Historie lvíčka na hrudi: Bílý čaroděj z Hané

Už déle než jednadvacet let trvá historie samostatné české reprezentace. Během nich se v pozici hlavního trenéra vystřídalo hned devět mužů - o každém z nich EuroFotbal zpracoval netradiční takticko-analytický komentář, který se skládá z kratší obecné části a delším taktickém pojednání o vybraném utkání.

Druhý neúspěch ve světové kvalifikaci v řadě zlomil vaz Jozefu Chovancovi, český fotbalový svaz však neměl obtížnou volbu nové jedničky na trenérském křesle. Čaroděj z Olomouce s charakteristickými bílými vlasy dovedl v roce 2000 jednadvacítku až do finále mistrovství Evropy - a právě tento tým vytvořil spolu se zlatými lvíčaty z roku 2002 základ "áčkové" reprezentace.

Už předtím měl přitom Klekí-petra neskutečné tři desítky let zkušeností z předchozích působišť. Jeho angažování se navíc už brzy ukázalo jako trefa do černého. Nebo spíš bronzového...

Karel Brückner

Nejdéle sloužící trenér národního týmu v samostatné české historii a také ten takticky nejzdatnější. Zkrátka nejlepší. Karel Brückner vládl fotbalové reprezentaci přes šest let, vedl ji v 75 zápasech a padesát jich dokázal vyhrát. Jako jediný dostal národní tým na všechny turnaje, do jejichž kvalifikace vstoupil.

Vedl zlatou generaci okolo Pavla Nedvěda, Karla Poborského nebo Jana Kollera - právě na holohlavého obra spoléhal a postavil na něm dokonalou taktiku. Hanácký král Karel Brückner po sobě nechal silný odkaz. Tak silný, že i současný kouč Pavel Vrba si vyžádal jeho pomoc a jmenoval ho svým konzultantem.

Takticky byl Karel Brückner na vysoké úrovni už jako trenér Olomouce. I proto dostal na povel nejprve reprezentaci do 21 let, kterou v roce 2000 dovedl ke stříbrným medailím na mistrovství Evropy. Na vyšším seniorském stupínku byl rovněž úspěšný, bronz z portugalského šampionátu zůstane českým fanouškům dlouho v paměti. Jako jediný navíc přivedl národní tým na mistrovství světa.

Důvodů, proč byl s českou reprezentací úspěšný jako nikdo před ním ani po něm, je několik. V první řadě měl k dispozici nejsilnější generaci, kterou kdy český fotbal vyprodukoval. S takovým kádrem by v kvalifikaci uspěl i Petr Rada nebo Krteček. Brückner však zvládl zápasy i bez Rosického a spol. Ostatně boj o ME 2008 už sváděl po boku pozměněného týmu, než který hrál na předchozích turnajích.

Brückner byl totiž velice schopný taktik a stratég. A v neposlední řadě i psycholog a motivátor. Měl kolem sebe auru vítězství, dokázal mužstvo strhnout. Hráči mu lidově řečeno zobali z ruky. Kromě toho měl prakticky dokonale vypilované standardní situace, na nichž ve všech kvalifikačních turnusech stavěl.

Taktický rozbor: Česko - Nizozemsko 3:2 (19. červen, 2004)


Základní sestava českého týmu v utkání EURO 2004 proti Nizozemsku.

Druhé utkání základních skupin Eura 2004 má v živé paměti téměř celá fotbalová Evropa. V zápase proti Nizozemsku učaroval Brücknerův tým nejen médiím a fanouškům z české kotliny. Ódy na něj pěli i v zahraničí. Dokonalá ofenzivní podívaná však zastřela velmi důležitý fakt. Někdo ji musel takticky připravit.

Karel Brückner byl a je známý především jako klidný stratég, který u postranní čáry zadumaně pozoruje výkon svých fotbalistů. Taktiku na evropský šampionát v Portugalsku, který měl být představením nejlepší generace českého fotbalu, plánoval několik měsíců. A zhroutila se mu po pár minutách.

Už v základní sestavě musel nahradit Reného Bolfa Martinem Jiránkem, což byl tvrdý zásah do defenzivní čtyřky, na které Brückner tolik lpěl. Když mu pak na pravém kraji obrany absolutně shořel Zdeněk Grygera, vyčaroval šedivý taktik geniální plán.

Grygeru, který nestíhal sledovat ani prašnou čáru za nohama Arjena Robbena, nahradil Vladimírem Šmicerem, defenzivní lajnu stáhl na tři obránce a Pavla Nedvěda posunul doprostřed zálohy. Tím nejenže utlumil rostoucí převahu trojice středních záložníků Nizozemska; Robben náhle musel myslet i na bránění, jelikož pravý záložník Karel Poborský měl od Brücknera jediný pokyn - větrat holandské zadáky.


Sestava české reprezentace v utkání proti Nizozemsku od 25. minuty.

Zajímavými taktickými tahy změnil Brückner záložní řadu českého týmu i později. Ve snaze ještě více posílit útočnou snahu svých svěřenců stáhl z defenzivního štítu Tomáše Galáska a na trávník poslal Marka Heinze. Nejvíce obranných pokynů měl posléze Tomáš Rosický, který svojí dokonalou neúnavností a poctivostí doháněl středopolaře protivníka k šílenství.

Český tým měl velké množství možností v útočné hře. Na pravé straně "létal" Karel Poborský, nejlepší fotbalista Evropy Pavel Nedvěd se pohyboval na celé šíři hřiště pod oběma forvardy a tvořil vynikající spojku mezi obranou a útokem. Technicky vynikající Heinz mu zdatně sekundoval.

Obrovská síla reprezentace se skrývala právě v dvojici hrotových hráčů. Kombinace vysokého silově založeného útočníka s dravým a rychlým střelcem Česku svědčila. Baroš se navíc na turnaji potkal s asi nejlepší formou v kariéře. Ofenzivní duo na hřišti působilo, jako by bylo v dokonalé symbióze. Jeden z nich vždy sbíral dlouhé míče a ten druhý se buď stáhl pod něj, nebo nabíhal na jeho prodloužení. Podle povahy centru.

Z jejich spolupráce ve finále Češi vytěžili dvě branky. Ještě v prvním dějství "vyrobil" gól do poloprázdné brány Holanďanů hbitý Baroš pro Kollera; po změně stran zase Koller sklepl balón před nádherným vyrovnáním Baroše. Nezapomenutelný večer především pro české fanoušky v závěru dokonal Vladimír Šmicer, jenž zakončil Poborského servis.

Kdo tehdy neskákal, nebyl Čech...

V případě zájmu je záznam utkání k dispozici ke zhlédnutí ZDE.