Bazaly, děkujeme

Tehdy na jaře, devatenáctého dubna roku 1959 se světu otevřel nový fotbalový stánek. Jeho místo se nacházelo ve slezské části Ostravy, na pravém břehu řeky Ostravice, Bazaly, stadion a domov Baníku na více než 56 let...

Jak vlastně vznikl název pro tento stadion?
Jeho jméno se odvozuje od těžby čediče, německy řečeno basalt, počeštěle pak správně bazalt. Tento čedič se v Ostravě těžil v 19. století a používal se třeba jako podklad pro stavbu místních silnic. Lomy pro tuto nerostnou surovinu byly například v Muglinově anebo právě na místě, kde dnes stojí domov Baníku. Mimo jiné se zde nacházely až desetimetrové vrstvy tohoto kamene.

Dávno, velice, převelice dávno, ještě předtím, než praotec Čech vyšlápl horu Říp, zde bylo místo dolů a měst moře. A jak se země vyvíjela, vznikaly tu obrovské čedičové kolosy, na kterých jste mohli najít pozůstatky pravěkého mořského života, různé ulity, otisky trilobitů anebo kolonii zkamenělých ústřic.

V 50. letech přestávala účelům vyhovovat Stará střelnice a proto bylo rozhodnutoo stavbě nového stadionu. Funkcionáři Baníku prosazovali myšlenku nového stadionu Bazaly ve Slezské Ostravě, jelikož právě zde, na pravém břehu Ostravice fotbalový klub vznikl a měl zde podle nich i hrát.

Pro výstavbu stadionu Bazaly bylo sice využito přírodních svahů, přesto muselo být přemístěno 135 tisíc kubíků zeminy, položeno celkem téměř pět kilometrů drenáží a kilometr kanalizace. Dokončení a slavnostní otevření stadionu Bazaly se uskutečnilo na jaře roku 1959. Na čerstvě položeném trávníku se nemohlo ještě hrát, a tak se utkání s ČH Bratislava muselo přeložit na městský Stadion odborářů. Premiéra stadionu Bazaly při prvoligovém fotbalovém zápase se odehrála 19. dubna při utkání první ligy, kdy Baník Ostrava hostil fotbalisty z Ústí nad Labem.

Stadion Bazaly se začal budovat na konci 50. let 20. století, což pro naši zemi nebyla zrovna příjemná doba. Ovšem sport měl i v ocelovém srdci republiky, jak se Ostravě říkalo, svou tradici. Obzvláště fotbal, který se tu hrál již před 2. světovou válkou, měl ohromnou základnu lidí, kteří se zasadili o vybudování nového stadionu.

Stavělo se ale dosti kvapně, bez řádného geologického posudku a průzkumu, což v těchto místech mohlo způsobit malér a také, že k jednomu došlo. V roce 1997, kdy přišli prudké přívalové deště, se hřiště začalo propadat, údajně v důsledku poddolování. Pravda byla ale taková, že po spojeneckých náletech v roce 1944 vydala německá správa města Ostravy rozkaz vybudovat protiletecký kryt a to právě pod dnešními Bazaly. Dřevo z výztuží po letech chřadlo, kanalizace nestačila vodu odvádět pryč, a tak došlo k vytopení starého německého krytu, díky tomu se, jak už jsem uvedl, propadla hrací plocha. Po těchto událostech se hledaly zpětně plány krytu, zjistilo se, že městský výbor po roce 1945 nařídil kryt vyplenit. To se udělalo jen napůl, pouze přední část, zbytek, který byl pod dnešním trávníkem, se pouze zasypal. A to způsobovalo nestabilní podloží hřiště.

Otevíracím utkáním, jak již víte, byl souboj se severočeským Ústím nad Labem a hosté přijeli jako nevděčný host při velké slávě. Domácí Baník porazili 3:2, což dle některých historických pramenů fanoušci Slezské nesli velmi nelibě a již tehdy došlo k nešvaru na tribunách. Tehdejší garnitura proto nařídila postavit plot, aby se zamezilo dalším případným problémům.

Bazaly během své životnosti zažily jak salvy radosti, tak i potoky slz. Z obou emocionálních možností je toho tolik na výběr, ať již slavná a úspěšná éra za dob Evžena Hadamczika, kdy Baník vyhrál dvakrát za sebou mistrovský titul (1979/80 a 1980/81) a vytvořil tu úctyhodnou sérii v podobě 74 utkání bez prohry. Dále by tu byly výhry v evropských pohárech, s nepořízenou odtud odjely například lisabonský Sporting, Bayern Mnichov nebo tehdy velmi silný Magdeburg. Anebo slavné bitvy proti Aston Ville, Galatasarayi či Dynamu Kyjev. Mimochodem, mezi chachary se dlouho a s nadhledem říkávalo, že právě dohra fanoušků Baníku, kteří prohnali vojenské příznivce Dynama Kyjev, znamenala předzvěst Sametové revoluce. Bylo to na podzim roku 1989, pár týdnů před začátkem pádu komunistické moci v tehdejším Československu.

Z bližší historie nelze zapomenout na úchvatnou mistrovskou "jazdu" z ročníku 2003/04, v neděli skončil mistrovský zápas a již v pondělí stáli ve frontě nedočkavci, aby o víkendu mohli znovu vyprodat náš milovaný svatostánek.

Z osobního hlediska, když pominu mistrovskou sezonu, nemohu zapomenou na utkání proti pražské Spartě na podzim roku 2008, kdy plné Bazaly viděly zasloužené vítězství 2:0 (a mohlo být vyšší, kdyby rozhodčí tehdy správně uznali Svěrkošovu dělovku) s nezapomenutelnou kartoniádou "Welcome the Bazaly" či tehdejší remízu v ročníku 2009/10 proti Mladé Boleslavi, kdy jsme byli pár minut doslova od titulu, než hosté z Mladé Boleslavi vyrovnali na 2:2. A co teprve oslava po výhře nad pražskou Slavií, po níž hráči na hřišti slavili společně s fanoušky za použití "velmi nebezpečné" pyrotechniky... Těch zážitků je nepopsatelně moc...

Mezi ne příliš veselou historii lze nejspíš zařadit až současné roky, v devadesátých letech klub málem zbankrotoval, následný příchod Tomáše Petery a další boj o život, než přišel poslední hrobník Baníku, který aby zachránil samotný klub, musel prodat městu stadion. Po eskapádách v průběhu utkání Baníku s nesmiřitelným pražským rivalem Spartou v sezoně 2013/14 musely být Bazaly okleštěny nižší kapacitou návštěvnosti, nejdříve to bylo až nepřijatelných necelých 9.000 platících diváků, po intervenci byla kapacita "navýšena" na 10.060 míst. Původně se přitom na stadion vešlo 17.372 fanoušků.

Svatostánek Baníku ale pamatuje i vyšší návštěvnost. Kde jsou ty časy, kdy na přátelské utkání FC Baník Ostrava-Brazílie (1:0) přišlo přes 30 tisíc diváků. To samé platí i na souboj týmu ze Slezska proti tehdy dominantnímu Bayernu Mnichov.

Žel bohu, v současné době, v současně probíhajícím ročníku jsou návštěvy velmi nízké a nedůstojné. Hlavní problém, proč tomu tak je hledejte v kanceláří vedení klubu FC Baník Ostrava.

Po 56 letech čeká Bazaly poslední mistrovské utkání, v sobotu od 17:15 nastoupí domácí Baník proti pražské Dukle. Můžeme očekávat více než důstojné rozloučení s tímto až kultovním fotbalovým stánkem, který si to za svoji historii více než zaslouží.

Děkujeme, Bazaly!