BERLUSCONI: MOJE AC!!!

Ve špičkovém fotbale je zvykem, že veškeré záležitostí týkající se hry a řízení mužstva má na starostí trenér. Platí to i ve většině velkoklubů. V případě neúspěchu je trenér odvolán a nahrazen jiným, schopnějším. Toto pravidlo ovšem neplatí v italském AC Milán, kterému již několik let vládne Silvio Berlusconi. Italský premiér se nezajímá pouze o ekonomickou situaci týmu, ale i o kvalitu hry.

Jakékoliv komentování a zasahování do všeho možného má Berlusconi v krvi. Možná právě proto byl za poslední desetiletí považován za jednoho z nejlepších podnikatelů, politiků a řečníků na starém kontinentě. Ať už jde o taktiku, herní systém nebo kvalitu hry, ke všemu se "Velký diktátor" musí vyjádřit.

Poslední jeho reakce k hernímu projevu AC Milán malém vedla k rezignaci Carla Ancelottiho, hlavního trenéra týmu. Berlusconimu se nelíbí herní systém, který kouč praktikuje. Ancelotti totiž preferuje defenzivní styl hry. Jde sice o oblíbený systém 4-4-2, který je ale trošku modifikovaný. Většinu ligových zápasů milánští odehráli pouze s jedním útočníkem v pravém slova smyslu. Druhý většinou plnil roli ofenzivního záložníka. V praxi to často znamená, že jako útočník do zápasu nastoupí ukrajinský kanonýr Andrij Ševčenko a druhý útočník Filippo Inzaghi musí sedět na lavičce.

Na nepříliš pohlednou hru Berlusconi Ancelottiho upozorňoval již při zápasech Ligy Mistrů z pražskou Spartou. Nebyl ovšem sám. Ani fanouškům se herní projev mužstva moc nezamlouval. A tak Carlo Ancelotti musel slíbit, že AC Milán začne hrát útočnější fotbal.

Jako hlavní impuls k útočnější hře mělo posloužit dlouho očekávané derby s Interem. Ten totiž největšímu rivalovi měl co oplácet. Sedm zápasů v řadě AC v městském duelu neprohrál. Fanoušci z obou táborů se měli na co těšit. Překvapení se ovšem nekonalo. Milánské derby č. 258 skončilo ve prospěch "červeno-černých", i když po prvním poločase Inter vedl 2:0. Tento zápas byl pro AC klíčovým a podle většiny italských deníků zároveň jedním z nejhezčích za celou stoletou historií klubu. Po 22. kole Rossoneri začali hrát úplně jiný fotbal. Redaktoři sportovního deníku Corriera della Sera si museli rýpnout, že za tuto změnu může především Silvio Berlusconi.

Jak ukázalo právě toto utkání, Carlo Ancelotti je pouze loutkou v rukou mocného šéfa. Po zápase Berlusconi poděkoval všem za hru, pochválil tří hráče (Seedorfa, Kaká a Costacurtu) a pak všem televizním divákům vyrazil dech. Prohlásil, že s hrou mužstva není spokojený a vyzval Ancelottiho ke změně herního systému. Nezapomněl ovšem dodat, že nejde o radu ani o doporučení, nýbrž o rozkaz. Dramatický a báječný fotbal, nakonec i vydřené vítězství ho neuspokojuje. Toto Berlusconi považuje za samozřejmost a od týmu i trenéra chce mnohem víc. A proč vlastně mocný boss takto zareagoval? Hlavní kouč do zápasu nenasadil dva, ale pouze jednoho útočníka. Někomu se to sice může zdát jako směšný argument, ale Berlusconiho to pořadně rozčililo.

"Mnohokrát jsem v této souvislostí mluvil jak s Gallianim, tak i s Ancelottim. AC Milán má obrovský potenciál, který ho určuje k pohledné a atraktivní hře. Moji hráči jsou povinní předvádět fanouškům nezapomenutelný, krásný a hlavně útočný fotbal. A to se zatím neděje. Pro ty, co pochybují o mých pravomocích dávat trenérům příkazy , musím připomenout, že žádný jiný prezident na světě nedokázal vyhrát tolik pohárů jako já. Právě proto se cítím dostatečně kompetentním, abych mohl promlouvat s mými trenéry ohledně všech záležitostí klubu, i těch technických. Bylo to jak za Sacchiho tak i za Zaccheroniho, tak proč bych to nedělal teď? S velkým zklamáním jsem pozoroval naší hru v prvním poločase, kdy v útoku hrál samotný Ševa. Když jsem před zápasem četl sestavu, myslel jsem, že Kaka bude hrát vytaženého záložníka. Vždyť u něj s Ruiem Costou nastávají problémy, když hrají na středu zálohy vedle sebe. Rozhodnutí Ancelottiho nemělo žádnou logiku. O přestávce jsem musel zasáhnout a nařídit poslat do hry Tomassona, který měl na hrotu pomoci Ševčenkovi. Vyplatilo se. Spolu začali vytvářet hromadu nepříjemností pro obranu Interu. Zaccheroni na naši změnu nijak nezareagoval a jeho tým dále hrál s třemi obránci. Z jeho strany to bylo hodně naivní. Ode dneška už AC Milán nevyjde na hřiště pouze s jedním útočníkem. Tím nechci říct, že teď automatický všechno vyhrajeme. Ale tento můj požadavek platí pro každého, kdo bude chtít dělat trenéra v AC Milán. V případě neposlechnutí bude trenér okamžitě odvolán."

