Představení účastníků MS 2018 - Švédsko

To jsou oni. Ti, co překazili Gigimu Buffonovi sen o výletu na poslední světový šampionát. Jenže to by Italové museli ve dvojzápase proti Švédům dát aspoň jeden gól. Tak se nestalo a po výsledcích 1:0 a 0:0 postoupili překvapivě na mistrovství světa do Ruska fotbalisté ze severu Evropy.

Vzhledem k tomu, že Švédové Italy přemohli především týmovostí a poctivým výkonem směrem do defenzivy, příliš se nepředpokládá, že by na šampionátu rozjeli nějakou ofenzivní smršť. Spíše se o nich hovoří jako o jednom z nejnudnějších celků, které na turnaji vůbec najdeme.

To ale může být předčasná a lichá úvaha. I ve švédském kádru totiž můžeme najít pár hráčů, kteří umí vymyslet parádní kombinaci i oku lahodící kombinační kousky. A jelikož na šampionát v roli hráče neletí legendární Zlatan Ibrahimovič, budou to právě Forsberg a spol, za kterými půjde ta největší zodpovědnost...




Švédové sice nepatří mezi úplně nejpravidelnější účastníky fotbalového svátku jménem MS, ostatně na posledních dvou šampionátech chyběli a naposledy si zahráli v roce 2006 v Německu. O to více ale překvapí, že když už se na turnaj dostanou, bývají zpravidla docela úspěšní. O tom svědčí jedna stříbrná finálová účast, dva bronzy a jeden postup do semifinále bez medaile. Je ale fakt, že poslední švédský úspěch na světovém šampionátu už má svá léta. Datuje se k roku 1994 a k mistrovství v USA. Tam švédské naděje na finále zhasl až brazilský Romário, tak si aspoň Seveřané spravili chuť v souboji o třetí místo s Bulharskem, rozdrtili ho 4:0 a přivezli domů, do jinak spíše hokejové země, bronzovou medaili.

To na evropský šampionát se země tří korunek dostává poslední téměř tři dekády víceméně vždycky. Od roku 1992 chybělo Švédsko jen v Anglii 1996, kde zazářil český tým, od té doby ale stejně jako my už byl na každém evropském turnaji. Pravdou je, že se mu na nich ale nijak extra nedaří. Když pomineme extrémně úspěšné domácí Euro před šestadvaceti lety, kde Seveřané došli až do semifinále (a z velkých turnajů ME 1992 a MS 1994 tak mají parádní kombo dvou bronzových medailí), jen jednou se zemi vyznávající modré a žluté barvy podařilo postoupit ze skupiny.

Stalo se tak na Euru 2004 a na podrobnosti tohoto postupu si asi všichni vzpomínáme. Švédové potřebovali v posledním zápase základní skupiny remizovat s Dány 2:2, aby oba týmy postoupili na úkor favorizované Itálie... a překvapivě se tak také stalo. Od tohoto turnaje už byla pro severský celek vždy konečnou stanicí již základní skupina.





Jasný favorit a dva vlčáci, kteří si to rozdají o druhé místo zaručující (velmi pravděpodobně, pokud neskončíte mezi týmy z druhých pozic úplně poslední) baráž. Takhle zhruba vypadala kvalifikační skupina A v evropské části boje o turnaj. Francie byla v téhle skupině jasným favoritem a nakonec si také z prvního místa přímý postup do Ruska zajistila, nebyla to však taková dominance, jakou předvedli ve své kvalifikační skupině třeba Němci.

Výběr Didiera Deschampse nakonec nasbíral jen o jednu výhru a čtyři body více než Švédové a Seveřanům se dokonce podařilo hvězdami nabité "Les Bleus" jednou porazit, když na domácím hřišti slavili před rokem výhru 2:1. Největší konkurent Švédů v boji o druhé místo Nizozemsko pak nasbíralo stejně bodů jako oni, mělo ale horší skóre a ostrouhalo.

Baráž týmu Janneho Anderssona nadělila asi nejtěžšího možného soupeře, slovutnou Itálii. První zápas doma se ale Švédům zásluhou branky Jakuba Johanssona (který se na šampionát nakonec kvůli zranění vůbec nechystá) podařilo vyhrát 1:0 a v Itálii, konkrétně v Miláně, to pak byl boj o to neinkasovat. To se povedlo a po bezbrankové remíze 0:0 slavili Švédové senzační postup. Buffon byl v slzách, Itálie byla v slzách... a Švédsko začínalo bookovat letenky na první světový šampionát po dvanácti letech.


Dbá na defenzivu a je to vidět. Čísla mají v tomto ohledu Švédové více než slušná. Z dvanácti zápasů v kvalifikaci i v baráži proti Italům inkasovali Seveřané pouhých devět branek, což je zatraceně slušné.

