Cha Bum-kun - Rodina, Bůh a fotbal

Bundesliga zažívá v poslední době asijský boom. Fanoušky si získalo hned několik mladých fotbalistů z Asie, kteří se perou o své místo na slunci. Mnohem těžší by to ale měli, kdyby jim cestu v německém fotbale neprošlapal populární Cha Bum-kun, jenž si vydobyl mezinárodní uznání a kromě toho také postavení národního hrdiny. Připomeňme si jeho cestu ke slávě.

Pokud i vás při čtení hráčova jména napadly různé variace tvořené synonymem náhlého rozmachu, pak vězte, že nejste jediní. V souvislosti hráčovým jménem magazín Kicker přezdíval korejského fotbalistu jako "Cha Boom". Bylo to označení trefné, protože dokonale vystihovalo hlavní zbraň mladého fotbalisty - přesné rány z velké a ještě větší vzdálenosti, kterými ničil rukavice soupeřových brankářů a s nadsázkou trhal sítě bran.

Půlmilionové město Hwasong v provincii Kjonggi se ve druhé polovině osmdesátých let "proslavilo" dvěma způsoby. Tím prvním bylo řádění masového vraha, který měl v letech 1986-1991 na svědomí až deset obětí. Druhý důvod slávy tohoto města byl o mnoho veselejší. Tamní rodák Cha Bum-kun byl vyhlášen nejlepším asijským fotbalistou století a ve zmíněné době si získával srdce fanoušků Bayeru Leverkusen. Před třiačtyřiceti lety začínal mladý Korejec běhat po trávnících a poprvé okusil atmosféru hry s kulatým nesmyslem na vyšší úrovni. V klubu South Korean Air Force původně hrával záložníka, ale táhlo ho to víc dopředu, takže dostal šanci hrát jako útočník. Na této pozici již zůstal.

Slib

Respektive, pokud dělalo jeho soupeřům něco opravdu velké problémy, byla to právě hráčova flexibilita, s jakou se přizpůsoboval potřebám svého týmu i rotačním požadavkům trenérů. Měnil strany, s míčem u nohy kličkoval do pokutového území a o jeho slavných střelách již byla řeč. V roce 1971 byl členem korejské reprezentace do devatenácti let, o rok později se dostal do seniorského výběru. Bylo mu devatenáct let, což z něj udělalo nejmladšího reprezentanta v historii Korei. Na Korea Univerzity, nejstarší univerzitě v zemi, hrával fotbal za tamní vysokoškolský mančaft. Delší dobu se pokoušel prosadit také v baseballu, ale nakonec zvítězil fotbal.

Ještě tři roky poté hrál v rodné zemi, než se z něj stal profesionál. Aby rozvíjel své schopnosti, rozhodl se Cha Bum pro změnu prostředí. Učarovala mu německá elitní soutěž, kterou již jako dospívající sledoval. Krátce předtím, než se vydal do Německa, slíbil celému národu, že se jednoho vrátí a svým schopnostmi i znalostmi pomůže korejskému fotbalu ke zlepšení. V pětadvaceti letech odešel do Německa, kde se upsal ambicióznímu týmu SV Darmstadt 98. Jeho angažmá ale mělo spíše aklimatizační ráz, protože po necelém roce se korejský fotbalista stěhoval na první opravdu velké angažmá. Upsal se Eintrachtu Frankfurt.

Hvězdou

Cha ohromil nové fanoušky i celou ligu způsobem, o kterém snil. Skóroval ve svých třech prvních zápasech v novém dresu a fanoušci začali chápat, že před nimi roste nový symbol. Cha se z talentu a příslibu stal ihned členem základní sestavy, o čemž svědčí také jeho nasazování. Po první sezoně si připsal 46 zápasů a vstřelil v nich patnáct branek. Stal se z něj respektovaný hráč i člověk, miláček ochozů a autor několika památných branek. Dokonce svůj tým dovedl k triumfu v Poháru UEFA v sezoně 1979-1980. Frankfurt žil pro fotbal, týmu se dařilo a dokumentoval to také ziskem DFB Pokal v následující sezoně.

