Jan Lála, ten, co uhlídal Genta

14.07.2012, 21:58
Životopisy
Kdyby se měla vyhlašovat nejlepší jedenáctka slávistické historie, zřejmě by v ní nechyběl. Vynikající pravý bek, rychlý, důrazný, technicky skvěle vybavený, hrající navíc jako první náš obránce dosti útočně, hlavně však jeden ze strůjců slavného chilského stříbra.

Narodil se 10. 9. 1938 v Libické Lhotce u Chotěboře. Jako učeň ČKD Praha v oboru strojař hrával tento libický Lhoťák za divizní Čechii Karlín, kde si ho všiml hrající trenér Slávie (tehdy ovšem kvůli komunistické mánii přejmenovávat nejen ulice a fabriky, ale i kluby nikoli Slávie, leč Dynamo) Pepi Bican, který ho okamžitě zlanařil. Chvíli hrál za béčko, načež si ho velký Pepi vytáhl do áčka. S výjimkou vojny v Dukle Pardubice v něm vydržel 13 let.

Slávie v něm tak získala na celá 60. léta jistotu na pravém kraji obranných řad, ač paradoxně začínal v záloze. Jenže jednou v zápase dorostu nedorazil spoluhráč z obrany a trenér Musil Lálu přemluvil, ať to tam protentokrát zkusí on. Toto protentokrát mu vydrželo celý další fotbalový život.

Právě při obraně vlasti si nadějný obránce dosti pokazil reputaci. Holt, úplatky nejsou v žádném případě novodobým vynálezem. Takto o té cause mluvil v jednom rozhovoru pro týdeník Gól: "V roce 1959, to mi bylo něco přes dvacet, jsem byl na vojně v Dukle Pardubice, přijela tam Sparta ohrožená sestupem a přes jejího obránce Procházku jsme se nechali s Karlem Nepomuckým umluvit, že jí za tehdy malé peníze pomůžeme. Vyhrála, ale my odvolali už po půlhodině, z mé strany padly dva góly, a kontrarozvědka nás hned ze hřiště odvezla do Prahy. Vyšetřovalo se, Procházka byl vyloučen z řad ČSTV, ale později stejně hrál, my s Karlem jsme dostali rok dištanc. Vrátili jsme se do Dynama a tam jsme rok jen trénovali. Dodnes na to vzpomínám s hrůzou a lituji toho." Ze svobodníka byl degradován na vojína a po zbylých 35 dní vojenské služby pelášil na manévry k tankistům. Tam prý při jedné cvičné operaci narazil v řadách protivníka na samopalníka Karla Nepomuckého...

Rok plnil roli "dvanáctého hráče" Dynama, ale pak do toho šlápl naplno a brzy na sebe upozornil fotbalovou veřejnost, laickou i odbornou. Ono to ani s takovým jménem nešlo jinak, už jen třeba na takovém turné po jižní Africe se stal miláčkem ochozů, které vydržely takřka po celých 90 minut skandovat "Lala". Chtěla ho Dukla i Sparta, tedy dva naše nejlepší týmy té doby. Slávia v roce 1961 spadla do druhé ligy a vypadalo to, že šikovný pravý obránce půjde k sousedům. Těžko se divit, měl kvalitu, měl ambice, ale měl také slávistickou hvězdu nejen na levé straně dresu, ale i pod ním - v srdci, řečeno pateticky. Proto zůstal.