Pětapadesátiletý trenér je zatím koučem víceméně národního významu - celou svou kariéru zatím strávil na lavičkách pouze švédských klubů, za hranice své rodné země se jako kouč nepodíval. Ostatně ani jako hráč ve své předchozí kariéře, kterou strávil také pouze v týmech této země.

Zřejmě nejvýraznějšího trenérského úspěchu dosáhl v roce 2015 s týmem IFK, se kterým překvapivě dosáhl na mistrovský titul. O rok později už mířil ke švédské reprezentaci, když u vesla pro kouče národního týmu nahradil Erika Hamréna, který tým vedl na Euru 2016, který mužstvo vedl dlouhých sedm let.

Za co je Andersson občas kritizován, je právě defenzivní a poměrně čitelná taktika. Švédové sice v kvalifikaci nedostávali moc gólů, občas je ale ze strany novinářů či příznivců natírán za to, že je švédská hra předvídatelná a soupeř se na ni může snadno připravit. Andersson totiž sází výhradně na rozestavení 4-4-2 s důrazem na obrannou hru a ofenzivní cestičky po křídlech, kde má talentované tahouny Forsberga s Claessonem. Je otázkou, jestli v těžké skupině s Německem a Mexikem nebude sázka na jedinou taktiku nevýhodou.




Lipsko v předminulé sezoně coby nováček vtrhlo do Bundesligy jako velká voda. Tým Ralpha Hasenhüttla uchvacoval atraktivním kombinačním fotbalem. A mezi ty, které v ofenzivě východoněmeckého celku zářili nejvíc, patřil vedle Tima Wernera i Emil Forsberg. Ostatně, bundesligová bilance 30 odehraných zápasů a 30 "kanadských bodů" za 8 gólů a 22 (!) asistencí asi hovoří za vše.

Minulá sezona už ve Forsbergově podání tak slavná nebyla. Odehrál v lize jen 21 utkání, některá vynechal kvůli zranění, jiná kvůli disciplinárnímu trestu. Ani týmu jako takovému se tolik nedařilo a po senzačním druhém místu přišla až šestá pozice, Ligu mistrů si Emil Forsberg v příští sezoně nezahraje. Tedy, pokud nepřestoupí...

Už teď se hovoří třeba o zájmu Arsenalu a jistě by se našly i další kluby. Povedené reprezentační představení na MS by cenu skvělého křídelníka ještě vyšponovalo. Forsberg ale nemůže doufat v dobré výkony jen kvůli svému osobnímu zájmu. Hra celého Švédska na něm totiž dost stojí a bez jeho přínosu jen těžko může Anderssonův mančaft reálně myslet na postup ze skupiny.

Jestliže je totiž jinak švédský výběr stavěn poměrně defenzivně, Forsberg je jeden z mála hráčů, který je schopen v ofenzivní části hry přijít s něčím nečekaným, překvapivým, nápaditým. Tomu také odpovídá fakt, že v jinak jasně daném rozestavení má poměrně volnou roli - ve formaci 4-4-2 mu patří levá strana zálohy, v případě křídelníka RB Lipsko to ale není vyloženě dogma. Má směrem do ofenzivy poměrně dost volnosti, může se z kraje přesunout do středu pod hrot a vypomoct forvardům Toivonenovi s Bergem či zahrozit střelou z dálky. Forsberg má navíc výhodu, že ho v případě posunu doprostřed hřiště může u levé lajny zastoupit poměrně dynamicky hrající Augustinsson.




V předchozí rubrice jsme sáhli pro hráče z levého křídla, teď se přesuneme na druhý kraj švédské ofenzivní zálohy. Tam najdeme borce, pro kterého nebude Rusko coby pořadatelská země šampionátu žádné novum. Už tam totiž pár let hraje. Victor Claesson je už rok a půl hráčem Krasnodaru, kam zamířil ze švédského Elfsborgu. Je velmi pravděpodobné, že tahle informace už ale dlouho platit nebude a 26letý záložník své dosavadní působiště vymění za jiné.

Hraje totiž báječně. Nechme promluvit čísla: 10 gólů a 8 nahrávek v uplynulé sezoně ruské Premier Ligy, k tomu další dva zásahy v předkolech ligy Evropské. Kromě produktivity ho zdobí skvělý herní přehled, umí se zapojit do kombinace, umí vystřelit z první, což několikrát i v této sezoně dokázal. Ruskou ligu už zkrátka přerostl a není divu, že se o něj zajímají třeba i kluby Premier League.

