Letní přestupové přehmaty Daniela Levyho
Zaujalo nás
Z chaotického pokusu Tottenhamu koupit hvězdu West Bromwiche Saida Berahina nevyšla v dobrém ani jedna ze zúčastněných stran. Zatímco však lze očekávat jisté usmíření mezi znesvářeným útočníkem Baggies a vedením klubu, situace severolondýnského celku je poznamenána výrazněji. Spurs totiž přinejmenším do ledna disponují kádrem s jediným prověřeným hrotovým útočníkem na soupisce.
Mauricio Pochettino není typem manažera, který by svými veřejnými prohlášeními čeřil vody. Argentinský kouč je veskrze pragmatický a bez rozpaků akceptoval, že přestupy se v Tottenhamu zabývají jiní. Tento přístup je ostatně jedním z důvodů, proč má Pochettina klubový předseda Daniel Levy tolik v oblibě a sáhnul zrovna po něm, aby Spurs provedl náročným obdobím před přesunem na vysněný nový stadion.
Zároveň však ani Pochettino nemůže zůstat ledově klidný v situaci, kdy v celém kádru nemá jedinou přirozenou alternativu k Harrymu Kaneovi na pozici středního útočníka. Navzdory své umírněnosti to ostatně v posledních týdnech naznačoval, kupříkladu v této lahůdkové metafoře o lásce. "Je to jako když se zamilujete do slečny - žen je na světě spousta, ale vy chcete jen tu jedinou."
Onou vyvolenou byl Saido Berahino z West Bromwiche Albion, mladý a rychlý forvard mj. s výtečnými statistikami proměněných pokutových kopů, který by perfektně splňoval Pochettinovu filozofii. Nyní už samozřejmě víme, jak celá sága dopadla.
Na konci srpna někdejší manažer Southamptonu prohlásil, že "pokud máte jen jeden cíl a ten minete, jste odepsaní," ovšem ještě výrazněji za současné situace rezonuje Pochettinův výrok z třiadvacátého dubna s blížícím se koncem předcházejícího ročníku. "Musíme se pokusit vybudovat na příští sezonu silný tým, který by mohl bojovat o umístění v první čtyřce. Musíme být chytří a postupovat v této stavbě týmu rychle. Ať už na Evropskou ligu dosáhneme, nebo ne, musíme to zvládnout pohotově."
V kontextu těchto slov můžeme předpokládat, že si Pochettino nepřál, aby jeho šéf vyčkával do poslední možné chvíle, než se pokusí sehnat onoho vytouženého útočníka, a to samé lze ostatně aplikovat i na možné posílení nevýrazného středu zálohy. Jenže přesně na to nakonec došlo a není to poprvé, co si na sebe Levy touto taktikou upletl bič.
Žádost o přestup už není, co bývala
Mít na své straně svolení nebo rovnou touhu hráče přestoupit je sice podstatný bod každého přestupu, ovšem v konečném důsledku zcela bezpředmětný, pokud se zároveň nedomluvíte s jeho klubem. A právě tady Daniel Levy v závěru letního přestupového období ošklivě narazil, a to hned na několika frontách. Začněme Axelem Witselem, obletovaným záložníkem Zenitu Petrohrad, jenž si odchod do Tottenhamu přál, avšak ruský velkoklub byl jiného názoru. "Nedokážou najít hráče, který by mě nahradil. Řekli mi, že nemůžu odejít. Ani za 70 milionů eur," postěžoval si zklamaně belgický reprezentant.
Victor Wanyama, defenzivně laděný záložník Southamptonu, rovnou manažerovi Ronaldu Koemanovi pověděl, že do Tottenhamu chce přestoupit, a byl kvůli tomu i vynechán ze soupisky na poslední ligový zápas s Norwichem. Přesto bylo jeho přání zatraceno. Saints mají s hráčskými prodeji bohaté zkušenosti a umí si dupnout, tím spíše v samotném závěru přestupového okna u jednoho ze svých klíčových hráčů. Tottenham tak nakonec neuspěl ani se štědrou nabídkou 20 milionů liber, která čítala i hostování jednoho z dvojice křídelníků Androse Townsenda či Erika Lamely.
