Jmenuji se Carson Yeung a mám peněz jako želez!

Jak praví srbské přísloví: Budeš bohatý - budeš rohatý. A skutečně, také nemálo majetných vlastníků celků Premier League bývá spojováno se samotným ďáblem. Penězi posedlí, veškeré bariéry bořící, dlouholetou tradici ničící. Takoví jsou prý důstojní pánové ve fracích, kteří zápas od zápasu usedají do čestného lože sledovat ty, které tak štědře platí. Ale opravdu bychom měli být tak omezení při pohledu na ně?

S naším pravidelným čtvrtečním seriálem se prvně dostáváme z Britských ostrovů a rovnou urazíme tisíce kilometrů, abychom se přenesli až do Hong Kongu, bašty byznysmenů. Odtud pochází Carson Yeung, ještě donedávna dokonalý Mr. No Name. Dlouho o něm v Evropě nebylo pořádně slyšet, i když už Birmingham dávno vlastnil nebo alespoň držel v rukou slušnou část jeho akcií. Až v dubnu letošního roku se situace kolem něj rozhoupala vinou jeho nesplacenému dluhu u investiční banky Seymour Pierce, díky němuž se také dostal až před Nejvyšší soud. Dnes už o něm tedy víme něco víc, ale že by se Yeung profiloval zrovna v optimistickém světle, to stále říci nemůžeme. Sice jde prý jen o pomluvy, ale anglické kuloáry si neustále pohrávají s myšlenkou, že Yeung ještě před deseti lety býval zadluženým kadeřníkem se závislostí na hracích automatech a ruletách. Pravda, Yeung vše uvádí na pravou míru - tak tomu bylo před třiceti, ne deseti lety - a zároveň dodává, že on nikdy nebyl řadovým kadeřníkem, nýbrž jen vlastníkem takového salonu. Jenže, tak či onak - nevyučil se ničím jiným než právě kadeřníkem. Takže už jen skutečnost, že ho nyní můžeme řadit mezi asijskou finančnickou smetánku, budí menší podezření. A vskutku - jeho důveryhodnost se zatím plíží hodně blízko pomyslnému dnu.

"Jací jsme s fotbalem kamarádi?"

Nejen Yeungův ryze podnikatelský život je opředen strach nahánějícími tajnostmi. Ve světě kopané totiž není úplným otloukánkem. A když jím při svém prvním angažmá byl, ani tehdy si tak údajně nepočínal. Během působení u Hong Kong Rangers byl mohutně kritizován za zasahování do týmových záležitostí. Sám trenér loni čtvrtého nejlepšího klubu hongkongské ligy Tim Bredbury se tenkrát hlasitě rozčiloval nad tím, že mužstvo už prakticky nekontroluje a není mu ani dovoleno nezávisle sestavovat zahajovací jedenáctku. "Mít tu někoho, kdo není fotbalovou osobností a kdo ani nedochází na tréninky, aby mi pak radil ‚ten by měl hrát a ten ne‘, to prostě nemůže fungovat," lamentoval. Nakonec Yeung pod takovým nátlakem vydržel u Rangers pouhý rok a také Bredbury pro ně už dávno nepracuje. Ve své rodné krajině na sebe tedy Yeung v pozitivním světle upozornil snad jen přínosem pro Fotbalovou asociaci, které vydělal 80 000 liber vydražením dresů slavných anglických fotbalistů. Jinak pro něj domovská kopaná zkrátka nebyla, on vždycky mířil výš. Za zábavou, kterou mu má přinášet právě i vlastnictví Birminghamu City. Sám totiž tohle odvětví svého fungování řadí do škatulky "zábavný sektor". Ať se vám to líbí nebo ne.

