Představení měst Euro 2016 - Lens

Fotbalový klub se jmenuje Racing Club Lens a hraje Ligue 2. Zajímavostí je zcela jistě výrazná česká stopa. Od padesátých let minulého století až do roku 2002 zde působili dva trenéři a tři fotbalisté, kteří pocházeli z našich krajin. A Česká republika se zde bude loučit se svou skupinou. Nebo s celým turnajem?

Lens se představuje

Nord-Pas-de-Calais je jméno oblasti, v které leží město Lens. Počet obyvatel samotného města je 36 tisíc, ovšem v celém okolí, jež nese název Lens-Liévin a sdružuje 36 obcí, jich žije přibližně 250 tisíc. Průměrná nadmořská výška dosahuje 38 metrů a stejně jako mnohem větší Lille, vzdálené 28 km, leží na březích řeky Deule.

Historie

Celá řada nalezených mincí dokazuje život v této oblasti ve stoletích V. - VIII., tedy za vlády dynastie německého původu, jejímž zakladatelem byl vojenský vůdce Meroveo. V té době se tomuto místu říkalo Lenna Cas. Byla postavena celá řada opevnění, která obyvatele chránila před nájezdy z Normandie. V roce 1180 poprvé spadlo pod Francouzskou korunu.

Podle měřítek středověku se z Lens stalo velké město, pořádaly se zde trhy a celá řada oslav. Velký požár v roce 1303 a Stoletá válka, která trvala 116 let, 1337 - 1453, ale způsobily obrovské lidské a materiální ztráty.

Pro změnu přišla Třicetiletá válka, 1618 - 1648, ta již opravdu trvala 30 let. Lens šlo z ruky do ruky, chvíli v něm vládla vojska francouzská a chvíli zase ta španělská. Po bitvě u Lens, 20. srpna 1648, jednom z posledních dějství dlouhodobé Flanderské války, došlo ke dvěma důležitým událostem. Vestfálská smlouva, potvrzena později podpisem dohody pod jménem Mír Pyrenejí, 7. listopadu 1659, poslala Lens do náruče Království Francouzského.

V polovině XIX. století, přesněji v roce 1849, byla v lesích okolo města objevena naleziště uhlí, založena Compagnie de Lens a s ní začal rozkvět těžby tohoto nerostu. Společnost byla znárodněna až po skončení 2. světové války, která způsobila prakticky kompletní zničení města. V padesátých letech dochází znovu k nárůstu těžby a počet obyvatel dosáhl v roce 1962 rekordního čísla 42 733.

Ale všechno co stoupá jednou zákonitě také padá. Nejinak tomu bylo u těžby uhlí. Ta v následujících desetiletích klesala, až v roce 1986 důlní společnost ukončila činnost. Krize zasáhla rovněž chemický a metalurgický průmysl, výroba se zaměřila na textilní a potravinářský průmysl. Rovněž se objevila celá řada podniků věnujících se veřejným službám.


Zajímavá místa

Muzeum Louvre - Lens: Prezident Francois Hollande slavnostně otevřel toto muzeum, postaveno na území jednoho ze starých dolů, 4. prosince 2012 a to ihned dosáhlo obrovského úspěchu - za jeden rok ho navštívilo více než 900 tisíc osob. Nejedná se o klasické muzeum, nemá totiž stálé sbírky. Jsou zde pořádány výstavy a Paříž zapůjčuje část svých pokladů. Hlavní část je neměnná po dobu pěti let, ve vedlejších sálech se pak vystavují díla tematicky zaměřená a po kratší čas, maximálně 6 měsíců.

Architektonický návrh pochází z japonských ateliérů SANAA, jedná se minimalistickou stavbu, převažujícím materiálem je hliník a sklo. Sály jsou rozměrné, nemají příčky, díla jsou vystavena na přenosných panelech. Celková rozloha je 20 hektarů, z toho 7 tisíc metrů čtverečních výstavních ploch, o polovinu menší je vstupní recepce, dále je zde sál pro 300 diváků a vše je ozdobeno neuvěřitelným množstvím 6 600 stromů. Vše postaveno na území jednoho ze starých dolů.

Železniční nádraží: Budova byla postavena v roce 1926, návrh vypracoval ateliér Urbain Cassan. Profil připomíná parní stroj a jedná se o první příklad architektury známé jako Art Deco v oblasti důlního průmyslu na území Francie. Celá řada nádherných mozaik, které zdobí vnitřní prostory nádraží, jsou díly kubismu a reprezentují scény ze života v průmyslových oblastech.

Přírodovědecká fakulta Jean-Perrin: je umístěna v budově, kde dříve sídlilo ředitelství Důlní společnosti Lens. Obrovské prostory, opravdový průmyslový palác, dílo architekta Louis-Mari Cordonniera, pocházejícího z Lille. Stavba byla dokončena v roce 1930 a její součástí jsou rozlehlé zahrady.


Střed města a náměstí Jean-Jaurés: jedná se o opravdové srdce města. Je umístěno na křižovatce dvou hlavních tříd: Boulevard Emile Basly a Rue René Lanoy.

