Premier League - preview 2. kola

Květen patřil jim. Liverpool měl na konci minulé sezóny všechno ve svých rukou, jenže překvapivé ztráty doma s Chelsea a na hřišti Crystal Palace přihrály titul do náruče Manchesteru City, jenž v závěru působil strojově přesně a body sbíral bez problémů. Letos by měla být špička bojující o svatý grál ještě širší a právě vzájemná střetnutí mezi favority mohou už v úvodu ročníku výrazně napovídat.

V roli favorita nastupují jednoznačně domácí Citizens. V prvním kole vyhráli v Newcastlu 2:0 a prodloužili sérii vítězných zápasů už na šest. To Reds se na premiérové tři body v nové sezóně pořádně nadřeli - Southampton je na Anfield Road místy výrazně přehrával a výsledek 2:1 mohou svěřenci Brendana Rodgerse považovat za velmi šťastný.

Ve velkých soubojích však často nerozhoduje aktuální forma, ale jakýsi génius loci, jenž může běh událostí převrátit naruby. Na každý pád se máme rozhodně na co těšit, jelikož v posledních letech vždy nabídl střet Manchesteru City s Liverpoolem velké drama. V sezóně 2012/13 se v obou zápasech dělily body po remíze 2:2 a vždy se skóre měnilo v závěrečných minutách. Loni zase vyhráli vždy o gól domácí a především zápas na Anfield Road s pozdním rozhodnutím Coutinha stál za to.

Tehdy se nicméně Liverpool mohl spolehnout na famózního Luise Suáreze, který momentálně zpytuje svědomí v Barceloně. O jeho góly se musí postarat hlavně druhý nejlepší střelec loňské Premier League Daniel Sturridge podporovaný stále zlepšujícím se mladíčkem Raheemem Sterlingem.

V obou sestavách nicméně vyvstává řada otazníků. Především v kádru Manchesteru City se na omezený počet míst touží dostat více fotbalistů. Oba kraje obrany jsou perfektně zdvojené a skvělý výkon Gaela Clichyho z Newcastlu musí Pellegirnimu vrtat hlavou. Příjemné starosti má chilský stratég i v útoku, kam by se rád vrátil gólový Sergio Agüero, zatímco Jovetić naopak chce své místo v základu udržet. Mimo hru jsou pouze stoper Mangala a útočník Negredo.

V Liverpoolu se otázky vznášejí spíše nad rozestavením než nad konkrétními jmény. Brendan Rodgers má na výběr mezi 4-3-3 a 4-2-3-1, přičemž v první variantě působí Coutinho na křídle, zatímco při druhé by měl zaujmout podhrotovou pozici. V tom případě by na kraj záložní řady mohl liverpoolský taktik zasunout univerzála Hendersona. Po lehkém zranění je nicméně k dispozici i Emre Can, na marodce zůstávají jen Lallana, Agger a Flanagan.

Vedle malého londýnského derby a dalšího představení van Gaalova Manchesteru United tento souboj Hullu se Stokem působí jenom jako takový chudý bratříček. A vskutku, loni obě vzájemná měření těchto mančaftů přinesla dohromady jednu jedinou branku a obecně se na ně nedalo pořádně koukat...

Zdroje tohoto bezradného lapání po byť jen minimální divácké atraktivitě můžeme hledat leckde - v taktické svázanosti pramenící z přátelské rivality mezi dvěma bývalými spoluhráči z Manchesteru United, nebo v relativní impotenci loňských ofenzivních vozeb obou celků (hlavně té tygří, která koneckonců na obránce Stoku nevyzrála již třikrát po sobě) -, těžko bychom se však mohli opřít o nějakou výsledkovou krizi.

Pravdou sice je, že celek z Kingstonu upon Hull nekončil ročník na vysoké noze, ovšem jakmile výkony obou mančaftů srovnáme s jejich možnostmi a zasadíme je do patřičného kontextu, vyjde nám, že ani Stoke ani Hull se v éře Premier League nikdy neumístily výše než loni. Konkrétně Tigers potom dokonce pomocí Fair Play berličky propluli až do Evropské ligy.

