Premier League - souhrn 35. kola

Góly: 3. Pablo Zabaleta, 10. Sergio Agüero, 36. Martín Demichelis - 16. Graham Dorrans

Dvě sezony zpátky se Citizens odmítali v boji o titul vzdát, dokud Sergio Agüero památným způsobem prvenství uzmul rivalům z červené části Manchesteru; a bojovný duch bleděmodré neopouští ani letos. V duelu se zachraňujícím se West Bromwichem dnes argentinský kontingent ManCity rozhodl ještě během první půle...

Stačilo by pouhých 16 minut - potom mohlo utkání klidně skončit a o moc by diváci nepřišli. Ba Citizens by si ještě mohli tím hlasitěji pískat, neboť se v průběhu druhé půle museli strachovat o na nosítkách odnášeného Davida Silvu. Jeho poraněný kotník nyní nedá spát jak Manuelu Pellegrinimu, tak kouči španělského nároďáku Vincentu del Bosquemu...

Střílet ostrými se na Etihad Stadium nicméně začalo už po třech minutách, když se netradičně hlavou prosadil první z argentinských mušketýrů ve službách Citizens, Pablo Zabaleta. Na startu celé gólové akce stála nedobře nasměrovaná osvobozující hlavička Ridgewella - a právě stěží prvoligový přístup k bránění hru Albionu charakterizoval po celou úvodní část.

Také Agüerova branka z desáté minuty totiž těžila z nedůslednosti protivníka - tentokrát odpal nevyšel Amalfitanovi a k dokonalosti měla poměrně daleko rovněž poziční hra brankáře Fostera. Takhle tedy Manchester City 144 soutěžní brankou v sezoně stanovil nový anglický rekord, který dosud držela vyhlášená Busbyho sestava z roku 1957.

West Bromwich na každý pád v Manchesteru neodstartoval vůbec dobře a příliš na tom nezměnil ani Dorransem exkluzivně završený brejk z 16. minuty, který pramenil z mizerně rozehrané standardní situace na půlce WBA. Naopak Citizens zabralo pouze dalších 20 minut, než se vrátili do dvougólového vedení - první argentinský trojlístek střelců v dějinách Premier League zkompletoval Demíchelis, když na zadní tyči zužitkoval Kompanyho prodloužení rohového kopu z dílny Nasriho.

Druhý poločas se už pak pro ManCity odehrával v poklidném tempu a stres se doopravdy dostavil jedině po 68 minutách, když se na zem po na pohled nevinném zákroku Amalfitana skácel Silva. Jednoho pevného člena základu přitom ve zbytku duelu ztratili také Baggies, když dokonce museli po vyčerpání všech střídání a zranění Ridgewella dohrávat v deseti. Citizens už se ale přesto k žádné další významné šanci nepropracovali.

Góly: 28. Leighton Baines (pen.), 43. Kevin Mirallas

Manchester United definitivně přišel o šanci zúčastnit se příštího ročníku Ligy mistrů, naopak Everton ji opět přiživil a vrátil se pouhý bod za Arsenal. Ještě před rokem by si nad takovým souvětím kdekdo ťukal na čelo, dnes je to realita, která málokoho překvapí. Davidu Moyesovi výlet zpátky na Goodison Park jednoduše vůbec nevyšel; což je tak nějak příznačné...

Ačkoliv manažer ManUtd po skončení utkání popsal výkon vlastních svěřenců v první půli (překvapivě) jako "dobrý", ne-li dominantní (do dvou hloupých chyb údajně Red Devils průběh úvodní části "kontrolovali"), taková slova jen pramálo odpovídají skutečnému dění na hřišti. A i kdyby snad částečně odpovídaly, pořád platilo, že minimálně dva muže - Naismithe a Colemana - pod kontrolou hosté neměli ani v nejmenším.

Právě prvně jmenovaný se pak po vlastní střele dožadoval penalty po domnělém protivníkově zásahu rukou v pokutovém území, aby posléze po sklepnutí od Lukakua v záklonu uspěchal zakončení z vynikající pozice.