Již zmíněná situace okolo Berahina vlastně nebyla až tak odlišná. První nabídka sice přišla ze severu Londýna 18. srpna, ovšem spolu se všemi následujícími nenaplňovala ani náznakem představy vedení West Bromwiche. Výjimku představovala až ta vůbec poslední, zaslaná v den uzavření přestupů. V tu chvíli však již klubový předseda Jeremy Peace, Levyho přímý protějšek, po všech předchozích tahanicích takřka neměl na vybranou a musel znovu odmítnout.
Berahino zašel ve své snaze ještě dál než Wanyama a podal na začátku posledního přestupového týdne i psanou žádost o přestup. Bývaly časy, kdy podobné jednání představovalo ultimátní výstřel, jenž takřka vždy dovedl transfer do zdárného konce. Kluby jednoduše cítily, že už o svého hráče přišly a jedinou možností bylo akceptovat nabídku na stole. To už však nyní přinejmenším v Premier League neplatí.
Anglické kluby se totiž mohou pyšnit ohromným bohatstvím z televizních práv, které se v dohledné době bude ještě navyšovat, a tak i celky zdánlivě druhého či třetího sledu najednou disponují takřka jaderným arzenálem. Jakožto dobrý příklad poslouží třeba stanovisko Evertonu v otázce přestupu Johna Stonese do Chelsea. Co na tom, že anglický stoper podal stejně jako Berahino žádost o přestup a ligový šampion nabízel částku šplhající až k 40 milionům liber - Stones byl neprodejný a basta.
Z tohoto důvodu se zdá, že Daniel Levy současný přestupový trh jednoduše neodhadl a jeho prověřené taktiky dosáhnout svého s pomocí hráče najednou působí zastarale a neúčinně. Kromě toho také stojí za zamyšlení, zda vůbec podobné vyčkávání na hektický poslední den přestupového období mohlo přinést výrazné finanční úspory. West Brom mohl být svolný prodat Berahina za 25 milionů liber, ale jistě ne za míň a v Tottenhamu tohle museli velmi dobře vědět. Šance Spurs na ukořistění své vysněné posily mohly být bezesporu o něco vyšší, kdyby takovouto nabídku podali alespoň několik týdnů zpátky.
Vychytralá taktika, jež se minula účinkem?
A pak tu máme ještě Levyho minulost. Zjednodušeně řečeno, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Southamptonu se jistě loni v létě nelíbilo, když jim Levy uzmul Pochettina a tento počin následně ještě umocnil podhodnocenými nabídkami za Morgana Schneiderlina s Jayem Rodriguezem. I kdyby tak Saints letos o odchodu Wanyamy uvažovali, Tottenham by byl ten poslední, komu by keňského středopolaře pustili.
Mediálními kuloáry za dlouhá léta proběhla celá řada příběhů o Levyho nabídkách, které jejich příjemce jen a jen podráždily. V Berahinově případu třeba jedna taková činila nizoučkou sumu 3,5 milionu liber, vyplácenou rok co rok po dobu pěti let. Dohromady tak celková cifra sice čítá slušné jmění, ovšem na první dojem rozhodně nepůsobí ideálně k otevření dalších vyjednávání. Ve West Bromu posléze pobaveně vtipkovali, že bonusové splátky budou z Tottenhamu stále chodit, i když už Berahino půjde do důchodu. Levy je možná tvrdý businessman, ale leckdy si svým vystupováním práci sám ztěžuje.
Tím, kdo na počínání tottenhamského šéfa doplatí nejvíce, je Mauricio Pochettino. Poměrně snadno si lze spojit počínání Spurs na přestupovém trhu s jejich nevydařeným vstupem do nového ročníku Premier League, který po čtyřech odehraných kolech činí zisk tří bodů a téhož počtu vstřelených branek. Ve středu zálohy místo očekávané posily nastupuje jednadvacetiletý stoper Eric Dier, a když se Harry Kane minulou sobotu proti Evertonu řítil zcela osamocen na brankáře Howarda, zdálo se, že střelecké břímě na něj přeci jen vliv má.