Les Terrils Jumeaux du 11/19: "haldy-dvojčata", dva vysoké kopce z vytěžené hlušiny a uhelných materiálů. Čísla 11 a 19 připomínají čísla bývalých šachet. Díky své výšce, přes 180 metrů, jsou v okolní rovinaté krajině nepřehlédnutelné. Uchovávají se jako vzpomínka na více než 100 let těžby uhlí, na horníky, na doly. Od roku 2012 jsou spolu s celou těžební oblastí zapsány na seznam světového dědictví UNESCO, jako památka na významnou éru v dějinách průmyslové Evropy.

Známé osobnosti

Ernest Schaffner (1901 - 1966), politik, starosta města 1947 - 1966. Byl vynikajícím lékařem a zakladatelem první nemocnice v Lens. Ta dnes nese jeho jméno.

André Delelis (1924 - 2012), starosta v letech 1966 - 1998, ministr obchodu 1981 - 1984, poslanec. Významný politik, socialista.

Emile Basly (1854 - 1928), starosta v letech 1900 - 1928. Byl sirotkem a od svých 11 let pracoval v dolech. Stal se generálním tajemníkem Svazu horníků.

Auguste Behal (1859 - 1940), organický chemik. Pracoval v chemickém průmyslu a v oboru medicíny. Stal se členem Francouzské Akademie věd (1921).

Félix Bollaert (1855 - 1936), podnikatel a filantrop, prezident Důlní společnosti v Lens. Fotbalový stadion nese jeho jméno.


Sport

Celá řada sportovních odvětví víceméně na amatérské úrovni. Ale s otevřením Muzea Louvre - Lens přišli dva sportovní nadšenci, Jean - Francois Caron, starosta Loos-en-Gohelle, a Phillippe Lamblin, předseda Oblastní atletické ligy, na nápad, spojit oblasti Lens a Lille prostřednictvím běžeckého maratonu. Route de Louvre, mezinárodní akce, především symbolizuje snahu o přátelství. Prostřednictvím sportu pak ukazují světu tradice a kulturu severu Francie.

Fotbal

Majitel místní kavárny Chez Douterlinghe viděl studenty kopat do míče a nenapadlo ho nic jiného než založit fotbalový klub. Psal se rok 1905, o rok později byly volby představenstva, vybraly se barvy vlajky a dresů. Zelená podle Place verte, kde měl pan Chez kavárnu, a černá jako barva uhlí, zdroje obživy místních rodin.

Přišla ovšem 1. světová válka a všechny zápasy byly odloženy na neurčito. Po jejím skončení jistý pan Laroche, ředitel firmy která se zabývala opravou všeho, co bylo za války poškozeno, znovu dal život fotbalu ve městě. Jen barvy dresů se změnily. Laroche byl Američan, bleděmodrá a bílá byly barvy Sportovního svazu americko-francouzského, nebylo o čem diskutovat. Ale všem změnám nebyl ani zdaleka konec. O rok později se prezidentem klubu stal Pierre Moglia a ten si vzpomněl na XVI. a XVII. století, kdy celou oblast okupovali Španělé. Dresy byly nové - červeně a žlutě pruhované.

Profesionální fotbal spatřil ve Francii světlo světa v roce 1931. Trvalo 18 měsíců, než panstvo v Paříži přijmulo přihlášku RC Lens a zařadilo ho do 2. ligy. V roce 1936 byl otevřen nový stadion, dostal jméno Félix Bollaert podle prezidenta Důlní společnosti v Lens.

Dlouho klub čekal na titul, místo něj v sezóně 1988/1989 přišel sestup, poslední místo bylo neodvratné. Ale na lepší časy se přeci jen zablýskalo, v roce 1994 přišla výhra v Ligovém poháru a v roce 1998 se Lens konečně stalo mistrem Francie. Rok nato přibyla další trofej z Ligového poháru.

Starty v evropských pohárových soutěžích ovšem vystřídal pád o kategorii níže. Sestup v roce 2008, další 2011 a ten poslední v minulém roce. Návrat se zatím nekonal. V roce 2013 se stal majitelem klubu významný podnikatel Hafiz Mammadov.

Zajímavost? Tak si představte, že 15. února 1992 se hrál zápas RC Lens - Olympique Marseille. Přihlíželo mu 48 912 diváků. Co je na tom tak zvláštního? Třeba to, že město má s bídou 36 tisíc obyvatel...


Československá a česká stopa v Lens

Je čas na slova z úvodu článku a zmínit jména našich krajanů, kteří v Lens působili.

1850 - 1953, Ladislav Dupal, trenér. Narodil se v Dubňanech a jelikož se psal rok 1913 bylo to v tehdejším Rakousko-Uhersku. V jeho případě se jednalo o světoběžníka, trénoval také v Belgii, Švýcarsku a Tunisku.