Zrovna Belgičan se pak jistým dílem zasloužil o domácí vedení, když ve 27. minutě přinutil Phila Jonese k podklouznutí ve vlastní šestnáctce. Tam už potom mladý zadák předvedl opravdu nesmyslný a okatý "ruční blok", takže s Bainesem na penaltě nebylo dál moc co řešit. Levý bek Evertonu si přízemní ranou doprostřed brány jedině udržel stoprocentní ligovou bilanci na puntíku.

Stejně tak druhá branka, příchozí ještě ve 43. minutě, byla vpravdě dílem "génia". Tentokrát se hrubice dopustil nezkušený obránce Büttner, jenž příšerným způsobem zaspal při vystavování ofsajdové pasti a místo toho pustil do úniku Mirallase, který si nedělal velkou hlavu ani z těžkého úhlu a trefil se krásně na vzdálenější tyč. Náběh šikovného Belgičana přitom včas nespatřil nikdo jiný než vždy nebezpečný Coleman.

Druhý poločas už byl akorát výkladní skříní Moyesova pokračujícího trápení. United si už sice zvládli vytvořit nějaké za zmínku stojící šance, avšak zároveň bylo dost dobře znát, že Moyes na lavičce čím dál víc propadá panice. V 61. minutě takto nahradil stopera Evanse útočníkem Hernandézem, aby očividně zmátl samotné své svěřence. Po 70 minutách hry pak měl Manchester skoro dvakrát větší počet úspěšných přihrávek než soupeř (který si dnes dokonce užíval balonu na kopačkách nejméně času v celé ligové sezoně), přesto mu z toho ani zdaleka nezapršelo.

Jediným pozitivním článkem sestavy Manchesteru United dnes nečekaně nebyl slabý Rooney, nýbrž spíše Mata, který zrovna svého zklamávajícího kolegu v 87. minutě vysílal do první a poslední vyložené šance hostů. Howard si ovšem ani tehdy čisté konto vzít nenechal, jakkoliv Rooney technicky cílil do brankářova protipohybu.

V dobré příležitosti záhy selhal také Smalling, když ani nedokázal svůj hlavičkovaný projektil stlačit mezi tři tyče, přičemž o něco dříve nedokázal další svůj volej zkrotit Naismith na opačném konci hřiště. Tam už ale nakonec další branka potřeba nebyla; ManUtd dnes totiž postrádalo potřebné odhodlání - a zřejmě i adekvátní kvalitu na lavičce, kam (k tomu všemu) v průběhu druhého dějství z řad příznivců Evertonu směřovaly posměšné pokřiky jako "Moyesy, Moyesy, zamávej nám".

Góly: 31. Aaron Ramsey, 45. Lukas Podolski, 54. Lukas Podolski

Nácvik na finále FA Cupu vyzněl zcela jednoznačně ve prospěch favorizovaného Arsenalu. Ten přitom ani dnes neměl výhodu domácího prostředí, ovšem své udělaly ligové návraty Özila s Ramseym do základní sestavy. Především velšský záložník se vrátil snad v ještě lepší formě, než v jaké dříve kvůli zranění odpadl - dnes se zpříma zasadil o dvě ze tří branek Gunners.

Úvod druhého nedělního klání byl bohužel poznamenán nepříznivými přírodními podmínkami, když se načas přerušovalo kvůli příliš silnému větru a poletujícím reklamním panelům. Pozdější Özilův pád už ale samotným větrnem způsoben nebyl. Německý záložník proti Hullu skóroval v prosinci a dnes teoreticky mohl zavěsit znovu, kdyby rozhodčí vyslyšel jeho volání po penaltě po letmém šprajcu Elmohammadyho.

Jinak se už na KC Stadium rodily spíše poloviční šance - Szczesného na jedné straně donutil jít na zem Jelavić, aby na opačném konci hřiště podobnou mincí oplácel Podolski. Až po půlhodině hry se Arsenal nadechl k produkci svého trademarku a hned skrze jednu z mála běhavých akcí dosavadního úseku kráčel do vedení. Vše načal a de facto umožnil Özilův diagonální náběh i precizní přihrávka na osu hřiště; tam už pak narychlo kombinující Cazorla s Ramseym neměli s tvorbou úvodní branky moc obtíží.