Rok odpočíval od velkého fotbalu v druhé lize, a to takovým způsobem, že ho trenér národního mužstva Rudolf Vytlačil nominoval na jaře r. 1962 do přípravného zápasu s Uruguají. Nebylo to však ledajaké přípravné utkání - šlo o závěrečnou fázi přípravy na MS do Chile. Jakkoli byly Lálovy kvality všeobecně známy, málokdo chápal, proč Vytlačil povolává druholigového hráče, a nadto proč ho nakonec vzal i do Chile. Ve skupině nás čekali excelentní Španělé a Brazilci, plus nevyzpytatelní Mexičané. Dnes by fanoušci trenéra za takový krok sežrali zaživa, ale právě v Chile se Honza Lála nesmazatelně zapsal pověstným zlatým písmem do kroniky čs. fotbalu a výraznou mírou přispěl k tomuto našemu fenomenálnímu úspěchu. Fanoušci mu radili, ať si do kufru přibalí laso, aby mohl aspoň takto lapit Španěla Genta, patrně nejlepší či jedno z nejlepších levých křídel všech dob. Francisco Gento byl v té době pětinásobným vítězem PMEZ (předchůdce LM) s Realem, hrál ve vrcholné formě a prakticky ho nešlo udržet.

Neubránili ho nejlepší světoví obránci, a když teď na něj měl hrát kluk z druhé ligy, který měl na svém kontě všehovšudy jeden mezistátní zápas a předchozí sezónu strážil útočníky Spartaku Čelákovice, Dukly Tábor či Chemičky Ústí, jímala fotbalový národ hrůza. Jakkoli můžeme tvrdit, že jsou tuzemští fanoušci přehnaně kritičtí a dopředu mančaft odepisují, tady jim nemůžeme nic vyčítat. Gento byl pojem, světová extratřída, kdežto Lála byl neznámý chlápek odnikud. H. Herrera, kouč Španělů, svým svěřencům taky nařídil, ať to hrají právě přes "Paca" Genta. Jediný, kdo Honzovi věřil, byl trenér Vytlačil, sám Lála byl vynervovaný až běda.

"Jo, Honzo," obrátil se na něj jakoby mimoděk v předzápasové přípravě. "Ten Gento, co na něj budeš hrát, vůbec nic není. Já ho párkrát viděl a můžu ti říct, že hráčů jako on je u nás za korunu kornout, a ještě dostaneš padesát halířů nazpět," vzpomíná na psychologa-amatéra ve své autobiografii J. Masopust. "Trochu ho přibrus a neboj se," přidává Jan Lála ve výše zmíněném rozhovoru.

Naši vyhráli po Štibrányiho brance 1:0, obrana v čele se skvělým Schrojfem v bráně udržela hvězdný španělský útok vedený Puskásem na uzdě a zejména Lála podal takový výkon, že očitým svědkům přecházel zrak. Za všechny komentáře hovoří scéna z pozápasového rozhovoru španělských novinářů s Gentem: "Jak jste si zahrál?" "Jděte se zeptat Lály," opáčil hvězdný "Paco". Honza Lála totiž slavné křídlo doslova a do písmene ztrapnil a co nedokázali renomovaní světoví obránci, dokázal i bez lasa on. Nepustil ho vůbec k ničemu, nenechal ho rozběhnout, dokonale eliminoval jeho rychlost (Gento uměl stovku za 10,9s), nenechal ho zpracovat míč nebo si ho potáhnout, nedovolil mu přihrát nebo dokonce vystřelit, prostě mu nedovolil vůbec nic, což konsternovaného Martineze tak vytáčelo, že ho ke konci brutálně zfauloval. Gento vyhořel, jak snad ještě nikdy ne, a ještě po letech se k Lálovi sám hlásil s palcem nahoře.

I v dalších zápasech hrál Lála výtečně. Respekt si získal třeba proti Brazilcům, konkrétně pak díky způsobu, jakým "bránil" Pelého. Král kopané se zranil, a protože se tehdy ještě nesmělo střídat, zbytek zápasu víceméně jen statoval na levém křídle. Namísto toho, aby indispozice klíčového hráče naši reprezentanti využili, vůbec do něj, když měl balón, nešli a dovolili mu hrát, včtené Lály, v jehož teritoriu se Pelé vyskytoval.

