Premier League - preview 29. kola

Žádný tým nemá v roce 2015 takovou formu jako Liverpool. Žádný tým nedokázal vydržet v roce 2015 do půlky března bez porážky. Jen svěřenci Brendana Rodgerse. Liverpool hodlá svoji skvělou fazonu přenést i do Walesu, kde se postaví nevyzpytatelné Swansea. Prosadí se Jonjo Shelvey zase do vlastní branky, nebo naváže na pozitivní gólovou potenci s Liverpoolem?

Devět výher, tři remízy. Tak zní bilance Liverpoolu a posledních 12 zápasů, která loňského bojovníka o titul navrátila do boje o Ligu mistrů. Co víc, dokonce do sveřepé bitvy o druhé místo, na které v případě vítězství nad Swansea bude ztrácet pouhé čtyři bodíky.

Swansea si naproti tomu žijí v poklidném středu tabulky. Sestoupit už nemohou, na poháry ztrácí deset bodů a kromě prémií za umístění už hrají pouze pro čest a slávu. Trápit je tak nemusí ani poslední porážka na hřišti Tottenhamu.

Je zajímavé, že poslední tři vzájemné zápasy mezi Swansea a Liverpoolem se odehrály na Anfield Road - může za to zápas ligového poháru, který, stejně jako obě ligová klání, vyhrál Liverpool. Liberty Stadium ovšem Liverpoolu nepřeje - ze třinácti ligových zápasů zde Reds vyhráli jen dvakrát - naposled před 32 lety.

Utkání bude speciálně pikantní pro tři osoby. Jonjo Shelvey hrál před Swansea právě za Liverpool a svou znalost rudého klubu dává najevo. Poslední tři ligová utkání se totiž proti Reds gólově prosadil; byť ten poslední ověnčil brankou vlastní.

Druhá osoba, která má něco společného s oběma týmy, je manažer Liverpoolu Brendan Rodgers, jenž ve Walesu trénoval dvě sezóny mezi roky 2010 a 2012 a dovedl Labutě do Premier League. Dnes proti nim nastoupí v takřka kompletní sestavě. Fit je Gerrard, Škrtel i Sakho.

Jediní absentéři jsou Luis Enrique, Ibe a Lucas, zatímco Joe Allen - bývalý hráč Swansea a třetí z našeho seznamu - ještě lehce poraněný neví, zda může nastoupit. Garrymu Monkovu bude chybět jediný hráč - Kyle Bartley. Dokonce i Batefimbi Gomis, jenž před týdnem proti Spurs zkolaboval na hřišti, byl lékaři shledán způsobilým k hraní fotbalu.

Těžká zkouška čeká londýnskou Chelsea ve snaze udržet si pozici v čele Premier League. Po dvouhodinovém vyřazení z Ligy mistrů od PSG, které bylo náročné nejen psychicky, ale hlavně fyzicky, se Blues musí vrátit do zaběhnutých kolejí. Domácí ztráta se Southamptonem je pro svěřence Josého Mourinha nepřípustná.

Předpoklady k úspěchy má Chelsea dobré. Vždyť jako jediný tým napříč profesionálními anglickými soutěžemi zatím doma neprohrála. Daří se jí navíc i venku - dohromady získala z posledních sedmi utkání a 21 možných bodů celých 17. Jen Liverpool (19) a Arsenal (18) jich získal v tomto období více.

Předchozí úspěch byl navíc velmi cenný - Chelsea získala tři body z půdy nebezpečného West Hamu. Jediný gól tehdy vstřelil Eden Hazard. Taktéž Southampton vybojoval tři body tím nejtěsnějším možným způsobem. Až v závěru domácího utkání s Crystal Palace se prosadil Sadio Mané.

