Premier League - preview 37. kola

37. kolo anglické Premier League zakončí duel dvou celků, kterým už v závěru sezóny o nic nejde. V klidném středu tabulky hrající West Bromwich Albion přivítá na svém stadionu mistrovskou Chelsea. Dokáží Blues prolomit nepříznivou sérii z Hawthorns?

Když Tony Pulis začátkem tohoto roku West Brom přebíral, byli Baggies po sérii porážek zralí na sestup. Sedmapadesátiletý kouč však opět potvrdil, že je zřejmě největším expertem na podobné situace na ostrovech, a teď na konci sezóny se jeho tým nachází v bezpečné vzdálenosti od sestupových vod. Slova chvály na něj pěl také José Mourinho: "Kdybych vlastnil anglický klub, podepsal bych Tonyho Pulise. Je to jednoduché - on je garancí, že dosáhne toho, co klub chce."

Chelsea už sice o první místo určitě nepřijde, nicméně i přesto bude chtít dokázat to, co se jim v posledních třech utkáních na stadionu ve West Bromwichi nepovedlo - zvítězit. Loni v únoru se tady zrodila remíza 1:1, před tím se ale ze dvou překvapivých triumfů radovali fotbalisté ze střední Anglie. Celkově je na tom ovšem lépe celek ze Stamford Bridge, ze 101 klání vyhrál 44krát, zatímco Baggies pouze 32krát.

Oba týmy momentálně drží sérii neporazitelnosti. Čtyřzápasový šňůra Pulisovy družina se však vůbec nemůže rovnat čtyřnásobné porci v podání Blues. Za neporazitelností Chelsea stojí i to, že se jí během celé sezóny vyhýbala četnější zranění. Marodka se rozšířila až nyní v závěru ročníku, letos už se na trávníku určitě neobjeví Ramires, Oscar ani Kurt Zouma. Mimo hru se nachází rovněž Petr Čech a nejistý je start Diega Costy.

To Tony Pulis tolik starostí nemá, využít nemůže pouze dlouhodobě zraněnou brankářskou jedničku Bena Fostera, kterého tak mezi třemi tyčemi znovu zastoupí zkušený Boaz Myhill. Rodák z Kalifornie bude muset čelit druhé nejlepší ofenzivě Premier League, jejíž hlavní hrozbou je belgický křídelník Eden Hazard - ten si v pondělí večer připíše jubilejní 100. ligový start v modrém dresu.

Velice složitá robota čeká po nedělním obědě na fotbalisty Swansea. Jelikož Tottenham i Southampton včera konečně zabrali, potřebují Velšané ve snaze udržet se na dohled Evropské lize nutně porazit Manchester City. Bleděmodří jsou přitom stoprocentní už déle než měsíc...

Bez ohledu na dnešní výsledek bude Garry Monk pro mnohé diváky Premier League předním kandidátem na ocenění manažera roku. Pravda, vyrovnat Toshackovu šestou příčku z památného ročníku 1981/82 už se mladému kouči nepodaří, ale to v premiérové sezoně vůbec nevadí.

Tím spíš, když se Monk už nyní zasadil o nejvyšší počet bodů uhraných v rámci jednoho ročníku Premier League a napodobil právě 33 let starý kousek svého legendárního předchůdce - takzvaný double nad Arsenalem. V pondělí tedy žák znovu vyučoval mistra a Swans si takto připsali už třetí po sobě jdoucí vítězství. Čtyřikrát v řadě se jim ještě v dějinách Premier League nikdy uspět nepodařilo.

Pro Manchester City jde o sezonu, kterou lze vcelku vnímat pouze jako zklamání, nějaká pozitiva se však na ni dají najít tak jako tak. Především bleděmodří finišují ve velkém stylu a po utrpění čtyř soutěžních porážek v intervalu jednoho jediného měsíce se na závěr odhodlali naopak ke kvartetu slepených výher se souhrnným skóre 12:2.

Pokud nyní Citizens dobydou Liberty Stadium, dostanou se na rekordní počet venku uhraných bodů v kontextu celého svého snažení v éře Premier League. A pro to mají popravdě solidní předpoklady, však labutím nepodlehli už pětkrát v řadě.

Swansea se patrně v předposledním kole bude muset obejít bez služeb Angela Rangela, jehož trápí třísla. Bafetimbi Gomis v pondělí po měsíci na marodce alespoň střídal a měl by se nyní objevit zpět v základu. Manuel Pellegrini by měl mít znovu po ruce slovutný tandem Kompany - Touré, nic se ale nemění ohledně nedostupnosti Samira Nasriho.

