LIGU MISTRŮ VYHRÁLO PORTO

Finále Ligy Mistrů. Svátek fotbalu, vrchol sezóny. Čeká se velká podívaná, zápas, na který se jen tak nezapomene. Letos byla očekávání dvojnásobná, jména obou finalistů totiž byla překvapivá, pravděpodobně nikým nečekaná. A po většinu zápasu, bohužel, se očekávání nenaplnila...

Jedna z velkých postav monackého úspěchu, chorvatský útočník Dado Pršo, začal zápas pouze na lavičce. Místo něj trenér Deschamps raději posílil záložní řadu, do níž postavil defenzivně laděného Edouarda Cissého. Na druhé straně, v modrobílém dresu portugalského mistra, se v útoku po boku Derleie neobjevil Benni McCarthy, ale teprve 19letý brazilský mladík Carlos Alberto. Byl to od trenéra Mourinha chytrý tah...

Hned od úvodu zápasu bylo vidět, kdo že bude zadáky Porta nejvíce provětrávat. Kapitán Ludovic Giuly, po boku Fernanda Morientese v útoku, čtyřikrát hned během úvodních minut způsobil svou rychlostí nejvyšší pohotovost před brankou Vítora Baíi. Třikrát ho ještě zastavil zkušený Jorge Costa. Jednou ale, ve třetí minutě, musel v hodině dvanácté zachraňovat Baía. Giuly už šel sám na branku, ale portugalský gólman včas vyběhl a ostrým skluzem zažehnal nebezpečí.

To však bylo na hodně dlouhou dobu vše. Útoky Porta brzdil a zastavoval hlavně spolehlivý Gael Givet. Po čtvrthodině mohlo dvakrát zahrozit Monaco, na centry Cissého a Rothena ale nikdo nedosáhl. 23. minutě přinesla velkou ránu do ambicí knížecího týmu. Ludovic Giuly si poranil třísla a musel ze hřiště. Místo něj, ke svému poslednímu zápasu v červenobílém dresu, naskočil Dado Pršo. Štěstí pro Porto, Giuly svou rychlostí dělal velké problémy...

Až po půlhodině hry se málem zrodila velká šance na druhé straně. Deco vysouval do vápna Derleie, jeden z obránců ale míč na poslední chvíli zastavil. Z protiútoku mohl účet zápasu otevřít Morientes, zastavil jej praporek pomezního. Španělský reprezentant mohl jít sám na bránu, opakované záběry ukázaly, že asistent situaci nevyhodnotil správně...

Jako blesk z čistého nebe přišla akce Porta ve 39. minutě, zakončená gólem. Na první pohled ne nebezpečný centr Ferreiry našel na penaltovém puntíku Carlose Alberta, jeho nezdařená přihrávka na Derleie se odrazila od nohou řeckého zadáka Zikose zpět a Brazilec z voleje zamířil přesně – 0:1.

Ani vstřelená branka s opatrným stylem hry nic neudělala. Ani po změně stran. Až v 56. minutě se v náznaku šance objevil Dado Pršo, ale nečekal, že mu Nuno Valence "pustí" centrovaný míč a nedokázal jej zpracovat. O pár minut později přišel další trochu sporný moment. Opět se sám před Baíou ocitl Morientes, jeho střela, kterou gólman Porta zneškodnil, přišla zároveň s hvizdem rozhodčího Nielsena. Opět ofsajd, který nebyl. Nutno však na obranu pomezních dodat, že obě sporné situace byly velmi těsné a v obou případech byli dva hráči v rychlém pohybu v opačných směrech...

Monaco marně dobývalo pevnou obranu modrobílých, všechny pokusy o vyrovnání zpravidla končily ještě před vápnem. Porto vyčkávalo na brejk a to se mu vyplatilo. V 71. minutě se do rychlého útoku proti trojici obránců Monaka dostali hned čtyři hráči soupeře. Dmitri Alenitchev zatáhl míč do pokutového území, zpětnou přihrávkou našel Deca a ten se přesnou střelou k tyči nemýlil – 0:2.

Bylo prakticky rozhodnuto. Dokumentovala to i následující akce, kdy si dvojice hráčů Porta technickými parádičkami pohrála s několikanásobnou přesilou a akce skončila až Zikosovým obranným zákrokem na Derleie. Také sporný moment, s přísnějšími měřítky to mohla být i penalta. Definitiva přišla v 75. minutě. Porto se opět dostalo do brejku, Derleiův centr srazil Zikos, ale jen do cesty nabíhajícího Alenitcheva, který nekompromisně propálil Romu – 0:3. Zikos se stal smutným hrdinou, nechtěně pomohl ke dvěma gólům ve vlastní síti...

V závěru už nešlo prakticky o nic. Snad jen o kosmetickou úpravu výsledku, k níž byl nejblíže pět minut před koncem normální hrací doby Patrice Evra, ale po centru Nondy přestřelil odkrytou branku. Dvakrát musel být po nepříjemných soubojích se soupeři ošetřován Vítor Baía, ani to mu ale určitě nezkazilo závěrečnou radost. Není mnoho fotbalistů, kteří v historii dokázali vyhrát všechny tři evropské klubové trofeje – v roce 1997 s Barcelonou tehdejší Pohár vítězů pohárů, loni s Portem UEFU a letos i Ligu Mistrů.

Porto se stalo druhým týmem v historii, který vyhrál ve dvou letech po sobě Pohár UEFA i trofej pro vítěze poháru mistrů (PMEZ a nyní LM). Dosud to dokázal jen Liverpool – UEFU vyhrál v roce 1976, tehdejší PMEZ o rok později. Po sedmnácti letech se Porto vrátilo na absolutní vrchol fotbalové Evropy, stejný úspěch slavilo i v roce 1987, kdy ve finále porazilo Bayern Mnichov.

Druhý poločas sice nabídl o něco více pohledného fotbalu, pozápasové statistiky však hovoří jasně. Monaco sedmkrát pálilo, ani jednou se však jeho pokusy nevešly mezi tyče. Na druhé straně Porto se může pochlubit stoprocentní úspěšností – třikrát vypálilo, třikrát trefilo branku a byly z toho tři góly...

Vzpourou chudých by se dal nazvat letošní ročník Ligy Mistrů. Tito "chudí" si ale svou finálovou účast zasloužili – vždyť Porto vyřadilo třeba Manchester United, v semifinále porazilo Deportivo na jeho hřišti, tam, kde v celém dosavadním průběhu soutěže nepadl do domácí branky jediný gól. Ještě více předvedlo Monaco – po senzačním vyřazení Realu ve čtvrtfinále si vysloužilo i skalp Chelsea, kterou rychle vpřed posouvaly finance Romana Abramoviče.

Těžko říci, nakolik budou schopni v příští sezóně pokračovat v úspěšných taženích. Porto pravděpodobně opustí trenér José Mourinho, pokukuje po něm nejeden velkoklub, v čele s Chelsea. Dost možná se bude hodně nabídek slavných klubů točit i kolem Deca, tahouna týmu. Ještě větší rány asi postihnou Monaco. Jistý už je odchod Dada Prša, s největší pravděpodobností nezůstane ani Morientes, který byl jen na hostování z Realu Madrid. Zájem je i o kouče Didiera Deschampse. Navíc je klub prý ve značných dluzích...


Fanoušci Porta oslavují...
Foto: Getty Images, www.uefa.com