Fotbaloví fanoušci, již nesledují pravidelně (nebo vůbec) utkání německé Bundesligy, museli být z vyjádření směřujících z tábora fanoušků Bayernu překvapeni. Tohle že má být nejslabší Bayern za dekádu? Ten, který vede Bundesligu o sedm bodů?

Definitivně pak mohly v očích nezainteresovaného člověka vypadat jakékoliv stížnosti či poznámky na Ancelottiho celek směšně po středeční parádě v Lize mistrů. Die Roten rozdrtili nebohý Wengerův tým 5:1 a suverénně tak o sobě dali vědět coby jeden z adeptů na zisk cenné trofeje - stejně jako den předtím Emeryho PSG.

Faktem je, že středeční vystoupení mnichovských v Champions League bylo jednoznačně jedním z nejlepších v celé sezoně - osobně ho řadím do Top 3 vedle ligových zápasů s Wolfsburgem a Býky z Lipska. Kromě zejména ve druhém poločase parádního fotbalu a nemohoucnosti Arsenalu však utkání ukázalo potenciál německého mužstva, jež zatím v Bundeslize mnichovský celek neukazoval. Zde jsou hlavní body, které utkání přineslo:

1) Lahm je stále skvělý (když chce)

Tenhle hráč chce skončit? Proboha proč? To si musel říkat každý fotbalový fanoušek, jenž měl tu čest vidět ve středu večer Philippa Lahma. Kapitán Bayernu na pravém beku piloval lajnu ukázkově a jeho hru zdobily narážečky s Arjenem Robbenem i skvělé pasy do vápna. Celou sezonu to ovšem od třiatřicetiletého obránce zdaleka taková paráda nebyla. Zejména na podzim měl kapitán mistrů světa především problémy s rychlostí a podporou ofenzivy, na což doplácel zvlášť při zranění Robbena na křídle hrající Thomas Müller.

I to vedlo Ancelottiho k tomu, že se pak v prosinci rozhodl Lahma postavit na pár zápasů do středu zálohy, kde při Lahmově klesající rychlosti a dynamice šlo spíše využít jeho přehledu a technických schopností. Utkání proti Arsenalu ovšem ukázalo, že Lahm na svou roli na pravém beku stále stačí - a pokud by měl v podobných výkonech pokračovat, lze jeho plánovaný odchod považovat (stejně jako v případě vale německé reprezentaci) za unáhlený.

2)Thiago je rozdílový hráč (když hraje tam, kde má)

Pokud měl středeční večer v Mnichově jednoho krále, byl jím Thiago Alcântara. Španělský šikula vstřelil dva góly a na třetí přihrál, přičemž mohl dosáhnout i hattricku, kdyby v závěru střetnutí nenechal gentlemansky branku střídajícímu Müllerovi (a tím tak zarmoutil všechny návštěvníky restauračních zařízení vyhlížející sud piva zdarma). Především však v utkání ukázal své hlavní přednosti - skvělou technickou vybavenost, výborné čtení hry a schopnost dostat svůj tým do šance skvělou finální či předfinální přihrávkou.

To však šestadvacetiletý Španěl značnou část sezony neukazoval - v Ancelottiho trojici středních záložníků byl na podzim často z nepochopitelných důvodů nucen hrát toho nejblíže stoperům a většinu času tak jen posouval míče ve středu hřiště, z čehož Bayern pochopitelně těžit nemohl.

3) Xabi Alonso není tak hrozný (když má čas)

Osoba Xabiho Alonsa je v očích fanoušků Bayernu a fotbalu obecně rozhodně v současné době v mnichovském mužstvu tou nejkontroverznější. Zatímco příznivci Die Roten zuří pokaždé, když španělského elegána najdou v základní jedenáctce, nezaujatí diváci nechápou, proč by hráč, jehož si pamatují ve velmi dobrém světle z angažmá v Liverpoolu a Realu Madridu, nadělal mezi mnichovskými tolik zlé krve. Pravdou je, že Xabi rozhodně patří k nejhorším hráčům Bayernu - je pomalý, rozehrávka mu dlouho trvá, jeho ztráty míče často končí pro Bayern tragicky a jeho nedbalá poziční hra často vytváří ve středu hřiště prostor, jehož soupeř může využít.

