Premier League - souhrn 2. kola

Góly: 41. Stevan Jovetić, 55. Stevan Jovetić, 69. Sergio Agüero - 83. Pablo Zabaleta (vl.)

Takhle nějak by měli do nového ročníku vstupovat obhájci. Manchester City se sice prvních 40 minut držel ve šlágru kola při zemi, pak ale liverpoolské zdrtil silou neuvěřitelné efektivity. Dvěma zásahy se předvedl znovuzrozený Jovetić, přičemž Agüero záhy rozhodl z prvních dvou dotyků s balonem...

Jak už jsem naznačil, Citizens chvíli trvalo, než se dostal do tempa; než se mu začalo dařit kontrolovat hru, držet balon převážně na vlastních kopačkách. V první půli to skutečně dlouho byli hlavně Reds, kdo vypadal být blíže gólu - tradičně skvěle časovanými náběhy intenzivně zlobil manchesterskou defenzívu Raheem Sterling a Daniel Sturridge si připsal na konto alespoň jednu ránu z těžšího úhlu.

Jinak si oba týmy dávaly relativně velký pozor na zadní vrátka, což nejlépe vystihuje extrémní Jovetićova zodpovědnost směrem dozadu, ale i Tourého nesmělý pokus zpoza vápna jakožto jediný výraznější reprezentant City v první půlhodině.

Ve 41. minutě nicméně liverpoolské zradily dvě nové, doposud spolehlivé posily, a tvář celého utkání se jaksi nezvratně proměnila. Nejprve se pozičně zapomněl Lovren, a když pak po jeho slabé hlavičce Moreno nebyl dostatečně důrazný při snaze odkopnout míč do bezpečí, dravý Jovetić prostřelil Mignoleta mezi nohama.

Do druhého dějství vstoupil právě černohorský reprezentant viditelně dobře naladěn. Nejdříve po rohu osamocen, avšak v záklonu hlavičkoval těsně nad bránu, aby posléze v poklidu zakončoval bleskurychlý útok vedený po pravé straně - 55. minuta, 2:0 a Liverpool byl zlomen.

Červení vážně nevypadali být schopní jakkoliv zareagovat a zmohli se akorát na jednu nadějnou akci dua S+S, když Sterling výborně načasoval kolmici pro Sturridge, který z těžké pozice a slabší pravačkou přeci jen donutil Harta k reflexivnímu zákroku rukavicí.

Zhruba dvacet minut před koncem pak byla prohra Liverpoolu de facto zapečetěna. Střídající Navas od pravé postranní čáry krásně našel dalšího žolíka, rozběhnutého Agüera, a ten po 23 sekundách vlastního pobytu na hřišti nachytal na přední tyči zmateného Mignoleta. Hotovo...

... i když ne tak docela. V 83. minutě ještě Sturridge výborně zabojoval u levého praporku, vnějším nártem vyzval Lamberta a ten se štěstím - nadvakrát, za přispění Zabalety a s posvěcením brankové technologie - konečně překonal Joea Harta.

Liverpool potom ihned mohl snížit na rozdíl jediné branky, když jeden z hráčů Manchesteru City nastřelil záda druhého a po šťastném odrazu balonu mohl v zajímavé pozici zakončovat opět Lambert. Místo toho však bůhvíproč zvolil (nepřesný) pas na nepřipraveného Sturridge, a tak velmi dobrá šance vyšuměla do ztracena - stejně jako nesmělé liverpoolské doufání v remízu.

Góly: 30. Jack Rodwell - 17. Juan Mata

Manchester United zažívá nejhorší start do nové sezony od inauguračního ročníku Premier League. Před více než 20 lety se po dvou kolech nemohl pochlubit ani jedním bodem, tentokrát je na tom o něco líp - ale pořád velmi špatně...

Do zápasu, kterého se na hřišti standardně účastnilo hned 11 Angličanů naráz, žádná ze stran nevstoupila nikterak zhurta. Cleverley si v sedmé minutě marným pokusem mířícím vysoko nad bránu připsal vůbec první střelecký pokus zápasu, aby si prakticky totéž zopakoval jen o pár chvil později. A Sunderland si nevedl o moc lépe. Po Larssonově signálu z přímého kopu pálil Cattermole akorát do chumlu před sebou.