Tu si shodou okolností nedávno zkusili také ve Stoke-on-Trent a právě na ročník 2011/12 tam možná ještě dnes vzpomínají s husí kůží, když se vzhledem k mezinárodním povinnostem horko těžko zachraňovali. Hull nyní přirozeně nebude chtít své dnešní soky následovat a v úvodním kole vykročil, jak nejlépe mohl - výhrou na půdě QPR.

Naopak Potters doma podlehli sousedům z Villa Parku, a aby toho nebylo málo, přišli čerstvě na 14 dní o klíčového záložníka Stephena Irelanda. Manažer Mark Hughes zároveň přiznal, že Victor Moses bude ještě potřebovat pár dní na aklimatizaci, a tak jej může těšit snad akorát nikterak samozřejmá dostupnost tandemu Odemwingie-Cameron, který až doteď vstřebával mistrovství světa.

Tigers mají za sebou 4. předkolo Evropské ligy, v rámci něhož v týdnu podlehli Lokerenu těsně 0:1, většina základní sestavy ovšem v Belgii nefigurovala. Z těch, kdo nyní rozhodně nebudou rotovat zpátky, lze jmenovat pouze Roberta Snodgrasse, jenž si v průběhu prvního kola vyhodil koleno. Yannick Sagbo dneškem završí svůj karetní trest.

Hned tři londýnské týmy dostaly v prvních dvou kolech nalosovány dvě městské derby. Po West Hamu a Crystalu Palace je Pochettinův Tottenham, jenž právě Kladiváře v úvodním klání udolal. Dnes mají další možnost vyřídit rivala - doma hostí nováčka Queen’s Park Rangers.

Drobnému derby vévodí návrat nového asistenta manažera v QPR Glenna Hoddla na White Hart Lane, kde jako hráč i trenér v minulosti působil a patří k nejlepším fotbalistům, kteří za Tottenham kdy nastoupili. Teď se však bude paradoxně radovat jen v případě, že jeho někdejší klub prohraje.

Hoddle byl ostatně u toho, když se Spurs s QPR utkali při nejvýznamnějším vzájemném souboji. Ve finále FA Cupu v roce 1982 zařídil gólem remízu 1:1, aby v odvetě rozhodl z penalty. Tato porážka byla pro Rangers součástí prokletí ve Wembley, které prolomili až letos v květnu ve finále play-off Championship.

Letos už v Premier League touží po klidné záchraně, k čemuž mají po řadě posil velké dispozice. První kolo doma s Hullem jim nicméně vůbec nevyšlo a i kvůli neproměněné penaltě Austina prohráli 0:1.

Tottenham naproti tomu šťastně vyhrál. Pokutový kop se kopal naopak proti němu, ale Mark Noble selhal a zavdal na hrdinský čin mladého obránce Erica Diera, který v nastaveném časy přihrál na stranu Kohoutů všechny tři body.

Ten by měl proti QPR začít na pravém kraji obrany, kde nemůže nastoupit zraněný Walker, ani vykartovaný Naughton. Svěřence Harryho Redknappa naopak osvěží debuty Leroye Fera a Mauricia Isly.

Loňský Manchester United lámal negativní rekordy a většinu sezóny byl pro smích. Stroj na úspěchy stvořený za více než čtvrt století Alexem Fergusonem se zasekl pod Davidem Moyesem. Proto se v létě ujal vlády Louis van Gaal, jenž měl za úkol vrátit Red Devils na výsluní. První kolo však selhal a nyní je čas na reparát. V Sunderlandu.