Tottenhamu tak nezbývá než doufat, že 22milionová posila z Leverkusenu Heung-min Son nebo bývalý útočník Lyonu Clinton N’Jie dokážou ke Kaneovi poskytnout kýženou alternativu. Oba však doposud mají svá vystoupení spojená především s hrou na kraji hřiště a ne na osamoceném hrotu.
Navzdory všem zmíněným argumentům výše je však nutno uznat, že Daniel Levy má za sebou rovněž nesporné úspěchy a jedno zdánlivě nevyvedené přestupové léto na tom mění pramálo. V posledních šesti sezonách Tottenham bez jakéhokoli zadlužování neskončil ani jednou hůř než šestý, přičemž hned dvakrát navíc prorazil i do svrchované velké čtyřky - podobně působivá umístění Spurs nepamatují od zlatých šedesátých let minulého století. A navíc tu máme také onu stavbu nového stadionu za astronomickou sumu okolo 400-450 milionů liber, která od sezony 2018-19 slibuje posunout Tottenham zase o krok blíže evropské fotbalové špičce.
Není tím pádem divu, že na přestupovém trhu nemají Spurs peněz na rozdávání, a také kolik šancí dávají mladým hráčům. Tím ostatně zdařile kopírují svého nenáviděného soka z Arsenalu, který rovněž před devíti lety přešel na zbrusu nový stadion s větší kapacitou a tvrdohlavě sázel na ryzí mládí.
Pochettino tak nyní musí v tvrdé konkurenci dostát očekáváním se soupiskou, jejíž dobrá polovina má třiadvacet či méně let, a zvláště na Sona s N’jiem se kvůli fiasku okolo Berahina snese ještě větší tlak na okamžitou aklimatizaci. Jedna věc je jistá: Spurs tuto neděli na půdě posledního Sunderlandu nutně potřebují svou první výhru sezony.
Jde o volný překlad článku Davida Hytnera z britského Guardianu. Originální text si můžete přečíst zde.
Mauricio Pochettino není typem manažera, který by svými veřejnými prohlášeními čeřil vody. Argentinský kouč je veskrze pragmatický a bez rozpaků akceptoval, že přestupy se v Tottenhamu zabývají jiní. Tento přístup je ostatně jedním z důvodů, proč má Pochettina klubový předseda Daniel Levy tolik v oblibě a sáhnul zrovna po něm, aby Spurs provedl náročným obdobím před přesunem na vysněný nový stadion.
Zároveň však ani Pochettino nemůže zůstat ledově klidný v situaci, kdy v celém kádru nemá jedinou přirozenou alternativu k Harrymu Kaneovi na pozici středního útočníka. Navzdory své umírněnosti to ostatně v posledních týdnech naznačoval, kupříkladu v této lahůdkové metafoře o lásce. "Je to jako když se zamilujete do slečny - žen je na světě spousta, ale vy chcete jen tu jedinou."
Onou vyvolenou byl Saido Berahino z West Bromwiche Albion, mladý a rychlý forvard mj. s výtečnými statistikami proměněných pokutových kopů, který by perfektně splňoval Pochettinovu filozofii. Nyní už samozřejmě víme, jak celá sága dopadla.
Na konci srpna někdejší manažer Southamptonu prohlásil, že "pokud máte jen jeden cíl a ten minete, jste odepsaní," ovšem ještě výrazněji za současné situace rezonuje Pochettinův výrok z třiadvacátého dubna s blížícím se koncem předcházejícího ročníku. "Musíme se pokusit vybudovat na příští sezonu silný tým, který by mohl bojovat o umístění v první čtyřce. Musíme být chytří a postupovat v této stavbě týmu rychle. Ať už na Evropskou ligu dosáhneme, nebo ne, musíme to zvládnout pohotově."