Pro všechny tyto matné události se tedy brzký gól ze 14. minuty zdál být menším zjevením - a United to tehdy měli až příliš zjednodušené laxním bráněním protivníků. Valencia se na pravé straně prodral k přízemnímu centru a Larsson nestihl k balonu doklouzat včas. Ještě před ním jej Mata zblízka hravě doklepl do sítě.

Kolem 20. minuty v Sunderlandu vysvitlo slunko a také přímo na Stadium of Light se brzy začaly věci měnit k lepšímu. Přesně po půl hodině totiž přišlo zasloužené vyrovnání, jakmile pěkně kopnutý roh Larssonem náležitě zhodnotila Rodwellova pohodlná hlavička po Valenciově nedoskočení. Také v Sunderlandu tedy Rodwell otevřel svůj střelecký účet hlavou po rohovém kopu; stejně jako dříve v Manchesteru City.

Sunderlandu se naposledy podařilo otočit ligové utkání v dubnu letošního roku, když to odnesla slovutná Chelsea; a také tentokrát Black Cats neměly ke skalpu renomovaného soka příliš daleko. Ještě před pauzou se o pohledné nůžky pokoušel Fletcher a v 50. minutě málem domácí dostala do vedení komická scénka jako vystřižená ze skečových pořadů Monty Python.

Debutant Michael Keane, který koncem úvodní části nahradil zraněného Smallinga, tehdy ve vápně komicky zaškobrtl, Wickham si ho bez problémů povodil a jeho gólový projektil až na brankové čáře krkolomně vykopával Blackett.

Na opačném konci hřiště se toho moc nedělo. Young se pokoušel vymodlit si penaltu a za svou snahu byl oceněn žlutou kartou, přičemž Rooneyho zoufalý pokus ze 71. minuty, namířený do pat soupeře, tak nějak hovořil za vše.

Nově příchozí Danny Welbeck sice týmu přidal akorát na rychlosti v brejku, nikoliv už ale na nápadech. Tým obecně vypadal být relativně spokojen s pouhým bodem ze Stadium of Light, který si také přes následnou dvojí snahu aktivního Ashleyho Younga nakonec do Manchesteru skutečně odvezl.

Góly: 42. Nikica Jelavić - 84. Ryan Shawcross

Hull se Stokem se překonali a po dvou loňských vzájemných soubojích, které dohromady registrovaly jednu ubohou branku, tento chabý výkaz předčily během jedněch 90 minut. Abychom nicméně byli fér, své v tom sehrála brzká červená karta pro Chestera; patrně jen díky ní Potters přeci jen stihli dotáhnout jednobrankové manko z úvodní části.

Defenzíva poslední dobou Hullu podráží nohy doopravdy s nevídanou intenzitou - nejprve to byl brankář McGregor, kdo svou chybou ve čtvrtek daroval Lokerenu vítězství v Evropské lize, tentokrát rovnou tři defenzivně orientovaní fotbalisté v oranžovo-černém přiložili ruce ke katastrofálnímu dílu, které již ve 14. minutě poslalo stopera Chestera do kabin. Na začátku všeho byla mizerná McShaneova přihrávka Livermoreovi, která vedla k úniku Whelana a "osudové" záchranné brzdě.

Osudové v uvozovkách mimo jiné proto, že si Tigers poměrně dlouho z oslabení nic moc nedělali. V nové, provizorní formaci 4-4-1 se sice převážně bránili, soupeřovy šance však zároveň nebyly příliš častým, natožpak výrazně nebezpečným jevem. Pieters z nadějné pozice přestřelil, stejně jako Shawcross o něco později.

A když už se manažer Hughes ještě před pauzou rozhodl podpořit ofenzívu vysvlečením šikovného Krkiće, byl to právě exbarcelonský forvard, kdo vlastně posvětil nečekaný úder domácích. Ve 42. minutě se totiž jenom tak nesměle pokoušel zablokovat Huddlestoneovu střelu, jejímž přímým důsledkem byla úspěšná Jelavićova dorážka.

V tu chvíli se Stoke ocitl v pořádném maléru - před týdnem nezvládl derby s Aston Villou, přičemž jej o dalším víkendu čeká složitý výjezd na Etihad Stadium. Zřejmě právě i tyto vyhlídky se pak promítly do drtivého závěrečného tlaku Potters.