Na Old Trafford byli po vydařené přípravě všichni natěšení, až se jejich oblíbenci konečně stanou opět obávaným soupeřem celé Anglie. Jenže už první soupeř Swansea si s Rudými ďábly vytřel podlahu. Ani druhé kolo nebude pro United snadné, jelikož navíc přišli o Andera Herreru, jenž se připojil ke zraněným Shawovi, Carrickovi, Fellainimu, Lingardovi a Welbeckovi.

Fit je naopak Robin van Persie, který konečně vytvoří holandský dvojblok se zkušeným manažerem. Zdravý je taky Antonio Valencia a Jonny Evans. Přesto však stále platí, že ze současného Manchesteru zkrátka a dobře už nejde strach. Podle Paula Scholese je dokonce nutné dovést hned pětici zkušených fotbalistů. Příchod obránce Marcose Roja mu zjevně nestačil - Argentinec navíc ještě nemá pracovní povolení.

Sunderland si tak může na předloňského šampiona brousit zuby. Minulý týden získali bod ze hřiště West Bromwich Albionu, a to jen kvůli nesprávně odpískané penaltě na Anichebeho. Remíza 2:2 tak byla vlastně zklamáním.

Zklamáním je pro fanoušky Mackems i zdravotní stav Emanuele Giaccheriniho, jehož bolavé tříslo vyřadí ze hry ještě asi na tři týdny. Naopak obránci Billy Jones a Santiago Vergini už by měli být fit a věří ve start v základní sestavě.

Budou totiž chtít pomoci Sunderlandu zrušit kletbu proti Man United, která trvá už více než 17 let. Od března 1997 totiž Black Cats tohoto soupeře na své půdě neporazili, přestože se utkali dvanáctkrát. Jen třikrát dosáhli na bod.

První kolo Premier League je úspěšně za námi a Newcastle do něj vstoupil úplně opačně než jeho příští soupeř. Magpies se doma museli sklonit před obhájcem z Manchesteru City, zatímco Aston Villa překvapivě vyloupila Britannia Stadium. Teď potřebuje potvrdit zisk zvenku i na své půdě. Alespoň na část dne se navíc může dostat do čela tabulky.

Svěřenci Paula Lamberta porazili Stoke City na jeho trávníku díky brance Andrease Weimanna 1:0. Vítězstvím ve druhém kole proti Strakám by vyrovnali nejlepší zápis z úvodu sezóny z roku 1999, kdy naposledy měli v této fázi všech šest bodů.

Zato Newcastle je po očekávaném ligovém openingu na samém chvostu tabulky. V utkání s mistry z Manchesteru City jim nepomohlo ani domácí prostředí a po brankách Silvy a Agüera podlehli 0:2. Magpies tak jen prodloužili příšernou bilanci z minulé sezóny, z posledních devíti ligových zápasů jich osm prohráli a jen ve třech dokázali vsítit branku.

Proti Aston Ville se jí nicméně velmi daří. V minulém ročníku proti ní získali svěřenci Alana Pardewa tzv. double - porazili ji doma i venku - a ve Villa Parku triumfovali i v sezóně 2012/13.

Ani jeden z manažerů nemusí do své ideální sestavy příliš zasahovat a především jedenáctka Villans patrně nastoupí v totožném složení jako minulý týden. A to i přesto, že se do služby hlásí zbrusu nová posila do zálohy Carlos Sánchez z Elche, jenž zazářil v dresu Kolumbie na mistrovství světa.

Newcastlu pak konečně může počítat s bývalou hvězdou a kapitánem Ajaxu Siemem de Jongem, jenž by ze základu mohl vyřadit Gouffrana. Zranění jsou stále Cheick Tioté, Papiss Cissé a Davide Santon.

Na St. Mary’s v sobotu není o favoritovi pochyb. Domácí i přes hromadný výprodej opor vypadali na Anfield Road velmi kvalitním dojmem a především za druhý poločas by si bod zasloužili. Porážku 1:2 způsobil především neklid v zakončení - obzvlášť Longova stoprocentní gólovka v závěru byla do očí bijící.