Poslední šance Manchesteru United na přímý postup do Ligy mistrů - a to rovnou šance přímá. Pakliže Red Devils na Old Trafford vyhrají už šesté ligové klání s Arsenalem z posledních osmi, přeskočí svého soka v tabulce a dozajista budou moci o třetí příčku bojovat až do závěrečných chvil...

Na tomto místě nutno urychleně podotknout, že Gunners sice momentálně živí na United pouze dvoubodový náskok, nicméně v kapse se jim stále třepe jeden zápas k dobru. Tak jako tak pro ně ale pondělní prohra se Swansea představuje nepříjemnou komplikaci, kterou je nyní třeba ihned odčinit navázáním na nedávné vyloupení jinak zakletého Old Trafford v rámci čtvrtfinále FA Cupu.

Příští rok v září to může být přesně deset let od doby, kdy naposledy Arsenal dobyl manchesterské Divadlo snů, a leccos nasvědčuje, že se na této ošklivé statistice skutečně nic nezmění.

Pokud totiž něco Van Gaalovu partu v poslední době podpírá, je to právě domácí publikum: z uplynulých osmi vystoupení před vlastním diváky Red Devils zvládli hned sedm, ačkoliv zrovna to poslední s WBA jim tedy vůbec nevyšlo. Právě ona neslavná porážka 0:1 pro ManUtd završila potenciálně osudovou šňůru tří nezdarů v řadě.

Arsenal na své neoblíbené hřiště cestuje povzbuzen rovnou pěti po sobě jdoucími venkovními triumfy, ale také ucházejícím zdravotním stavem Aarona Ramseyho. Ten si z pondělní dohrávky odnesl lehké šrámy, na nedělní bitvu by ovšem měl být připraven. Danny Welbeck se svému bývalému klubu nepostaví kvůli problémům s kolenem.

Vůbec první soutěžní duel s Arsenalem od svého přestupu do Manchesteru United v létě 2004 dnes vynechá Wayne Rooney. Jeden ze strůjců téměř čtyři roky starého debaklu 8:2 a tradiční nemesis Kanonýrů dosud figuroval ve všech 26 střetnutích, Louis Van Gaal nicméně už dopředu oznámil jeho i Shawovu absenci v nedělním měření sil dvou tradičních rivalů.

Nizozemský generál dále postrádá také klíčového středopolaře Michaela Carricka a jistý si nemůže být přítomností Jonnyho Evanse. Zpátky k dispozici už má alespoň trio Di María-Van Persie-Rojo.

Celou sezonu strávil Southampton na pohárových příčkách, velkou část podzimu dokonce pokukoval i po Lize mistrů. Teď je však v ohrožení i to naprosté minimum - Saints se v posledních týdnech nedařilo především na cizích hřištích, kde třikrát v řadě prohráli, a proto by si nyní rádi napravili reputaci zpátky na St. Mary’s...

Na vlastní půdě Koemanova parta nedávno uhrála hned 10 bodů z 12 možných a momentálně tak nebude brát nic jiného než další tři. V rámci závěrečného kola ostatně Saints, kteří hájí pouze bodový náskok před dotírající Swansea, cestují na stěží dobytný Etihad Stadium.

Ani Aston Villa však v tuto chvíli nepředstavuje žádného extrémně schůdného soka. Southampton je ve skutečnosti jedním z mála soupeřů, kterých se nelekala ani Lambertova Aston Villa. Ta se Saints neprohrála v předešlých třech střetnutích (výhra a dvě remízy), na což nyní bude chtít navázat i mnohem lépe vypadající Sherwoodův mančaft.

Ten si plný svěžesti dokráčel pro tři výhry v minulých čtyřech kolech, vypracoval si slušný odstup od sestupového pásma a záchrana už pro něho představuje relativní samozřejmost. Tím spíš, pokud bude Christian Benteke pokračovat ve své famózní formě, která aktuálně hovoří řečí 10 gólů v devíti zápasech.

Tim Sherwood před výjezdem na jih země neregistruje žádné čerstvé ztráty, naopak teoreticky může využít dvou navrátilců z hostování - Garyho Gardnera a Calluma Robinsona. Nathan Baker už alespoň vstoupil do finální fáze rekonvalescence po úrazu kolene, do tohoto střetnutí se však zatím nezapojí.