Sport jednoduše pro Yeunga není pomalu náboženstvím jako pro mnoho anglických majitelů. Jakkoliv nás chce přesvědčovat, že zrovna anglický fotbal je nedělitelnou složkou jeho hongkongského já. "Sledoval jsem anglickou kopanou po mnoho let, více než 30, v Premier League jsem obdivoval Manchester United a miluji Ryana Giggse. I můj syn je fanda United," charakterizuje se Yeung, který po rudé legendě pojmenoval i svého šestnáctiletého potomka. Jenže Birmingham není Manchester. A není ani Londýn, kde Yeung pro sebe a syna zbudoval druhý domov. V metropoli kraje Midlands jsou momentálně Brums až druhým celkem za úspěšnější Aston Villou, což si sám Yeung asi moc dobře neuvědomuje. Těžko říct, jestli ho omámil humbuk, který po jeho nástupu do čela Birminghamu vypukl v Číně a Hong Kongu, nebo ho prostě jen žene přehnaně ambiciózní duch. Nicméně to, co na St. Andrews rozjíždí, nápadně připomíná rozsáhlou reklamní kampaň, jež s fotbalem nemá nic moc společného. Ale o tom až později.

Teď se podívejme na to, jak se vůbec Yeung k birminghamskému ovladači dostal. Aby se stal přesně desátým cizím majitelem klubu Premier League, musel zaplatit, respektive prostě zaplatil něco málo přes 80 milionů liber. Tak se stalo koncem srpna loňského roku. Přesně před dvěma roky potom tajemný muž začal o koupi Brums uvažovat poprvé. Už tehdy ale vyvstaly první pochybnosti ohledně toho, jak ke svému bohatství vůbec přišel. Postupně totiž v klubu sice navyšoval svůj, respektive vlastní firmy Grandtop International Holdings podíl, avšak jakmile měl učinit rozhodující krok ke kompletnímu převzetí Birminghamu, najednou se zasekl. Zastavil se na 29,9 procentech, naposledy v červnu investoval do akcií 15 milionů. Ale potom jako když utne. Deadline, který měl stanovený na konec listopadu, prošvihl, přesněji řečeno - peníze do té doby zkrátka nedodal a na svou šanci si musel počkat další dva roky. Otázkou je, proč tenkrát 47letý byznysmen, ve své domovině přiléhavě přezdívaný "neviditelný muž", zaváhal. A zda šlo o úmysl nebo jeho jmění opravdu nedosahuje takových cifer, jak se předpokládá. To se asi nikdy nedozvíme. Každopádně tento neúspěšný pokus Yeung mohl zařadit po bok těch dřívějších, kdy se chystal převzít rovněž otěže Readingu či Sheffieldu Wednesday.

Nicméně i s necelými 30 procenty měl mít Yeung v birminghamském celku značné slovo. A údajně stál i za podivnými čachry kolem nového kontraktu pro Steva Bruce, na jejichž základě pak zkušený manažer rezignoval a odešel pracovat pro Wigan. Těžko říct, jestli zrovna tahle klíčová osoba byla trnem v oku potencionálnímu majiteli. Ovšem takové "konspirační teorii" docela nahrává skutečnost, že si teď Yeung práci Brucova nástupce Alexe McLeishe nemůže vynachválit a patří mezi jeho skoro až fanatické obdivovatele. Možná právě kvůli němu tedy v srpnu 2009 předložil vedení Brums novou nabídku a tentokráte už uspěl. Jenže Yeungova úvodní prohlášení na jeho osobu zase jednou vrhla jakýsi mlžný opar. Příznivce fotbalového klubu nemohlo nadchnout především podnikatelovo "doufání, že mu tato koupě otevře nové možnosti, jak rozšířit a oživit jeho byznys, obzvláště na pevnině". Ryze fotbalových plánů se ve své řeči prakticky nedotkl. Nasnadě je tedy ptát se, zda by se vážně takovým způsobem měl vyjadřovat "milovník Premier League a Manchesteru United"? Odpověď už samozřejmě nechám na vás...

"Kterak jsem zbohatnul?"