Náš tým rostl zápas od zápasu, stejně jako jeho pravý bek. V zápase se Mexikem si všichni vybrali slabší chvilku, po Lálově ruce soupeř zvýšil na konečných 3:1, ale po senzačním výkonu Vildy Schrojfa jsme byli rázem v semifinále. Semifinále však pro něj znamenalo konečnou. Jugoslávec Skoblar mu dal parádního koňara do zraněného svalu a bylo hotovo. Při finále se Lála dostal na plac jen jako vlajkonoš. Jirka Tichý, který nastoupil na jeho místě, byl sice solidní hráč, ale na tomto šampionátu ho nahradit nemohl. To prostě nešlo, horko těžko by to dokázal kterýkoli jiný světový obránce. Jméno "Lala" sborově skandovali i chilští fotbaloví příznivci ve Viňa del Mar. Ale nejen svým jménem si udělal slávistický obránce jméno. Honza Lála totiž v Chile rozbalil před fotbalovým světem celé své nesporné umění, jež ho zdobilo prakticky po celou kariéru. Výtečný dopředu i dozadu, rychlý a fyzicky velmi dobře vybavený, takový prototyp moderního krajního beka schopného útočit, kličkovat i střílet, platného v kombinaci, obránce s perfektním startem na míč a čistým odebíráním balónu, spolehlivý a udržující si dlouhodobě vysokou výkonnost. Není divu, že se o něj zajímaly přední světové kluby v čele s Realem. Ten za něj nabízel 180.000 dolarů, což byla v té době astronomická částka, možná i rekordní. Ale Lála se o tom ani nedozvěděl, přestupovat ven se tehdy ze socialistického Československa nesmělo, a tak mu to klub utajil.

Vrátil se tedy do Edenu, ale co se klubu týče, žádná sláva to nebyla. V nejvyšší soutěži se červenobílí moc neohřáli a na dva roky se pakovali do druhé ligy. Namísto útočníků Barcelony či Bilbaa mu byli soupeřem opět hráči Chemičky Ústí a jiných podobných top týmů. Lálovo jméno však neztrácelo na zvuku, a coby druholigista (!) byl v r. 1964 nominován do Výběru Evropy hrajícího benefiční zápas na pomoc postiženým zemětřesením ve Skopje. Zahrál si tak s Jašinem, Seelerem, Albertem či Eusebiem.

V r. 1965 postoupily sešívky do ligy. Všichni čekali, že budou hrát zase druhé třetí housle, ale voni vzali ligu šturmem a před závěrečným kolem jim vážně hrozilo, že získají titul. Se Spartou měla Slávie stejné skóre, o dva body pozadu byla Dukla, která hostila VSS Košice. Sparta prohrála na hřišti Lokomotivy Košice, Dukla rozdrtila doma košické VSS, no, a Slávia jela na Inter. Stačila jí plichta. To by však nesměl Tesař zahodit penaltu a Inter z jedné údajně vymyšlené skórovat. Do konce sice zbývalo ještě dost minut, ale nakonec zbyly slávistům jen oči pro pláč - o skóre získala titul Dukla.

Ten tým ale vypadal velmi dobře - kromě Honzy Lály v něm působili Kadraba, Píša, Smolík či Franta Veselý. Klesl však brzy jako celek do průměru a lize na dlouhý čas začaly vévodit slovenské týmy - báječná Trnava a poté Slovan. Lála však zůstával stejný, tj. skvělý.

"V dobách dobrých byl Lála oporou Slávie, v dobách zlých byl Slávii prostě vším: velikánem mezi nedorostlými, virtuosem mezi snaživými, hvězdou mezi bludičkami. Věděl o svých kvalitách a uměl je zhodnotit; věděl o své nenahraditelnosti a vyvozoval z toho faktu důsledky. Přišly chvíle, kdy se mu zazdálo, že výjimečný zjev má právo opomíjet nudné povinnosti; kdy nepokládal trénink za podmínku kondice. Je známo, že kumulovaná moc nalamuje charakter a otupuje míru pro objektivní posouzení skutečnosti. Tak často slýchal poučku, že je pro Slávii vším, až tomu uvěřil. A jakmile uvěřil, poučka ztratila platnost. A pak tedy začal znovu pomýšlet na odchod, na přestup do zahraničí, kde bude mít jeho dvouslabičné jméno zvuk a platnost," píše v knize Věčná Slávia V. Houška.

