Představení měst Euro 2016 - Marseille

Krásné vzpomínky má naše generace na toto přístavní město. V rozhodujícím utkání o postup na MS 1970 zde reprezentace Československa porazila Maďarsko 4:1. Řádil zejména František Veselý, který jeden gól dal sám a druhý zařídil. Po faulu na něj proměnil Andrej Kvašňák penaltu. Velký Slávista a velký Sparťan. Ani jeden již není mezi námi...

Marseille se představuje

Druhý největší počet obyvatel ve Francii, 859 543 v samotném městě a více než 1,6 miliónu v celé oblasti, to znamená třetí místo po Paříži a Lyonu. Nejdůležitější přístav v zemi a třetí v Evropě, za Amsterdamem a Antverpami. Nadmořská výška začíná na nule a vyšplhá se až na 640 metrů.

Historie

Více než 30 tisíc let se píše historie tohoto města. Při různých archeologických průzkumech se našly desítky důkazů života z doby 27 až 19 tisíc let před naším letopočtem. Zbytky obydlí nás zavedou do VI. století, stále před naším letopočtem, kdy do oblasti připlouvají lodě s dobyvateli z východního středomoří, kteří začínají s mnoha činnostmi, jako je například chov hospodářských zvířat a zemědělství, výroba předmětů z pálené hlíny, leštění kamenů, atd.

Rok založení Marseille je tak trochu obestřen záhadou, ale většinou se uvádí 600 př.n.l. Někteří tvrdí, že byly nalezeny předměty z oné doby, ale Justino a Aristoteles zmínili legendu, podle které svatba řeckého rodáka Protise s místní princeznou Giptis byla tím "základním kamenem" ke vzniku města. Jedno je ovšem jisté: místo dostalo jméno Massalia.

Událo se toho tolik v době "před Kristem", že popsat vše do detailu by dalo na několik článků. V krátkosti je třeba zmínit, že Massalia se stala spojencem Říma a pomáhala mu ve všech bitvách, přístav se stal důležitým místem obchodu ze Středomoří směrem do vnitrozemí, což napomohlo pohybu nejen zboží, ale také otroků. Archeologické výzkumy odhalily pozůstatky řeckého i římského města; část městských hradeb, brány, starou silnici z Itálie i část římského přístavu.

S nástupem našeho letopočtu, s pádem Římské říše, začalo období celé řady válek. To samozřejmě znamenalo zastavení růstu Marseille a ostatních osídlení na celém pobřeží. V první polovině IX. století pak nastoupil nový fenomén - piráti. Ti napadali veškeré námořní trasy, po kterých se pohybovaly lodě se zbožím. V letech 836 a 846 pak Marseille napadly a vybrakovaly muslimské hordy pocházející z al-Andalus.

Ekonomický pád pokračoval po další století a vrcholem všeho se stal rok 1347. Prostřednictvím přístavu se do Evropy rychle rozšířila epidemie černého moru. Následky byly devastující, zemřela více než polovina tehdejších obyvatel, 50 tisíc lidí. Město se nestačilo vzpamatovat z této rány a přišla další. V roce 1423 vyplenilo Marseille loďstvo Alfonse V. Aragonského.

Psal se rok 1437 a Renato I Neapolský nastoupil na trůn jako král Sicílie. Přijel do Marseille a během několika let z ní udělal nejbohatší místo. Po Paříži, samozřejmě. Z Marseille se stává námořní základna, vjezd do přístavu je chráněn celou řadou opevnění. Ta byla postavena v letech 1447 až 1453. Vzniká Cech obchodníků a řemeslníků, Renato zakládá Korporaci rybářů.


V roce 1481 se Marseille spojila s Provencí a následně se připojily k Francouzskému království. Město si ovšem velice rychle vysloužilo přezdívku: neposlušné, rebelující.

V následujících stoletích se stavělo jedno opevnění za druhým. Marseille se stává více vojenským než obchodním přístavem. Ale ani to nezabránilo rozšíření další epidemie, tentokráte Marseillského moru. To bylo v roce 1720 a na jeho následky zahynulo více než 100 tisíc lidí.

Nadšení z Francouzské revoluce bylo také zde obrovské a 500 dobrovolníků se vydalo na pochod do Paříže. Cestou zpívali píseň Marseillaisu, která je dnes oficiální hymnou Francie.

V průběhu XIX. století dochází k rozšíření přístavu, staví se celá řada továren. Dobyvatelské plány Paříže napomáhají k rozvoji námořní plavby zejména na trase do Alžírska. Staví se celá řada kanálů, které umožňují snadný přístup z vnitrozemí. Nejdůležitějším okamžikem se ovšem stalo otevření Suezského průplavu v roce 1869.

Za druhé světové války byla Marseille obsazena Wehrmachtem od listopadu 1942 do srpna 1944. Výsledkem bylo zničení velké části historických budov, okupanti srovnali celé čtvrti se zemí...

V padesátých letech se přístav stal vstupní branou pro víc než milion přistěhovalců. Po vyhlášení nezávislosti Alžírska se v roce 1962 objevila další vlna utečenců, mezi nimi 150 tisíc Pieds-Noirs - "černých nohou". Velká část z nich v Marseille zůstala a dnes obývá rozlehlou africkou čtvrť, které vévodí velké tržiště.