Přesto se dají na nulovém bodovém zisku najít i pozitiva. Perfektní výkon předvedl na pravém kraji obrany Nathaniel Clyne, který dal gól a v ofenzivní fázi působil přesně tak, jak by moderní krajní bek měl. Na druhé straně pak podal velmi slibný výkon Dušan Tadić. Především jeho kousky by měly způsobit obraně WBA problémy.

Baggies totiž dozadu nepředvedli zrovna jistý výkon a za domácí remízu 2:2 se Sunderladem můžou být ještě zatraceně rádi. Faul Robergeho na Anichebeho totiž viděl skutečně jen sudí Swarbrick a penaltu dostali domácí dárkem. Na hřišti Southamptonu budou muset jednoznačně přidat, jinak dojde k prodloužení krátké série z loňské sezóny.

Tehdy totiž Saints vyhráli dvakrát 1:0, jak doma, tak venku. Střelci obou branek, Lambert i Lallana, jsou sice už v kádru Liverpoolu, manažer Pochettino v Tottenhamu, ale na poměru rozdaných karet to nemění vůbec nic. To ani fakt, že v sezóně 2012/13 získal tzv. double West Brom.

Šéf lavičky celku z West Midlands Alan Irvine může konečně využít svou rekordní posilu Browna Ideyeho, pod nímž by měl na podhrotu operovat opět současný nejlepší střelec Premier League Saido Berahino. Další posila do útoku Georgios Samaras ještě není k dispozici, stejně jako stoper Joleon Lescott.

Ronalc Koeman naproti tomu postrádá dvě ofenzivní opory Gastona Ramireze s Jayem Rodríguezem. Debut si může odbýt stoper Florin Gardos, byť se s tím příliš nepočítá. Start v základní sestavě kromě něj vyhlíží i Shane Long, jenž od léta 2011 do Vánoc 2013 ve West Bromwichi působil.

Kdekdo očekával debakl. Crystal Palace na hřišti Arsenalu vedl, do úplného závěru zápasu ještě držel remízu, když v nastaveném čase - stejně jako první branka Gunners - padla i ta druhá po standardní situaci. První znak konce Pulisovy vlády a patrně je jen otázkou času, kdy se Eagles začnou sypat jako domeček z karet úplně.

Loni měli Londýňané po deseti kolech na kontě celých devět porážek a pouhé tři body. Tak že by letos repete? Po Pulisově odchodu se Crystal Palace stal jedním z hlavních kandidátů sestupu - ostatně do příchodu holohlavého manažera loni v listopadu nebyli vůbec nic jiného. Teď chce na špatné atmosféře v klubu bez manažera něco vydolovat i West Ham.

Marasm navíc ještě přiživila aféra mezi sportovním manažerem Eagles Iainem Moodym a Malky Mackayem, kteří si během bývalého působení v Cardiffu vyměňovali řadu sexistických, rasistických a homofobních textových zpráv. Právě Mackay měl být ostatně favoritem na převzetí manažerského žezla u Palace. Nic takového...

Zato Hammers se pyšní tím, že jejich vládce kádru Sam Allardyce je dokonce třetím nejdéle sloužícím manažerem v Premier League a těsně za TOP 10 v celé Football League. Spolu s ním by nyní chtěli zapomenout na nešťastný vstup do sezóny, když proti Tottenhamu nejprve neproměnili penaltu, pak nevyužili dlouho přesilovku, aby v nastaveném čase přišli byť o jediný bod.

Crystal Palace mají ostatně Kladiváři co vracet, loni s nimi prohráli 1:0 jak doma tak venku. Neporazili je navíc už téměř 11 let - v Selhurst Parku dokonce neslavili vítězství už skoro 23 roků.

Dnes se musí Big Sam obejít bez svého stopera Jamese Collinse, jenž se za dvě žluté karty nechal proti Spurs vyloučit. Zpátky je naopak vyléčený Matthew Jarvis, zatímco Joey O’Brien, James Tomkins a Carl Jenkinson jsou stále zdravotně nejistí - Tomkins by přitom právě Collinse měl zaskočit.