Fakt, že Milán ve skutečnosti "trénuje" Berlusconi, věděl každý fanoušek rossoneri. Nějaký čas to nebylo tak horké a řešilo se to pouze uvnitř klubu. Až nyní o tom začal hlasitě mluvit sám "Diktátor". Samozřejmě komentáře v mediích byly různé. Berlusconi zase musel pohotově zareagovat: "Milán je jediným koníčkem, který mi zůstal, a proto mně nezajímají žádné vaše ironické poznámky."

Ve všem s Berlusconim nejde souhlasit, ale některé jeho názory jsou pro fanouška AC sympatické. Například hodně fanoušků, ale i odborníků nechápe, proč brazilský kouzelník Cafu i přes svoje zkušenosti dostává tak málo příležitostí. I přes svůj věk je tenhle veterán jedním z nejlepších pravých obránců na světě. A co třeba další univerzál Sergio Serginho? Podle prezidenta klubu by měl nastupovat v každém zápase. "Když Brazílie vyhrála mistrovství světa s Cafu na jednom kraji obrany a Roberto Carlosem na druhém, potom nechápu, proč by AC Milán nemohlo hrát s Cafu napravo a Serginhem nalevo,“ zlobí se Berlusconi.

A jak to vidí fotbaloví statistici, když porovnávají hru AC s jedním a dvěma útočníky? Systém se dvěma útočníky Carlo Ancelotti praktikoval v prvních čtrnáctí utkáních Serie A. Skončil s ním ihned poté, co jeho svěřenci doma prohráli s Udinese (1:2). V dalších zápasech, až na některé výjimky, nastupoval na hrotu osamocený Ševčenko. Co se týká střel na bránu, tak se dvěma útočníky rossoneri střílí častěji (12:9,7 střel za zápas). Když se ale podíváme na gólovou úspěšnost, je to v obou případech téměř stejné (gól dají každých 48,67 minut se dvěma hroty, s jedním každých 48,78 minut).

Čísla jasně ukazují, že Berlusconi neměl úplnou pravdu. Na druhou stranu kvalita hry se podstatně zlepšila. Změnu herního systému nejvíce pocítil portugalský záložník Manuel Rui Costa, pro kterého už nezbylo místo v základní sestavě. Přednost dostal brazilský talentovaný mladík Kaká. Nyní si Costa bude muset hledat jiné angažmá, protože ani Berlusconi, ani Ancelotti už s ním moc nepočítají.

Ve 23. kole rossoneri předvedli nepříliš povedený zápas na výjezdě v Římě. S Laziem sice dokázali zvítězit, ale moc přesvědčivě to nevypadalo. Nehledě na to, že "červeno-černí" nastoupili se dvěma útočníky, hru stavěli především na zajištěné obraně. Jejich protiútoky nebyly efektivní a pro Lazio nepředstavovaly žádné nebezpečí. Gól nakonec padl z jediné útočné akce, kterou jsme za celé utkání mohli vidět. Cafu poslal přesný centr na vzdálenou tyč a Massimo Ambrosini hlavou zakončil. Podle "bosse" to byl jeden z nejnudnějších zápasů AC Milán. Spolupráce Ševčenka s Tomassonem hodně vázla. Kdyby ale hrál suspendovaný Kaká, hra by zřejmě byla mnohem pohlednější.

Pak se vrátil Kaká a tým zase začal předvádět ofenzivní fotbal. Přesvědčivá vítězství se Sampdorií Janov (3:1), se Spartou (4:1) a s Juventusem (3:1) ukázala, že Carlo Ancelotti poslechl svého chlebodárce a konečně začal praktikovat systém 4-4-2. Od zápasu se Sampdorií začal pravidelně na hrotu spolu s Ševčenkem nastupovat Filippo Inzaghi. Dočkal se a poprvé za pět měsíců dal gól v Serii A.

Od zlomového zápasu se Sampdorií Janov uběhla poměrně dlouhá doba, ale AC Milán i nadále pokračoval ve své spanilé jízdě. I přes pár zaškobrtnutí v posledních kolech se mohl radovat z ligového titulu. To ale neznamená, že trenér Carlo Ancelotti může být v klidu. Pro další sezónu jsou vytyčeny jasné cíle: vítězství v Lize mistrů, v Serii A a nakonec i v italském poháru. Carlo Ancelotti si může dát ještě jeden: co nejdéle vydržet u kormidla AC Milan. Uvidíme, který z těchto cílů se v příští sezóně vyplní.

A na závěr ideální sestava podle prezidenta klubu Silvia Berlusconiho: Nelson Dida – Marcos Cafu, Alessandro Nesta, Paolo Maldini, Kakhaber Kaladze (Sergio Serginho) – Ivan Gattuso, Andrea Pirlo, Ricardo Kaka, Clarence Seedorf – Andrej Ševčenko, Filippo Inzaghi.