Carson Yeung je jakýmsi fantómem asijského finančnického nebe. U soudu je pečený vařený, přičemž o jeho jmění a minulosti víme nejen my, Evropani, ale i jeho krajané až zoufale málo. Pohádku o zadluženém kadeřníkovi, který se během deseti let dostal na výsluní a k majetku dosahujícímu ceny 150 milionů liber, jsme už slyšeli a spolu s hlavním aktérem zavrhli. Jak tedy Yeung doopravdy začínal? Propereme-li jeho verzi o třiceti letech v minulosti a vlastnictví kadeřnického salonu, docházíme k pochybným závěrům. A sice, že by tak zodpovědný post zastával už v devatenácti. Řekněme tedy, že si tenkrát Yeung jenom trochu zapřeháněl a ve skutečnosti měl na mysli třeba let dvacet. Ale to není podstatné, podstatné je spíš to, že jeho kariérní chleba se tak jako tak začal lámat až koncem devadesátých let minulého století.

Tehdy byl pokročilý třicátník rád, když se jeho jeden dolar potkal s druhým. Totiž v letech 1998-1999 měl být ve sporu hned s několika bankami naráz. Těm se nelíbily buď jeho transakce, nebo počet a změny kreditek. Právě v tu dobu Yeung provozoval své kadeřnictví uvnitř jednoho z hotelů v jižním Kowloonu. Prvotní informace britských deníků o tom, jak ještě před deseti lety stříhal hlavy desítkám Číňanů, tedy byly zavádějící, ale trochu pravdy bychom na nich rozhodně našli. V té době totiž Yeung, když už nic jiného, měl alespoň do té kapsy opravdu hodně hluboko. A také upozornění na to, že během příští dekády prodělal vyučený kadeřník až podezřele raketový vzestup, není úplně scestné.

Zejména Yeungovo okolí totiž důvěryhodností zrovna nepřekypuje. Jen si to vezměte - jeden z jeho nejbližších spolupracovníků byl uvězněn za nekalé obchody s čínskými gangy (čti příjímání úplatků) a následně za zvláštních podmínek zproštěn viny, druhý zase neutekl pokutě za finanční podvody. Carson Yeung? Nikdo o něm nic neví, nikdo na něj nic nemá. Pro 49letého obchodníka je totiž soukromí více než posvátné. V jeho oficiálním bydlišti ho proto dveřník dle svých slov nespatřil dobrých pět let. A taky Yeungova kancelář často zeje prázdnotou. Reakce sekretářky potom, co se jí reportér Telegraphu otázal, kde by pana Yeunga našel, nemohla být výmluvnější: "Nemám tušení, kde by mohl být. Neočekávám, že bych ho v příštích dnech viděla," krčila rameny. Pak se asi nemůžeme divit, že Yeungova firma specializující se na oděvní průmysl nevydělává už dobré čtyři roky.

Zkrátka a dobře - je prakticky nemožné potkat člověka, který se s Yeungem zná, nebo s ním snad nedej bože spolupracuje. Není tedy divu, že se ohledně jeho náhlého zbohatnutí tolik spekuluje. Všeobecně se předpokládá, že si na koupi Birminghamu z největší části vydělal provozováním kasin v čínské autonomní oblasti Macao. Sám Yeung potom kromě zájmu na herních automatech jmenuje i investice do energetického průmyslu a pozemků. V jednu chvíli dokonce velel personálnímu oddělení plynárenské společnosti. Jeho pole působnosti tedy není nijak hubené. Nedávno, roku 2007, pro změnu kupoval zhruba pět procent akcií v Kanstar Environmental Paper Products, které hned za tři měsíce prodal, jakoby pod nátlakem své osobní ekonomické krize. Těsně před svým finálním investováním do fotbalu se pak čile angažoval v mediálních oblastech a doteď je de facto vlastníkem jedněch z nejstarších hongkongských novin jménem Sing Pao Daily News. O Yeungově vlivu na tento deník potom dobře svědčí fakt, že jeho první tiskovce po převzetí BCFC věnoval hned čtyři stránky. Nehledě na to, že vysoký post, přesněji řečeno funkci výkonného ředitele, v tomto periodiku zastává rovněž Sammy Yu - Yeungova pravá ruka a současně nový viceprezident Brums.