Na stará kolena odešel Lála do švýcarského Lausanne. Psal se rok 1969 a jeho přestup stál 10.000 dolarů. Čtyři roky kopal za pár šupů v provinčním klubu, on, který mohl být milionářem v Bílém baletu. Po návratu domů kopal ještě chvíli za Ústí nad Labem, ale to už byla jen jeho labutí píseň. Pověsil kopačky na hřebík s bilancí 402 zápasů za Slávii a 37 zápasů za reprezentaci. V ní měl více než zdatné nástupce v Pivarníkovi a Karolku Dobiašovi. S fotbalem tak skončil náš první ofenzivně laděný obránce, jehož "uhlídat vyžaduje velkou porci úsilí" a u něhož měl "člověk jistotu, že jediný jeho zákrok nebude zákeřný, že mu nenasadí na koleno šprajc," jak svého času hodnotil Lálu Josef Kadraba.

Autor: Puskas

Komentáře (55)

Přidat komentář
smazaný uživatel

doporučili mu,aby si vzal laso na něj, a on to udělal...herně

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

díky, parádní článek jako vždy!

Reagovat
smazaný uživatel

Je to len menovec či je v nejakom príbuzenskom vzťahu s hokejistom Jirkom?

Reagovat
smazaný uživatel

180 000 dolaru jak 180 melonu dnes

Reagovat
smazaný uživatel

já znam jirku lálu.......ten co platí na benzínkách

Reagovat
C-M@ster

Mě by zajímalo, jak to s ním vzniklo. že "platí Jirka Lála"

Reagovat
smazaný uživatel

To prý nějací parchanti jeli načerno vlakem a když přišel průvodčí, tak mu řekli, že to platí Jirka Lála ( nevím proč zrovna on , asi něco z repre a nebo je prostě napadl jako první ) a že prý sedí někde vedle a když tam průvodčí šel, tak vzali roha ( ale kam proboha ve vlaku..). Alespoň takhle jsem to někde četl.

Reagovat
smazaný uživatel

Pardon, že tam mám dvakrát " prý". Moje slovní zásoba je fakt ubohá.

Reagovat
C-M@ster

Hele, to se tak ale říká vždycky, ikdyž nezaplatíš ve vlaku, v hospodě, nebo na benzince nebo kdekoliv jinde, tak se říká, že to platí Jirka Lála. A "to je na Jirku"... mně šlo spíš o to, jestli někdo nezná původ toho.

Reagovat
smazaný uživatel

To jsem v životě neslyšel,takový slovní obrat

Reagovat
C-M@ster

To se pouziva dost na vyjezdech. Fotbalovejch a hokekovejch. Ma to v jednom songu i Marpo. Ten chodil dost na spartu, tak to imho zna z tama.

Reagovat
smazaný uživatel

A v Okresním přeboru bylo,že prý se 1 populární sexuální menšině říká béčka,to jsem taky do té doby nevěděl,takže té neméně populární národnostní menšině, se asi říká céčka

Reagovat
C-M@ster

Já slyšel jen déčka jako důchodci.

Reagovat
valloire

Vytlačil,to byl trenér !!! Chile je jeho zásluha. Psychika dělá hodně.Viktor vzpomíná,že před zápasem s čerstvými mistry světa Angličany se jim při nástupu Kvašňák smál,jak jsou malí a celé mužstvo se rázem zbavilo nervozity a uhrálo 0-0.

Reagovat
Puskas

A řekl mu_ Když tě roczhytávám já, nemůžeš dostat gól.