Eagles nemohou počítat s dalším karetním hříšníkem Jasonem Pucheonem, který tak na rozdíl od všech ostatních hráčů na obou pólech zítra neokusí podruhé za sebou příchuť městského derby. Jen malou šanci na start má stoper Scott Dann.

Už před začátkem sezóny byla Chelsea pasována do role favorita na zisk titulu. První kolo to jen potvrdilo, když Blues na půdě Burnley za 35 minut vyřídili soupeře třemi góly a zbytek utkání už se jen dohrával. Z první pozice Londýňané hostí na Stamford Bridge dalšího nováčka. Loňského mistra druhé ligy Leicester City.

José Mourinho dotáhl stavbu svého kádru k dokonalosti. Už v minulé sezóně se Chelsea prala o titul zcela seriózně, byť tomu mentální hry portugalského stratéga nenapovídaly. Tým nicméně v létě posílil kanonýr Diego Costa a špílmachr Cesc Fabregas - tedy poslední dvě instance do perfektního modrého mixu.

A právě forma a zdravotní stav těchto dvou Španělů by měla být rozhodujícím elementem v bitvě o titul. Ne snad ještě v tomto kole, kdy se na takřka nedobytnou tvrz Stamford Bridge vydává jeden z týmů, které pravděpodobně budou zaujímat spíše dolní části Premier League.

Ani vstup Leicesteru do nováčkovské sezóny nicméně nebyl žádnou ostudou, ba naopak. Na jejich půdu přijel velice silný protivník - o Ligu mistrů bojující Everton - a přestože domácí dvakrát prohrávali, vybojovali díky pozdnímu gólu Wooda cenný bod. A o něco podobného by se chtěli Lišky pokusit i proti ještě většímu favoritovi.

Právě zmíněná schopnost dostat se z nepříznivého stavu by mohla být pro Foxes klíčová - nedá se totiž předpokládat, že by na hřišti Chelsea mohli držet otěže zápasu a pravděpodobnost čistého konta je minimální. A to i s přihlédnutím k tomu, jak končily poslední vzájemné zápasy obou celků. 5:2, 4:3, 4:0.

Chelsea vyhrála posledních šest střetnutí, nic jiného než vítězství proti Leicesteru nezná už třináct a půl roku. Klub z East Midlands naposledy triumfoval v sezóně 2000/01, ale stálo to za to. Proti Londýňanům tehdy získali tzv. double, doma vyhráli 2:1, na Stamford Bridge dokonce 2:0.

Podobný scénář by byl ale v sobotu prvotřídním šokem. Chelsea se totiž může spolehnout na všechny opory, včetně Ramirese, který už si odpykal disciplinární trest z minulé sezóny. Jediný otazník má José Mourinho na levé obraně, kde může ponechat stabilní čtveřici s Azpilicuetou nebo dát šanci posile Filipe Luísovi, jenž nicméně v přípravě nepřesvědčil. Točit samozřejmě může i s ofenzivní trojicí, především Oscar nemá jistou pozici.

Hosté se pak musejí obejít bez posily Matthewa Upsona, který je stále na marodce se zraněním chodidla. Mimo hru jsou také záložníci Danny Drinkwater a Matty James. Jejich místa by tak měli zaujmout Andy King a Dean Hammond. Do tréninku se nicméně zapojil i Marc Albrighton, jehož start vyloučený není. Podobně je na tom i útočník Jamie Vardy.

V sezóně 2011/12 - tedy premiérové z pohledu Swansea v novodobé Premier League - nasbírali za první dvě kola jediný bod. O rok později oslnili celé Ostrovy dvěma výhrami a skóre 8:0. Loni ale byli na konci srpna bez bodu. Sinusoida se v současnosti dostává ke svému dalšímu vrcholu, čemuž kromě fantastické výhry na Old Trafford nahrává i fakt, že druhé kolo odehrají Labutě doma s nováčkem z Burnley.