Kulturní dědictví

Marseille byla v roce 2013 jmenována Hlavním městem evropské kultury - spolu se slovenskými Košicemi. Do města a okolí tento titul přinesl přes 900 událostí a také přes 600 miliónů Euro v investicích do kulturní infrastruktury.

Turistickým centrem města je Starý přístav, Vieux-Port, a jeho okolí. Právě tady ležela brána ze Středozemí do Evropy, v současnosti slouží především pro jachty a rybářské lodě. Vstup do zátoky a přístavu chránily dvě pevnosti, Saint-Jean a Saint-Nicholas.

Asi aby byl přístav hlídaný ještě víc, vyrostla v XIX. století na kopci nad ním bazilika Notre-Dame de la Garde, vystavěná v neobyzantském stylu. Je jednou z hlavních a nejznámějších dominant města. První kaple byla na tomto místě postavena už ve XIII. století, později zde byla vojenská pevnost. Z vrcholu baziliky na celé město zhlíží zlatá socha Panny Marie.


Nedaleko přístavu leží Katedrála Sainte-Marie-Majeure, je jedinou ve Francii postavenou ve slohu románsko-byzantském. Skládá se ze dvou budov, ta první, románská, pochází už ze čtvrtého století, velkou rekonstrukcí prošla ve XII. století. Druhá budova je z XIX. století, dílo architektů Vaudoyera a Espérandieua, je v byzantském slohu a ozdobena italským mramorem a vzácnými kameny.

V srdci Marseille stojí také elegantní Opéra de Marseille. Byla postavena v roce 1787 a téměř dvě století platila za hlavní kulturní atrakci města, a to i přesto, že na konci první světové války celá vyhořela. Na "prknech, která znamenají svět" se představila celá řada hvězd: Alfredo Kraus, Plácido Domingo, Renata Scotto...


Město se pyšní velkým množstvím muzeí, 26 celkem. Nejvíce navštěvovaným je Muzeum civilizací Evropy a Středozemí. Je postaveno hned vedle pevnosti Saint-Jean, s níž jej pojí vysoký pěší most, dlouhý 130 metrů. Muzeum bylo otevřeno roku 2013 a ihned zaznamenalo návštěvu více než 2 miliónů osob.

Muzeum historie Marseille, poklady řecké a římské působnosti a nádherné zahrady, to jsou velká lákadla k návštěvě. Ve Vieille Charité se nachází muzeum Středozemské archeologie a rozsáhlé sbírky afrického a oceánského umění. Rovněž můžete obdivovat život původních obyvatel dnešní Ameriky.

Další dvě muzea, krásného umění a přírodní historie, mají své místo v budově s názvem Palais Longchamp. Zajímavý je jistě také okolní park, ministerstvem kultury zařazený na seznam významných parků a zahrad, "Jardins remarquables".


V marseillské zátoce naleznete mnoho ostrovů a ostrůvků, především jsou to Frioulské ostrovy. Na jednom z nich, Ostrov If, stojí pevnost d'If z XVI. století. O ní se píše ve známém románu Alexandra Dumase Hrabě Monte Cristo. Kdysi zde bylo vězení, dnes je turistickou atrakcí.

Co dál v Marseille navštívit? Je tu celá řada pevností, barokní budova radnice z roku 1653, budova Burzy, kterou slavnostně otevřel 26 září 1852 sám Louis-Napoleon Bonaparte...

Mezi kulturní dědictví patří samozřejmě také vzdělání. Univerzita Aix-Marseille je toho důkazem. Vznikla nedávným sloučením tří škol a výsledkem je největší univerzita ve frankofonním světě, navštěvuje ji kolem 70 tisíc studentů.

A asi málokdo ví, že město je považováno za jedno z nejvýznamnějších, co se evropského hip hopu týče. Doma je tu skupina IAM, založená v roce 1989. Je průkopníkem tohoto žánru ve Francii a dodnes září na hudební scéně.


Známé osobnosti

Désirée Clary (1777-1860), nejprve byla snoubenkou Napoleona, později se stala Švédskou a Norskou královnou.

Edmond Rostand (1868-1918), dramaturg a člen Francouzské akademie, autor díla Cyrano z Bergeracu.

Henri Fabre (1882-1984), průkopník letectví a vynálezce prvního hydroplánu na světě.

Marcel Pagnol (1895-1974), spisovatel a filmař, pravděpodobně nejznámější z místních autorů.

Jean-Claude Izzo (1945-2000), novinář a spisovatel, autor celé řady knih věnovaných policejní tematice a životu přistěhovalců z afrických kolonií.

César Baldaccini (1921-1998), sochař, celosvětově uznávaný umělec, v Marseille jsou k vidění desítky jeho děl. Nejznámější je zcela jistě "Obří palec".

Robert Guédiguain (1953), známý herec a režisér, který za svůj přínos filmu obdržel celou řadu uznání a pochvalných kritik.