McGregor výborně zasahoval proti Shawcrossovi, Adamovi i Crouchovi, až byl konečně pokořen v 83. minutě. A jak nešťastnou cestou: Bardsleyho volej po Krkićově výzvě měl daleko k dokonalosti, přesto skončil na tyči, a Shawcrossovi se pak z těsné blízkosti povedlo míč jakž takž dopravit za čáru.

Góly: 12. Nacer Chadli, 30. Eric Dier, 37. Nacer Chadli, 65. Emmanuel Adebayor

Tohle přesně si na White Hart Lane od Mauricia Pochettina slibovali. Naprosto dominantní, koukatelné výkony, které dělají ze soupeřů obyčejné šašky. Na druhou stranu nutno jedním dechem dodat, že to QPR svou strnulostí v malém londýnském derby Tottenhamu velmi, velmi ulehčilo...

Úvodní desetiminutovka by se dala charakterizovat klišovitými slovy "klid před bouří". Oba celky zpočátku evidentně řadily opatrnost nade vše, taktizovaly. S 11. minutou, kdy se Adebayor dostal na konec Bentalebova centru a o chlup přehlavičkoval soupeřovu bránu, se však ledy pohnuly; a už se nezastavily.

Jen pár sekund nato dala chvilka zmatení zkušeného Richarda Dunnea dostatek času Chadlimu na lahodné zpracování Adebayorova obloučku a ještě pohotovější přehození Greena. Hloupá ztráta Traorého na půlce soupeře rozjela krátce poté nebezpečný brejk Tottenhamu, který díky Caulkerově rozpačitém zásahu vyústil v patrně ještě rozpačitější zakončení Adebayora.

Hoops byli zejména v první půlce ve veškerém osobním souboji výrazně slabší a v jakémkoliv rychlostním měření sil výrazně pomalejší, což se beze zbytku podepsalo pod drtivé poločasové skóre. Jenže předtím, než se ho jali Kohouti zkrášlovat, nicméně mohl běh utkání pozměnit Phillips, kdyby se v tutovce nerozhodl pro tak mizerný typ zakončení, jakým byl lob namísto jednoduchého obstřelu Llorise.

Přitom kdyby existoval fotbalový Bůh, 2:0 by to bylo dříve než ve skutečnosti - nejpozději ve 24. minutě, když se Christian Eriksen delikátně opřel do "mrtvého míče" a rozezvučel břevno za Robertem Greenem. Excelentní technika zahrávání přímého kopu, tohle si rozhodně zasloužilo gól.

Nicméně zatímco sám šikovný Dán mohl litovat, celému jeho týmu to mohlo být "jedno". Zanedlouho totiž Lamela zahrál rohový kop, Dier se utrhl, naběhl si na přední tyč a perfektně zvládnutou hlavičkou definitivně uklidnil Tottenham (pokud to tedy vůbec bylo zapotřebí).

Ihned záhy Spurs vedli další útok, který tentokrát neúspěšně zakončoval Eriksen, aby pak další nerušený průnik Lamely vyústil v ještě jeden bezproblémový zásah Chadliho. Belgický křídelník si akorát v tomto okamžiku pro změnu balon nezpracovával a rovnou hlavičkoval do sítě. Teprve pak Hoops začali trochu běhat a bylo to lepší, dokud si nikdo nevšiml Eriksenova cílevědomého náběhu na dlouhý aut z levé strany a QPR se opětovně třásli při následné koncovce Adebayora.

Otřesný poločas tedy pro hosty skončil za stavu 0:3, takže bylo de facto rozhodnuto a nic moc nezměnilo ani přestávkové stažení nestíhajícího Dunnea a přetočení rozestavení do klasičtějšího formátu se čtyřmi zadáky. Jediný pozitivní důsledek této úpravy se pro QPR skutečně rovnal prozaickému - alespoň už dál neinkasujeme.

Tottenham si každopádně dál zvládal tvořit alespoň nějaké ty šance: Caulker například blokoval Eriksenovu střelu, zatímco chvíli předtím si Lamela malinko neporozuměl s balonem při vedení nadějného protiútoku. Čtvrtá branka takto přišla "až" po 65 minutách, když Danny Rose utekl po levé straně, přistihl Ferdinanda, jak opětovně nestačí, a Adebayor tváří v tvář Greenovi - zcela sám za nepochopitelně vytaženou obrannou linií - nemohl zaváhat.