Tigers následně mohli odpovědět, to ne že ne. Livermore dokonce po přiběhnutí z druhé vlny při zemi z ničeho nic nastřelil tyčku. Mimoto už ale Gunners do poločasu pozlobily akorát dva nebezpečnější centry z pravé strany. Naopak Kanonýři se rozhodli ještě leccos stvrdit další parádní přímočarou akcí na samém sklonku úvodní části. Tentokrát stál na startu bleskurychlého protiútoku Artetův lehce kontroverzní (ale zřejmě opravdu čistý) obranný zákrok, aby vše završily Giroudův centr, Ramseyho sklepnutí a Podolského kontrolovaný finiš.

Po přestávce se Arsenal příliš nerozpakoval a okamžitě se jal příznivý výstup duelu orazítkovat. Opět u toho přitom bylo duo Ramsey-Podolski, když si prvně jmenovaný již patrně myslel, že skóroval, ovšem vinou Harperova reflexivního vytrčení pravé nohy přeci jen musel síť rozvlnit až vhodně postavený Podolski. Tak se stalo už v 54. minutě, a tak hosté měli doopravdy moře času na pošetření sil na důležitější střetnutí.

Ve zbytku tohoto měření sil se pak spíš jen v poklidu dohrávalo, až to domácí brankář Harper s relaxem (a couváním) trochu přehnal, nechal se zaskočit Giroudem a francouzský forvard vzápětí ve skluzu namísto do prázdné klece zamířil pouze do břevna.

Stav tedy zůstal v poloze 3:0, což fanouškům Arsenalu navozuje poněkud nepříjemné asociace - také před třemi lety a zpackaným vrcholem domácího poháru totiž Gunners na jaře druhého finalistu z Birminghamu porazili tímto poměrem.

Góly: 54. Gary Hooper, 77. Robert Snodgrass - 4. Raheem Sterling, 11. Luis Suárez, 62. Raheem Sterling

Liverpool s velkými problémy porazil Norwich a udělal velký krok k titulu. Rekordním jedenáctým vítězstvím v řadě si tři kola před koncem udělal luxusní pozici - Reds stačí získat 7 bodů z 9 a titul bude jejich - a to ještě jen za předpokladu, že Man City vyhraje všech pět svých zbylých zápasů. Norwich naopak první z kritických čtyř existenčních zápasů s anglickými velikány nezvládl a řítí se do druholigové propasti.

Hrdinou prvního ze čtyř rozhodujících zápasů Liverpoolu se stal mladičký Raheem Sterling, který na jaře i přes pouhých devatenáct let regulérně spolu s dalšími ofenzivními hvězdami Reds táhne tým k vysněnému titulu. Dnes se pod vítězství 3:2 podepsal dvěma góly a jednou asistencí.

Skóre otevřel sám už po třech minutách hry, kdy před vápnem Norwiche převzal přihrávku Coutinha a překrásnou ranou k tyči nedal Ruddymu pražádnou šanci. Když na tabuli svítila minuta číslo 11, zařídil rychlonohý křídelník druhý gól pro kata Canaries Luise Suáreze, jenž po dokonalém pasu šajtlí musel jen nastavit nohu a zvýšit na 2:0.

Výhra se ovšem nerodila snadno, pojišťující třetí branku v první půli Liverpool nevstřelil a na začátku druhého dějství toho mohl litovat. Centr z pravé strany vyrazil Mignolet jen do hlavy Škrtela a odražený balón dorazil do prázdné sítě Gary Hooper. Dvougólové vedení ale vrátil šťastnou tečovanou střelou opět Sterling.

Po druhém mladíkově zásahu si patrně Norwich uvědomil, že mu zatraceně teče do bot a na několik minut favorita doslova zavřel u jeho vápna. Vytěžil z toho výbornou Snodgrassovu ránu, kterou musel Mignolet vyškrabávat u bližší tyče. Další zajímavě vyhlížející pokusy Redmonda a Martina skončily těsně mimo prostor tří tyčí.