Příliš brzy bude také na Jaye Rodrigueze v táboře Southamptonu, který možná jeho služeb bude moci po vážném zranění využít až příští sezonu. Totéž možná bude platit i pro nadále nedostupné Schneiderlina s Tadićem, zatímco Ward-Prowse se vrací z trestu.

Queens Park Rangers už to má spočítané a v Newcastlu jdou tomu samému údělu pěkně naproti. Straky akorát skrze remízu s West Bromwichem před týdnem konečně utnuly osmizápasovou šňůru bez bodu a nadále sedí jenom dva body nad sestupovou propastí...

Pro Magpies je jistou útěchou ta skutečnost, že pokud někdo v lize momentálně působí zhruba stejně tragickým dojmem, je to právě QPR. To sice napříč posledními 10 koly registruje o bod navíc, zároveň ale také bylo před šesti dny nemilosrdně rozcupováno Manchesterem City (0:6) a po obecně náročném programu už zřejmě nebude mít příliš sil ani motivace.

Ačkoliv jde v tomto případě pouze o jednostrannou záchranářskou bitvu, vyplatí se jí sledovat už jen pro klání dvou dočasných lodivodů, kteří si i přes neuspokojivé výsledky brousí zuby na trvalý úvazek. Chris Ramsey v čele QPR zapracoval na venkovní formě, z posledních šesti kol prohrál jen polovinu (výhradně proti členům top5) a není tak v úplně marné pozici na to, aby se zařadil po bok té hrstky plnohodnotných manažerů černé pleti.

To ve prospěch Johna Carvera už nehovoří v podstatě vůbec nic; naopak je evidentní, že nemá pod kontrolou ani celou kabinu, což je naprostý základ. Teprve pod jeho vedením se navíc Newcastle namočil do bojů o holé přežití - však listopadová výhra 1:0 nad QPR posouvala Magpies na páté místo, kterému jsou v tomto okamžiku vzdáleni na 26 bodů.

Koncovka na nějakou dobu poslední prvoligové sezony QPR se pravděpodobně nebude týkat Sandra, který dál řeší problémy s vízem. Zdravotně v pořádku mimoto nejsou Adel Taarabt s Armandem Traorém, zatímco Nedum Onuoha už je zpátky z karetního trestu.

Také Newcastlu se vrací jeden napravený hříšník jménem Daryl Janmaat, stopka Mikea Williamsona však platí i pro toto střetnutí. Nadlouho suspendovaný Papiss Cissé by potom mohl mít ještě problémy s kondičkou, které způsobilo lehčí zranění kolene. Zpět na marodce trpí Siem de Jong.

Tohle utkání má potenciál být tím nejmírumilovnějším za hodně dlouhou dobu. Na papíře sice Everton s West Hamem už dávno nemají o co hrát a stačilo by jim užívat si klidného středu tabulky, ve skutečnosti však nyní tváří v tvář zabojují o evropské poháry...

Důvodem je tabulka Fair Play, které aktuálně oba celky vévodí. UEFA nedávno britské Premier League jakožto jedné ze tří "nejčistších" evropských soutěží přidělila jedno extra místo v Evropské lize a do ní tak rázem mají nakročeno i 10., respektive 11. tým tabulky.

Zde je nicméně nasnadě zvážit, zdali je vůbec taková účast v druhořadé mezinárodní soutěži vítaným rozptylem.

Everton přeci jen letos v Evropské lize odehrál na 10 utkání, žádnou díru do světa přitom neudělal a ještě k tomu v domácí soutěži zaznamenal dramatický pokles oproti loňské výborné sezoně. West Ham naproti tomu na takovou zvláštní zkušenost čeká už téměř deset let - naposledy si alespoň předkolo bývalého Poháru UEFA zahrál v sezoně 2006/07 a vyletěl hned při první možné příležitosti.

Co se čistě herního rozpoložení týče, těžko říct, kdo je na tom lépe. Či spíš hůře. West Ham uhrál jedinou výhru v šesti kolech a na jaře obecně strádá. Everton zase v nedávné době příjemně procitnul a triumfoval hned šestkrát ze sedmi pokusů, v uplynulých dvou týdnech však skrze dvě prohry s podceňovanými soupeři patrně opět ztratil nabyté momentum.

Špatnou zprávou pro Roberta Martíneze je navíc vynucená operace kotníku pro Leightona Bainese, která klíčového beka Toffees přirozeně vyřadí z celého zbytku sezony. Mezi absentéry dále figurují také jména Gibsona, Hibberta, Ovieda a Pienaara.