Teprve ve zbytku utkání začali nesměle zlobit rovněž hosté, na to už ale bylo logicky až příliš pozdě. Ztlumený pokus Caulkera i ojedinělá tutovka pro Zamoru se navíc neujaly a vyšuměly do ztracena.

Góly: 19. Séamus Coleman, 45. Steven Naismith - 83. Aaron Ramsey, 90. Olivier Giroud

Loni znamenaly pro Arsenal výjezdy na půdu elitní šestky, sedmičky téměř automaticky katastrofu; však i na Goodison Parku v rozhodující části sezony Gunners vybouchli poměrem 0:3. Tentokrát to bylo jiné - Kanonýři sice po většinu zápasu hrozivě tápali, pak se ale zázračně sebrali a vezou z Liverpoolu nesmírně vitální bod...

Toffees zpočátku vůbec neztráceli čas a zjednali si okamžitě pořádek, když prvních pět minut sotva půjčili balon soupeři. Hlavní postavou úvodních pasáží byl potom učiněný Jekyll a Hyde, Seamus Coleman.

Pravý bek Evertonu nejprve zatopil svému vlastnímu týmu přihrávkou jakoby zpoza hokejové branky přímo na osu hřiště, odkud (trestuhodně) nepřesně pálil Oxlade-Chamberlain, jenže ihned záhy bylo něco takového v mžiku zapomenuto. Coleman se vplížil za nedůsledně bránícího Özila, obranná čtveřice AFC se nedomluvila na ofsajdové pasti a irský zadák v klidu odhlavičkoval lahodnou Barryho výzvu do sítě.

Z pohledu Arsenalu nebylo v první půli doopravdy o co stát. Oxlade-Chamberlain si dnes nestihl řádně seštelovat mířidla a nikdo další jej už ve střelecké disciplíně nedoplnil. Naopak domácí se vznášeli. Naismith brzy hlavou posunul míč za obranu Mirallasovi, který se však docela sám připravil o rovnováhu, takže tváří v tvář Szczesnému neuspěl.

A pak přišla 45. minuta, kdy pravděpodobný faul na Mertesackera, naivita Chamberse, hbité evertonské přečíslení osiřelého Flaminiho, předávka do ofsajdu a jesle Szczesnému vedly k poločasovému stavu 2:0 a na pohled zoufalému stažení hvězdného Sáncheze ve prospěch Girouda.

Právě tento tah se nicméně v konečném důsledku osvědčil být rozhodujícím - jakkoliv francouzský útočník nevykročil správnou nohou. Již po pár minutách vlastního pobytu na hřišti obdržel přenádherný pas od Oxlade-Chamberlaina, který stačilo jenom tak rutinérsky sklepnout do zcela odkryté svatyně. Místo toho se francouzský forvard pokusil o spektakulární volej... a přestřelil.

Když se pak prvotní entuziasmus londýnských pro druhé dějství v mžiku vytratil, byl to přitom stále Giroud, kdo na sebe poutal alespoň nějakou pozornost. Nejdříve tedy skrze negativní činy, když o pár decimetrů míjel levou tyč po krátkém přistrčení Wilsherea a pak zahodil ještě jednu velmi dobrou šanci; ovšem trpělivost (pokud to tak lze nazvat) se jemu osobně - i celému Arsenalu - vyplatila.

Totiž jakmile 15 minut před vypršením řádné hrací doby vtrhli na plac Campbell s Cazorlou a Toffees začali očividně fyzicky odcházet, daly se věci znovu do pohybu. Zrovna španělský záložník fantasticky ukrytou přihrávkou zahlédl váhavý náběh Ramseyho, který mezi dvěma domácími obránci v 83. minutě snížil na rozdíl jediné branky.

A potom už konečně nadešel Giroudův čas. V poslední minutě sice Ramsey nehezky přetáhl svůj centr, ten však ještě na hrací ploše dostihl Monreal a jeho donáška už byla bezchybná - Giroud se pověsil do vzduchu a zařídil pro svůj tým velmi důležitou remízu.

Góly: -

Ani sedm změn v základní sestavě oproti poslednímu vzájemnému měření sil na St. Mary’s nepomohlo WBA ke zlomení menšího prokletí z loňské sezony. Throstles už potřetí v řadě nevyzráli na brankáře Sotonu a jedinou útěchou jim tak může být, že tentokrát alespoň neprohráli nejtěsnějším možným rozdílem jako v obou předešlých případech...