Kontaktního gólu se domácí dočkali čtvrt hodiny před konce, kdy na Olssonův centr naskočil Robert Snodgrass, jenž hlavou snížil na 2:3. Definitivní pohromu pro hosty málem dokonal Ricky van Wolfswinkel. Akci, kterou svou chybou zahájil Glen Johnson, zakončil centr do šestnáctky, kde právě holandský útočník vystoupal nejvýše, ale byl odmítnutý výborným zákrokem Mignoleta.

Tento moment se nakonec ukázal jako klíčový. Závěr zápasu už Liverpool pohlídal, posledních šest, sedm minut se kromě jedné velké šance Lucase prakticky nehrál fotbal, jen se nakopávalo či zdržovalo a Reds dovedli duel k povinnému vítězství. Chelsea díky tomu unikli na rozdíl pěti bodů a k titulu mají nejblíže za poslední dlouhá léta. Norwich naopak udělal další malý krůček k sestupu.

Góly: 12. Samuel Eto'o - 18. Connor Wickham, 81. Fabio Borini (pen.)

Utkání na Stamford Bridge bylo dnes jedním slovem obrovské. Sunderland šokoval Chelsea a na její půdě ji porazil 2:1. José Mourinho tak přišel nejen o 77zápasovou šňůru domácí ligové neporazitelnosti, ale s největší pravděpodobností také o šanci na titul. Z penalty navíc k dokonání symboličnosti rozhodl kmenový hráč Liverpoolu Fabio Borini.

Na góly se na Stamford Bridge nemuselo čekat dlouho, už první šance Chelsea skončila v bráně, když Willianův centr propadl až k Samuelu Eto’ovi, který se nemýlil. Vedení ale domácím nevydrželo dlouho, jelikož už za šest minut neudržel Schwarzer střelu Alonsa a Connor Wickham doklepl míč do branky. Přerušil tak neprůstřelnost Chelsea na svém hřišti po 840 minutách.

Chelsea strádala především proto, že byla v ofenzivní fázi příšerně statická. Do očí bijící byla situace z 28. minuty, kdy Oscar stál asi 5 vteřin na hranici vápna, přičemž tři až čtyři hráči stáli prakticky bez pohybu v pokutovém území. Výsledkem byl pokus o narážečku s jedním z nich, který pochopitelně díky obležení obránců Sunderlandu nevyšel.

Po půlhodině hry měl dobrou příležitost z přímého kopu za vápnem Oscar, ale Mannone jeho nepříliš dobře umístěnou ránu skryl do rukavic. Italský gólman dobře zakročil i za chvíli, když na břevno vyrazil razantní hlavičku Ivanoviće. Chvíli před tím sice kapituloval po ráně Terryho, ale gól nebyl uznán pro údajný faul Matiće.

Další sporné situace nastaly v závěru poločasu, kdy se Chelsea dožadovala dvou pokutových kopů. Nejprve poté, co Alonso zahrál ve vápně rukou, podruhé, když Ramirese sestřelil tělem vracející se Larsson. V obou případech však zůstala píšťalka Mikea Deana němá. Chvíli nato však mohli domácí sudímu děkovat, když další nepochopitelný exces Ramirese neviděl a labilní záložník unikl jasné červené kartě.

Do druhé půle vstoupila Chelsea s jasným cílem strhnout výhru na svou stranu, což málem zařídil druhým gólem Eto’o, ale tentokrát po přihrávce Williana mířil těsně vedle. Velikánskou šanci měl taky střídající Demba Ba, kterému nabil rovněž aktivní Willian, ale ani Senegalec Blues z krize nevytrhl.

Deset minut před koncem pak dostali domácí nečekaný úder přímo do vazu. Jindy bezchybný César Azpilicueta v klíčovém okamžiku podklouzl a dovolil Jozymu Altidorovi uhánět na branku. Ve snaze zabránit mu v šanci však skluzem lehce kontaktoval i jeho nohu a Mike Dean v rozporu s nastoleným trendem ukázal na puntík. Penaltu proměnil Fabio Borini a Sunderland šel na Stamford Bridge do vedení.