Jeho schopnosti neunikly pozornosti výraznějších klubů a po čtyřech sezonách se Cha Bum stěhoval do Leverkusenu. Tamní Bayer před rokem získal další hvězdu ligy, když za deset milionů eur koupil z HSV Heung-Min Sona a ten jeho důvěru rozhodně nezklamal. Branku vstřelil v každém čtvrtém zápase a pomohl Bayeru ke kvalifikaci do Ligy mistrů. V roce 1981 měl Leverkusen velký podíl na osudu Cha Buma, protože právě v zápase s Bayerem utrpěl Korejec velmi vážné zranění kolene, které jeho kariéru málem ukončilo.

Paradoxně to byl právě Leverkusen, který, jako by se chtěl mladému hráči omluvit za nucenou pauzu, jej o dva roky později angažoval. To už byl z talentu hvězdou, která pobírala třetí nejvyšší plat v celé domácí soutěži. Cha se pravidelně umisťoval v sestavách kola, tisk jej opěvoval a jeho hvězdný status měl být potvrzen také na světovém šampionátu v roce 1986. Mexický svátek fotbalu ale měl pro Chaa i celý jeho tým hořkou příchuť. Jižní Korea prohrála s Argentinou i Itálií, jediný bod získala za remízu s Bulharskem. Soupeř dobře věděl, kdo že bude hlavní zbraní a Chaa po celé dva zápasy bránili vždy dva hráči soupeře. Nevstřelil ani jeden gól, ale přesto na šampionát vzpomíná v dobrém.

"Možná jsme nedosáhli úspěchu, ale můžeme být hrdí na svou hru. Předvedli jsme, že ani proti velkým týmům se nebojíme. Pamatuji si, že tréninky byly opravdu těžké a všichni hrozně dřeli." Tvrdá práce je ostatně symbolem Chaova profesního života, protože právě schopnost nevzdat se a vydat ze sebe víc než ostatní je klíčem k úspěchu pro asijské fotbalisty. "Víte, neoplýváme výškou nebo fyzickou pevností. Musíte hrát jinak - chytře a rychle. Proč zažívají asijští hráči v bundeslize takový úspěch? Tvrdě na sobě pracují, odcházejí z tréninků jako poslední, přicházejí jako první. Za vším je ohromně těžká práce," dodává v současnosti jednašedesátiletý fanoušek německého fotbalu.

Vyhnanec a hrdina

Celkem šest sezon strávil v Bayeru Leverkusen a nastřílel za něj 52 branek. Pomohl mu například k zisku Poháru UEFA v roce 1988. Cha zanechal v bundeslize skvělé stopy, které mohou nyní jeho krajané následovat. Když v roce 1989 ukončoval hráčskou kariéru, měl na svém kontě 308 odehraných utkání a 98 branek. Střílelo mu to, přesto však ani jednu z nich nedal z volného přímého kopu. Cha si poté vzpomněl na svůj slib a vrátil se i s rodinou do Korei. Stal se z něj trenér a jako první angažmá si vybral klub Ulsan Hyundai Horang-i, ve kterém strávil čtyři roky. Po relativně úspěšné trenérské anabázi v K-League se dostal jako hlavní kandidát na lavičku národního výběru.

S týmem ale na mistrovství světa v roce 1998 naprosto vyhořel, dostal pět branek od Holanďanů a kritika se valila ze všech stran. Ani samotný Cha tomu moc nepomohl, protože selhání týmu svedl na fotbalový svaz, který prý hráče málo motivoval a nenabídl jim žádné bonusy. Reakcí byl nucený zákaz trénování v celé zemi na pět let. Cha byl nucen opustit Jižní Koreu i s celou rodinou a sbíral zkušenosti po štacích v Číně. Chvíli se živil jako komentátor stanice MBC, ale táhlo ho to zpět. Miloval trénování i svou zemi. V roce 2003 mu byl nabídnut post hlavního trenéra celku Suwon Samsung Bluewings, který okamžitě přijal.

A dobře udělal, protože s týmem okamžitě v první sezoně vyhrál K-League. Stal se opět hrdinou. Když se ho novináři ptali, co mu pomohlo zpět na nohy, řekl: "Byla to především moje láska k rodině, Bohu a fotbalu." V současné době Cha komentuje zápasy a sleduje milovanou bundesligu. Sleduje v ní především asijské hráče. Hráče, kterým kdysi právě on prošlapával cestu...