V kontextu těchto slov můžeme předpokládat, že si Pochettino nepřál, aby jeho šéf vyčkával do poslední možné chvíle, než se pokusí sehnat onoho vytouženého útočníka, a to samé lze ostatně aplikovat i na možné posílení nevýrazného středu zálohy. Jenže přesně na to nakonec došlo a není to poprvé, co si na sebe Levy touto taktikou upletl bič.
Žádost o přestup už není, co bývala
Mít na své straně svolení nebo rovnou touhu hráče přestoupit je sice podstatný bod každého přestupu, ovšem v konečném důsledku zcela bezpředmětný, pokud se zároveň nedomluvíte s jeho klubem. A právě tady Daniel Levy v závěru letního přestupového období ošklivě narazil, a to hned na několika frontách. Začněme Axelem Witselem, obletovaným záložníkem Zenitu Petrohrad, jenž si odchod do Tottenhamu přál, avšak ruský velkoklub byl jiného názoru. "Nedokážou najít hráče, který by mě nahradil. Řekli mi, že nemůžu odejít. Ani za 70 milionů eur," postěžoval si zklamaně belgický reprezentant.
Victor Wanyama, defenzivně laděný záložník Southamptonu, rovnou manažerovi Ronaldu Koemanovi pověděl, že do Tottenhamu chce přestoupit, a byl kvůli tomu i vynechán ze soupisky na poslední ligový zápas s Norwichem. Přesto bylo jeho přání zatraceno. Saints mají s hráčskými prodeji bohaté zkušenosti a umí si dupnout, tím spíše v samotném závěru přestupového okna u jednoho ze svých klíčových hráčů. Tottenham tak nakonec neuspěl ani se štědrou nabídkou 20 milionů liber, která čítala i hostování jednoho z dvojice křídelníků Androse Townsenda či Erika Lamely.
Již zmíněná situace okolo Berahina vlastně nebyla až tak odlišná. První nabídka sice přišla ze severu Londýna 18. srpna, ovšem spolu se všemi následujícími nenaplňovala ani náznakem představy vedení West Bromwiche. Výjimku představovala až ta vůbec poslední, zaslaná v den uzavření přestupů. V tu chvíli však již klubový předseda Jeremy Peace, Levyho přímý protějšek, po všech předchozích tahanicích takřka neměl na vybranou a musel znovu odmítnout.
Berahino zašel ve své snaze ještě dál než Wanyama a podal na začátku posledního přestupového týdne i psanou žádost o přestup. Bývaly časy, kdy podobné jednání představovalo ultimátní výstřel, jenž takřka vždy dovedl transfer do zdárného konce. Kluby jednoduše cítily, že už o svého hráče přišly a jedinou možností bylo akceptovat nabídku na stole. To už však nyní přinejmenším v Premier League neplatí.
Anglické kluby se totiž mohou pyšnit ohromným bohatstvím z televizních práv, které se v dohledné době bude ještě navyšovat, a tak i celky zdánlivě druhého či třetího sledu najednou disponují takřka jaderným arzenálem. Jakožto dobrý příklad poslouží třeba stanovisko Evertonu v otázce přestupu Johna Stonese do Chelsea. Co na tom, že anglický stoper podal stejně jako Berahino žádost o přestup a ligový šampion nabízel částku šplhající až k 40 milionům liber - Stones byl neprodejný a basta.
Z tohoto důvodu se zdá, že Daniel Levy současný přestupový trh jednoduše neodhadl a jeho prověřené taktiky dosáhnout svého s pomocí hráče najednou působí zastarale a neúčinně. Kromě toho také stojí za zamyšlení, zda vůbec podobné vyčkávání na hektický poslední den přestupového období mohlo přinést výrazné finanční úspory. West Brom mohl být svolný prodat Berahina za 25 milionů liber, ale jistě ne za míň a v Tottenhamu tohle museli velmi dobře vědět. Šance Spurs na ukořistění své vysněné posily mohly být bezesporu o něco vyšší, kdyby takovouto nabídku podali alespoň několik týdnů zpátky.