Chelsea v závěru už prakticky nepůjčila Sunderlandu míč, ale do vyložené gólové šance se nedostala. Hlavou hrozil jen kapitán Terry, jehož pokus Mannone bez potíží lapil. Ten mimochodem udělal podle dat BBC v utkání 14 zákroků, což je nejvíce v Premier League od sezóny 2003/04.

Půlku nastaveného času pak Mackems prostřídali či pozdržovali a Blues museli zkousnout zatraceně hořkou pilulku v podobě první domácí ligové porážky v sezóně, která je navíc s největší pravděpodobností bude stát šanci na zisk titulu.

Góly: 51. Peter Whittingham (pen.) - 45+3. Marko Arnautović (pen.)

Cardiff bod po bodu spřádá naději na setrvání v Premier League. Dnes přivítal doma Stoke City a po dvou penaltách si oba soupeři odvezli jeden. Otázku, zda bude bod Velšanům stačit k záchraně v konečném účtování, se dovíme až po osmatřicátém kole. Klíčové bude patrně příští kolo, v němž zajíždí svěřenci Ole Gunnara Solskjaera do Sunderlandu.

Bluebirds spustili od začátku zápasu nátlakovou hru, z níž mohl vytěžit více Jurdan Mutch, který jen nechal zaskvět Begoviće. Domácí nicméně málem nachytal na švestkách Odemwingie, který ale po pasu Irelanda pálil rovněž jen do brankáře. Více práce měl ale přeci jen gólman Stoke City, který ještě do poločasu musel řešit přímý kop Whittinghama dalším skvělým zákrokem.

Přesto šli do vedení právě hosté. Odemwingie už byl ve vápně prakticky bezradný, když do něj zezadu strčil Kim a pískala se penalta. Tu s přehledem proměnil Arnautović, který Cardiffu uštědřil ukázkový gól do šatny.

Jenže pět minut po přestávce bylo vyrovnáno a opět díky pokutovému kopu. Campbell zaškobrtl ve vápně o nohu N’Zonziho a k exekuci se postavil Whittingham. Vedl si stejně jako před ním jeho soupeř a stav byl 1:1.

S nárůstem sebevědomí pro domácí rostly i jejich šance na druhý gól a vlastně jen kombinace Begovićových reflexů, tyčky a praporku čárového zachránila Stoke před Campbellovým, potažmo později Mutchovým direktem.

Jak aktivně se hrnuli dopředu, tak často nicméně nechávali hráči Cardiffu otevřená zadní vrátka a do práce se musel dát opět i Marshall, který odmítl jak Odemwingieho, tak Assaidiho. Při ráně Walterse muselo skotského brankáře zachránit dokonce břevno.

Góly: 23. Shola Ameobi - 45+1. Wilfried Bony, 90+2. Wilfried Bony (pen.)

Newcastle United byl sice povětšinou utkání lepším týmem, ale nakonec na domácím stadionu odevzdal všechny tři body Swansea City. Hrdinou utkání se stal bývalý útočník pražské Sparty Bony Wilfried. První gól sice vstřelili domácí, ale dvě branky Bonyho rozhodly.

Swansea začala aktivněji, když se po chybě domácí obrany ke střele dostal Jonjo Shelvey. Ten však přihrávky od Routledge nevyužil a obrana Strak si s jeho střelou poradila. Aktivní Shelvey se do zakončení dostal ještě po uplynutí desáté minuty, ale jeho hlavičku zablokoval pozorný Tioté. Z následného rohového kopu nedokázala bránu domácího Newcastlu nijak ohrozit. V dresu Strak si skvělý zákrok připsal obránce Fabrizio Coloccini.