Dlouhodobě ukazuje, že patří do top 5 nejlepších soutěží v Evropě a pokud by navíc na hojně sledovaném MS pomohl skvělými výkony Švédům i k nějakému týmovému úspěchu, není vyloučeno, že si na něm Krasnodar pěkně namastí kapsu. Tenhle 26letý hráč sice už možná není talentovaný mladíček, je to ale komplexní ofenzivní tahoun v nejlepších fotbalových letech a rozhodně do dnešního moderního fotbalu patří. Pokud jemu a Forsbergovi šampionát sedne, nemusí být základní skupina pro Švédy rozhodně nepřekonatelnou bariérou. Pokud hroťáci Toivonen s Bergem budou proměňovat šance, které jim duo FC připraví.




Dlouhá, předlouhá léta jsme byli v brance Švédska zvyklí na Andrease Isakssona. Někdejší brankář Rennes, PSV nebo Citizens ale po Euru 2016 svou bohatou reprezentační kariéru ukončil a hledala se nová gólmanská jednička. Volba padla na Robina Olsena, toho času gólmana dánské Kodaně.

Ten toho ale v poslední době za repre moc neodehrál a je otázkou, v jaké formě v Rusku bude. Případnou alternativou budou Karl-Johan Johnsson či Kristoffer Nordfeldt ze Swansea.

Velkou sílu mají Švédi ve středu obrany, ostatně jinak by asi za 12 zápasů kvalifikace a baráže před MS neobdrželi jen 9 branek. Zkušenost a spolehlivost dodává kapitán a lídr mužstva Andreas Granqvist, doplňuje ho talentované mládí v podobě Victora Lindelöfa z Manchesteru United.

Levý kraj obrany patří Ludwigu Augustinssonovi z Werderu Brémy, který zazářil před třemi lety na Euru jednadvacítek v Česku, které Švédové dokonce vyhráli, a letos patřil mezi spolehlivé členy kádru brémského týmu.

Na hřišti má přehled, nebojí se útočit a pohybovat se víceméně na křídle (což je někdy zkrátka třeba, když před vámi hraje Forsberg, který se často posouvá až do středu pole), přitom ale netrpí syndromem dnešních moderních krajních beků, že pro samé bezhlavé útočení zapomínají na to podstatné - na bránění. Defenzivní povinnost svého řemesla si Augustinsson plní velmi dobře a bude li pokračovat v dosavadních výkonů, je možné, že se dočká angažmá v některém významnějším klubu.

Druhý kraj obrany brousí Mikael Lustig z Celtiku, jenž má tu výhodu, že může případně zaskočit i na postu stopera. Duo defenzivních záložníků tvoří Albin Ekdal z Hamburku, který tak má možnost si v reprezentačním dresu spravit chuť po letošním některými německými příznivci mnoho let toužebně očekávaném vypadnutí HSV z nejvyšší ligy, a Sebastian Larsson, který celou kariéru strávil v anglických klubech a momentálně působí v druholigovém Hullu, kam před rokem přestoupil ze Sunderlandu.

Na stranách pak najdeme oba již dříve zmíněné hráče, se kterými bude stát a padat nejspíš celá švédská ofenziva. V jinak poměrně rigidním a předvídatelném herním systému mají totiž Emil Forsberg a Victor Claesson nezastupitelnou úlohu.

Zatímco směrem do obrany nelze Švédům vytknout v podstatě nic a jejich famózní poziční hra a neuvěřitelná kompaktnost je důvodem, proč na šampionátu jsou a proč vyřadili třeba favorizované Italy, směrem dopředu je to od Seveřanům až příliš často na jedno brdo.

Vepředu jsou dva silní útočníci Ola Toivonen s Markusem Bergem, kteří vybojují hodně balónů, tak to na ně budeme posílat, oni buď dají gól, nebo aspoň sklepnou míč pod sebe a někdo to dorazí. Takhle v kostce vypadá švédská ofenzivní taktika většinu času.

Aby tomu tak nebylo a Švédové vymysleli něco překvapivého, od toho jsou v týmu právě Forsberg s Claessonem. Ti mají za úkol být klíčovými aktéry při budování postupného útoku ze své poloviny.

Zde se využije dynamika a univerzálnost Ludwiga Augustinssona, který při Forsbergově aktivitě před vápnem zaujme pozici na levém křídle, a také zkušenost a přehled v rozehrávce Albina Ekdala, který si často chodí pro balony hluboko do pole, aby útočnou akci později rozvinul směrem k soupeřově šestnáctce.

Německo si coby obhájce titulu asi první místo ve skupině ujít nenechá, Švédové si to reálně může rozdat o druhé místo s Mexikem. Američané jsou obecně asi lepší fotbalisté a více budou hrát na míči, Švédové je ale můžou otrávit urputnou defenzivou a nepříjemnou fyzickou hrou třeba Berga s Toivonenem. K postupu bude ale kromě skvělého systému a týmového výkonu třeba i určitá individuální nadstavba. Na již tolikrát zmiňované hvězdě z Lipska tedy je, aby se vytáhl. Aby Švédové na velkém turnaji po 24 letech znovu obdivovali Forsberga. Tentokrát fotbalového.