Pro Soton byl tento triumf vysvobozením z mírné krize. Z předchozích pěti ligových klání získal jen 4 body - i proto v boji o Ligu mistrů ztratil a momentálně je až sedmý. Manko na čtvrtý Man Utd je čtyřbodové, šestý Tottenham je vzdálený jeden bod. Navíc černý kůň Premier League vypadl i z FA Cupu.

Utkání bude pikantní pro Ryana Bertranda, který ještě na podzim spadal coby kmenový hráč pod Chelsea, tudíž se nemohl účastnit prvního vzájemného utkání na jihu Anglie. Nyní už jej Southampton z Londýna definitivně vykoupil, takže bude svými ofenzivními výpady, pro které patří jednoznačně k nejlepším krajním obráncům sezóny, trápit obranu svého bývalého zaměstnavatele.

Mladík Matt Targett tak opět usedne pouze na lavičku náhradníků a nebude mít možnost být účastníkem další kontroverzní situace jako v minulém vzájemném měření sil. Tehdy ve vápně fauloval Fábregase, ale rozhodčí překvapivě nenařídil penaltu. Utkání i díky tomu skončilo 1:1. Na Stamford Bridge už Southampton nicméně nevyhrál dlouhých 13 let.

S Bertrandovou účastí v zápase každopádně odpadne oběma manažerům starost se skládáním sestavy. Mourinho možná pošle od začátku do hry Williana, Kurta Zoumu a Filipeho Luíse, kteří proti PSG nehráli od začátku - odpočinek by tím pádem dostali Ramires, Gary Cahill a César Azpilicueta; mimo hru je pouze John Obi Mikel, jenž stále laboruje s kolenem.

Ronald Koeman je na tom velmi podobně, akorát se nemusí zabývat tím, že by jeho hráči mohli být vyčerpaní. K dispozici má kromě dlouhodobě zraněných Jaye Rodrígueze a Emmanuela Mayuky úplně všechny muže. Včetně stopera Tobyho Alderweirelda, jenž se minulý týden vrátil do nominace a tentokrát už by měl být i v základní sestavě.

V sázce by jen sotva mohlo být víc. Jak Manchester United, tak Tottenham si v tuhle chvíli nemůžou být jisti vůbec ničím - vstupenkou do Ligy mistrů, natožpak přímou ze třetího místa, ba dokonce ani účastí v Evropské lize. V sázce je stále úplně všechno a tříbodový náskok Red Devils se může v mžiku vypařit...

A to se opravdu může docela lehce stát. Kohoutům se jednak na Old Trafford v nedávné době až nezvykle daří, když tam vyhráli při obou posledních výjezdech. Jednak jsou aktuálně londýnští v přeci jen lepším rozpoložení.

I přesto, že v uplynulých týdnech Spurs nezvládli vyřazovací utkání v Evropské lize a ve finále Ligového poháru padli s Chelsea, jakékoliv zklamání na nich v lize není od začátku března znát. Swansea i QPR padly, Harry Kane se minule vrátil na střeleckou listinu (a co se soutěžních branek týče, dostal se tak již na úroveň Garetha Balea ze sezony 2012/13) - a tak není důvodu mít z ManUtd nějaký přehnaný respekt.

Tím spíš, když se sami United oklepávají z málokdy vídané domácí prohry s Arsenalem v rámci čtvrtfinále FA Cupu a jejich hvězdný kádr - do něhož se v létě tak mohutně investovalo - nevypadá být zkonsolidovaný ani v nejmenším. Tápající Falcao v úterý nastoupil za rezervu, každý fanoušek už víceméně počítá s letním odchodem De Gey do Realu Madrid a na hlavu Ángela di Maríi se snáší kritika zápas co zápas.

Právě argentinský ofenzivní záložník bude v neděli spolu s rovněž suspendovaným Jonnym Evansem sledovat důležité klání pouze z tribuny, což platí i pro zraněného van Persieho. Ten sám zůstává jediným skutečným marodem v týmu, ačkoliv nad startem Marcose Roja visí menší otazník. Young se pondělních šrámů stihl zbavit kompletně.