Prvním problémem Newcastlu se stalo zranění útočníka Papisse Demby Cissého, který byl nahrazen francouzským obráncem Debuchym. Ten musel hned vzápětí vypomáhat v obraně po další ráně aktivního Jonja Shelveyho, ale svou roli opět výborně zvládl. První akcí Wilfrieda Bonyho se zaskvěl také skvěle nahrávající Wayne Routledge, ale byl to domácí Newcastle, který se ujal vedení.

Zkušený Shola Ameobi si naběhl do pokutového území, čehož si dobře všiml Luuk De Jong. Holandský hráč našel Ameobiho přesným pasem a sledoval, jak se jeho spoluhráč prosazuje přesně mířenou ranou k pravé tyči - 1:0.

Swansea se pokoušela o rychlou odpověď ale bylo vidět, že inkasovaná branka ji poměrně zaskočila. Neujala se ani rána Bonyho Wilfrieda, která se stočila těsně vedle brány Tima Krula. Problém číslo dvě pro Newcastle nastal krátce před koncem první půle, neboť se zranil Luuk De Jong. Místo něj se na trávník dostal uzdravený Francouz Loic Rémy. Yoan Gouffran se dostal po centru Mathieuho Debuchy uprostřed šestnáctky k hlavičce ale brankář Michel Vorm skvěle zakročil.

O pár minut později sledoval, jak se jeho spoluhráči radují ze vstřelené branky. Ben Davies rozehrál rohový kop a v dobré pozici našel Bonyho Wilfrieda. Ten se trefil přesně do levého horního rohu - 1:1.

To byl pro Newcastle docela šok, takže Straky nějakou dobu hledaly správnou cestu k soupeřově bráně, ale obranná linie před brankářem Michelem Vormem zasahovala velmi dobře. Fabricio Coloccini se nejen vracel, ale stíhal také vysouvat spoluhráče do zajímavých šancí. Shola Ameobi se sice k míči dostal, ale jeho střele chyběla razance i přesnost. Newcastle útočil například i díky Paulu Dummettovi, který se vydal na útočný výlet a zajímavou střelou vystrašil brankáře Michela Vorma. Ten byl ale u své tyče včas.

Straky byly mnohem aktivnějším celkem a vyjadřuje to také počet střel - devět oproti třem ve prospěch domácích. Ani převaha ve střelbě jim ale nakonec nepomohla k bodům. Do další velké šance se dostal znovu Shola Ameobi, který čerpal nahrávku od Vurnona Anity. Ameobi následně vypálil a střela to vůbec nebyla špatná. Brankář Michel Vorm se však včas stačil přemístit ke své tyči a dobře mířenou ránu vyrazil. Na druhé straně se zastřeloval Jonathan de Guzmán, který kombinoval s Angelem Rangelem. Mířil ale těsně nad břevno.

Nejdůležitější akcí zápasu ale byla minuta devadesátá, když vracející se Cheik Tioté fauloval v pokutovém území střídajícího Marvina Emnese a sudí Chris Foy byl neoblomný. K nařízené penaltě se postavil Bony a dvě minuty po uplynutí regulérního času poslal brankáře Timu Krula na opačnou stranu. Newcastle sice byl lepším týmem, ale tři body získávají hosté.

Góly: 59. Mile Jedinak (pen.)

Malé londýnské derby zvládli o poznání lépe Eagles, kteří si zásluhou Mileho Jedinaka připisují na konto další tři body, čímž si definitivně zajistili účast mezi anglickou smetánkou i pro další sezónu. K tomu má nicméně blízko i WHU, které za hosty zaostává o pět bodíků.

Samotnému utkání předcházela smuteční chvíle, kdy obě fanouškovské skupiny uctily památku útočníka Hammers Dylana Tombidese, jenž zemřel na začátku tohoto týdne ve věku pouhopouhých 20 let. Jeho otec a bratr poté do středového kruhu položili dres s číslem 38, které bude pro domácí hráče navždy vyřazeno. Té samé pocty se dočkal i legendární Bobby Moore.

A smuteční duch jakoby se nesl i po začátku duelu, který opravdu dvakrát pohledný fotbal nenabízel, hrálo se prakticky bez šancí. Když už se poté do odraženého míče opřel Mariappa, trefil pouze Nolana a následná reklamace "ruky" u sudího Atkinsona neprošla. Na opačné straně musel Speroni likvidovat několik ošidných ran z dálky, výsledkem tak byl poločasový stav 0:0.