Sam Allardyce už naopak bude moci postavit do základu Alexe Songa, jenž si v minulém kole odbyl alespoň kratší cameo z lavičky po prodělání určitých trablí se zády. Útočníci Sakho s Carrollem se do sestavy vrátí nejdříve v srpnu, na startu příštího ročníku.

Loni touto dobou byl už Hull City zachráněný a s nadšením se připravoval na finálové utkání FA Cupu proti Arsenalu. Dnes míří opět do Londýna, kde tentokrát změří síly s Tottenhamem. Nikoli v boji o čest a slávu, nýbrž o holé přežití.

Dva týmy už mají jistotu toho, že příští sezónu stráví v nižší soutěži. QPR i Burnley už nemají sebemenší šanci na udržení. Třetímu sestupovému místu se zuby nehty snaží vyhnout ještě celá pětice týmů, mezi nimiž má nejslabší výchozí pozici právě Hull. Se 34 body ztrácí na Newcastle i Sunderland dva korálky.

Tigers si zle zavařili minulý týden, jelikož doma proti Clarest zkrátka a dobře měli dosáhnout na tři body. Místo toho prohráli a nyní jim ani dvě vítězství nemusí stačit k záchraně. A vzhledem k tomu, jaký mají los (po Tottenhamu je v posledním kole čeká Man Utd), je tato varianta opravdu vzdušným zámkem.

Proti Spurs by ovšem nějaké překvapením vlastně ani překvapením nebylo. Zasvěcený fanoušek Premier League dobře ví, jak Tottenham umí doma selhat proti slabším soupeřům; což už letos ostatně prokázal proti Aston Ville, Newcastlu či WBA. S blížícím se koncem sezóny navíc Kohouti zoufale ztrácí formu - z posledních šesti utkání vyhráli jediné.

Svůj díl viny na tom, vedle tristní hry obranné řady, nese i největší hvězda týmu Harry Kane. Druhý nejlepší střelec Premier League s 20 gól ze zmíněných šesti utkání skóroval pouze jedinkrát.

Tottenham každopádně na Hull v posledních letech umí. Ze sedmi předchozích střetnutí pětkrát vyhrál a ani jednou neprohrál. Poslední radost Tygrů je stará šest a půl roku; a, jak jinak, je z White Hart Lane.

Právě na svém bývalém stadionu se neukáže záložník Hullu Jake Livermore, který se stačil vykartovat. Mimo hru je také Mohamed Diame a Gaston Ramírez, zatímco Nikica Jelavić vyhlíží první start po dvou měsících absence.

Tottenhamu bude scházet jiný karetní hříšník Vlad Chiriches, zatímco Emmanuel Adebayor nebude hrát vinou nemoci. Danny Rose je konečně zdravý po problémech s tříslem, což je při zraněních Kyla Walkera a Bena Daviese velice pozitivní zpráva.

Loni byl trendy zachraňující se Sunderland, letos je to Leicester. Ten v uplynulém měsíci předvedl parádní obrat o 180 stupňů a v těchto dnech patří regulérně k těm nejrozjetějším klubům nejen na Ostrovech, ale i v celé Evropě. Další výhra by Foxes definitivně spasila...

Situace Black Cats je obdobná, i když v jejich podání nebylo letošní zachraňování žádnou krasojízdou. Sunderland ve skutečnosti zabral až na poslední chvíli a skrze první dvě po sobě jdoucí ligové výhry v tomto ročníku je nyní Advocaatova parta s jedním zápasem v kapse na nejlepší cestě za úspěchem.

Pro Mackems je přitom tenhle duel zvláště důležitý, neboť v těch zbývajících čelí dvojici Arsenal-Chelsea. Leicester naproti tomu v závěrečném kole čelí již sestoupivšímu a kompletně demotivovanému QPR. Tomu Foxes názorně ukázali, jak se zachraňuje Premier League, když z minulých sedmi kol opanovali rovnou šest.

Obě strany v nedávné době utrpěly citelné ztráty. Dick Advocaat, který si zřejmě v Sunderlandu kroutí poslední týdny své bohaté trenérské kariéry, bude ve zbytku ročníku postrádat Jordiho Gómeze a minimálně dnes také Wese Browna. Nigel Pearson zase nemůže počítat s vážně zraněným Mattym Jamesem, ale i zkušeným forvardem Davidem Nugentem.