Mauricio Pochettino před utkáním přiznal, že není jednoduché vybírat jedenáct vyvolených z kompletní sady svěřenců, a přesně to ho čeká před nedělním výjezdem. Rose se takto popere o místo levého beka s Benem Daviesem a Moussa Dembélé usiluje o vytlačení jednoho ze středopolařů.

Poslední tři výhry Evertonu vzešly ze zápasů vyřazovací fáze Evropské ligy; to je tak nějak všeříkající. Podobně jako loni v případě Swansea či ještě dříve v případě Stoke City, také u Toffees není těžké nechat se unést populární teorií o klubu druhého sledu, který jde rapidně dolů poté, co se probojuje do pohárů...

V průběhu ročníku 2013/14 se Everton žádnými mezinárodními souboji zabývat nemusel, a byl z toho jeho rekordní počet nahraných bodů v éře Premier League. V této fázi sezony na tom loni byly Karamelky o neskutečných 23 bodů lépe a myslely akorát na poháry; tentokrát se musejí nervózně ohlížet za sebe, když na aktuálně 18. QPR mají náskok ubohých šesti bodů.

Z posledních deseti kol Everton uhrál vítězství jedině na hřišti Crystal Palace, přičemž zrovna Newcastle stojí na samém počátku tohoto černého období. Ani jeho prosincová výhra 3:2 nicméně nepředznamenala žádnou sérii pozitivních výsledků: nahrazení manažera Pardewa jeho pravou rukou Johnem Carverem vedlo akorát k udržení statusu quo a zaznamenání pouhých dvou dalších výher.

Přesto Straky v nedávné době vypadají lépe než ke konci Pardewova angažmá - pokud tedy vůbec jde o nějaké zadostiučinění. A vděčit za to do jisté míry mohou také rozstřílenému Papissi Cissému, který však právě načíná dlouhý sedmizápasový trest za pečlivě zdokumentovanou potyčku s Jonnym Evansem. Do akce se naopak vracejí Cabella s Colbackem, kteří při absenci Tiotého ihned budou usilovat o místo v základu.

Roberto Martínez ještě v napětí očekává výsledky zátěžových testů trojlístku Stones-Baines-Osman, přinejmenším oba první jmenované však pravděpodobně riskne za každých okolností. Gareth Barry je jinak opět suspendován a řadí se k dalším absentérům v osobách McGeadyho, Pienaara, Hibberta a Ovieda.

Sobotní program Premier League otevře malé londýnské derby mezi Crystal Palace a Queens Park Rangers. Dobře namazaný stroj Eagles pod vedením Alana Pardewa se lehce zadrhl - dokážou Orli po třech soutěžních prohrách ze čtyř zápasů znovu vzlétnout, nebo QPR naváže na jedinou venkovní výhru (a bodový zisk) v sezóně zpřed měsíce?

Forma Hoops z půdy soupeřů je skutečně tristní. Jedenácti utkáními prohranými v řadě od startu ročníku vytvořili rekord Premier League a ojedinělý úspěch v Sunderlandu se na psychice modrobílých pozitivně nepodepsal. Prohráli všechny tři následující zápasy a na udržení ztrácí tři body. Utkání s Crystal Palace je tak pro ně důležitější než pro soupeře.

Eagles totiž díky dobrému začátku roku poskočili na pohodové dvanácté místo a i přes mírné zaškobrtnutí v posledních týdnech si mohou hýčkat osmibodový distanc od sestupových vod. Naposledy padli v Southamptonu, což byla Pardewova první venkovní ztráta. Předtím vyhrál všech pět soutěžních zápasů na cizích stadionech.