To jest útržkovité informace o jeho pohybu na hongkongském trhu práce. Zároveň by se však asi slušelo dodat, že navzdory své neposednosti Yeung nepředstavuje ve "svých" vodách žádnou velkou rybu. Třeba profesor Cashmore v Hong Kongu dlouho působil a přesto jméno Carson Yeung nezná ani z doslechu. Všudypřítomné neschopnosti dohledat se velikosti byznysmenova bohatství nicméně moc dobře rozumí. U podnikatelů dálného východu je prý naprosto obvyklé, že se svými výdělky nevycházejí veřejnosti na odiv. "Nejsou to okázalí milionáři, příliš okolo sebe necákají," míní doslova. Zkoumat Yeungův majetek by tudíž asi nemělo moc velkou cenu. Zaměřme se tedy na to, o čem máme daleko větší přehled. A sice na jeho sny, přání a konkrétní plány.

"Mé skromné cíle?"

Existuje poměrně dost důvodů myslet si, že Yeung chce na Ostrovech v první řadě dělat dobré jméno Číně a jejím obchodníkům. Být tu jakýmsi průkopníkem východoasijského know-how. Ne snad že by se o samotný klub vůbec nezajímal, to zase ne. Ale jeho prohlášení směrem k němu nejsou dvakrát originální a přiměřená birminghamským ambicím. Roku 2007, kdy prvně zasáhl do dějin BCFC, se nechal slyšet, že chce primárně mužstvo udržet v nejvyšší soutěži a pak ho postupem času dotáhnout do pohárové Evropy. Tedy ne že bych si chtěl hrát na nějakou semetriku, ale tohle zejména v onom období snad ani nešlo myslet vážně. Vždyť ani výhledově Brums nemohou moc pomýšlet na případné dobývání fotbalového světa. A se šéfem, který jako by se soustředil jen a pouze na marketing, už vůbec ne. Ale nechme to tak, Yeung se holt s velkýma očima asi už narodil.

Na druhou stranu Yeungovu schopnost medializovat jinak skromný anglický celek nelze úplně podceňovat či snad ignorovat. Vlivný byznysmen například pro klub dojednal luxusní pětiletou smlouvu s jednou z největších čínských oděvních firem Xtep. S ní začnou v Birminghamu spolupracovat od tohoto léta a součástí dohody by měl být i garantovaný roční přísun ve výši 8,5 milionů liber. Yeungovy konexe v oblasti textilního průmyslu se tak začínají ozývat pěkně brzy. Ale investorův vliv sahá ještě dál. Můžu mít na mysli zajištění letního turné po čínských velkoměstech včetně Hong Kongu, Pekingu či Šanghaje, kterému bude přihlížet hned několik tamních politických předáků. Nebo třeba masivní kampaň s pracovním názvem "Hledá se čínská fotbalová Superstar". Právě tahle akce je pak dokonalou ukázkou toho, jakým způsobem Yeung na asijském kontinentu Birmingham zprofanoval. Tohle totiž nikde na světě nemá obdoby.

Inspirace v příběhu Yao Minga, prvního Číňana v NBA, je více než zřejmá. Také sám Yeung ji nijak neskrývá. Moc dobře totiž ví, že právě po Mingově úspěchu v zámoří se v Číně stal basketbal zahraničním sportem číslo jedna. "Jsem dbalý Yao Mingova reklamního účinku. Ale rozhodně se nechystám přivést jen tak nějakého, průměrného čínského hráče," líčí své vize. Zároveň si ale okamžitě uvědomuje, že by na něj brzy v Británii mohlo být nahlíženo jako na bezohledného budovatele čínské kolonie, a tak spěšně dodává: "Ale dovolte mi ujistit vás, že tohle není nic, co bychom dělali v nějaké izolaci. Alex McLeish je v čele této mise a je informován o všem, co chceme udělat," dušuje se a snaží se dát nedůvěřivým fanouškům podnět k zapomenutí na jeho počínání u Hong Kong Rangers. Jinak abyste si mohli být jisti tím, že takový transfer Yeung opravdu míní realizovat, vězte, že v Hong Kongu už dokonce nechal rozjet monstrózní reality show, která si dává za úkol najít právě toho vhodného jedince pro BCFC.