Ačkoliv si v prvním kole svorně nepřipsaly dokonalé výsledky, oba mančafty vyběhly na southamptonský trávník v nezměněné podobě - a již posledně velmi živelný Dušan Tadić mohl brzy stavět na ošklivém nedorozumění mezi Wisdomem a Fosterem. Jeho centr na dozajista skórujícího Pelleho byl ovšem až příliš vysoký.

Stejně jako tato nezvyklým způsobem vzniklá příležitost byla obecně většina prvopoločasových ataků vedená po křídlech - shodou okolností obou levých. Po 22 minutách takto z levé strany zajímavě centroval hostující kapitán Brunt, aby Anichebe jen o kus nedoskočil; prakticky tatáž situace se potom na opačném konci hřiště opakovala v provedení dua Davis-Pelle.

Po celé druhé dějství již bylo St. Mary’s mimo jiné arénou rekordní posily WBA Browna Ideyeho; bývalý kyjevský forvard se však neuvedl úplně nejlépe, když ve své první šanci z těžšího úhlu natrefil pouze na boční síť Forsterovy branky. Jakékoliv další nebezpečí již pocházelo z kopaček domácích fotbalistů - jak Tadić ze hry, tak Ward-Prowse z přímého kopu nicméně úspěšní nebyli.

Góly: 48. Marouane Chamakh - 34. Mauro Zárate, 37. Stewart Downing, 62. Carlton Cole

Výtečnou příležitost, jak ukončit dvě desetiletí trvající čekání na vítězství v Selhurst Parku, využil West Ham na výbornou. Smělou hrou získal rozhodující náskok už v první půli a zase o něco zhustil neblahou atmosféru v kabině horkého kandidáta na sestup.

Kladiváři vběhli do utkání nebojácně, domácí obrana však neměla výraznější potíže nájezdům soupeře čelit. Na druhé straně se v útočném kontextu skloňovalo pouze jméno Chamakha, který především rozdával chytré balóny svým spoluhráčům, ti ale v dobrých příležitostech míč ztráceli. První vážnější moment tak přišel až ve 26. minutě, kdy Vaz Te našel Kouyatého a povedenou hlavičku musel zastavovat solidním zákrokem Speroni.

Jak se později ukázalo, šlo o předzvěst úspěšných chvil pro West Ham. Ve 34. minutě se k odražené střele Nobla dostal Zárate a bez rozpaků napálil volej zpoza vápna za záda brankáře. Jen tři minuty nato už slavil Downing, jehož na pravé straně našel Kouyaté a po vydařené kličce uklidil balón přesně ke vzdálenější tyči z osmnácti metrů. A poločas mohl pro domácí skončit ještě hůře, když špatně rozehráli a Vaz Te z dálky pořádně vystrašil Speroniho, jenž s obtížemi ukryl míč na poslední chvíli před Colem.

Tři minuty po změně stran užuž slavil třetí branku Tomkins, hlavičkou ovšem pouze orazítkoval břevno, a tak se vzápětí radovali z kontaktní branky Eagles. Agilní Chamakh si šikovně zpracoval Jedinakovu přihrávku od lajny před vápno a pohotovou ranou zamířil přesně. O vyrovnání se snažil dalekonosnou střelou Bannan a Adrián měl velké trable, aby nadvakrát balón uklidnil.

Místo toho tak přišel šťastný okamžik pro West Ham. Pas do vápna nedokázal Delaney odvrátit lépe než na penaltu, kde se do meruny opřel Cole a ráznou dělovkou nedal brankáři sebemenší šanci na zákrok. V 77. minutě mohl definitivně rozhodnout Sakho, který po centru Downinga výtečně hlavičkoval k bližší tyči, Speroni ovšem předvedl ještě lepší zákrok. Ani ten však už nemohl odvrátit další porážku a stále více nepříjemnější začátek nové sezóny, kterou podtrhl neproměněnou gólovkou v nastaveném čase Murray, když z pár metrů neprostřelil výtečného Adriána.

Góly: 63. Diego Costa, 77. Eden Hazard

Dva nováčci, dvě vítězství o dva góly - Chelsea může být se vstupem do nového ročníku v rámci možností spokojená. Leicester byl možná nebezpečnější než Burnley a taky vydržel (v pohodě) odolávat celý první poločas, nicméně další zásah posily Diega Costy po hodině hry zlomil jeho odpor takřka instantně...