Rangers se naopak potácí v regulérní krizi. Od Vánoc získal z 11 utkání pouhopouhých pět bodů - stejně špatná už je pouze Aston Villa. Navíc se jim nedaří ani v lokálních derby - londýnský celek neporazili jedenáctkrát v řadě. Dobrá zpráva pro QPR je alespoň návrat formy Charlieho Austina. Čtvrtý nejlepší střelec Premier League vsítil v posledních třech utkáních dvě branky a prsty měl i v té třetí.

Dobrou náladu před utkání může svěřencům Chrise Ramseyho přinést vědomí, že proti Crystal Palace se jim v minulosti poměrně dařilo. Po Vánocích s nimi doma remizovali a předtím třikrát v řadě vyhráli a šestkrát neprohráli.

Tentorkát se budou ovšem muset obejít bez kapitána Joyeho Bartona, který zkompletuje třízápasový ban. Otazníky pak visí nad zdravotním stavem Furlonga, Vargase a Taarabta.

Suspendace stihla i kapitána Palace Mileho Jedinaka, po trestu se naopak vrací Glenn Murray. Zranění zahojil Yaya Sanogo, nicméně trojice Jordon Mutch, Marouane Chamakh a Fraizer Campbell je na marodce.

Když se koncem prosince oba celky potkaly v této sezoně poprvé, West Ham si užíval jednobodového náskoku na svého slavnějšího londýnského souseda. Dnes je realita poněkud jinačí a Hammers začínají na pohárové příčky, které tehdy obývali, mohutně ztrácet...

Rozdíl mezi oběma týmy je tak v těchto okamžicích docela přirozeně propastný. Kanonýři sedí na uspokojivé třetí pozici, zatímco na 15 bodů vzdálený West Ham se ještě bude muset rvát o setrvání v první desítce. V tuhle chvíli WHU netriumfovalo již v sedmi po sobě jdoucích soutěžních střetnutích a do duelu s Arsenalem jde se dvěma prohrami tváří v tvář Londýňanům v zádech.

West Ham to navíc neumí ani na samotný Arsenal. Jistě, každý příznivec Gunners si ho bude nadosmrti pamatovat jako ten tým, kterému se jako prvnímu podařilo vyloupit Emirates Stadium (v dubnu 2007), jenže od té doby po nějakém repete ani vidu ani slechu. Kanonýři dokonce s tímto soupeřem od října 2009 neztratili ani kytičku.

Sam Allardyce v nedávném sloupku pro London Evening Standard hořekoval nad pořádnou porcí smůly, a proti tomu popravdě nelze moc mít. Enner Valencia nejdříve doma šlápl na rozbitý hrníček a mohl by být až do konce sezony mimo hru; James Tomkins se potom vyřadil ze sobotního klání v posilovně, aby na marodce doplnil dalšího elitního stopera Winstona Reida.

West Ham se takto vrátil z kratšího soustředění v Dubaji nikoliv zrelaxován a plně připraven na své již čtvrté londýnské derby v řadě, nýbrž spíše ještě víc rozložen. To Arsenal sice před generálkou na Monaco ztratil zhruba na měsíc Alexe Oxlade-Chamberlaina, jinak má ale Arsene Wenger jádro mužstva pohromadě a navíc v dobré náladě díky povzbuzujícímu pondělnímu postupu do semifinále FA Cupu.

Dlouhých deset roků vládl Tony Pulis Stoke City. Během nich udělal z průměrného celku Championship regulérního účastníka Premier League, který se nemusí strachovat o záchranu. Postoupil i do finále FA Cupu a přežil zimu v Evropské lize. Po necelém roce v Crystal Palace však nyní Pulis vede West Bromwich Albion a jeho dalším soupeřem je právě Stoke.

Holohlavý stratég prožil ve Stoke skvělé časy, fanoušci Potters přesto nemusí příliš litovat, že o něho přišli. Mark Hughes je totiž více než důstojným nástupcem, který hned ve své první sezóně dosáhl na historické 9. místo. Nejlepší v historii Premier League a nejlepší na nejvyšší úrovni od sezóny 1974/75. A nyní je dokonce osmý.