Stejný duch jsme mohli sledovat i po změně stran. Když už se možná i přítomní diváci začali smiřovat s bezbrankovou remízou, Armero nedovoleně uvnitř šestnáctky zastavil Jeromeho a tentokráte už se penalta chtě nechtě pískat musela! Odpovědnost vzal na svá bedra Jedinak a střelou do šibenice otevřel skóre - 0:1! Zbývající časová dotace už další změnu nepřinesla a Crystal Palace dokázal pátou výhrou v řadě vyrovnat svůj rekord ze sezóny 1992 - 1993.

Góly: -

Po čtyřech porážkách za sebou dokázal birminghamský klub konečně bodovat, avšak remíza se Saints rozhodně není to, co si domácí strana přála. Villans i tak aktuálně mají pětibodový odstup na sestupovou zónu

Jihoanglický celek měl podle očekávání převahu, která byla na trávníku patrná prakticky po celých čtyřicet pět minut. Když už se však Lallana dostal ke střele, našel pouze Guzana. Největší možnost prvního dějství měl bezpochyby Davis, ale z ideální pozice na strážce domácí svatyně recept hledal marně! A to bylo do poločasového oddechu z nebezpečných situací vše.

Z ničeho nic pálil ze začátku druhé půle El Ahmadi, jeho slabý pokus ale neměl šanci na úspěch. Po skvělé individuální akci Lukeho Shawa, který se prohnal s míčem na kopačkách po levé straně, mohl s číslicemi na ukazateli skóre pohnout Lallana, ale kulatý nesmysl vůbec netrefil.

Odpověď si nachystal Weimann, ale Boruc si jeho dalekonosný pokus vychutnal. Tou dobou už všem bylo jasné, že tomuto utkání bal od samého začátku souzený bezbrankový stav.

Góly: 35. Paulinho, 48. Harry Kane, 62. Younès Kaboul - 37. Steve Sidwell

Hodně starostí bude mít ve zbývajících třech utkáních Fulham, který nezvládl udržet nadějně vyhlížející stav na White Hart Lane, jenž zůstává uvnitř sestupového pásma. Naproti tomu Kohouti drží místenku do EL.

Chalupáři, kteří opanovali poslední dva ligové zápasy, čímž výrazně posílili své naděje na udržení, začali aktivně. Riise dlouhým pasem oslovil Rodallegu, kolumbijský útočník čelil přesile, proto se rozhodl vystřelit z první, ale branku nenašel. Trestat mohl Kaboul, ovšem hlavou nedokázal usměrnit mičudu pod břevno. Utkání postupem času nabíralo na obrátkách...

Dobrou ránu vyslal Lennon, ale Stockdale zvládl jeho pokus vytěsnit alespoň na tyč! Po půlhodině už se Spurs radovali: Eriksen ze standardky našel uvnitř vápna Paulinha, jenž z bezprostřední blízkosti pohodlně zavěsil - 1:0. Radost však domácí ekipě dlouho nevydržela. Postaral se o to Sidwell, jenž se štěstím prošel přes dvojici protihráčů a následně překonal Llorise - 1:1.

Ihned po příchodu z kabin se však skóre k nelibosti hostujících příznivců opět měnilo: Lennonův centr si našel Kane a hlavou opět poslal Kohouty do výhody - 2:1! Hrálo se nahoru dolu. To ostatně jen dokumentoval Riise, který posadil míč na hlavu Rodallegy, Lloris byl ale na místě a jeho pokus směřující pod břevno vytáhl! Definitivně jasno bylo zhruba třicet minut před konečným hvizdem, kdy z dalšího volného přímého kopu centroval Eriksen a Kaboul zblízka upravil na 3:1. Hrdina předchozích minut Eriksen sice ještě zahrál v šestnáctce rukou, ovšem Sidwell pokutový kop tak jako tak neproměnil.