Turf Moor se loučí s Premier League a Burnley se tak může snažit jen o elegantní derniéru na svém stadionu, Stoke City totiž porazili dvakrát během jedné prvoligové sezóny naposledy v druhé polovině 60. let. Hosté ale prožívají nejlepší ročník od návratu mezi elitu a jeho závěr nevypouštějí.

Jen Watfordu se podařilo zklamat své fanoušky stejným stylem, tedy i přes vícerý pokus v Premier Leauge vzápětí klesnout o patro níž. V mnoha ohledech je to ale spíše vysvobození, pouhé čtyři domácí výhry, jediný gól z předešlých pěti vystoupení na vlastním trávníku, a to právě na tom, kde si diváci užili výrazně nejméně gólů - v průměru necelé dva na zápas.

Vše přitom ještě v polovině března zdaleka nevypadalo tak zle, jenže poté přišlo šest střelecky suchých duelů a jediný bod. Kruté pravdě přitom začaly růst kořeny už po slibném začátku ledna, po němž slavilo Burnley vítězství všehovšudy dvakrát, přitom to druhé až minulý víkend na půdě Hull City, které by muselo pokazit tiket mnohým sázkařům, aby nedoprovodilo Clarets do druhé ligy.

To Potters už by nějaký ten týden dávno mohli diváky nudit s dávno rozhodnutým středem tabulky, jejich výkony však žádné uspokojení a alibistické dohrání sezóny nepřipouští. V každém dubnovém klání inkasovali jako první, pokaždé ale dokázali vyrovnat a jen s Chelsea bodově nepochodili. Porážku s o Evropu bojující Swansea pak rychle zametli třídním úspěchem nad ještě lépe postaveným Tottenhamem a jsou tak jediný bod od svého historického rekordu. Přitom už současných 14 ligových výher činí jejich nejvyšší zisk vítězství v Premier Leauge.

Burnley je jediným aktuálně prvoligovým týmem, který neinkasoval gól z produkce Petera Crouche, přednost v útoku však spíše dostane Diouf, ten se zase může stát letošním třetím střelcem Stoke s dvouciferným počtem zásahů. Na hřišti by se také mohl objevit minule suspendovaný Wilson, a to místo kapitána Shawcrosse, jenž laboruje s kolenem. Podobný problém už opustil Begoviće, po čistém kontu se Spurs by však nebylo překvapením, kdyby zbývající kola dochytal Butland. Manažer domácích řeší jedinou změnu - po třech týdnech na marodce mu je k dispozici Sam Vokes.

Na první pohled na Anfieldu o nic nepůjde. Liverpool se již dávno musel smířit s tím, že Ligu mistrů neudělá, a Crystal Palace se pro změnu už nějakou dobu nemusí strachovat o holou prvoligovou identitu. Jeden významný faktor proč toto utkání sledovat by tu však přeci jen byl: Gerrardovo adieu před slavnou tribunou The Kop...

Už dva dny visí na blogu This Is Anfield anketa, která se táže na to, zdali je Steven Gerrard největším liverpoolským hráčem v dějinách. Celých 91 % respondentů míní, že ano.

V tom jistě může svou roli sehrát i koňská dávka sentimentu, nicméně faktem zůstává, že "Stevie Wonder" skutečně má na své straně celou řadu argumentů. Je ukázkovým klubistou s více než 700 soutěžními starty na kontě a zároveň také jedním ze symbolů památného obratu ve finále Ligy mistrů 2005 a dalších úspěchů v FA Cupu.

Bylo by tedy jistě stylové, kdyby se Steven Gerrard dostal ke vstřelení své jubilejní 70. ligové branky na Anfieldu - i prosté vítězství kolektivu však určitě bude velké ikoně města Beatles bohatě stačit. Něco takového by však mohlo být problematické: Crystal Palace s Reds prohrálo všehovšudy jednou z posledních čtyř pokusů.

Alan Pardew se na Selhurst Parku krátce po svém příchodu postaral o okamžité propuknutí euforie, ta už ovšem dál aktuální není. Eagles momentálně čekají na bod už čtyři kola a v zaražení této černé série jim nyní bude pomáhat i definitivně uzdravený Puncheon, potažmo čerstvě povolaný křídelník z akademie Sullay Kaikai.

Na druhé straně barikády se bude čekat na finální verdikt ohledně stavu Mamadoua Sakha. Ten se po pěti týdnech konečně vrátil do tréninkového cyklu, na zápasovou zátěž by ale ještě mohlo být příliš brzy.