Potters si užívají parádní formu. Vyhráli všechny tři poslední zápasy a z posledních sedmi jich opanovali pět. Vyhráli i po Vánocích proti WBA jejich první vzájemné měření sil v této sezóně. Bylo to popáté za sebou, co Baggies proti Stoke City nevyhráli.

Teď mají za kormidlem Tonyho Pulise, nejlepšího manažera měsíce února a muže, který v křesle Crystal Palace doma Stoke porazil. Svou skvělou formu, za níž získal zmíněnou trofej, však na začátku března nepotvrdil. Dvakrát hrál West Midlands derby s Aston Villou a dvakrát prohrá. Ano, s Aston Villou.

Nyní navíc musí přemýšlet nad náhradní variantou za útočníky Berahina a Ideyeho, nad jejichž zdravotním stavem visí otazníky. Nicméně když to hrozilo naposledy, oba nastoupili, takže to patrně tak horké nebude. Mimo hru je pouze záložník Callum McManaman.

Stoke může počítat s kapitánem Ryanem Shawcrossem, který byl od ledna vyřazený ze zátěže vinou zranění zad. Stoper Philipp Wollscheid je naopak s tříslem lehce zraněn, může tak dojít k rošádě. Hrát nebude Stephen Ireland, kterého trápí lýtko.

Po týden starém postupu Aston Villy do semifinále FA Cupu skrze rivaly z West Bromwiche se v médiích zuřivě probíralo, nakolik neakceptovatelné bylo finální vtrhnutí celé řady fanoušků na hrací plochu. Budiž; nicméně kdo by se jim divil? Birminghamští ostatně prožívají šťastné chvíle poprvé za hodně dlouhou dobu...

Na druhou stranu, Villans pochopitelně musejí zůstávat nohama na zemi, což jim ostatně radí už jen letmý pohled na tabulku, kde okupují první bezpečnou příčku s pouhým tříbodovým náskokem na sestupující QPR. První skalp Albionu na začátku měsíce navíc utínal sedmizápasovou sérii bez bodu a něčeho takové deky se klub jen těžko zbavuje v rozmezí dvou týdnů.

Co je pro fanoušky Aston Villy bezesporu pozitivním zjištěním, je ovšem viditelně zlepšená ofenzíva. I přesto, že by ani tentokrát nemusel být zdráv Christian Benteke (chyběl už pro pohárové klání), Sherwoodova taktická flexibilita a vynikající forma střelce Sinclaira umožňují Villans bez problémů pokračovat v rozestavení 4-3-3 a zapracovat na zkrášlení tristní venkovní bilance, která zatím hovoří pouze řečí čtyř gólů.

Také Sunderland má značné potíže v oblasti střílení branek a nic moc na tom nezměnil ani příchod Jermaina Defoea. Mackems k dnešnímu dni zaznamenali 23 gólů ve 28 ligových utkáních a z posledních pěti kol, kdy shodou okolností ani jednou nevyhráli, vyšli střelecky naprázdno hned třikrát.

Sunderland přitom rovněž nemá nic jisté, když sedí jen jeden bod nad Aston Villou, a nepříjemné starosti mu před časem přidělal křídelník Adam Johnson, který je obviněn ze sexuálního obtěžování nezletilé dívky a po dobu vyšetřování je klubem suspendován. V trestu poněkud přijatelnějšího rázu je potom Lee Cattermole, jenž si postojí příští dvě utkání poté, co nashromáždil deset žlutých kartonků.

Když Premier League dospěje do této fáze sezóny, týden co týden vyvstanou z programu zápasy, které některý z týmů jednoduše musí vyhrát. 29. kolo padl tento tlak na Leicester City, který už nemá kam uhnout. Deset zápasů před koncem sezóny ztrácí na udržení propastných sedm bodů. Teď doma přivítá Hull.