Chantal Poullain (1956), divadelní a filmová herečka, bývalá manželka Bolka Polívky, nyní žije v Praze.


Sport

Sportem číslo dva je tu rugby. Fandí se týmu Marseille Provence XV. Na místním stadionu se odehrála celá řada soubojů, mezi nimi utkání Světového poháru 2007, který získala reprezentace Jihoafrické republiky.

Populární je rovněž sportovní plachtění a cyklistika. Město je cílem jedné z etap slavné Tour de France. Nesmíme zapomenout na plavání, vodní polo, tenis.

Petanque znamená "koule" a také jeden ze sportů. Krátce řečeno: jeden hráč hodí menší kouli a další se snaží ty svoje koule dostat co nejblíže té první. Připadá vám to nudné? Tak ta pravidla jsou trochu komplikovanější. A věřte tomu nebo ne, v červenci se na místních plážích koná Mistrovství a pravidelně se ho účastní 12,5 tisíce borců...

Marseille má kilometry pláží a na nich se hraje vše, co se jen hrát dá. Město by se rádo stalo Evropským městem sportu 2017.

Fotbal

Vášeň obyvatel města a širokého okolí. "OM", Olympique Marseille, dokáže spojit dokonce i nepřátele na život a na smrt. A stadion Stade Vélodrome je ideálním místem pro tuto soudržnost. OM je držitel nepřeberného množství titulů, pohárů, uznání. Stal se 9x mistrem Francie, naposledy v roce 2010, 10x vyhrál národní pohár, i když od posledního triumfu uplynulo už skoro třicet let, 3x ligový pohár, 3x superpohár.

Hvězda na dresu je ale na památku triumfu největšího. V roce 1993, na Olympijském stadionu v Mnichově, Marseille dokázala porazit ve finále prvního ročníku Ligy mistrů AC Milán 1:0, branku dal ve 43. minutě Basile Boli.

Je to jediné vítězství Francouzů v této soutěži a vrchol Bernarda Tapieho ve funkci prezidenta klubu (1986-1994). Nebeská modř kombinovaná s bílou, to jsou barvy Olympique Marseille. Můžete je vidět všude. Podpora klubu je obrovská a hrdost nekončící.


Slavná jména

Jean-Pierre Papin (1963), držitel Zlatého míče 1991, střelec od narození, v očích fanoušků "pan nesmrtelný"

Josip Skoblar (1941), chorvatský útočník, který za Marseille sázel góly v letech 1969-1975. V roce 1971 jich nastřílel 44, vyhrál evropskou Zlatou kopačku a dodnes drží střelecký rekord jedné sezóny Ligue 1.

Marius Trésor (1950), obránce, reprezentant na MS 1982, hráč OM v letech 1972-1980.

Didier Deschamps (1968), současný trenér reprezentace Francie. Kapitán týmu, který vyhrál v roce 1993 Ligu mistrů. Vrátil se do Marseille jako trenér v roce 2009 a dovedl klub po 18 letech k dalšímu titulu mistra Ligue 1.

Roger Magnusson (1945), rodilý Švéd, technicky vyspělý fotbalista, hvězda týmu v sedmdesátých letech.

Basile Boli (1967), hrdina finále LM 1993. Stoper, jehož hlavička rozhodla celý zápas...

Zinédine Zidane (1972), v Marseille se narodil, ale nikdy za OM nehrál. Připomínat jeho kariéru asi není třeba - mistr světa, mistr Evropy, držitel Zlatého míče, vítěz Ligy mistrů nejen jako hráč, ale pár dní i jako trenér...

Počasí

Slunce, slunce a ještě jednou slunce. A v červnu a červenci snad ani nezapadá. Teploměr se šplhá ke třicítce, ale umí ji lehce překonat. Téměř nezaprší. Přesně takové podnebí čeká fotbalisty a návštěvníky tohoto města.


Stadion - Stade Vélodrome

Slavnostně otevřen v roce 1937. Původně měl klopenou cyklistickou dráhu. Ta byla odstraněna v roce 1985. Do té doby zde diváci mohli vidět nejen fotbal, ale také box, atletiku, rugby, tenis, hokej. Hrála se zde utkání MS 1938 a 1998, EURO 1960 a 1984.

Byl několikrát přestavěn, upraven, hlavně pak před MS 1998. Pro EURO 2016 se navýšila divácká kapacita a přidala se střecha. Slavnostně otevřen v roce 2014. Na tribuny se vejde 67 tisíc diváků a dnes se jedná o jednu z hlavních atrakcí města.

Zápasy

11. června 21:00 Anglie - Rusko, 15. června 21:00 Francie - Albánie, 18. června 18:00 Island - Maďarsko, 21. června 18:00 Ukrajina - Polsko, 30. června 21:00 čtvrtfinále V OF1 - V OF3, 7. července 21:00 semifinále V ČF3 - V ČF4.

Zahájení se blíží, týmy ladí formu, hledají ideální sestavy. Celá řada fotbalistů nepřijede, zranění po náročné sezoně se množí. Ale i tak jsem přesvědčen, že každým dnem si společně řekneme: Fotbal je ta nejkrásnější hra na světě.