První půle nebyla pro fanouška Chelsea pouze neuspokojivým, nýbrž rovnou otřesným zážitkem. Ze hry Blues se zničehonic vytratila ta znovunabytá pohyblivost, střed pole nevyzařoval moc nápadů a konkrétně takový Hazard snad ani sám nechtěl být jakkoliv ve hře.

Svým dílem k tomu přispěl i sám Leicester, který dokonale zhušťoval střed pole. Odtamtud akorát jednou nadějně pálil Schürrle, když výjimečně dobře doplnil Costu, ukradl mu míč zpod kopaček a z hranice šestnáctky pálil těsně nad břevno. Vesměs veškerý zbytek pokusů domácího celku - třeba jako akrobatické zakončení Cahilla po standardce - už pak byl zablokován; zpravidla někým, kdo se jmenoval Wes Morgan.

Tentýž obětavý zadák se zasloužil také o odklonění solidní rány Diega Costy; jen chvíli poté, co si začal zjednávat respekt i sám nováček na druhé straně. Mahrez například ze střední vzdálenosti konečně povolal Courtoise do akce, přičemž v jiných okamžicích ať už on, nebo kolega Schlupp akorát postrádal nutnou rozvahu a přesnost.

První pětiminutovku druhého poločasu už Chelsea přeci jen věnovala budování jakéhosi momenta a byla při tom jakž takž úspěšná. Oscar zatočil jednu ze svých střel do tyče (ta druhá si pro změnu žádala penaltu po ruce Morgana) a dva pozoruhodné projektily si v krátkém sledu připsal také Ivanović - jeden hlavou, druhý nohou.

Jenže první branku zápasu mohli zkraje druhé části úplně stejně snadno obstarat i hosté, když v obou případech dojeli na chabou koncovku Davida Nugenta. Ten nejprve nechal Courtoise vyniknout po bleskurychlém přečíslení 3 na 2 a pak především zpackal menší sólový únik, kdy se mu nepovedl okatý obstřel perfektního Belgičana.

Do vedení tak nakonec přeci jen kráčel favorit. Nejdříve sice ještě Fabregas nepochodil s menším lobem, pak už ale Diego Costa nadvakrát přeci jen zakončil parádní Ivanovićovu akci po ještě parádnější Oscarově ulici.

Zbytek domácího debutu si už fanoušci na Stamford Bridge mohli jen nerušeně užít. Jednak z toho důvodu, že Hazard v 78. minutě precizně zakončil své individuální tažení od levé postranní čáry až do vápna a těsné blízkosti osy hřiště; jednak proto, že vzápětí mohli zpátky "doma" nadšeně přivítat ikonického Didiera Drogbu.

Góly: 23. Nathan Dyer

Úvodní půlhodinka plná zábavy a akce přinesla jediný gól celého zápasu, který také zavdal příčinu, proč se po změně stran prezentoval nováček Premier League výrazně záživnějším dojmem. S Burnley bychom se letos nudit neměli, Labutě zase otevřely ročník nejlepším možným způsobem a ve třetím kole mohou zaútočit na první místo.

Na počátku třetí minuty zažehl první nebezpečnou akci domácích Shelvey, který zavelel k rychlému protiútoku po pravé straně, aby si pro centr na penaltu vyskočil Bony, jenž hlavičkou do protipohybu překonal Heatora, nicméně na brankové čáře dokázal zasáhnout Shackell. Jen čtyři minuty poté kontroval Ings, který se po rychlé kombinační akci dostal do skvělé pozice v hloubi vápna, odkud svou pohotovou ránu vyslal jen těsně nad břevno zkamenělého Fabinského.

Ten si vzápětí musel poradit s Ingsovým přízemním pokusem z úhlu od malého vápna, když se další přesnou narážečkou ukázal Arfield. V 18. minutě se na levé straně uvolnil Routledge a perfektní přihrávkou do šestnáctky našel Sigurdssona, ten v plném běhu nemířil a jeho pokus bez přípravy z osmi metrů dokázal excelentním reflexem zlikvidovat Heator.