Vychytralá taktika, jež se minula účinkem?
A pak tu máme ještě Levyho minulost. Zjednodušeně řečeno, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Southamptonu se jistě loni v létě nelíbilo, když jim Levy uzmul Pochettina a tento počin následně ještě umocnil podhodnocenými nabídkami za Morgana Schneiderlina s Jayem Rodriguezem. I kdyby tak Saints letos o odchodu Wanyamy uvažovali, Tottenham by byl ten poslední, komu by keňského středopolaře pustili.
Mediálními kuloáry za dlouhá léta proběhla celá řada příběhů o Levyho nabídkách, které jejich příjemce jen a jen podráždily. V Berahinově případu třeba jedna taková činila nizoučkou sumu 3,5 milionu liber, vyplácenou rok co rok po dobu pěti let. Dohromady tak celková cifra sice čítá slušné jmění, ovšem na první dojem rozhodně nepůsobí ideálně k otevření dalších vyjednávání. Ve West Bromu posléze pobaveně vtipkovali, že bonusové splátky budou z Tottenhamu stále chodit, i když už Berahino půjde do důchodu. Levy je možná tvrdý businessman, ale leckdy si svým vystupováním práci sám ztěžuje.
Tím, kdo na počínání tottenhamského šéfa doplatí nejvíce, je Mauricio Pochettino. Poměrně snadno si lze spojit počínání Spurs na přestupovém trhu s jejich nevydařeným vstupem do nového ročníku Premier League, který po čtyřech odehraných kolech činí zisk tří bodů a téhož počtu vstřelených branek. Ve středu zálohy místo očekávané posily nastupuje jednadvacetiletý stoper Eric Dier, a když se Harry Kane minulou sobotu proti Evertonu řítil zcela osamocen na brankáře Howarda, zdálo se, že střelecké břímě na něj přeci jen vliv má.
Tottenhamu tak nezbývá než doufat, že 22milionová posila z Leverkusenu Heung-min Son nebo bývalý útočník Lyonu Clinton N’Jie dokážou ke Kaneovi poskytnout kýženou alternativu. Oba však doposud mají svá vystoupení spojená především s hrou na kraji hřiště a ne na osamoceném hrotu.
Navzdory všem zmíněným argumentům výše je však nutno uznat, že Daniel Levy má za sebou rovněž nesporné úspěchy a jedno zdánlivě nevyvedené přestupové léto na tom mění pramálo. V posledních šesti sezonách Tottenham bez jakéhokoli zadlužování neskončil ani jednou hůř než šestý, přičemž hned dvakrát navíc prorazil i do svrchované velké čtyřky - podobně působivá umístění Spurs nepamatují od zlatých šedesátých let minulého století. A navíc tu máme také onu stavbu nového stadionu za astronomickou sumu okolo 400-450 milionů liber, která od sezony 2018-19 slibuje posunout Tottenham zase o krok blíže evropské fotbalové špičce.
Není tím pádem divu, že na přestupovém trhu nemají Spurs peněz na rozdávání, a také kolik šancí dávají mladým hráčům. Tím ostatně zdařile kopírují svého nenáviděného soka z Arsenalu, který rovněž před devíti lety přešel na zbrusu nový stadion s větší kapacitou a tvrdohlavě sázel na ryzí mládí.
Pochettino tak nyní musí v tvrdé konkurenci dostát očekáváním se soupiskou, jejíž dobrá polovina má třiadvacet či méně let, a zvláště na Sona s N’jiem se kvůli fiasku okolo Berahina snese ještě větší tlak na okamžitou aklimatizaci. Jedna věc je jistá: Spurs tuto neděli na půdě posledního Sunderlandu nutně potřebují svou první výhru sezony.
Jde o volný překlad článku Davida Hytnera z britského Guardianu. Originální text si můžete přečíst zde.
Komentáře (663)