony byla absolutní. Real Madrid nikdy nezapomene na tu potupu, když odjížděl z Nou Campu ponížen 0:5. K proslulé devastaci Bílého baletu přispěl také Koeman, který krásně zavěsil, jak jinak než z přímého kopu. Čtyři roky patřila La Liga katalánskému velkoklubu. Další potvrzení kvality mohlo Barcu potkat ve finále Ligy mistrů v roce 1994, tehdy však nad síly Cruyffova výběru byl italský AC Milán, který po fenomenálním výkonu soupeře zostudil debaklem 4:0. A to přitom Barca byla podle mnohých ještě silnější než před dvěma lety, kdy soutěž vyhrála. Posuďte sami: Zubizarreta, Ferrer, Guardiola, Koeman, Nadal, Bakero, Sergi, Amor, Beguiristain, Stoičkov, Romário. To je panečku síla...

Ač se to zdá neuvěřitelné, je přesto nutno konstatovat jeden možná překvapivý fakt: i Ronald Koeman je jen člověk, což se projevilo v jeho postupné ztrátě rychlosti. Jak roky ubíhaly, Koeman samozřejmě stárnul, jeho start na míč byl čím dál pomalejší, a to k žádným rychlíkům nepatřil ani zamlada. Proto si v pozdějších letech často pomáhal fauly, když nedokázal stíhat mladé a hbité útočníky soupeřů. V létě roku 1995 Barca Koemanovi neprodloužila smlouvu, legendární zrzek si musel hledat nové angažmá. Našel ho v rodném Nizozemsku, kde na dva roky podepsal Feyenoordu Rotterdam. Můžeme tedy konstatovat, že během své kariéry prošel všemi třemi nejslavnějšími holandskými kluby. Nejpovedenější bylo samozřejmě působení v Eindhovenu. V největším přístavu Evropy, Rotterdamu, však nakonec Koeman ukončil kariéru. Bylo mu třicet čtyři.

Když před pár lety na sto tisíc fanoušků hlasovalo o jedenáctce století klubu FC Barcelona, Koeman v obraně samozřejmě nesměl chybět. Není se čemu divit, historie fotbalu mnoho pozoruhodnějších hráčů neviděla... Za svou kariéru Koeman nastoupil celkem k 745 mistrovský zápasům, v nichž nastřílel pro obránce rekordních 252 gólů. Z toho 193 jich padlo v nizozemské a španělské lize, zbytek jsou pohárové trefy. Zajímavé je, že jmenovaných ligových zásahů má na svém kontě víc, než třeba jeho reprezentační spoluhráč, věhlasný útočník Ruud Gullit. V reprezentačním dresu pak Koeman nastoupil celkem k 78 zápasům a dal 14 gólů. No řekněte, který útočník by ta čísla nebral...?

Fotbal o něj však nepřišel nadlouho. Vždyť jen pár týdnů po ukončení hráčské kariéry byl jmenován asistentem Guuse Hiddinka u reprezentace Holandska. Hiddink si svého bývalého svěřence vybral jako pomocníka pro mistrovství světa 1998 ve Francii, stejně jako Franka Rijaarda a Johana Neeskense, další dvě legendy holandského fotbalu. Po turnaji však Koeman, ostatně stejně jako Hiddink, skončil. Hiddink se ujal Realu Madrid, Koeman dostal nabídku dělat asistenta Louisi van Gaalovi v Barceloně. První zkušeností Koemana, jakožto hlavního trenéra, bylo působení u holandského celku Vitesse Arnhem na sklonku tisíciletí. U týmu však pobyl jen rok, po němž se stěhoval do Ajaxu. V metropoli země mlýnů a sýrů setrval déle, přesněji řečeno čtyři roky. A bylo to úspěšné období, Ajax získal dva mistrovské tituly a jeden pohár, což rozhodně není špatná bilance. V roce 2005 po nadějném kouči zatoužila Benfica Lisabon, kde Koeman nahradil Itala Giovanniho Trapattoniho, který klub rok předtím dovedl k titulu. To se však nepodařilo Terminátorovi (známá přezdívka z doby hráčské kariéry) Koemanovi, Benfica získala "jen" portugalský Superpohár. Dalším působištěm byl milovaný Eindhoven, kde měl Koeman za úkol obhájit titul, který se ve městě Phillipsu stal takřka samozřejmostí za minulého veleúspěšného působení Guuse Hiddinka. To se nakonec povedlo, Koeman slavil úspěch. Na trenérských lavičkách se přitom vídal s bratrem Erwinem, který ten rok vedl Feyenoord... Následující sezóna pak byla velkou výzvou, Koeman podepsal ambiciózní španělské Valencii. Avšak trpce zklamal, sklidil kritiku fanoušků i vlastních hráčů a musel se poroučet. Krk mu nezachránila ani skvělá pověst, ani výhra v Copa del Rey, tedy španělském královském poháru. Momentálně již pětačtyřicetiletý Koeman, který mimochodem s manželkou Bartinou má tři děti, působí u mexického klubu Deportivo Guadalajara. Uvidíme, jak se mu povede, recept na vítězství rozhodně zná...

Úspěchy: Jako hráč: mistr Evropy (1988), 2x vítěz Poháru mistrů evropských zemí resp. Ligy mistrů (1988, 1992), 4x mistr Španělska (1991, 92, 93, 94), 4x mistr Nizozemska (1985, 87, 88, 89), vítěz Evropského superpoháru (1992), vítěz Španělského poháru (1990), 3x vítěz Nizozemského poháru (1986, 88, 89), 3x vítěz Španělského superpoháru (1992, 93, 95), 2x nejlepší fotbalista Nizozemska (1987, 88), 6. nejlepší fotbalista Nizozemska 20. století podle IFFHS, nejlepší střelec mezi obránci v historii fotbalu.
Jako trenér: 3x mistr Nizozemska (2002, 04, 07), vítěz Španělského poháru (2008), vítěz Nizozemského poháru (2002), vítěz portugalského Superpoháru (2006).