Přehlídka gólových šancí přinesla první změnu skóre pět minut poté, kdy se od svého vlastního vápna dostali domácí za obranu soupeře pomocí dvou přihrávek, Dyer se vřítil do pokutového území a ráznou střelou k bližší tyči rozvlnil síť. Přesný zásah přinesl uklidnění na kopačky hráčů Swansea, kteří začali více dbát na defenzivní povinnosti a zodpovědnou hrou nedovolili do přestávky hostům zhola nic.

Stále pasivnější prezentaci domácích ve druhé půli dokumentoval nejlépe Bony svým úprkem zakončeným přílišným otálením se střelou, která nakonec ani nepřišla. Trest měl přijít v 63. minutě, kdy Marets vyslal pas do šestnáctky, kde se na malém vápně odpoutal od obránce Jutkiewicz, v pádu však hlavičkoval centimetry nad břevno.

Výrazně smělejší hosté měli blízko k vyrovnání i čtyři minuty poté, kdy Ings posunul do vápna na Jonese, jehož přízemní pokus konečky prstů vytáhl Fabianski tak šťastně pár decimetrů od vzdálenější tyče, že o nepatrný kousek nedosáhl na dorážku ani skluzující Jutkiewicz. K rozhodnutí tak měl v 80. minutě blízko Ki, na kterého zívala odkrytá branka poté, co Heaton na poslední chvíli vyrážel nebezpečný centr. Úspěšný střelec z Old Trafford však mezi tři tyče zamířit nedokázal. Domácí nicméně těsné vedení získané v úvodu klání uhájili, a to i přes velký tlak v nastaveném čase, a se šesti body slaví parádní vstup do sezóny.

Góly: -

Newcastle docela úspěšně pokračuje v procesu zapomínání hanebného roku 2009, kdy na Villa Parku v posledním kole inkasoval tvrdý direkt a musel se poroučet do druhé ligy. Teď na tom samém hřišti nebyl přemožen již počtvrté v řadě, přičemž soupeři nedovolil ani jednu střelu na Krulovu bránu...

První poločas byl charakterizován relativně zajímavým dějem v prostoru mezi vápny a k uzoufání nekvalitní akcí uvnitř obou šestnáctek. O tom koneckonců vypovídá už první nebezpečná situace zápasu - Gouffran po rohu na zadní tyči ošklivě promáchl ve snaze trefit z voleje poměrně jednoduchý míč. (Něco podobného se v druhé půli povedlo také Williamsonovi, ale to je aspoň stoper...).

A finální fáze pokračovala v trápení všech aktérů i nadále. Po zatmění Cissokhovy mysli měl brzy v prazvláštním rozpoložení skórovat Cabella, aby místo toho pro jistotu ani netrefil vymezený prostor. Guzan tedy musel prvně na zem teprve tehdy, když se Cabella obsadil do role, která mu svědčí ze všech nejlíp - do role asistenta. Nicméně Rivière - aby dostál trendu zápasu - po jeho příhře pálil příliš slabě.

Na druhé straně se Tim Krul nemusel činit pro změnu ani v nejmenším. Se dvěma vitálními bloky přispěchali Janmaat s Williamsonem a dál už se Villans s ničím nevytasili - jakkoliv v tranzici nevypadali oproti loňsku vůbec špatně.

Rovněž po změně stran byla tvorba alespoň nějakých příležitostí převážně stračí doménou. Williamsonův hlavičkovaný pas takhle jednou dopadl na hlavu Janmaata, ten však svůj finální pokus nasměroval přímo na Guzana. A když to nizozemský bek zkoušel ze země, nádhernou ranou z větší vzdálenosti protentokrát těsně minul vzdálenější šibenici.

Zatímco Aston Villa se stávala čím dál sterilnější a už ani v mezihře neměla potřebnou kvalitu, Newcastle, Alan Pardew vysvlékl spojku jménem Siem de Jong, stáhl defenzivního záložníka Anitu a nová posila Magpies ihned mohla skórovat. Westwood si nedokázal poradit se skákajícím balonem a ten se vzápětí dostal pod de Jongovy kopačky přímo před Guzana; ten byl však trpělivý, zůstal na nohou a s nizozemcovým projektilem si poradil.

Následně se už duel zvrhl v menší mariáš, který na startu nastavení vyvrcholil Williamsonovým vyloučením po druhé žluté kartě. Tehdy už ale bylo pro Villans příliš pozdě; jako ostatně po celý průběh zápasů, pokud bychom chtěli být jízliví.