Od září do prosince minulého roku Leicester nevyhrál - a během těchto třinácti zápasů získal směšné dva body. Po Vánocích však Foxes šokovali právě na hřišti Hullu, přičemž tento duel je nakopl k úžasnému kratičkému období. Na Nový rok remizovali v Liverpoolu, aby pak porazili Aston Villu.

Jenže série skončila a Leicester je opět v krizi, která je pasuje do role favoritů na sestup. Sedm bodů na udržení je hodně, Lišky navíc zoufale postrádají formu, od začátku ledna nevyhrály a ze šesti klání uhrály jeden jediný bod.

Ještě před měsícem bojovali o sestup jako Tygři i hráči Hullu. Před zápasem na Man City byli osmnáctí, jenže fantastický bod z Etihad Stadium a zimní přestup kanonýra N’Doyeho vytrhl těmto šelmám trn z paty. Pět zápasů - osm bodů, tak zní bilance černožlutých z nejčerstvějších klání, které svěřence Steva Bruce vystřelily na patnáctou příčku s pětibodovým odstupem od sestupových vod.

Ještě lépe bude tygří partě za krátký čas, až se vyléčí Momo Diamé, Liam Rosenior a James Chester - všichni už jsou víceméně v pořádku, jen dolaďují poslední bolístky a fyzickou kondici. Do branky Leicesteru se pak brzy může vrátit Kasper Schmeichel, jenž od prosince v kádru Nigela Pearsona schází. Jeho zlomený nárt už je však schopen zátěže.

Ač se Burnley a Manchester City nachází na zcela opačných pólech tabulky Premier League, jsou na tom s předsezónními ambicemi podobně. Nováček soutěže je druhý od konce, na udržení ztrácí tři body a vzhledem k otřesné formě zde není vidina na zlepšení. Obhájce ligového titulu zase kouká na lídra Chelsea s pětibodovým odstupem - navíc má odehraný zápas navíc...

Krize Clarets přerůstá do existenciálních rozměrů. A dle posledních zkušeností a letmé analýzy se zdá, že cesta do plusových bodů je zkřížena nepřekonatelnými překážkami. Jádro pudla se zřejmě skrývá v jednoduchém problému - Burnley zkrátka nemá kádr na to, aby udrželo Premier League.

Jak jinak si vysvětlit, že předchozích 14 utkání nastoupilo vždy stejných 10 fotbalistů + Marney, kterého po zranění nahradil se stejnou definitívou Kightly? Jak jinak si to vysvětlit, když z minulých 12 duelů nasbíral manažer Sean Dyche jen 7 bodů? Vedení jej navíc nedostává pod tlak, patrně s vědomím, že lépe si vést nemůže.

Nic podobného se nedá očekávat v Manchesteru City, který silou kádru rozhodně může pomýšlet na nejvyšší příčky. Manuel Pellegrini však zatím vypadl z obou pohárů, v Lize mistrů (pokud se nestane zázrak) skončí už ve středu, a tak zbývá už pouze liga. Ani tam není výchozí pozice ideální, byť Citizens konečně začali vítězit.

Podobný šok jako po Vánocích doma s Burnley (3:3) si tak nemohou v žádném případě dovolit - další ztráta ve spojení s výhrou Chelsea by už patrně znamenala méně než 10 kol před koncem definitivní konec nadějí. City touží zavzpomínat na utkání zpřed pěti let, kdy Turf Moor dobyli pomocí šesti gólů.

Část preview mapující týmové novinky a zdravotní situaci hráčů je v tomto utkání prakticky bezpředmětná. Zatímco Sean Dyche tvrdohlavě využívá svých 11 (12) vyvolených týden co týden - a jediným zraněným z původní sestavy je už nějaký ten pátek Dean Marney - Manuel Pellegrini má k dispozici úplně všechny hráče, s nimiž počítá do kádru. A Jovetiće taky.