Vstup do nového ročníku anglické ligy vyšel týmu Garryho Monka na jedničku s hvězdičkou. Manchester United se proti nim postavil s perfektně zvládnutou přípravou v zádech, navíc plný sebevědomí pod novým manažerem Van Gaalem. Přesto Swansea jeho chrám vyplenila a zvítězila 2:1.

Teď je nutné tříbodový zisk potvrdit i doma, kam přijede nováček Burnley. Ten vstoupil do Premier League tím nejtěžším možným způsobem, když doma přivítal Chelsea. Vedl sice brzy 1:0, jenže do pětatřicáté minuty už o dva góly ztrácel a suverénní hra Blues je ve druhém dějství nepustila absolutně k ničemu. A napravit to právě na půdě Swansea, navíc posílené skvělým vítězstvím? Přetěžký úkol...

Vzdát bez boje se ovšem rozhodně nehodlají, byť se jim v historii na Liberty Stadium příliš nedařilo. Vyhráli jen jediný z posledních sedmi duelů. Na scéně Premier League se potkávají vůbec poprvé. Vzpomínky na elitní soutěž ovšem mají poměrně čerstvé, rok v ní strávili v sezóně 2009/10. A jak si vedli na hřištích soupeřů? Jedna výhra, jedna remíza a celých sedmnáct (!) porážek. S podobným zápisem už by jednou nohou brázdili opět druholigové vody.

Proti Swansea bude Burnley chybět jediný hráč a tím je Sam Vokes. Naopak debut si může odbýt posila z Wolverhamptonu Stephen Ward. To Velšané postrádají hned trojici marodů s kolenem - Leona Brittona, Marvina Emnese a Jaye Fultona. K dispozici taky dost možná nebude ani posila z Neapole Federico Fernández.

Start ve znamení samých stovek? V případě Arsenalu by tomu tak klidně mohlo být. Před týdnem Londýňané ukořistili svou jubilejní výhru na Emirates Stadium, nyní se budou pokoušet o zaokrouhlení vlastních triumfů nad Evertonem...

Gunners se s Toffees poprvé potkali roku 1905 a od té doby vzájemným zápasům celkem suverénně kralují. Letos v dubnu sice Arsenal na Goodison Parku doslova vybuchl (0:3), v předešlých 14 soutěžních duelech ovšem s tím samým soupeřem neprohrál, takže stále má na čem stavět. Na rozdíl od Evertonu, který podruhé za sebou načal nový ročník divokou remízou 2:2, navíc v úvodním kole dokázal naplno bodovat; leč s obtížemi.

Menším podtématem tohoto - rovněž menšího - sobotního šlágru bude bitva o místenky v nominaci Roy Hodgsona pro nadcházející přátelský zápas s Norskem. Konkurovat by si na dálku měli dva mladí univerzálové schopní zahrát na pravém kraji i uprostřed obrany, Calum Chambers z Arsenalu a John Stones z Evertonu. O své místo na slunci dál musí bojovat také Jack Wilshere, přičemž jeho potenciálního rivala Rosse Barkleyho bohužel do utkání nepustí vážnější zranění.

Co se reprezentačních výběrů dále týče, zpátky z dovolených po náročném a zlatém mistrovství světa jsou tři němečtí legionáři v kádru londýnského celku - Mertesacker, Özil a Podolski. Všichni tři, stejně jako uzdravený Sanogo, by tak rovnou mohli figurovat v základu, na který pro změnu můžou zapomenout Gibbs, Walcott, Gnabry a čerstvě také Arteta.

Roberto Martínez zanedlouho přivítá zpět Darrona Gibsona, který se stále zotavuje z nepříjemného poranění předního zkříženého vazu v koleni. Na marodce mimo něj setrvávají ještě Kone a Oviedo, dva borci převážně pro lavičku náhradníků.