I v utkání proti Arsenalu se Xabi nevyvaroval minely, když svým laxním a pozičně mizerným bráněním značně usnadnil cestu Sánchezovi k vyrovnávacímu gólu. Ve zbytku utkání však zkušený středopolař hrál velice dobře - vzhledem k tragickému středu pole, se kterým Arsenal do Mnichova přijel, a celkově zmatené hře celé defenzivy měl Alonso mnoho času na to si rozmyslet, co s míčem podnikne, a díky chabému napadání Gunners tak mohl ukázat to, v čem je skutečně dobrý - a to je jeho přehled a technika, díky níž tak svými centry a přesnými přihrávkami dopředu (!) skutečně patřil k těm nejlepším.

4) Douglas Costa je half-season wonder

Pamatují si na to možná všichni fanoušci německého fotbalu. Srpen 2015, úvodní utkání Bundesligy mezi Bayernem a Hamburkem. Mnichovský tým svého soupeře dle očekávání smetl a na hřišti kraloval Douglas Costa - letní posila ze Šachtaru Doněck pak v neskutečných výkonech pokračovala po celý zbytek podzimu a svými rychlými výpady a ofenzivními výstupy na levém křídle uchvátila diváky po celém světě. Pak však Brazilcova hvězda spadla dolů a utkání s Arsenalem v plné nahotě ukázalo smutnou realitu: Costa je totálně z formy a na své výkony z podzimu 2015 může leda s nostalgií vzpomínat. Je pomalý, neúspěšný v osobních soubojích a mizerně bránící - jako alternativa za stále velmi dobře hrajícího Ribéryho tedy v současnosti absolutně neobstojí.

5) Ancelotti nemá rád Müllera

Thomas Müller vždy patřil k nejdůležitějším hráčům Bayernu. Ať už na hrotu mnichovského klubu řádili Pizzarro, Gomez, Mandžukić nebo Lewandowski, německý vtipálek a jeden ze symbolů klubu stále patřil k základním stavebním kamenům mužstva. To se s příchodem italského kouče změnilo. Vzhledem k rozestavení 4-3-3, na které Ancelotti téměř výhradně sází, musel Müller značnou část sezony nastupovat na pravém křídle, kde nedokázal dostatečně uplatnit své ofenzivní schopnosti (o to více kvůli chabé podpoře Lahma na pravém beku) a svou jedinečnou schopnost najít si správné místo ve vápně a bez okolků skórovat.

Také to tedy mělo za následek Müllerovu chabou ligovou produktivitu, která až dosud čítá jediný gól. Ancelotti navíc už na začátku angažmá kritizoval hráčovu slabou atletičnost a fyzické dispozice, což bude nejspíš i důvodem, proč se z Müllera zřejmě definitivně stal žolík na pomezí základní sestavy a lavičky.

Tak jako tak, Bayern si zřejmě neomylně kráčí za pátým bundesligovým titulem v řadě - Dortmund má problémy především sám sebou a Hasenhüttlovo Lipsko je stále příliš mladé na to, aby hned ve své první sezoně mezi bundesligovou elitou útočilo na Meisterschale. V Lize mistrů to rozhodně taková snadná práce nebude, ale jak ukázal právě duel proti Arsenalu, potenciál a kvalitu Ancelottiho celek rozhodně má - a pokud se vyvaruje věcí, jež stály za bídnými výkony Bayernu v dosavadní většině sezony, klidně se může Philipp Lahm loučit s fotbalem s trofejí pro vítěze Champions League nad hlavou.