1957 - 1958, Karel Michlovský, trenér. Ten se rovněž narodil před vznikem Československa, chybělo do něj 19 dní. Hrál za tým Baťa Zlín (1938 - 1947) a před "Vítězným" únorem utekl za kopečky. Sochaux, Angers, Saint Étienne a znovu Angers, to byly kluby, kde ve Francii působil jako hráč.

1952 - 1956, Jiří Hanke, hráč. Konečně jeden, který se narodil v Československu, v Dolních Bučicích. Ve 27 letech odešel ze Slavie Praha do Kolumbie a nastupoval v dresu Millonarios FC. Tam byl spoluhráčem slavného Alfreda Di Stéfano. Po roce se vrátil do Evropy, ale ne do rodné země, jeho cílem se stalo Lens. Zde hrál čtyři roky a znovu měnil dres. A víte, jaký oblékal? Azulgrana Barcelony, společně s Ladislavem Kubalou. Stal se mistrem Španělska, odehrál 57 utkání a dal 5 branek. Kariéru zakončil ve švýcarském FC Biel. A abych nezapomněl: v dresu Slavie získal 2x titul mistra Československa a nastoupil 5x za reprezentaci.

1996 - 1999, Vladimír Šmicer, hráč. Slávistické "štístko" přišlo do Lens po úspěšném Euru 1996. O tři roky později přestoupil do Liverpoolu, kde se společně s Milanem Barošem stal vítězem Ligy mistrů. V roce 2005 se vrátil do Francie a hrál za Girondins Bordeaux. Svou profesionální fotbalovou kariéru ale zakončil tam, kde ji v roce 1992 začínal - v sešívaném dresu Slavie Praha. Odehrál jeden zápas za Československo a 70x reprezentoval Českou republiku.

2000 - 2002, Radek Bejbl, hráč. Vypadá to, že Lens je klubem sešívaným zaslíbeným. Cesta tohoto reprezentanta vedle z Mladé Boleslavi právě do Slavie. To se psal rok 1990 a bylo mu 18 let. V Edenu vydržel 6 let a odešel do Atlética Madrid. Po sestupu v roce 2000 přestoupil do Lens, zde vydržel dvě sezony, aby na další tři oblékl znovu červenobílé barvy Slavie. Závěr své sportovní dráhy prožil v Rapidu Vídeň a Slovanu Liberec.


Slavní hráči

Stefan Dembicki (1913 - 1985), v letech 1936 - 1949 odehrál 275 utkání a dal v nich 225 gólů. V Poháru proti Auby-Asturies, v jediném zápase, jich dokázal vstřelit hned ŠESTNÁCT...

Maryan Wisniewski (1937), hrál za Lens v letech 1953 - 1963, nastoupil do 314 soubojů a vstřelil 105 branek. V 18 letech bojoval poprvé za národní tým Francie a na MS 1958 s ním získal bronzové medaile.

Didier Six (1954), za Lens hrál pouze jednu sezonu, 1978-1979, nastoupil do 29 zápasů a dal 13 gólů. Zajímavé je na něm to, že kromě Valenciennes, kde začínal a strávil tam pět let, odehrál více než jednu sezónu (přesně dvě) už jen v Marseille a Stuttgartu. Jinak nikde nepobyl déle než rok, přestoupil celkem 15x a třeba za Galatasaray nastupoval pod jménem Dündar Siz.

Ahmed Oudjani (1937 - 1998), pocházel z Alžírska, v Lens začínal (1958 - 1965), a v Lens také skončil (1970 - 1972). V sezóně 63/64 se stal králem střelců Ligue 1 se 30 brankami.

Éric Sikora (1968), klubista, jak má být. Nikdy neoblékl jiný dres než ten patřící RC Lens. V letech 1985 - 2004 odehrál 590 utkání a to je rekord rekordů. Dal v nich 23 gólů.

Stadion - Stade Bollaert-Delelis

Přestavěn a slavnostně otevřen v srpnu 2015, na tribuny se vejde přes 38 tisíc diváků. Ten původní zde stál od roku 1933. Proč Bollaert a proč Delelis? Félix Bollaert byl obchodním ředitelem Důlní společnosti v Lens a stadión nesl jeho jméno již od výstavby. André Delelis zase byl starostou města v letech 1966 - 1998 a také velký příznivec klubu. Zemřel v září 2012 a několik dní po jeho smrti vedení RC Lens rozhodlo o rozšíření názvu stadionu o jeho jméno.

Stadion, ten původní, stavěli nezaměstnaní horníci a měl oválný tvar. Dnešní tvar, obdélníkový, má od roku 1976. Rekonstruován byl také před Eurem 1984 a MS 1998.

Zápasy

11. června 15:00 Albánie - Švýcarsko, 16. června 15:00 Anglie - Wales, 21. června 21:00 Česká republika - Turecko, 25. června 21:00 osmifinále D1 - B3/E3/F3.

Vyhrát skupinu by pro reprezentaci České republiky znamenalo zůstat zde i po utkání s Tureckem. A čekat třeba na třetí Slovensko ze skupiny B. Ale ať to skončí tak nebo tak, fotbal vždy bude tou nejkrásnější hrou na světě...