ANDĚL Z MADRIDU

Dnes snad s přívlastkem "smutný". Realu, jehož dres a kapitánskou pásku na ruce nosí, letos nic nevychází. A Raúl Gonzáles Blanco to nese těžko. I když ani on sám nemá dobrou sezónu, oproti minulým je sotva svým stínem, jedno je ale jisté. Real je Raúl a Raúl je Real. A jinak to nebude.

Narodil se 27.června 1977. Kde jinde, než v Madridu. Jestli si někdo myslí, že fotbalově začal žít v Realu, pak je na omylu. Bylo to v Atlético Madrid. A jestli si někdo myslí, že jeho první místo na hřišti bylo v útoku, mýlí se rovněž. Začínal v záloze. Dnes je ovšem oblíbencem fanoušků Realu číslo jedna. Nejlepším hrajícím střelcem španělské ligy.

V Realu začínal svou profesionální dráhu v roce 1994. Střídal na hřišti nikoho jiného než Butragueňa. O dva roky později poprvé obléká dres reprezentace. Dnes, po deseti letech je nositelem dvou "Pichichi" jako nejlepší střelec ligového ročníku, 2x vyhrál nevypsanou soutěž krále střelců Ligy mistrů. 4x mistr Španělska, 3x Liga mistrů, 2x Interkontinentální pohár, 1x Evropský Superpohár, 2x Superpohár Španělska. To vše jsou tituly a poháry, které získal Real Madrid. Které získal Raúl. Ale co se za tím vším skrývá? Poodhalme oponu a podívejme se kdo je vlastně tento muž, dnes s trochu smutným úsměvem. Zde je jeho zpověď. Mluví o sobě, mluví o Realu. Mluví o své velké lásce, o fotbalu.

"Každý rok v Realu je stejně náročný. Tlak ze strany majitelů, vedení, fanoušků, je obrovský. Všichni po nás vyžadují jediné. Vyhrávat, získávat titul za titulem. Letos, s kádrem jaký máme, je to ovšem mnohem větší nápor. Je to povinnost. Každá porážka je jakousi malou krizí, víme velice dobře, že musíme vyhrávat, ale také hrát dobře. Vítězství. Co mi vlastně ještě chybí vyhrát? Hlavně nyní myslím na národní tým, tam musíme zabrat. Chceme vyhrát EURO, uspět na MS 2006. Španělsko to potřebuje. To je to, co mi chybí, to chci vyhrát. Real? Ano, je to pro mne obrovské štěstí, obrovská radost, hrát po boku takových fotbalistů. Ne, nejsem galáctico, nejsme galácticos. Beckham, nejlepší anglický fotbalista, Zidane, nejlepší fotbalista Francie, Figo, nejlepší fotbalista Portugalska, Ronaldo a Roberto Carlos, jedni z nejlepších v Brazílii, všichni jsou v Realu. A vedle nich Salgado, Helguera, Casillas. Ano, leckdo si dnes má právo říkat, že musíme jen vyhrávat, že jsme galácticos. Já to slovo nemám rád, ale lidi tak o nás mluví a očekávají,že budeme jen a jen vyhrávat. Ale i jinde hrají výborní fotbalisté a nenastupují proti nám předem poraženi. A to spousta lidí nedokáže pochopit. Ale abych se vrátil k mému snu číslo jedna, úspěchu s národním týmem. Já jsem věřil již v roce 2002. Vím, Korea, rozhodčí. Oni nikdy nenesou zodpovědnost za prohru jednoho nebo druhého. Tu máme my, hráči. Musí se rozhodovat ve zlomku vteřiny a nemají tolik času jako divák sedící u televize a sledující záznam z mnoha úhlů. Já nehrál pro zranění a to bylo pro mne mnohem horší. A když jsem pak sledoval zápas ze záznamu, tak jsem si jen říkal, že se soudce prostě mnohokrát netrefil. Podezření? Ne, to snad ani ne, jen mu to nevyšlo... Ale to vše je už zapomenuto, to je minulost. Měli jsme na to získat mnohem víc. Ale něco se asi dělo mimo nás. Někdo nás tam nechtěl mít. Vzpomínáte si na střelu Morientese? Tyč, míč se odrazil, byly další šance, ne rozhodčí asi nemá podíl, bylo toho moc okolo tohoto mistrovství... Neuznané góly, ne, to je pryč." Raúl se zamyslí, mávne rukou, odhání vzpomínky. Chce zapomenout, ale nejde to. Nerad to dává najevo, ale pocit křivdy přetrvává.

Raúl Gonzáles Blanco. Věčně se usmívající, vlídný, ochotný. Odpovídá na otázky kolemjdoucích, rozdává stovky autogramů. Snad jediný z hráčů Realu, který si získal respekt fanoušků rivala rivalů, Barcelony.

Realem projdou desítky velkých fotbalových osobností. Ve vší úctě k nim, s uznáním jejich nesporných kvalit, Raúl je jednou provždy symbolem bílého baletu. Ikonou, modlou jeho příznivců. "El Ángel de Madrid", anděl z Madridu, má v sobě něco nadpřirozeného. Nemá to označení v lásce, ale asi je opravdu z jiné galaxie. Je jiný než ostatní. Jen ten úsměv je letos tak nějak smutnější. Kdo za to může? Valencia, Deportivo, Osasuna, Barcelona, Monaco... Ne, Raúl nehledá chybu u jiných, ví že zklamali, oni, galácticos. Zklamal on, protože je jejich kapitán. Loučí se a říká: "Ještě není konec, o ligu se popereme. A když to nevyjde letos, uvidíte, co dokážeme v další sezóně."