Už teď Carson Yeung tvrdí, že se ho odnedávna v rodné zemi nevyptávají na nic jiného než na Birmingham. Před nějakými dvaceti dny tedy v rozhovoru pro The Independent neváhal připomenout skutečnost, že je vůbec prvním obchodníkem z dálného východu, který v britské kopané takovým způsobem prorazil. Vzhledem k tomu si teď maluje růžovou budoucnost. K jejímu zajištění mu však schází ujít ještě hodně kilometrů. Fotbal v Premier League totiž není nijak výdělečnou činností, hrubě prodělávají i daleko větší kluby jak Birmingham. A zrovna Yeungovo konto se nejeví býti neohroženým. Spíš naopak. Přihlédneme-li tedy k byznysmenově povinnosti dále do mužstva vrážet peníze, nakrásně můžeme být v budoucnu svědky případu podobného tomu letošnímu portsmouthskému. Už jen stupňovitost Yeungových výroků může leccos naznačovat. Zprvu to bylo 20-40 milionů liber, kterými ambiciózní podnikatel v lednu hodlal přispět na nové posily. Nakonec z něj vypadlo pouhých šest (což ovšem z Birminghamu i tak udělalo druhý nejaktivnější celek Premier League). Sám Yeung nešťastné prohlášení omlouval vlastní nerozvážností a snahou hned napoprvé nevěřící fandy okouzlit. To se mu však zatím nedaří a bude hodně záležet, jak si povede v létě. Tohle období by v jeho dosavadním fungování mělo být bez debat zlomové a právě tehdy se ukáže, co se v neprůhledném fantómovi opravdu skrývá.

Andělskou variantu lze zřejmě předem vyloučit. Ale i čert může být klubu v lecčems prospěšný, pakliže se tedy povede vhodně potlačit jeho ďábelské choutky. V Yeungově případě bychom těmi postranními úmysly mohli rozumět jeho enormní snahu prosazovat "svůj" klub na jihu Asie. Přitom ovšem hongkongský byznysmen zapomíná, že na zahraničních tržbách ještě žádný klub Premier League svou existenci nepostavil (a asi nikdy nepostaví). Stačí si vzít k ruce Manchester United. Ten už rovněž vyrazil na asijské turné, v Číně se na něj "nabalilo" stokrát (!) víc obdivovatelů než v Anglii, a přesto jeho zahraniční tržby tvoří pouhá dvě procenta z profitu celkového. A to bychom měli brát v potaz i relativně malou záruku, že potencionální čínská hvězda v BCFC by jeho popularitu v Asii zvedla o sto procent. Vždyť Sun Jihai strávil v ManCity dlouhých šest let, Dong Fangzhuo dokonce na čtyři roky zakotvil pod křídly slovutných United a odezva drtivé většiny čínské populace byla přesto bez nadsázky nulová.

Je tedy nad slunce jasné, že vydat se touto cestou a dokonale opomíjet domácí scénu by pro Brums nemuselo být ani zdaleka tak skvělým východiskem, jak ho prezentuje Yeung. Jenže ten je s 94% klubového podílu (a očekává se, že mu brzy podlehne i těch zbývajících šest procent) už prakticky neomezeným vládcem Birminghamu. Do jeho práce mu nyní jen tak někdo mluvit nemůže. Proto příznivcům dvojnásobného vítěze FA Cupu nezbývá než doufat, že hongkongský "mysterious man" nebude bláznit a třeba si vezme příklad z Randyho Lernera, který už čtvrtým rokem racionálně vede sousední Aston Villu. U Yeunga ale dopředu nikdy nevíte, co udělá. A to je na tom všem to nejhorší...nebo naopak to nejlepší?



"Nehledej velké bohatství, ale takové, jakého můžeš nabýt spravedlivě, užít střídmě, rozdat vesele a opustit ve spokojenosti." - F. Bacon (anglický filozof považovaný za zakladatele empirismu)