Reagovat
valloire

Reagovat
smazaný uživatel

A Guti by nebyl ?! Jen Lála

Reagovat
valloire

Kdo je Guti? Lála uhlídal na MS Genta a to byl nějakej hráč.

Reagovat
smazaný uživatel

GTFY

Reagovat
adalbertus

co to znamená?faszika

Reagovat
smazaný uživatel

Knobhead

Reagovat
smazaný uživatel

Musíš počkat co Puskas vytáhne zase z knížek.

Reagovat
pospech11

co takhle příště Kubalu ????

Reagovat
pospech11

no jo vidíš na tenhle článek jsem zapomněl

Reagovat
Dr. Admess

Parádní článek

Reagovat
alegre

Díky za tento článek o fotbalistovi, který vedle hvězd oné doby byl tak trochu v ústraní...

Lála byl můj "polobůh"! Vzpomínám si jak v roce 1963, po MS v Chile, jsem šel na pravidelnou nedělní vycházku s rodiči a mladší sestrou. A proti nám PAN LÁLA. Sucho v krku, nedokázal jsem vyslovit ani hlásku. Přeběhl jsem na druhou stranu ulice, vrátil se a znovu si to mašíroval proti mému idolu. Tentokráte se mi to podařilo: "Dobrý den pane Lála!" Odpověděl normálně "Ahoj" a tím to skončilo. Pro něj. Já nezapomněl ani po téměř padesáti letech.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
fantomas

Reagovat
JIMMY-PO

Reagovat
smazaný uživatel

ako moje dnešné, teda vlastne už včerajšie stretnutie s Antonom Tonim Polsterom. V mojom prípade som sa však zmohol na prosbu o spoločnú fotku a autogram. Vyhovel mi, okrem 2 autogramov v notese som s ním išiel skoro až do kabíny jeho teraz 4.ligového mužstva, kt. trénuje a dal mi pri fajčení cigaretky a pití piva ešte 2 podpis karty :) milý, ochotný chlapík, futbalista bol tiež výborný, okrem neho som stretol osobne asi len 1 ďalšiu legendu - Karola Dobiaša.

Reagovat
alegre

Já měl štěstí, že v letech 1974/75 jsem dělal na Konopišti a Slavia tam jezdila na předzápasová soustředění. Trenerem byl Jarda Jareš, kamarádil jsem se zejména s Frantou Veselým, Pavolem Birošem, hádal se s Janem Lužou, výborní do party byli mnozí další, Stárek, Zlámal, Mareš, Smolík, Segmüller, Dušan Herda, Cipro, Jebavý, Grospič, později peclinovský, Bouška, Peter Herda... Bejvávalo

Reagovat
smazaný uživatel

Biroš, Veselý, Luža, Herda - všetko výborní futbalisti

Reagovat
smazaný uživatel

kolik ti (vám ) je?? jestli to není tajné...

Reagovat
alegre

Nic tajného! Narodil jsem se 24. prosince 1951, jsem tedy čerstvě šedesátiletý kluk! A na to "vám" si do smrti nemíním zvyknout!

Reagovat
Puskas

Reagovat
Puskas

Já měl neco podobnéh, když jsem volal Pepimu Bicanovi, nějak jsem sehnal jen číslo, a neměl adresu, tak jsem ho prosil, zda mu můlžu napsat a zad mi dá adresu. Jakmile se izvalo: Ano, tady Bican.. úplně jsem znervózněl a než jsem to ze sebe vykoktal, tak to chvíli trvalo. A potom: Ano, ale nalepte známku, víte, a nezpoameňte napsat zpáteční adresu, víte...

Nebo když jsem viděl Zátopkovy v Ostravě, též silný zážitek...

Reagovat
smazaný uživatel

Já jsem potkal bráchu od Zátopka ve vlaku, přisedl si ke mě a celou cestu z Třince do Bohumína mi vyprávěl .

Reagovat
Infi

já jednou potkal žůrka v tescu nebo kauflandu a ani to se mnou nehlo

Reagovat
C-M@ster

Já potkal Švancaru na hajzlech v O2 areně.

Reagovat
JIMMY-PO

Reagovat
Losinho

Reagovat
Zaschrona

Skvely clanek..

Reagovat
smazaný uživatel

Zasraní komouši

Reagovat
Alf da Gama

perfektní článek o geniálním hráči

Reagovat
vanGomm

Ano moc pěkné čtení.Finále MS 1962 mám nahrané na DVD a musím říci,že Tichý Lálu v žadném případě nenahradil.Naši pravou stranu obrany proto Brazílie dost využívala v tom tehdy vynikal hlavně Amarildo.Co se týká těch změn názvů.Ano v 50 letech to bylo samozřejmě špatně,když se Slavia jmenovala Dynamo a Sparta zase Sokolovo.Ovšem dnes se ty názvy mění také a dokonce i více.Npř.názvy té které soutěže.Viz naš pohár a liga o nazvech stadiónů ani nemluvě.To samé platí i u hokeje.Zde je to zase z jiných důvodů,ale když si člověk zvykne na jeden už to má název druhý,třetí atd.Jinak ještě maličkost ve článku se udává datum narození 10.09 1938.Některé prameny však udávají 10.09 1936.Co je dobře?

Reagovat
Puskas

Vzhledem k tomu, že ta aféra z Pardubuc byla v r. 1959, nemohl být na vojně ve 23, sám tam uvádí, že mu bylo něco málo přes dvacet. A to finále mám též na dvd, super zápas, on byl také Tichý spíš stoper, ale ani tak by ho nenahradil.

Reagovat
vanGomm

V encyklopedii fotbalu se uvádí,že je ročník 1936.V mládež.kat.hrál mj.za Meteor Žižkov,Čechii Karlín.Za dospělé pak Slavii Praha (1955-57).Duklu Pardubice 1958-60.Vzhledem k tomu,že je narozen až v září,takže na jaře 58,kdy mohl rukovat by mu bylo vlatně "pouze" 21 a je tedy klidně možné,že je narozen 1936.Ale zrovna tak může být narozen 1938.To by za dospělé ve Slavii hrál už de facto v 16,ale i to je možné.

Reagovat
Puskas

Jasně, ale v tom rozhovoru je jasně řečeno jím samým, že to bylo těsně před koncem vojny a byl to rok 1959 a jemu bylo něco před dvacet. To by asi zmínil. Navíc je tam přímo uveden rok 1938. A i v té Slávce začak pod Bicanem v dorostu. Ale to je vlastně fuk. Byl skvělý.

Reagovat
Puskas

+ ještě se tu a tam píše o mladíčkovi Lállovi v Chile, ale o Andrejovi,, jenž byl stejný ročník, se toto už nepíše

Reagovat
vanGomm

Kvašňák (19.05 1936-18.04 2007) hrál za Duklu Pardubice (1956-1958),takže se tam mohli s Lálou potkat.Který je Lála ročník ví s určitostí on.Ať už je 1936,nebo 1938,tak v Chile bych ho mezi úpné mladíčky nepočítal.Těma byli spíše Mašek,Jelínek (1941) a hlavně Adamec (1942).

Reagovat
smazaný uživatel

extraordinary article

Reagovat
smazaný uživatel

Finále MS 1962 byl jistě zápas pěkný, avšak pro naše reprezentanty, byť podali výborný výkon, nakonec šťastný nebyl. Bylo by krásné přesvědčit Českou televizi, aby stejným způsobem jako odvysílala finále (s rozhlasovými komentátory Karlem Malinou a Oskarem Manou), nabídla nám divákům též ostatních pět zápasů ČSSR z Chile 1962. Na internetu k dnešnímu datu lze vyhledat úvodní náš zápas z Viňa del Mar (verzus Španělsko 1:0, na netu je celý, byť ve dvou videosouborech), avšak z ostatních čtyř zápasů jsem našel vždy jen několikaminutové sestřihy.

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele